Planeta.OpenAlt.org

Ideální datový formát

červenec
21
Franta Kučera

Převážně diskusní/dotazovací zápisek na téma návrhu datových formátů.

Pozvánka na 142. brněnský sraz

červenec
21
Openalt.org

Spolek OpenAlt zve příznivce otevřeného přístupu na 142. brněnský sraz, který proběhne v pátek 21. července od 18:00 hodin ve Sport Centru Srbská (Srbská 4). Od 19:00 je pro zájemce zamluveno hřiště na plážový volejbal.

Upgrade zastřihovače vousů a vlasů WAHL StylePro 09639

červenec
20
Josef Jebavý
Nač vyhazovat věci, když se dají opravit. Ano vyhodit a koupit nové je jednodušší a podpoří to spotřební ekonomiku, ale dlouhodobě je to neudržitelné. Proto jsem nejen opravil, ale vylepšit bezdrátový zastřihovač vousů a vlasů ........

Falešná kampaň Ray-Ban

Pozor na reklamu na levné brýle Ray-Ban na Facebooku. Můžete přijít o profil i o peníze. Začátkem dubna 2017 analytici

Příspěvek Falešná kampaň Ray-Ban pochází z Spajk.cz

WiFi lednička

červenec
20
Petr Stehlík
Tohle v plánu vůbec nebylo, ale okolnosti si to doslova vynutily. Z ničeho nic mi žena říká, že v ledničce (nebo vlastně v chladničce) je nějak teplo - a skutečně, uvnitř byla stejná teplota jako v kuchyni. Zřejmě opět odešel termostat:


Termostat je takový malý mechanický bazmek, od kterého vede dlouhá kapilára (spíš drátek) až někam za zadní stěnu ledničky. Otočný prvek nahoře má umožnit uživateli nastavit, při jaké teplotě se začně lednička kompresorem ochlazovat. Číslování 0 - 7 znamená, že jeden nikdy neví, na jakou teplotu si ledničku nastavil - jen tuší, že "1" znamená tepleji a "7" chladněji (možná). V ledničce má být kolem 5 ℃, což tímto bazmekem těžko půjde nastavit. Termostat je schovaný uvnitř tohoto plastového modulu:


Jak vidno, je tam integrováno i osvětlení, a tohle je snad ještě původní žárovka, které by tak bylo přes 20 (slovy dvacet) let - a pořád svítí :) V modulu je ještě mechanický spínač světla otevřením dveří (vpravo nahoře):


Celé je to namontováno někde nahoře na boku ledničky. Modul dozadu pokračuje apartním krytem kabeláže a v rohu z něj doleva trčí ta kapilára termostatu.


 Kabel ke světlu a od termostatu vychází zadní stěnou ledničky ven:


Stál jsem před volbou okamžitě koupit novou ledničku (což zavání průšvihem), nebo zavolat opraváře na tuto již historickou (už minule brblal a dal tam nejspíš nevhodný termostat), anebo si zkusit termostat opravit výměnou za nový sám. Ale proč kupovat za 200 - 400 Kč zase jen nějaký mechanický krám, který nejde pořádně nastavit na žádanou teplotu, hysterezi (rozptyl mezi sepnutím a rozepnutím) má zcela neovladatelnou a navíc se opět kdykoliv pokazí, aniž bychom se o tom včas dověděli?

Nebylo by mnohem lepší vrazit do ledničky oblíbené digitální teplotní čidlo DS18B20, teplotu měřit přesně a řídit spínání kompresoru mikrokontrolérem? No samozřejmě! Neměl jsem ale po ruce žádnou destičku s Arduinem a relé, a tak jsem prostě sáhl po něčem už hotovém - WiFi Teploměru! Díky tomu teď lednička teplotu nejen měří a řídí, ale zároveň ji i hlásí na server, který kreslí šikovný graf a navíc hlídá, že teplota nepřekročí nastavené meze. To bych pak dostal varovný mail, že něco není v pořádku a mohl bych reagovat dřív, než se potraviny uvnitř ledničky zazelenají...


Jak na to? Stačí vytáhnout kabel k termostatu z ledničky ven, bez schématu prostudovat dráty v konektoru, pochopit podle barev či původního zapojení, které dva je potřeba spojit pro spuštění kompresoru a tyto ustřihnout od konektoru a zapojit do relé ve WiFi Teploměru:


Dále je potřeba dovnitř dostat teplotní čidlo, a když už jsme v tom, tak průchodkou natáhnout i napájecí kabel pro budoucí LEDové osvětlení:


WiFi Teploměr jsem postavil na lednici a zapojil do něj jak kabel ke kompresoru, tak samozřejmě i teplotní čidlo:



Při tom se mi povedlo najít schéma zapojení, které bylo nalepeno na zadní stěně lednice:


Překladač nebo Ostravák by mi přeložili barvy kablíků, kdyby bylo potřeba...

A to je vlastně vše, přátelé (tádydádydáá). Lednička opět chladí potravu, ale nyní to dělá digitálně s přesností na setiny stupně Celsia, s rozumně nastavenou hysterezí a ještě je navíc dálkově ovladatelná a hlídaná. Takový funkční upgrade ledničky o dobrých 25 let - a to se vyplatí :-)

EDIT: přidávám graf teplot v ledničce po první noci - chlazení je nastaveno na 8 ℃ s hysterezí 2,5 ℃ (takže kompresor spíná při dosažení 8 stupňů a jede dokud teplota neklesne pod 5,5 stupně).  Neuvěřitelné, jak to jede v nočním klidu stejnoměrně - by se podle toho snad daly seřizovat hodinky :-)



Kryptoměny jako platidlo

červenec
19
Jiří Eischmann

Před dvěma měsíci jsem psal o tom, jak je Bitcoin špatné platidlo. To je pravda a na tom se nic nezměnilo, ale vedle Bitcoinu existují další kryptoměny, které se na běžné placení hodí více, tak jsem se podíval na to, jak je kryptoměnami obecně těžké platit a jak je přijímat.

btc_accepted_here

Dnes je nejrozšířenější elektronickou platbou za zboží platební karta. Platby kartou jsou dnes pro zákazníky de facto zadarmo. Hodně bank dnes dává k dispozici základní účet s kartou VISA nebo Mastercard zdarma, platby jsou pro zákazníka také zdarma. Proti tomu se cenově těžko konkuruje.

Na straně obchodníka už to tak růžové není. Ten totiž nese celou tíhu nákladů. Pryč jsou drakonické poplatky, které se u malých obchodníků blížily i 10 %. Banky jsou docela tajemné v tom, v kolik si za přijímání plateb kartou účtují. Liší se to podle velikosti obratu, povahy terminálu apod. Podle všechno jsou u malých obchodníků 1,5-2,5 %, přičemž některé banky si ještě účtují pronájem terminálu nebo si jej musí obchodník koupit. Často je také nastavený minimální poplatek za platbu, např. 2 Kč. Když si koupíte jen žvýkačky za 10 Kč a zaplatíte kartou, u obchodníka se poplatek vyšplhá na 20 %. Na straně obchodníka už by mohly kryptoměny konkurovat.

Můj despekt k Bitcoinu jako platidlu pramenil z toho, že jsem si myslel, že hraje úlohu účetní měny. Je naivní předpokládat, že Bitcoin nebo jakákoliv kryptoměna se v dohledné době stane všudypřítomným platidlem. Potom je docela problém, když přijímáte platby v Bitcoinu, ale všechny náklady máte v tradiční měně. Jenže pokud se Bitcoinem někde platí, v drtivé většině případů figuruje pouze jako zprostředkovatel platby. Zákazník zaplatí částku v místní měně, ta se převede na Bitcoin, ten zajistí její validaci a přesun k obchodníkovi a u něj se okamžitě převede na měnu jeho preference.

Tuto službu nabízí celá řada zprostředkovatelů – Coinbase, Coinify, CoinGate,… Vedení účtu je zpravidla zdarma a služby si berou malý poplatek za převod převod do měny vaší preference a na účet vaší banky. Typicky je to něco kolem 1 %. Výhodou je, že není potřeba žádné speciální zařízení. Stačí klidně mobil nebo tablet. Lepší jsou asi i platové podmínky. U nových obchodníků drží banka peníze i několik týdnů, než je vyplatí. Společnosti, které nabízí služby pro platby Bitcoinem, nabízí zasílání peněz denně. To může u malých obchodníků hrát velkou roli.

Pokud nevyžadujete okamžité převody a utržené bitcoiny si převedete sami, stačí bohatě jen bitcoinová peněženka, kterou máte vytvořenou během chvilky. Bariéra pro vstup je tak výrazně menší než u platebních karet. Nicméně v době EET už jaksi neplatí, že vytáhnete mobil a začnete na něm přijímat bitcoiny a stačí vám to. Samozřejmě můžete, ale už ten mobil musí mít EET pokladnu, což není otázka několika minut.

U platby kryptoměnou je ale přítomný také poplatek za zpracování a validování transakce v blockchainu. A to je největší zádrhel u Bitcoinu. Tam se totiž průměrná cena za transakci vyšplhala už na víc 100 Kč (v posledních týdnech se zase o cosi snížila), což je naprosto nepřijatelné pro malé platby a má smysl až u plateb v řádu tisíců korun. Bitcoin má problémy se škálováním a problém je také pomalost. Transakce se často validuje i desítky minut. Společnosti nabízející služby pro přijímání Bitcoinu to často řeší tím, že operace pro obchodníka validují hned a riziko berou na sebe, ale je zjevné, že Bitcoin jako platidlo má problémy. Má smysl si přes něj na Alze koupit televizi za 20 tisíc, ale rozhodně ne kafe na ulici.

Proto se čím dál víc prosazuje Litecoin, který je velmi podobný Bitcoinu, ale transakce zpracovává rychleji (bloky se vytvářejí každé 2,5 minuty, zatímco u Bitcoinu každých 10 minut) a výrazně levněji. Momentálně se cena za ně pohybuje v řádu desítek haléřů, což je akceptovatelné i u malých plateb. To samé platí o druhé nejpopulárnější kryptoměně – Ethereum. Bitcoin má zdaleka největší dosah a někdy o něm slyšela asi většina lidí. Pokud ale nyní podporovat platby kryptoměnou, tak raději Litecoin a Ethereum (přesněji jeho nativní měnu Ether).

Nicméně čistě nákladově placení kryptoměnami momentálně nepřináší zásadní výhody. V zemích, kde digitalizace plateb skrze platební karty tolik nepokročila, jako je například Indie, se placení kryptoměnami prosazuje rychleji, protože karetní terminály nejsou tolik dostupné. Když už ale u nás někdo platbu Bitcoinem zavádí, je to buď fanoušek nebo to dělá, aby se odlišil od ostatních.

Kde si ale dovedu představit velký potenciál pro kryptoměny, jsou platby mezi lidmi. Asi každý byl v této modelové situaci: „Díky všem za skvělý víkend, grilovačku a pivo jsme si skvěle užili. Náklady jsem rozpočítal a vychází to 200 Kč na osobu. Pošlete mi to…“ A i v roce 2017 si posíláme čísla účtů, logujeme se do internetového bankovnictví, vyplňujeme příkaz k platbě, ověřujeme přes sms a v lepším případě čekáme na doručení hodiny, v horším celé dny.

Existují sice jednoduchá řešení, jak peníze někomu poslat, ale buď mají minimální dosah nebo jsou vázaná na konkrétní platformu či firmu (vím, že se o něco takového snaží Facebook, Google i Apple). Relativně univerzální je PayPal, ale jeho řešení znamená vázání se na konkrétní firmu a zdaleka nepokrývá všechny země. Kryptoměny jako Bitcoin, Litecoin nebo Ethereum jsou v tomto výrazně univerzálnější. Můžete mít účet i desítek poskytovatelů, případně mít zcela nezávislou peněženku na svém zařízení. Je to i velmi dobře integrovatelné do různých komunikátorů apod.

Platba je snadná. Stačí zadat adresu, což je typicky řetězec znaků, případně naskenovat QR kód, zadat částku a odeslat. Samozřejmě tu adresu lze v rámci nějaké služby schovat za emailovou adresu nebo uživatelské jméno a celou věc ještě zjednodušit. Uživatele lze také od kryptoměny zcela odstínit. Peníze lze zadat v lokální měně odesílatele, ty se převedou třeba na Litecoin a příjemci zase z Litecoinu do jeho měny. Kdekoliv po světě, minimální prodlevou a malými náklady.

To má myslím větší šanci se prosadit, protože univerzální mikroplatby pro Internet zatím nikdo nevymyslel, respektive je neprosadil, zatímco platební karty jako digitální forma placení mají minimálně v rozvinutém světě hodně silné postavení.


Projekt měření internetové návštěvnosti NetMonitor má od července dostupná data již druhý den

Projekt měření internetové návštěvnosti NetMonitor má od července dostupná data již druhý den tereza.tumova@… Út, 07/18/2017 - 09:39

Praha, 18. července 2017 – Projekt měření internetové návštěvnosti NetMonitor přešel od 1. července 2017 na novou metodiku Overnight, která přináší kompletní oficiální denní data hned druhý den po skončení měřeného období. Další novinkou je přesnější model výpočtu reálných uživatelů napříč platformami včetně sociodemografického profilu nebo podrobnější dělení koncových zařízení: platformu PC je možné zobrazit rozdělenou na návštěvnost z domova a ze zaměstnání a také lze sloučit návštěvnost za platformy smartphone a tablet.

„V digitální oblasti jde vývoj přirozeně velmi rychle dopředu a auditované měření návštěvnosti na internetu s ní drží krok. Nová metodika umožňuje získat údaje, které dosud nebyly dostupné, jako je dělení přístupů koncových zařízení z práce a z domova nebo možnost zobrazit návštěvnost za mobilní zařízení, tedy chytré telefony a tablety, dohromady,“ komentoval přechod na novou metodiku Ján Simkanič, předseda Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR).

Nová metodika pracuje s tzv. BPS (Behavioral Panel Synthesis) výpočtovou metodou, která umožňuje přesněji určit počet reálných uživatelů bez ohledu na koncové zařízení, ze kterého k internetu přistoupili. Změnou prošlo také prostředí, ve kterém se zobrazují veřejné výstupy dosud publikované v OLA. Z technologických důvodů jsou nově dostupné ve webovém rozhraní Gemius Audience Ratings (GAR). Nové prostředí přinese zlepšení v podobě bohatší struktury naměřených dat, nicméně s ohledem na jinou metodiku výpočtu dat není možné je sloučit do časových řad napříč metodikami. Proto data publikovaná do 30. června 2017 jsou k dispozici v archivu OLA.

Naše inovativní metodologie gemiusOvernight přináší uživatelům doposud nedostupná data, což poskytuje hráčům na trhu nové možnosti plánování reklamních kampaní. Díky nové metodice jsme nabídli českému trhu ten nejvyspělejší výzkum měření návštěvnosti internetu, který nyní existuje. Revoluční změnou je především rychlost, se kterou nabídneme data: odběratelé již nebudou muset čekat do konce měsíce na zpracování dat, ale dostanou je k dispozici ze dne na den, doslova přes noc. Kvalita našeho výzkumu byla potvrzena mezinárodním sdružením IAB Europe, které ho vyznamenalo prestižní cenou IAB Award za nejlepší výzkumný projekt roku 2016. Nová metodologie se nyní používá na několika trzích regionu CEE včetně České republiky,“ říká Country Manager společnosti Gemius, Michal Fejk.

SPIR pravidelně vypisuje výběrová řízení na řešení projektu NetMonitor a volí v danou chvíli to nejlepší řešení na trhu. V posledním tendru vyhrál současný dodavatel, společnost, Gemius, která nabídla volitelné zlepšení v podobě přechodu na Overnight.

Nová metodika je dostupná zde: http://www.netmonitor.cz/dokumenty-ke-stazeni-0

Příjmy z mobilní reklamy v roce 2016 dosáhly celosvětově 63 miliard euro

Příjmy z mobilní reklamy v roce 2016 dosáhly celosvětově 63 miliard euro tereza.tumova@… St, 07/12/2017 - 15:34

Výzkum realizovaný IAB a IHS Markit přinesl nejnovější globální čísla týkající se příjmů z mobilní reklamy.  Meziročně došlo k nárůstů příjmů z mobilní reklamy o 60,5 % z 39 miliard euro v roce 2015 na 63 miliard v roce 2016. Vliv na to mají nejen zlepšující se marketingové technologie, ale také  tzv. mobile first chování uživatelů, kdy mobilní telefony představují první volbu v přístupu k internetu.

Nejvyšší nárůst v roce 2016 zaznamenaly příjmy z mobilní displejové reklamy, a to 64,3 %, zatímco mobilní vyhledávání zůstává lehce pozadu s 61,1% podílem. Zasílání zpráv se meziročně zvýšilo o 11,2 %, což je dáno tím, jak uživatelé přecházejí od textových služeb vlastněných operátory ke komunikačním platformám v podobě aplikací.

Z veškerých výdajů na mobilní reklamu v roce 2016 připadá na displejovou reklamu 54% podíl (34 miliard euro) a na vyhledávání 42,8% podíl (27 miliard euro). Zasílání zpráv činí 3,1% podíl s 1,9 miliardami euro.

Globální příjmy z mobilní reklamy v roce 2016 činily 63 miliard euro a dělí se podle regionů:

  • Severní Amerika: 46 % (29 miliard €)
  • Asie-Pacifik: 33 % (21 miliard €)
  • Evropa: 19 % (12 miliard €)
  • Blízký Východ & Afrika: 0, 8 % (0,5 miliard €)
  • Latinská Amerika: 0,7 % (0,4 miliard €)

Meziroční nárůst byl nejvyšší v Severní Americe, ostatní regiony zaznamenaly rovněž dynamický růst:

  • Severní Amerika – 73 %
  • Latinská Amerika – 57 %
  • Asie-Pacifik – 52 %
  • Evropa – 48 %
  • Blízký Východ a Afrika – 46 %

Více zde.

Jak na Facebooku nastavit dočasnou profilovku?

Facebook umožňuje změnit si profilový obrázek nejen nastálo, ale i na omezenou dobu, například na 24 hodin nebo týden. Využít

Příspěvek Jak na Facebooku nastavit dočasnou profilovku? pochází z Spajk.cz

Bitcoin, Ethereum, Litecoin: po uši v kryptoměnách

červenec
06
Jiří Eischmann

Před měsícem a půl jsem psal o tom, že Bitcoin je skvělá investice, ale selhal jako platidlo. Na tom se nic nezměnilo, ale od té doby jsem nahlédl do světa kryptoměn dál za Bitcoin a docela mě to pohltilo.

Potom, co mě Bitcoin zklamal jako platidlo, jsem se poohlížel po jiných kryptoměnách, jestli mají lepší potenciál stát se digitálním platidlem denní potřeby. Zrovna v té době se začalo mluvit o Ethereu jako o nové hvězdě. Vzniklo teprve v roce 2015, ale roste rychle. Za poslední rok jeho hodnota stoupla 18x (!) a začíná dohánět v kapitalizaci Bitcoin (momentálně 25:42 pro Bitcoin). V objemu obchodů na burzách se mu některé dny dokonce vyrovná.

Když jsem se trochu začetl do toho, jak Ethereum funguje, docela mě to nadchlo. Nakonec jsem o něm přečetl i celou knihu. Zatímco Bitcoin je měna, nic víc, nic míň, Ethereum nabízí mnohem víc. Umožňuje totiž projektům využívat jeho blockchain jako veřejnou účetní firmu a vytvářet pomocí tzv. smart contracts obchodní vztahy. K dispozici jim dává taky měnu – ether, která umožňuje v rámci obchodních vztahů přesouvat hodnotu.

To skýtá velké možnosti. Projekty můžou třeba dělat emise vlastních aktiv (tokeny) a získávat tak finance (crowdsourcing, vydávání dluhopisů). Je to výrazně jednodušší než současné metody. Vytvoříte program, který pracuje v blockchainu Etherea a prodává vaše tokeny za určitou cenu. Zájemce si nakoupí ether a za něj token. Smluvní vztah je jasně nastaven v onom programu.

Existuje také startup, který se zaměřuje na vytváření sázek. Vyberete si nějakou událost a na ni vytvoříte sázku, což je opět program v Ethereu. Od toho momentu si žije svým životem. Kdokoliv se může připojit a vsadit ethery. Program upravuje kurzy podle probíhajících sázek. Na konci program automaticky vyplatí sázky výhercům a malý poplatek tvůrci.

Ethereum umožňuje také výrazně „zjemnit“ platbu. Transakce jsou velmi levné, takže inzerenti můžou platit tvůrcům obsahu za každé zhlédnutí stránky nebo za každou sekundu zhlédnutého videa.

Startupů kolem Etherea v poslední době vzniká celá řada. Zajímají se o něj také velké korporace, které zkoušejí, jestli jim dokáže zefektivnit transakce. Někteří tvrdí, že raketový růst je jenom bublina, která splaskne, až se startupy ukážou jako neživotaschopné a dojdou jim peníze. Mně se myšlenka Etherea líbí natolik, že mu věřím. A rozhodl jsem se do něj i něco zainvestovat.

Bitcoiny jsem doteď držel ve vlastní peněžence. Vykradených internetových poskytovatelů peněženek bylo tolik, že jsem je raději držel u sebe. Když jsem si ale peněženku malém omylem smazal, došel jsem k závěru, že u mě v takovém bezpečí také nejsou. Navíc mít peněženku u nějakého poskytovatele je výrazně pohodlnější. Můžete jednoduše nakupovat další měnu z karty nebo převodem, převádět měny mezi sebou atd.

Nakonec jsem se rozhodl pro Coinbase (kdybyste jej chtěli zkusit má příjemnou affiliate nabídku 😉 ). Funguje už několik let. Vklady má pojištěné. Rozhraní webu a aplikace je velmi příjemné a jednoduché na používání. Momentálně umožňuje obchodovat jenom se třemi kryptoměnami – Bitcoin, Ethereum, Litecoin.

Litecoin žije především z toho, že je Bitcoin mizerný na běžné placení. Údajně už se průměrná cena za transakci pohybuje na úrovni 80 Kč, což je vážně šílené. Onehdá jsem převáděl 1500 Kč, za transakci zaplatil cca 50 Kč a stejně čekal dlouho, než se ověřila. S takovou je Bitcoin vážně špatně využitelný v každodenním platebním styku. Uvědomují si to i prodejci, kteří na Litecoin postupně přecházejí (Paralelní Polis už přešel, Alza se prý chystá).

Litecoin vychází z Bitcoinu. Zásadním rozdílem je rychlejší vytváření nových bloků, což výrazně zlevňuje a zrychluje transakce. Zkoušeli jsme převést cca 600 Kč a poplatek za transakci byl v řádku desítek haléřů. To už je snesitelná cena. Zvýšený zájem o Litecoin se projevil také na jeho ceně, která za poslední tři měsíce vzrostla 10x!

Momentálně mám peníze ve všech třech měnách, ale v Bitcoinu pořád zhruba 80 %. Beru to pořád jako investici (momentálně stále dost rizikovou) a z tohoto pohledu Bitcoinu věřím nejvíc. Profiluje se jako digitální zlato, tedy držitel hodnoty. Jeho zásoba je omezená, jeho volatilita se postupně snižuje a trhy dospívají. Všiml jsem si, že se na něj docela dobře dá aplikovat krátkodobá technická analýza. Možná to je trochu samo naplňující. Fundamentu není u bitcoinu zdaleka tolik jako u akcií, takže se hodně investorů řídí právě technickou analýzou a to pak vede k tomu, že se cena podle toho také chová.

Nějaké peníze mám v Ethereu, ten nápad se mi hodně líbí, ale není to vyloženě o uchování hodnoty. Ethereum dokonce počítá s průběžným doplňováním zásoby etherů (i po dotěžení), hlavní úlohou měny je sloužit naprogramovaným obchodním vztahům v blockchainu. Úspěch primárního cíle Etherea ale potáhne také zájem o měnu, takže to ve výsledku špatná investice nemusí být. Nakonec kdo jej koupil loni, má dnes zisk 1800 %. U Litecoinu si zatím držím malou částku a beru ho jako nejvhodnějšího z těchto tří na běžné platby. Nemusí to být ani špatná investice, má prakticky stejné parametry jako Bitcoin, ale jeho jedinou výhodou jsou levnější a rychlejší transakce. Pokud se ale Bitcoin reformuje, tato výhoda se může rozplynout a zájem opadnout. Myslím, že reforma Bitcoinu je nevyhnutelná. I kdyby zůstal čistě investičním aktivem a plnil roli digitálního zlata, bude mít s rostoucími platbami za transakce velký problém, protože každé aktivum potřebuje, aby se čile obchodovalo, což s vysokými poplatky nepůjde.

Každopádně je docela zábava tuto oblast sledovat. Po mnoha letech taky zase sám s něčím obchoduju. Baví mě to i z pohledu nadšence do technologií. Mít možnost zaplatit třeba z mobilu komukoliv po světě během několika kliknutí bez jakékoliv centrální autority je prostě super. Pořád je to oblast hodně mladá a má všechno před sebou. Pokud ne přímo kryptoměny, tak minimálně blockchain do fungování světa ještě výrazně promluví.


300 dnů na i3wm

červenec
02
Tomáš Crhonek

Jsem zvyklý pracovat na řádce. CLI nebo TUI považuju na zcela plnohodnotné pracovní prostředí, ostatně i tento článek píšu ve vimu v terminálu (potom mě tedy bohužel čeká náročná úprava ve WordPressu). Grafické rozhraní jsem vždy bral jako něco navíc, co je příjemné mít, ale není to základ.

Tohle vychází jednak z mé počítačové minulosti (když v 6 letech začínáte na Didaktiku, tak je pro vás textový režim asi naprosto normální), ale taky z toho, jak programy ve skutečnosti pracují. Grafické nebo textové nebo webové rozhraní je jen … rozhraní. Tomu samotnému kódu je (by mělo) být jedno, jak do něj tečou vstupy a kam píše výstup.

Takže pro mě není rozdíl, zda parametry pro lame naklikám v audacity nebo napíšu na příkazové řádce. Na té řádce je to pro mě jednodušší, protože když si vyladím parametry, tak už to můžu rovnou spustit na 1000 dalších souborů. I paralelně pomocí xargs.

tmux

Proč tento dlouhý úvod? Jako admin běžně pracuju přes ssh. Připojuju se na hromadu serverů, na každém serveru mám trvale spuštěné screen / tmux sezení.

Pokud někdo neví o co jde, tak je to program, který vám umožní rozdělit jeden terminál na více tabů, dokonce lze i jeden tab rozdělit na více oken a v nich mít spuštěné programy.

tmux s deseti taby a třemi okny v jednom tabu

Běžně mám nachystáno 10 tabů (snadno dostupné přes klávesy 1 až 0), na kterých pracuji. 3 taby mám vyhrazené pro určitý typ činností, dalších 7 je potom obecně použitelných.

Toto používám už možná přes 10 let. Na svém serveru mám screen / tmux terminál a pomocí ssh se tam připojuji a tam dělám vlastně veškerou soukromou práci. Připojím se odkudkoliv (kde je dostatečně kvalitní linka s nízkou latencí) a pracuju. Programy mi tam běží tak dlouho, jak dlouho běží server. V některých případech i několik let.

XFCE

Pochopitelně dneska potřebujeme grafické prostředí. A to nejen k vůli tomu, aby se nám na plochu vešlo víc terminálů :-D. Chceme si prohlížet obrázky, sledovat videa a třeba i tím webem se na terminálu nebrouzdá nejpohodlněji. Takže GUI je nutnost. (Pokud člověk stříhá video nebo upravuje fotky, tak aalib je sice super, ale přece jen detaily unikají. ;-) )

No, takže jsem dlouho hledal prostředí, které by mi vyhovovalo. Nemám rád žádné eye-candy, chci mít co nejvíc místa na programy a co nejméně nutného režijního místa na „dekorace“ oken, menu, různé paletky nástrojů apod.

Na linuxu jsem na dlouhou dobu zakotvil u XFCE a občas střídal s LXDE. Nechá se to nastavil velmi minimalisticky. Bylo to dobré, ale furt to nebylo ono.

O Windows ani nemluvím, jistě, programátoři MS odvádějí skvělou práci, prostředí vypadá hezky, ve W10 toho ani moc nezavazí, ale pokud mají OS pojmenovaný podle grafického prostředí, tak by to mohlo být lepší. (Ale pochopitelně je ořech udělat jedno prostředí pro všechny kategorie uživatelů. Tady máme v linuxu výhodu velkého výběru.)

Takže jsem hledal něco a ani jsem vlastně nevěděl co.

Dlaždicový správce oken

O dlaždicových prostředích jsem věděl, že existují. Na screenshotech to vždy vypadalo strašně divně. Nechápal jsem, jak tohle může někdo používat, je to strašný chaos, strašně nepřehledné…

Není.

Dlaždicové prostředí se snaží o jednu věc. Vyplnit celou plochu okny s programy. Jeden program běží na celé ploše. Dva programy, plocha se rozdělí buď horizontálně nebo vertikálně. Třetí okno se vejde buď vedle nich, nebo se podělí o prostor s jedním z těch dvou oken. A tak dále.

Dvě okna vedle sebe

Třetí okno se může podělit o místo s dalším oknem ve vertikálním boxu

Nebo i čtyři

i3wm

A tak se stalo, že jsem si jedno páteční odpoledne sedl a pod dojmem videa od Petra Krčmáře nainstalovat a zkusil použít i3wm. A od té doby jsem se do xfce ani nepřihlásil (teda on už ani není nainstalovaný).

Pokud se na to video budete dívat poprvé, asi to bude strašný chaos. Ano je, protože práce s tiling wm se dost špatně dostává do videa. Je to asi jako když někomu popisujete práci pomocí kl. zkratek. win+ctl+f. Zní to strašně. Přitom při práci to stisknete ve zlomku sekundy a ani vám to nepřijde.

Opravdu doporučuju si práci v i3wm vyzkoušet. Třeba během sledování videa od Petra.

Co mě na tom zaujalo

Kromě toho povídání nahoře, já jsem zvyklý pracovat s programy na fullscreen. Nevím proč, možná je to velikostí monitoru (a popravdě nevím, jak velký by monitor musel být, abych tam měl okna, možná jako ten v laboratoři na ČVUT). Takže moje běžná práce ve Windows vypadá tak, že mám appky na fullwindows a pomocí Alt+Tab se jen mezi nimi přepínám. Výhoda oken veškerá žádná. V XFCE vlastně taky.

Krom toho jsem velmi zvyklý používat taby. Ve screen / tmux se běžně přepínám mezi 10 taby. Nic nezvyklého. (Některé mám teda ještě rozdělené na panely, ale tam nepracuju, jen tam jsou zobrazené monitory určitých veličin.)

V i3wm je práce na x plochách velmi snadná. Pomocí win+1 až win+0 se dostanu na libovolnou plochu z 10.

Takže win+3, win+d (výběr programu), kodi, enter a bum, na ploše 3 mám kodi. Kdykoliv stisknu win+3, dostávám se okamžitě na běžící kodi.

Apropos kodi. Hledal jsem multimediální přehrávač, který by zapadal do i3wm. Používal jsem DeadBeef, nebo Audacios a vlc, ale to prostě nebylo ono. Kodi je ideální, protože je to fullscreen aplikace a umí jak hudbu, tak videa a navíc díky pluginům i přehrávat youtube. Takže mi sedí na třetí ploše, pokud chci pustit další album, tak win+3 a jsem v kodi. Nechá se ovládat i přes ipad, takže po letech mám opět „televizi“ s dálkovým ovládáním.

Na 2. ploše mám webové prohlížeče a poštovního klienta. Většinou 2 (firefox a thunderbird), někdy ještě i chrome. Nemám je jako 3 okna vedle sebe, ale mám je jako „stack“.

Stack se třemi okny

Ovládání je velmi snadné. win+2 (přesun na plochu 2), win+šipka nahoru/dolů – přeskakuju mezi navrstvenými okny ff, tb, chrome. Velmi jednoduché.

Pokud jste dočetli až sem, tak jste asi poznali, že i3wm umí:

  • plochy – snadno dostupné, snadno přepínatelné
  • na každé ploše udělat horizontální / vertikální uspořádání nebo jejich kombinaci
  • „stack“ – jak se to řekne česky, prostě okna navrstvená na sebe (asi)
  • tab – tohle příliš nepoužívám, tohle zobrazí okna jako taby tak, jak jsme zvyklí z prohlížečů.

Mimochodem, tohle znamená, že program neumí umět taby a přesto ho tam můžete používat.

Dále i3wm umí – a to je pro mě fakt killer featura – libovolné okno přenést na fullscreen. Mám fokus na nějakém okně, win+shift+f a okno skočí na fullscreen. Pokud dělám něco, na co se musím soustředit nebo něco, co vyžaduje velkou plochu, tak win+shift+f a mám to na celé ploše. Po skončení práce opět jen win+shift+f a okno se umístí zpět na své místo dle původního umístění.

i3wm umí i floating window. Některá oka jsou plovoucí automaticky (třeba toolbary Gimpu), ale libovolné okno můžete označit jako plovoucí stiskem win+shift+space.

Petr Krčmář to ukazoval na kalkulačce, tak jsem taky jednu nainstaloval.

Plovoucí okno

Jinak používám bc -l na řádce.

Jak jste asi pochopili, i3wm se ovládá na klávesnici. Lze jej do jisté míry ovládat i myší, klikat na čísla ploch, přesouvat myš nad okno a tím na něj mít focus. Ale to je asi tak vše. Vytvoření layoutu už se dělá na klávesnici.

Pokud jste tedy zvyklí ovládat počítač pomocí klávesnice a na myš běžně nesaháte, je to další impuls vyzkoušet i3wm.

Jak začít

Já jsem se podíval na video, našel jsem si dokumentaci od Lukáše Zapletala (další zkušenosti lze načerpat z diskuse pod blogem Pavlixe), otevřel jsem si i3 config a četl řádek po řádku.

Opravdu to doporučuju, v konfigu (který není nijak dlouhý) se dozvíte, co i3 umí a jak se ovládá. Já jsem si spoustu klávesových zkratek změnil. Jako mod klávesu používám win. Mimochodem, pomocí win+enter se spouští terminál. Tj asi moje nejpoužívanější zkratka. win+g se mi spustí editor ((g)vim), můžu rychle začít psát poznámky. win+d spustí DMenu (ale lze použít i xlunch který může sloužit i jako aktivní plocha i3wm), kde si lze rychle vybrat, jaký program spustit.

Doporučuju přemapovat zkratku pro zavření programu. Default je tuším win+q, tohle se mačká až příliš snadno. Jsem dokonce schopen omylem stisknout i win+shif+q. (Tj zvyk z FF, kde používám ctrl+shift+r, nebo ctrl+shift+t – takže tříprstové zkratky mám zažité – a stačí místo ctrl stisknout win a už se dějí věci…)

Varování pro uživatele windows: Klávesa win ve Windows taky není jen tak na okrasu, takže pokud si zvyknete na win+něco a budete to mačkat v prostředí Windows, tak se taky občas dějí věci.

Moje konfigurace

Více méně default, asi tady nemá smysl psát všechny kl. zkratky (to si projděte v Lukášově konfigu). Něco bych tady ale zmínit chtěl:

# start a terminal
bindsym $mod+Return exec sakura
bindsym $mod+Shift+Return exec rxvt

# start editor
bindsym $mod+g exec gvim

# screen shot
bindsym Print exec scrot '%Y-%m-%d-%T_$wx$h_scrot.png' -e 'mv $f ~/Pictures/screenshots/'
  • win+enter spustí terminál, win+shift+enter – alternatívní terminál (používám sakura a rxvt)
  • win+g – editor
  • Print – pořídí screenshot (pomocí programu scrot – jo, asi by to chtělo něco živého)

Programy po startu:

# Nastaveni ceskeho layoutu
exec --no-startup-id setxkbmap -variant ,qwerty -layout us,cz -option grp:alt_shift_toggle,grp_led:scroll

# Nastaveni obrazku na pozadi
exec --no-startup-id feh --bg-fill ~/Pictures/lions_pair.jpg

# Nastaveni redshiftu
exec --no-startup-id redshift -l 50:17
  • Nastavení přepínání US/CZ klávesnice
  • Obrázek na pozadí pomocí feh.
  • A redshift – automaticky upravuje teplotu barvy monitoru dle místního času. V noci nechci koukat na jasně modrou plochu – brání to spánku.

Nespouštím automaticky žádné programy na plochách, i když to lze udělat též. Po loginu si to naklikám sám, postupně, jak začínám pracovat.

Takže si někdy udělejte pěkný večer a dejte i3wm šanci. Já už nic jiného na linuxovém desktopu nepoužívám, tohle je pro mě to ono, co jsem hledal. Mimořádně efektivní.

Java a záludnost ternárního operátoru

červenec
01
Franta Kučera

Ternární operátor většinou bereme jako stručnější, ale obsahově totožný, zápis if-else bloku, v jehož větvích jen nastavujeme proměnnou nebo vracíme hodnotu. Jsou ale vždy tyto zápisy ekvivalentní? Můžeme automaticky nahrazovat stávající kód ternárními operátory?

Logo OpenJDK (průhledné 1)

První dojmy z Nokie 3Jak se povedl návrat Nokie na pole smartphonů?

červenec
01
Lukáš Kotek
Nové Nokie jsou na českém trhu (zatím jen u vybraných partnerů, já sám nakupoval u Czech Computeru) je malou chvíli. Pozornost se aktuálně možná až nezdravě upnula na reinkarnaci modelu 3310 (která vlastně žádnou reinkarnací není, ale to je na jinou diskuzi), což je trochu škoda, protože jakkoliv rozumím tomu, že je to perfektní marketingový […]

Nakupujeme v zahraničí po Internetu

červenec
01
Franta Kučera

Z nakupování po Internetu se stala už poměrně standardní záležitost. Nicméně většina lidí nakupuje pouze v tuzemských obchodech. Jak složité a nebezpečné je nakupovat v zahraničí? Následující text je určen začátečníkům, kteří zatím neměli odvahu si v zahraničních obchodech něco koupit, ale láká je to.

eBay, AliExpress, DX, Farnell, Sparkfun, DigiKey

Ransomware Petya v novém balení se šíří rychle, stejně jako WannaCry

Svět ohrožuje nová epidemie ransomware, Česko je mezi deseti nejpostiženějšími zeměmi. Na Ukrajině útok zasáhl bankovní sektor, energetické a poštovní

Příspěvek Ransomware Petya v novém balení se šíří rychle, stejně jako WannaCry pochází z Spajk.cz

Co je to reverzní záznam (PTR) a jak ho nastavit?

červen
26
vpsFree.cz

Na podpoře se nám neustále objevuje dotaz na reverzní záznam. Řada uživatelů má jen velmi mlhavou představu, o co jde a jak to použít.

Velmi často nás uživatelé na podpoře žádají o přidělení reverzního záznamu. V mnoha případech přitom přistupují k reverznímu záznamu chybně, nechápou ho nebo používají nesprávně. Jak to tedy funguje?

PTR (pointer record) slouží v DNS k pokládání reverzního dotazu. Běžně se ptáme: „Jaké IP adresy patří k tomuto doménovému jménu?“ a zajímají nás záznamy typu A a AAAA. V DNS ale existuje i hierarchický strom obsahující odpovědi na opačné (reverzní) dotazy: „Jaké doménové jméno patří této IP adrese?“

Zatímco dopředné záznamy jsou záležitostí správce domény, reverzní záznamy zřizuje správce přidělených IP adres. Dotaz se automaticky pokládá do domény nejvyššího řádu (TLD) .arpa (konkrétně in-addr.arpa a ip6.arpa) a funguje to stejně jako u dopředného záznamu: vlevo je nejspecifičtější část, vpravo je nejobecnější. Příklad:

$ host 37.205.9.45
45.9.205.37.in-addr.arpa domain name pointer mxproxy.vpsfree.cz.

$ host 2a01:430:17:1::ffff:427
7.2.4.0.f.f.f.f.0.0.0.0.0.0.0.0.1.0.0.0.7.1.0.0.0.3.4.0.1.0.a.2.ip6.arpa domain name pointer mxproxy.vpsfree.cz.

Proč je zřízení reverzního záznamu důležité? Mail servery přijímající poštu dnes sledují, jestli oba záznamy souhlasí. Tedy zda doménové jméno míří na IP adresu, ze které zase reverzní záznam míří zpět na stejnou doménu. Je to základní ochrana proti spamu, správce tím vlastně dokazuje, že má pod kontrolou záznamy v obou směrech a nejde jen o napadený stroj, který „náhodou“ odesílá poštu.

Častou chybou je, že se správce snaží do reverzních záznamu vyjmenovat všechny domény, pro které bude daný mail server přijímat poštu. Tak to ale nefunguje. V reverzním záznamu je uvedené jméno serveru, ne domény spravované serverem. Tedy nejlépe něco jako mail.example.com. Musí to být jméno, kterým se mail server představuje při předávání pošty. V případě Postfixu je to konfigurační volba:

myhostname="mail.example.com"

Nastavit je vždy možné jen jeden PTR záznam na IP adresu. Musíte si tedy vybrat, jak se váš server bude skutečně jmenovat. Není možné dát na jednu adresu více doménových jmen.

Toto nastavení nemá žádný vliv na e-mailové adresy nebo na domény pro příjem pošty. Vazba mezi doménou a mail serverem se provádí v DNS pomocí takzvaného MX záznamu. Ten určuje, na jaký server se má pro dané doménové jméno posílat pošta. Všimněte si, že mail server vůbec nemusí ležet ve stejné doméně:

# dig MX vpsfree.org
…
;; ANSWER SECTION:
vpsfree.org.		1800	IN	MX	10 mxproxy.vpsfree.cz.
vpsfree.org.		1800	IN	MX	15 mx2.vpsfree.cz.
…

Pokud tedy chcete nastavit reverzní záznam, vymyslete si doménové jméno svého poštovního serveru v jakékoliv subdoméně, kterou ovládáte. Toto jméno nechejte podporu nastavit do reverzního záznamu pro IPv4 i IPv6 adresu. To je důležité, protože řada poštovních serverů (včetně Gmailu) dnes využije moderní protokol IPv6 a i u něj musí být vše v pořádku.

Poté už můžete svůj poštovní server konfigurovat zcela dle libosti, přidávat do něj další domény pro příjem pošty a doménové jméno pak používat v MX záznamu všech domén, pro který má přijímat poštu. Další zásah do reverzního záznamu už není potřeba.

Shrnutí toho podstatného:

  • reverzní záznam vám zřídíme na podpoře
  • odkazuje na jméno serveru, ne na domény pro příjem pošty
  • odkazuje vždy jen na jedno doménové jméno
  • když zřizujete reverzní záznam, nezapomeňte na IPv6 adresu

Co jste kdy udělali pro herní postavy?

Je vedro, nedá se spát,  hraju třetí Mass Effect. Pro ty kdo neví o co jde, je to hra, ve které se ocitnete jako velitel kosmického plavidla a za pomocí nadsvětelného zařízení (Mass Relay), brouzdáte galaxií. Pochopitelně to neděláte jen tak pro nic za nic (to by byla nuda), ale důvodem je napadení galaxie neznámým tvorem.

Nejste na to sám, doba pokročila, lidé nejsou ve vesmíru sami jako my dneska (ale už se na to pečlivě připravujeme – fakt dobrá přednáška, má i novější verze), ale máte k disposici posádku z celé plejády druhů. A jak to tak bývá, tak kromě toho, že je tady vnější hrozba, tak mezi některými druhy se vedou spory. Třeba takové, že jeden druh se pokusil vyhladit jiný druh virem a vy oba z nich nutně potřebujete na to, abyste zachránili galaxii (pro jistotu před dalším druhem). Mno. ;-)

Nevím, jak to máte vy, ale mě příběh hry málokdy zaujme a tak nějak jej neřeším. Když jsem poprvé spustil Fallout 4 a sledoval naznačený příběh v prvních minutách hry (v podstatě hraný cut scene), tak jsem měl chuť to zase vypnout (ono se to potom dostatečně zamotalo, ale ten první náznak příběhu mě teda spíš otrávil). No, takže si na hrách hledám jiné věci. Grafika (Crytec), bloudění a stavení (Minecraft), akce (doom, unreal, quake), konspirace a náznaky (DeusEx, HalfLife), krásnou krajinu (Witcher) a tak podobně.

V MassEffectu jsem si našel Wrexe. Opět, láska od první chvíle a stal se nedílnou součástí výsadkového týmu. Jinak to prostě nešlo. ;-)

Ještě jsem zapomněl zmínit, že v Mass Effectu hrají podstatnou roli dialogy. Máte možnost dost podstatně ovlivnit příběh už jen výběrem reakce v dialozích s dalšími postavami. Dále sbíráte body a získáváte další možnosti vedení dialogů. To bude za chvíli velmi podstatné.

Takže hra plynula, sehraný výsadkový tým Garrus, Wrex a já jsme řešili problémy. Až jednou nastalo toto:

Tahle kráva Wrexe zastřelila. A prostě nebyl :-(. Zmizel z výsadku, hra se bez něj obešla a Krogané měli problém.

Já jsem to tak samozřejmě nechtěl nechat a konečně se tedy dostáváme k tématu článku. Hrát bez Wrexe by nebylo ono (každá postava má unikátní poznámky během mise a chemie mezi Wrexem a Garrusem funguje prostě skvěle).

Takže load a celá mise znovu (v ME1 nelze ukládat během mise). Zkusil jsem jiné dialogy, stejný výsledek. No tohle byl problém. Některé dialogy jsem neměl přístupné.

Nebudu to natahovat, zkrátka nahrál jsem save starý několik hodin (ještě před tím, než příběh nezadržitelně sklouzl k této základně), dořešil jsem hromadu vedlejších questů a body jsem investoval do dialogových možností.

Potom už to šlo:

Dá se těm očím odolat? A v takovém dialogu?

Takže dobrý, problém zažehnán a s Wrexem se můžeme špičkovat dál. :-)

Při dalším hraní ME1 jsem si na krávu dal pozor a rovnou ji poslal na nějakou sebevražednou misi nebo něco takového ;-).

Tohle byl jeden z nejsilnějších momentů, co jsem ve hrách zažil. Ta scéna, kde Ashley zastřelí Wrexe je sice dost intenzivní a akční, ale tohle vyústění jsem při prvním hraní teda nečekal. A nesmířil jsem se s tím. Stálo mě to dalších asi 8 herních hodin, ale o to víc jsem se do hry zažral a s postavami ještě více svázal.

Tohle byl příběh ME1. Aniž bych prozrazoval víc, tak v ME1 Krogany prostě nezachráníte. To lze až v ME3, kdy je opět mimořádně silná scéna, kdy na planetě Tuchanka můžete rozprášit vakcínu a vyléčit tak všechny zbývající Krogany. A budou vám za to velmi vděční (Wrex už tam ale není a v ME3 už si Krogana do výsadku dát nemůžete. Ale Garrus zůstal a s Jamesem si rozumí).

Takže tak, ještě jsem chtěl vyprávět o Derkitusovi ze Skyrimu, kde jsem taky po zjištění, že tam je další Argonian (jako já), všeho nechal, a jal se ho okamžitě vysvobodit z vězení, ale asi stačí jeden příběh. Navíc ten ze Skyrimu není tak silnej (prostě ho zachráníte a je k disposici jako follower + marriage, což je ale jen pro role play, na hru to nemá efekt).

Máte nějaký podobný příběh, kdy jste pro herní postavu udělali něco speciálního? Je to pro vás ve hrách podstatné?

Zákaz kouření, vyhořelý panelák a normy

Po dvou letech je čas na další článek, který se asi nebude kdekomu líbit. Dneska se chci zamyslet nad zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a co to vlastně má společného s hrozným požárem paneláku v UK.

Nejprve mi dovolte popsat můj postoj k problému. Já bych rád žil ve světě, kde nejsou potřeba zákony, pravidla a normy. Ve světě, kde se každý jedinec chová dostatečně rozumně na to, aby neškodil svému okolí, své planetě a sobě. Nejsem příznivec „pravidel pro pravidla“, nejsem příznivec omezování svobody a svazování lidských životů. Ve skutečnosti je to přesně naopak, jsem pro svobodnou společnost, kde každý jedinec má velkou svobodu se rozhodovat samostatně.

Jenže k tomu potřebuje dostatek pravdivých informací, vzdělání a prostředků.

Nežijeme v ideálním světě. Lidé dělají chyby, lidé nemají dostatek informací (nebo schopností je vstřebat a jednat podle nich) a někteří lidé dokonce jednají bez ohledu na zdraví a životy druhých, důležité je, že oni z toho mají zisk nebo jiný prospěch.

Společnost potřebuje pravidla, která ji svým způsobem definují. Tohle se smí, tohle se už nesmí, na tom jsme se dohodli a tu dohodu budeme dodržovat. Jedním z těch pravidel jsou technické normy. Státní (Evropské, mezinárodní) udávají minimální požadavky na danou věc a zabezpečují, že uživatel dostane v nejhorším případě to, co udává norma. Tedy pokud ovšem výrobce nepodvádí.

Sám jsem nekuřák, kouření mi vadí. Dokážu pochopit, že někdo kouří, v posledních letech se objevilo několik papírů o tom, že lidé, kteří jsou závislí na nějaké látce, to dělají nikoliv proto, že by snad chtěli, ale většinou proto, že jsou k tomu determinováni. Prostě jim něco chybí nebo přebývá v chemismu mozku a je potřeba to kompenzovat. Většina látek učinkuje přímo na neuropřenašeče v mozku, nebo jimi dokonce sami jsou (kanabinoidy například).

Z tohoto důvodu nemám nic proti lidem, kteří kouří. Je potřeba další výzkum a poznání, proč cca 30% lidí kouří ať dělají cokoliv a proč ostatním tato neřest nezachutná.

Jakou má tohle všechno souvislost?

Víte, pokud se jdu do restaurace najíst, opravdu neočekávám, že dostanu maso plné botulotoxinu, vodu s obsahem arsenu a že mě zabije první elektrický přístroj, kterého se dotknu. Na tohle všechno jsou normy.

V posledních dnech můžeme číst komentáře o tom, jak se opět ukrajuje něco ze svobod a kladou se otázky, jestli stále žijeme v demokracii, či už je to, po schválení 65/2017 Sb, totalita.

Tohle je absurdní. Je snad totalitou to, že máme normy na čistotu vody? Ano rozhodně je omezením svobody, že někdo nemůže prodávat vodu s arsenem a plnou bakterií. Ale je to snad špatně? Je špatně to, že si můžeme natočit vodu z kohoutku a bez obav se napít?

Je špatně to, že nás nezabije elektrický přístroj a že plynové přístroje v našich domácnostech procházejí pravidelnou kontrolou? Což je, kromě potlačení svobody moci mít doma vadný přístroj, ze kterého uchází plyn, také ještě omezení soukromí, protože prostě revizák každý rok k nám domů přijde.

Za tyto „nesvobody“ jsem rád a vysvětlím vám proč.

Jak jsem psal nahoře, normy znamenají nejnižší standard. To, že je něco podle normy neznamená, že je to super, skvělé, hyper freakin awesome. Ne. Pokud to sotva splnilo normu, tak je to to nejhorší, co můžete dostat. Níž už totiž jít nelze. Alespoň ne legálně.

Proč o tom píšu. Od roku 2007 chodím relaxovat na jedno fórum pro odborníky v oblasti silnoproudu. Proč zrovna tam je asi na jinou diskusi. A velice pravidelně se tam objevují dotazy od více méně laiků o tom, zda to, co oni zbastlili by ještě prošlo revizí, nebo to můžou ojebat ještě víc.

Rozumíte, ti lidé vezmou absolutní minimum (z hlediska například bezpečnosti) a ještě se snaží tohle minimum ojebat tak, aby to ještě prošlo u revize a snaží se dostat posvěcení od lidí na fóru. Pochopitelně ho nedostanou a někteří potom ještě mají potřebu si vylít zlost za to, že jim nebylo pomoženo. Bylo, ani nevíte jak.

Jakou to má souvislost?

Jednoduchou. Restaurace o problematice kouření a čistoty vzduchu vědí hezkých pár let. To nespadlo z Marsu letos. Byly tady nařízení o „stavebně technickém“ oddělení. Jak tohle vypadá v praxi asi víme všichni. Někteří si pod oddělením představují paraván, jiní půl metru vysokou zídku, další třeba mají oddělené místosti pro kuřáky a nekuřáky, ale do nekuřáckého prostoru musíte jít přes totálně zakouřený bar.

Nezlobte se na mě, tohle jsou ojebávky. Ti hospodští prostě vzali to nařízení, to naprosté minimum osekali na kost a vyjebali s tím.

Zůstává k zamyšlení, zda náhodou stejně nepostupují třeba s masem, které místo v kafilerii končí na stolech pro hosty…

Samozřejmě ne všichni, chodím do restaurací, kde bylo stavební oddělení provedeno velmi pěkně, důstojně a s ventilací, kde ani v kuřácké části stejně nic necítíte. Takto se to má dělat. Bohužel, tito poctiví se teď svezou s tou hromadou ojebávačů.

Stejně jako na té elektrice. Ano, jednou za 10 let se stane, kdy se tam někdo pochlubí instalací, která nejenže respektuje normy, ale ještě je tak 1000x předčí. Na to je radost pohledět.

Byla možnost tohle udělat i v restauracích. Kdyby to ti lidé vzali vážně a udělali by sami pro sebe standard, kdy metr od kuřáka nic neucítíte, krom čistého vzduchu, neměli bychom dneska tento zákon.

Bohužel v zemi, kde se vezme absolutní minimum a ještě se to mnozí snaží ojebat, nic jiného dělat nelze.

Někdo může namítnout, tak proč tam sakra chodíš a nevybereš si ty lepší podniky? No jednak ano, vybírám si, ale o tom to není. Pokud necháme někoho, nebo dokonce většinu aktérů ojebávat zákazníky, tak na tom budou biti ti poctiví. Protože ti mají zvýšené náklady, možná méně zákazníků a možná méně prostředků na další inovace. Po čase můžou zaniknout a dostupná kvalita služeb pro zákazníky se tím jen sníží. Nevím, zda tohle opravdu chceme. Současně jsou tím podvedeni ti zákazníci, kteří nedostávají to, co mají dostat. A některým to ani nevadí a ještě jsou ochotni tento podvod obhajovat. Ale o tom jsem už taky psal.

Příměr s panelákem v UK je už asi jasný. Místo toho, aby se to udělalo správně (a ať se nikdo ani nesnaží vysvětlovat, že to či ono se nevědělo a že to asi nebylo protizákonné, bla bla bla), tak muselo (dle aktuálních informací) 88 lidí zemřít, dalších x domů evakuovat a tak dále. Jen by mě zajímalo, zda to zaplatí ten, kdo to ojebal, nebo stát. Ale to už nechám na soudní moci UK.

V květnu rostl zájem o sportovní weby

V květnu rostl zájem o sportovní weby tereza.tumova@… Pá, 06/23/2017 - 10:10

V květnu se zvýšil zájem o weby se sportovní tématikou, nárůst počtu návštěvníků mohl být ovlivněn mimo jiné probíhajícími sportovními událostmí, např. mistrovstvím světa v hokeji či závodem Giro d'Italia. V průběhu první z těchto akcí byla návstěvnost sportovních stránek o 250 tisíc uživatelů vyšší než ve zbývající květnové dny (údaje pro všechna zařízení). Nejvyšší  procentuální nárust počtu uživatelů byl zaznamenán u mobilních telefonů (16 %; více než 200 tisíc RU), u tabletů se návstěvnost mezimesiíčně zvýšila o 14 % (85 tisíc RU) a u PC o 11 % (přibližně 300 tisíc RU).

Návštěvnost z PC

Počet českých uživatelů, navštěvujících webové stránky zapojené do výzkumu NetMonitor z klasických počítačů se v květnu blížil počtu 6,9 milionu. Denní návštěvnost přesáhla 3,2 milionu a čas strávený na internetu činil 1 hodinu a 5 minut. Mezi kategorie s největším meziměsičním nárůstem návštěvnosti patřily výše uvedené sportovní weby, dále rostl zájem o Mužské magazíny o životním stylu a webové stránky v kategorii E-commerce obsah (obě kategorie zaznamenaly 5procentní nárůst). Multimediální obsah sledovalo na klasických PC téměř 4 miliony uživatelů, tedy o 200 tisíc více než v dubnu (asi 6procentní nárůst návstevnosti).

Návštěvnost z mobilních telefonů

Mobilní telefony použilo pro návštěvu měřených webových stránek přibližně 3,6 milionu českých uživatelů, kteří na nich provedli téměř 1,8 miliardy zobrazení stránek. Denně navštěvovalo tyto weby více než 1,6 milionu RU po dobu 36 minut. Největší nárůst návštěvnosti zaznamenala kategorie Sport, dále Zpravodajství (9 %) a Cestovani – obsah (o 8 %). U smartphonů byl zaznamenán nejvyšší ze všech zařízení procentuální nárůst počtu uživatelů, sledujících multimediální obsah, který činil 13 %.

Návštěvnost z tabletů

Návštěvnost z tabletů dosáhla téměř 1,7 milionu RU a počet zobrazení stránek, provedených z těchto zařízení, přesáhl 340 milionů. Denní návštěvnost činila 711 tisíc uživatelů, kteří prohlíželi internet na tabletech po dobu 17 minut. V případě tabletů rostla nejvíce návštěvnost kategorie Sport, Zpravodajství (8 %) a E-commerce obsah (7 % ). Počet uživatelů, kteří sledovali streamovaný obsah, přesáhl 730 tisíc, což znamená 8procentni nárůst oproti dubnu.  

 

Tab. 1. Výsledky měření návštěvnosti internetu na jednotlivých zařízeních – výsledky za duben a květen 2017

 

 

 

 

 

Počítače

Duben

Květen

Absolutní
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

6949912

 

6881839

 

- 68073

-0,98 %

Zhlédnuté stránky (PV)

 

5236921764

 

 

 

5255741747

 

18819983

 

0,36 %

RU streaming

 

3761510

 

 

3974685

 

213175

5,67 %

Mobilní telefony

Duben

Květen

Absolutní
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

 

3607185

 

 

3584406

 

-22779

-0,63 %

Zhlédnuté stránky (PV)

 

1 718219973

 

 

1 762633670

 

44413697

2,58 %

RU streaming

 

1148058

 

 

1302036

 

153978

13,41 %

Tablety

Duben

Květen

Absolutní
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

 

1662006

 

 

1651899

 

-10107

-0,61 %

Zhlédnuté stránky (PV)

 

352874019

 

 

341003079

 

-11 870 940

-3,36 %

RU streaming

 

675036

 

 

731365

 

56 329

8,34 %

Zdroj: NetMonitor, duben a květen 2017.

How disassemble camera Nikon Coolpix S3300

červen
16
Josef Jebavý
A correction is the only right approach to protecting nature from waste. That's why we went to repair the camera Nikon Coolpix S3300. ........

Ale on ten PEX-AL-PEX nikdo nechce

Ale on to ipv6 nikdo nechce.

Není to tak dlouho, co jsem se opět (já blbec), pustil do debaty s jedním od ISP o ipv6. Když už jsem tuhle chybu udělal, pojďme si o tom něco povědět.

IPv6 mám už ani nevím jak dlouho, 5 let jsem měl /64, potom se věci urovnaly a teď mám správně /48, takže si to můžu řádně rozdělit. Chápu, že i ISP se s tím musel naučit pracovat, opustit některá paradigmata naučená na čtyřce (vycházející z toho, že měl adres prostě málo), takže jsem mu dal čas a teď (už taky nějakou dobu) mám tedy pořádné ipv6 připojení.

V zásadě od počátku provoz na ipv6 vede nad ipv4. Aktuálně, jak se tak dívám na router, je to poměr 3:1, na ipv6 je 3x víc provozu než na ipv4, na celkovém přenosu se tedy ipv6 podílí krásnými 75%. Vše šlape, mohu dát všem VMkům vlastní globálně routovatelnou IP (protože ipv4 mám prostě málo, teď už řádově méně než strojů).

Z výše uvedeného textu asi plyne, že jsem prostě spokojen. Pro připojení klientů používám SLAAC, funguje to od prvního okamžiku, kdy jsem to před těmi mnoha lety na routeru zapnul. Neřeším, ipv6 mají widle stejně jako ipad, funguje to krásně.

Proč o tom tady tak dlouze blábolím. Jsem člověk z oboru a sítím rozumím do takové míry, jaké potřebuji. Router si nastavuji sám, síť si řídím sám.

Jsou ale věci, kterým nerozumím. Hromada věci vyplývá i z práce v SVJ. Řešíme a ještě dlouho budeme řešit rekonstrukci stoupacího vedení. Měl jsem hafo schůzek s projektanty, s odborníky na vodu, plyn, odpady. Se zástupci firem, které nám nabízejí nejlepší nové materiály.

I při nejlepší možné vůli tomu prostě nerozumím. Ano, jako technikovi je mi poměrně dobře jasné vedení vody, vím, co je asi tak potřeba. (Ve výboru SVJ se totiž najdou lidé, kteří ani tohle netuší.) Ale nemůžu rozumět všem materiálům (i když mám své favority – což je možná špatný bias), všem postupům a technologiím.

A při několika jednáních se zástupci firem jsem si vzpoměl na diskuse s některými lidmi od ISP. Prostě se klidně může stát, že někde, na nějaké vodo-topo konferenci zazní, že „tento materiál nikdo nechce“. Stejně jako to zaznívá u debat o IPv6.

Sorry (jako), to, že si já nevyberu nějaký materiál není moje chyba. Mě, jakožto zástupce SVJ (nebo obecně zákazníka), by vůbec nemělo zajímat, jestli tam bude PPR, PEX-AL, PEX-Fiber, nebo měď (letovaná nebo lisovaná ;-) ) nebo co já vím. Výběr materiálu by měla být práce těchto firem. Náš požadavek je jasný, musí to splňovat všechny normy, musí to být vhodné pro naše nasazení a musí to vydržet 50 let. Na to, jak se to udělá a z čeho, mají mít ty firmy odborníky. Nelze zákazníka (který tomu nerozumí), nechat vybírat materiál (ale každá firma to stejně na toho zákazníka hodí, což je největší bolest).

Je to naprosto stejná situace, jako s tím ipv6. To, že „zákazníci nechtějí ipv6“ není jejich problém. Mimochodem, kolik zákazníků kdy chtělo ipv4? Jen ti techničtější? Tak jak je možné, že ten ISP rozdává IPv4, když to zákazníci nechtějí?

Věta, „že to zákazníci nechtějí“ je jen výmluva. Výmluva neschopných ISP, kteří si tímto chtějí pojistit to, aby nemuseli implementovat něco, čemu nerozumí, nechtějí rozumět a je to příliš nové, protože se kdysi před 15 lety naučili nastavovat ipv4 (a to ještě pomocí ifconfig, což někteří ochotně používají dodnes).

Vždy, když od někoho uslyšíte podobnou větu, zkuste se zamyslet, zda jste to vy, kdo si má vybírat materiál, nebo by to měl udělat odborník.

A zase ty viry! Další opět útočí na naše počítače a mobily. Co s tím?

Nedávno mi volali z rádia Čas a požádali mě o rozhovor na téma ransomware. Tak jsem jim vyhověl 🙂 Měl jsem

Příspěvek A zase ty viry! Další opět útočí na naše počítače a mobily.
Co s tím?
pochází z Spajk.cz

SPIR: Inzerujte v takovém online prostředí, které nepoškodí vaši značku nebo produkt.

SPIR: Inzerujte v takovém online prostředí, které nepoškodí vaši značku nebo produkt. tereza.tumova@… Čt, 06/15/2017 - 11:10

Praha, 15. června 2017 – Prestiž značek a dobré jméno zadavatelů reklamy může být na globálních webech a v reklamních sítích v ohrožení. SPIR vyzývá inzerenty a jejich agentury, aby při umísťování své reklamy distribuované prostřednictvím reklamních sítí na platformách s uživatelským obsahem požadovali záruky, že se jejich reklama nezobrazí u nevhodného obsahu.

Čerstvý případ [1], kdy řada globálních značek v rámci akce Brand Safety stáhla svou inzerci z platformy YouTube v důsledku toho, že se jejich inzeráty zobrazily před videem islámských extremistů, jen znovu upozornil na opakované případy, kdy byly reklamy prestižních značek nekontrolovaně umístěny vedle nevhodného či nežádoucího obsahu, a to bez vědomí zadavatele.

Značky jako Vodafone nebo Procter & Gamble se rozhodly svoji reklamu z platforem s uživatelským obsahem stáhnout, protože se zobrazovala v nevhodném, extremistickém, kontextu. Do budoucna budou po platformách jako je Facebook a Google požadovat záruky, že jejich reklamu nezobrazí vedle nevhodného obsahu. Taková situace se v českém prostředí v případě inzerce na serverech etablovaných vydavatelů nestává, protože vydavatelé mají nad obsahem článků kontrolu.

"Inzerenti si někdy dostatečně neuvědomují, že si musí pečlivě hlídat, kde se jejich inzerce objeví. Často sledují pouze výkonnostní parametry reklamy a netuší, že se jejich značka může objevit vedle mimořádně problematického obsahu. Toto riziko hrozí především tam, kde je obsah generován uživateli a nikoliv důvěryhodnými vydavateli, kteří za obsah ručí svým jménem," vysvětluje rizika takto zobrazované reklamy Ján Simkanič, předseda Sdružení pro internetový rozvoj. Reklama umístěná v nežádoucích souvislostech tak může zásadním způsobem poškodit zadavatele a jejich vztah s uživateli a zákazníky.

SPIR proto vyzývá zadavatele online inzerce, aby požadovali záruky vhodnosti obsahu, který se bude zobrazovat vedle jejich inzerátů. Situace, kdy se reklama zobrazí v nevhodném kontextu, může nastat i u programatického nákupu, když uživatelem nahraný obsah není dostatečně popsán. Reklamní systém pak nedokáže spolehlivě určit, co obsahuje, a reklama se tak zobrazí i na těch místech, s nimiž značka v žádném případě nechce být spojována. V médiích, jejichž obsah je tvořený redakcí, k tomuto zpravidla nedochází, neboť vydavatel je za obsah zodpovědný a má ho pod kontrolou.

 

Jak číst SMART atributy a určit zdraví disku

Čas od času se v diskusích objeví prosba o prošetření výpisu ze smartu. A co hůř, někteří lidé dokonce doporučují používat různé programy od výrobců disků, které mají nějak odhadnout zdraví jejich výrobků. V tomto článku si ukážeme jak rozeznat zdravý disk od vadného z výpisu smart. Tento článek pojednává o rotačních discích. U SSD jsou další atributy, které nejsou předmětem tohoto článku.

Technologie SMART

Self-Monitoring, Analysis and Reporting Technology – interní systém implementovaný v disku pro včasné varování před jeho selháním. SMART má zajistit, že OS (a sekundárně i uživatel) se včas dozví o selhávajícím disku. Není to samospásné, SMART nevaruje vždy (asi 40% případů nepodchytí), ale když už varuje, tak je potřeba to brát vážně.

Co znamená výpis smart atributů

Pro výpis smart atributů se v linuxu nejlépe hodí příkaz smartctl. Ve windows je potřeba použít například Crystal Disk Info. Pozor, ne každý program, který tvrdí, že zjistí stav disku jej skutečně zjistí. Jak uvidíme dále, je potřeba umět číst smart atributy včetně RAW hodnot.

Pojdme si tedy vypsat atributy:

# smartctl -A /dev/sda


=== START OF READ SMART DATA SECTION ===
SMART Attributes Data Structure revision number: 16
Vendor Specific SMART Attributes with Thresholds:
ID# ATTRIBUTE_NAME             VALUE WORST THRESH TYPE      UPDATED  WHEN_FAILED RAW_VALUE
  1 Raw_Read_Error_Rate        200   200   051    Pre-fail  Always       -       0
  3 Spin_Up_Time               178   176   021    Pre-fail  Always       -       4075
  4 Start_Stop_Count           100   100   000    Old_age   Always       -       103
  5 Reallocated_Sector_Ct      200   200   140    Pre-fail  Always       -       0
  7 Seek_Error_Rate            200   200   000    Old_age   Always       -       0
  9 Power_On_Hours             028   028   000    Old_age   Always       -       53201
 10 Spin_Retry_Count           100   100   000    Old_age   Always       -       0
 11 Calibration_Retry_Count    100   100   000    Old_age   Always       -       0
 12 Power_Cycle_Count          100   100   000    Old_age   Always       -       101
192 Power-Off_Retract_Count    200   200   000    Old_age   Always       -       39
193 Load_Cycle_Count           200   200   000    Old_age   Always       -       63
194 Temperature_Celsius        111   097   000    Old_age   Always       -       36
196 Reallocated_Event_Count    200   200   000    Old_age   Always       -       0
197 Current_Pending_Sector     200   200   000    Old_age   Always       -       0
198 Offline_Uncorrectable      200   200   000    Old_age   Offline      -       0
199 UDMA_CRC_Error_Count       200   200   000    Old_age   Always       -       0
200 Multi_Zone_Error_Rate      200   200   000    Old_age   Offline      -       0

Nejprve si projdeme sloupce:

  • ID – identifikátor atributu (nezajímá nás)
  • ATTRIBUTE_NAME – asi jasné
  • VALUE,WORST,THRESH – viz další text – nezajímá nás, ale většina programů to zobrazuje
  • RAW_VALUE – jediné hodnoty, které nás skutečně zajímají (v některých programech je těžké je zobrazit – takovým se vyhněte)

Smart hlídá několik atributů, každý výrobce má jinou sadu a jiný počet. Ty důležité atributy (dostaneme se k nim), jsou ale společné pro všechny výrobce.

Teď něco k hodnotám. Hodnota VALUE by mohla mást názvem, že se jedná o naměřenou hodnotu, že sama o sobě něco znamená (někteří lidé jsou vyděšeni tím, že disk má přes 100C apod.). Hodnota VALUE je přepočítaná hodnota dle nějakého vzorce.

Čím vyšší, tím lepší, se zhoršením parametrů by měla klesat.

WORST je nejhorší dosažená hodnota VALUE za celou dobu života disku (kromě
toho, že se to dá vymazat). THRESH je práh, pokud hodnota VALUE klesne
(zhorší se parametry) pod THRESH, tak je špatně.

Tolik teorie. Hodnota VALUE tedy nic neznamená, je to nějak počítaná hodnota, vzorec není veřejný, je to věc firmware disku. Takže úplně k ničemu.

Nehledě na to, že některé disky mají rozsah VALUE 253-0, jiné 200-0, další 100-0. Tenhle disk uvedený v příkladu má některé atributy 200 a jiné 100.

Takže konkrétní hodnota parametru VALUE je naprosto nezajímavá a nic sama o sobě neříká. Jediná vypovídací hodnota je nenadálé rychlé snížení hodnoty. Ale to stejně poznáme z RAW_VALUE.

Závěr tedy: Na VALUE, WORST, THRESH se vyprdněte. A na programy, které neumí zobrazit RAW_VALUE taky.

RAW_VALUE je to, co nás zajímá. Skutečné hodnoty, nic přepočítaného. Počet sektorů je zkrátka počet sektorů, teplota je prostě teplota. (Neplatí pro všechny některé atributy, které nás až tak nezajímají, ukazují v RAW_VALUE hodnoty složené – typicky Raw_Read_Error_Rate u seagate disků, hodnota bývá extrémě vysoká, ale je to hodnota udávající několik parametrů zároveň).

Takže které jsou ty atributy, které by nás měly zajímat?

Zejména tyto (odstranil jsem nezajímavé sloupce):

ID# ATTRIBUTE_NAME           RAW_VALUE
  5 Reallocated_Sector_Ct    0
196 Reallocated_Event_Count  0
197 Current_Pending_Sector   0
198 Offline_Uncorrectable    0

Jedná se o vadné sektory.

  • Offline_Uncorrectable – vadné neopravitelné sektory
  • Current_Pending_Sector – sektory, které jsou „divné“ a čekají na další
    posouzení. Může se stát, že zmizí a hodnota bude zpět nula, nebo se z nich stane neopravitelný sektor. Takový sektor může vzniknout třeba při výpadku proudu, ale na zdravém běžícím systému jen tak sami od sebe nevzniknou.
  • Reallocated_Sector_Ct a Reallocated_Event_Count – počet realokovaných sektorů. Každý disk má hromadu (přesné číslo se opět nikde nedočtete), sektorů navíc a je schopen vadný sektor přemapovat na nějakého náhradníka.

Všechny tyhle atributy by měly měly mít hodnotu nula. Já disk vyměňuji a posílám na reklamaci tehdy, pokud je jakákoliv hodnota nenulová. I pending. Protože stroje nevypínám a nemá to jak jinak vzniknout.

Následující hodnoty jsou více méně pro info (opět jsem odstranil nezajímavé sloupce):

ID# ATTRIBUTE_NAME          RAW_VALUE
  9 Power_On_Hours          53201
194 Temperature_Celsius     36
199 UDMA_CRC_Error_Count    0
  • Power_On_Hours – počet naběhaných hodin. Jo, tenhle disk už má něco za sebou (asi tak 6 let nonstop provozu).
  • Temperature_Celsius – teplota, některé disky ukazují i nejvyšší teplotu za
    celou dobu životnosti disku.
  • UDMA_CRC_Error_Count – chyby CRC při přenosu, většinou to ukazuje na chybu kabelu (nebo elektroniky).

Tehle disk má sice své naběháno, ale jinak je úplně zdravý.

Pravidelné testování

Disk podporující smart umí otestovat sám sebe. Jsou definované dva typy testů, jeden short (měl by běžet asi minutu) a druhý long, který otestuje celý povrch disku (a trvá tedy tak dlouho, kolik času je potřeba k přečtení všech bloků).

Test lze spustit pomocí:

smartctl -t short /dev/sda

Výsledek nebo průběh (pokud test stále běží), vidíme na výpisu:

smartctl -l selftest /dev/sda

Ukázový výstup:

SMART Self-test log structure revision number 1
Num  Test_Description    Status                  Remaining  LifeTime(hours)  LBA_of_first_error
# 1  Short offline       Completed without error       00%     53189         -
# 2  Short offline       Completed without error       00%     53165         -
# 3  Short offline       Completed without error       00%     53141         -
# 4  Short offline       Completed without error       00%     53130         -
# 5  Extended offline    Completed without error       00%     53098         -
# 6  Short offline       Completed without error       00%     53094         -
# 7  Short offline       Completed without error       00%     53070         -
# 8  Short offline       Completed without error       00%     53046         -
# 9  Short offline       Completed without error       00%     53022         -
#10  Short offline       Completed without error       00%     52998         -
#11  Short offline       Completed without error       00%     52974         -
#12  Short offline       Completed without error       00%     52951         -
#13  Extended offline    Completed without error       00%     52930         -

Pečlivý čtenář si všimne, že testy se na tomto disku provádějí pravidelně a že je jistě nepouštím ručně. K pravidelnému testování slouží služba smartd, a lze jej nastavit v /etc/smartd.conf:

DEVICESCAN -d removable -n standby -m root -s (S/../.././02|L/../../6/03)

Jedná se o parametr -s, pro info o nastavení časů viz man smartd.conf.

Tímto parametrem je zajištěno, že služba smartd bude pravidelně testovat všechny nalezené disky (v tomto případě včetně přenosných disků – za normálních okolností se smartd ukončí po vyjmutí sledovaného zařízení, parametr -d removable způsobí, že smartd bude pokračovat i po vyjmutí disku nebo jeho opětovného připojení).

Pokud disk testem neprojde, ve výpisu se objeví hláška o chybě (na konkrétním sektoru) a měl by přijít email s varováním (nastavení smartd je mimo rozsah tohoto článku).

badblocks

Další oblíbeným programem na testování disků je badblocks. Jak již název napovídá program má hledat vadné sektory. Může běžet ve dvou režimech, první je read-only, druhý je write (který zničí data na daném disku, protože jej celý přepíše).

Hodně adminů je po úspěšném průběhu badblocks přesvědčeno, že disk je v pořádku. Ale nemusí být. Jak jsme si již řekli, disk může vadné sektory realokovat (pokud má ještě z čeho brát). Takže disk může během badblocks (zejména write) testu vadné sektory realokovat a výsledek testu bude OK a přitom je disk vadný.

Po jakémkoliv testu je tedy nutné zkontrolovat smart atributy disku. Samotný badblocks test je sám o sobě nevypovídající (pokud selže, tak je disk opravdu na reklamaci, pokud nikoliv, je potřeba se ještě podívat do smartu).

Díky Michalovi za pěkné doplnění.

Programy od výrobců disků

Nedávno někdo v diskusi na FB doporučoval pro test disku použít program od výrobce disku. Konkrétně SeaTools (od Seagate). Tak jsem se na něj podíval. Mám tu vadný disk od výrobce Seagate:

Výpis z programu Crystal Disk Info (který ukazuje i raw values) jasně ukazuje, že disk je vadný. Má 1720 vadných sektorů, všechny se podařilo realokovat. Rovnou vidíme, že i téměř dva tisíce vadných sektorů disk považuje za běžnou věc, protože hodnota VALUE klesla z 100 na 99. Tedy o jedno procento. Práh je od výrobce nastaven na 10. Pokud by to tedy bylo lineární, tak disk by sám sebe považoval za vadný až po vyčerpání 154800 sektorů. (Ale přesnou funkci počítání VALUE samozřejmě neznáme.)

A co na to říká SeaTools?

Disk prošel.

Moje doporučení je tohle prostě nepoužívat. Na kontrolu smart atributů se nejlépe hodí smartctl. S programy od výrobců disků mám jen špatné zkušenosti. SeaTools spadne kdykoliv, kdy se chci podívat do sekce advanced test. Na BasicTests zase neukazuje vůbec nic (rozhodně ne raw hodnoty).

U programu od WD se mi stala horší věc. Na doporučení od WD jsem prokazatelně vadný disk (hromada vadných sektorů) projel programem od WD (lifeguard cosi), ten prohlásil, že disk je v pořádku (každý disk je vždycky v pořádku). A co bylo horší, vymazal smart tabulku, takže disk byl po tomto „testu“ čistý jako lilie. Dle smartu byl jako nový.

Kdybych byl svině, tak ten disk jako nový prodám v bazaru (ale svině nejsem), nepochybuji o tom, že to takto lidi i obchody dělají (tzv. „rozbalené“ zboží). Výsledkem tohoto testu tedy bylo, že jsem měl v ruce vadný disk, ale neměl jsem to jak prokázat. Perfektní program.

Pozvánka na 141. sraz OpenAlt - Brno

červen
12
Openalt.org

Brněnský 141. sraz příznivců otevřeného přístupu se bude konat v pátek 16. června 2017 od 18 hodin ve Sport Centru Srbská (Srbská 4) http://www.openstreetmap.org/#map=19/49.22481/16.59090

 

Beachové hřiště je zamluveno od 19h (prostřední kurt)

Po volejbalu si povykládame o Linuxu v rámci Linux Presentation Day.

XPS 13: po 10 letech s Thinkpady u Dellu

V Red Hatu máme po třech letech nárok na nový notebook. Tento měsíc jsem tak měnil Lenovo ThinkPad X240 za něco novějšího. Standardně se u nás fasují ThinkPady, ale já se rozhodl požádat si o výjimku a pořídit si Dell XPS 13. Po čtyřech ThinkPadech (T61, T400s, X201 a X240) a deseti letech jsem minimálně v práci změnil značku notebooku na Dell.

Hlavní důvod, proč jsem se rozhodl pro XPS 13 je HiDPI displej. Těch bude postupně přibývat a pokud je chceme v RHELu a Fedoře dobře podporovat, musíme je v desktop teamu používat. Musím říct, že displej na XPS 13 je opravdu skvělý. Rozlišení 3200×1800 na 13,3 palcích je 250 DPI. Ostrost perfektní. Pixely prostě nevidíte a věci jako subpixelové vykreslování písma už nepotřebujete. Displej je také dotykový, ale to je vlastnost, kterou nepředpokládám, že budu výrazněji používat. Jediné, co mi na displeji trochu vadí, je, že je lesklý, já preferuji spíš matné.

Dalším důvodem bylo to, že Dell je momentálně výrobcem notebooků, který podporuje Linux nejlépe. Prodává XPS 13 Developer Edition, na kterém je předinstalované Ubuntu, má vlastní tým linuxových vývojářů, jako první se zapojil do Linux Firmware Update Service, velmi dobře komunikuje s linuxovými firmami včetně Red Hatu.

XPS 13 je opravdu pěkný kus hardware. Hliníkové tělo vypadá važně pěkně, i když se bojím, že nebude zdaleka tak praktické jako plastové tělo u ThinkPadů, které snese opravdu hodně. Jsem zvědavý, jak bude tělo XPS 13 odolné vůči škrábancům a vůči případným pádům. Nicméně zpracování je výborné a působí mnohem lépe než X240. Rámečky kolem displeje jsou minimální a XPS 13 tak nabízí větší displej než X240 a přitom má menší tělo.

Co mi zatím přijde o cosi horší než Thinkpadů, je klávesnice. Kvůli tenkému tělu má klávesnice nízký zdvih a zatím se mi na ní nepíše tak dobře, ale možná to je jen otázka zvyku. Aspoň to nemá takové šílenosti jako PrtScr hned vedle pravého Altu jako na některých klávesnicích u ThinkPadů.

K notebooku mám taky dockovací stanici TB16, která se připojuje přes rozhraní thunderbolt. Ta utáhne až dva 4K monitory a funguje s Linuxem výborně. Musíte ale vypnout zabezpečení přístupu přes thunderbolt. Intel už na podpoře Linuxu pracuje, ale ještě to nějaký čas potrvá.

Podpora Linuxu je u XPS 13 celkově výborná. Zatím jsem si nevšiml něčeho, co by ve Fedoře nefungovalo. Výdrž je při běžné práci na wifi zhruba 9 hodin nejen podle mého pozorování, ale i podle testů, které provádí náš hardwarový tým. Není to tolik jako u X240, ale ten má mnohem větší kapacitu baterky.

Fedora Workstation si taky docela slušně poradí s HiDPI monitoru. Prostředí a základní aplikace škálují dobře. Horší to je s aplikacemi napsanými ve starších frameworcích jako třeba GIMP. U nich sice škáluje písmo, podle kterého se často nastavuje zbytek rozhraní, ale o ikonách to neplatí. V GNOME na Waylandu fungují dobře i automatické změny škálování u oken přetahovaných mezi HiDPI monitorem v XPS 13 a monitorem externím s normální DPI. Jen musí aplikace běžet na Waylandu nativně.

GIMP na HiDPI monitoru

Pokud chcete špičkový kompaktní notebook, který bude perfektně fungovat s Linuxem, tak XPS 13 můžu jenom doporučit. Jen ta cenovka…


Paralelní port jako generátor signálu

červen
11
Franta Kučera

Dnes oprášíme zase jednu starou dobrou technologii – paralelení port – a ukážeme si, jak ji softwarově ovládat. Protože je to dost nízkoúrovňová záležitost, nebude to tentokrát v Javě ale v C++. Cíl bude poměrně skromný: generovat obdélníkový signál s frekvencí 10 000 Hz a zadanou střídou (což zde neznamená střed chleba). Ve výsledku budu signál generovat jiným programem, nicméně nejdřív si chci otestovat jednotlivé části systému samostatně, takže teď to bude jen LEDka a pár řádků kódu bez nějakých složitostí.

konektor DB-25 pro paralelní port (LPT)

Krokové motory s Arduinem - mikrokroky

červen
09
Petr Stehlík
Rád bych se ještě krátce vrátil k minulému článku a videu o krokových motorech řízených softwarově pomocí Arduina: arduino-openscad-krokove-motory

Tady je vysvětlen princip krokových motorů hezky česky: robotika.cz/articles/steppers/cs

Řídit celé kroky Arduinem jde v pohodě, na to není ani potřeba knihovna Stepper, protože je to vlastně velmi jednoduché. Ovšem vzhledem k tomu, že kroků je na celou 360° otáčku třeba jen 50 (jako v případě mého motoru ve videu), tak je to otáčení takové nepříjemně skokové a trhané. Proto byly vymyšleny půlkroky, které jsou krásně zobrazené v této animaci:
www.8051projects.net/wiki/Stepper_Motor_Tutorial#Half_Step_Sequence

Od půlkroků se dá jít na čtvrtkroky a ještě menší - tzv. mikrokroky. Normálně to umí samy od sebe hardwarové ovladače pro krokové motory, ale když je nemáme, jde si chytrým programováním pomoci i softwarově. Jistý Honza z Belgie to celé popsal včetně fotek z osciloskopu, podle kterého ladil časování:
www.jangeox.be/2013/12/microstepping-with-arduino.html
Pokud jste si nevšimli, tak na konci jeho článku najdete odkazy na zdrojový kód.

Tady jsem natočil video, jak Janův algoritmus krásně zjemní otáčení mého krokového motoru pomocí zvýšení kroků z 50 na 50 * 16 = 800 kroků na jednu otáčku:


P.S. právě jsem vygoogloval ještě jeden pěkný český článek na téma mikrokroků, tak ho sem linkuji, třeba se bude hodit: robodoupe.cz/2016/mikrokrokovani-sny-a-skutecnost/

Digitální multimetr RM101

červen
09
Petr Stehlík
Dave Jones z Austrálie na svém EEVblogu říká, že multimetrů není nikdy dost. Tak jsem si koupil další, překvapivě levný, až jsem nevěřil, že bude fungovat. Tady jsem o něm natočil videorecenzi:


Ve videu jsem zapomněl zdůraznit, že takto levný multimetr je možné bezpečně používat pouze pro měření nízkých napětí. Rozhodně nezkoušejte měřit síťové napětí či ještě vyšší, to je hazard se životem. Podrobnosti o vnitřnostech levných čínských multimetrů najdete na výše zmíněném EEVblogu.

Jak ve videu říkám, brzy znovu otestuji několik DC-DC step-up a step-down měničů napětí, takže budu moci aktualizovat tyto moje staré články:
http://joysfera.blogspot.cz/2013/11/prenosne-napajeni-pro-arduino-dc-step.html
http://joysfera.blogspot.cz/2014/07/velky-test-dc-step-down-konvertoru.html
http://joysfera.blogspot.cz/2013/11/zvysujeme-napeti-az-na-pet-dc-step-up.html

P.S. při natáčení videa jsem ještě netušil, že měřicí hroty mají krytky, které jdou (menším násilím) sundat. Pak jsou normální, dlouhé a použitelné. Ještě jim vyměním banánky a budou měřit jako nové :)

Pozor na levné nože s plastovou rukojetí

Člověk si tak spokojeně krájí (chleba) a najedou vidí, že nekrájí. Zlomil se mi v ruce třetí nůž.

Tento článek nemá být reklama ani antireklama na žádnou firmu. Jen upozornění na velmi nevhodně navržené nože, které mohou být velice nebezpečné.

Stalo se mi to potřetí. Dřív se jednalo o levné plastové nože (s rovným ostřím) ze supermarketu, které člověk hodí do košíku ani o tom nepřemýšlí (na ovoce-zeleninu dobrý). Jednou, při krájení cibule, se ostří vysunulo z plastu a já zasunul ruku do ostří. „Příjemné“.

Takže jsem si rovné nože nakoupil kvalitnější. Dostaneme se k nim. To, že se mi zlomí nůž při krájení chleba, jsem teda nečekal. Nůž s pilovým ostřím, ocel procházející celou rukojetí. No jenže to by musel být dobře vyroben.

Tenhle byl vyroben tak, že sice vypadá, že ocel prochází celou rukojetí, ale je to fraška. Nýtování je tak „dobře“ navrženo, že to celé visí na pár mm.

Na maso používám nože z jednoho kusu materiálu tak, aby bylo jasně vidět, že se jedná o jeden kus.

Asi bude nutné takto nahradit i všechny ostatní. I na pečivo.