Planeta OpenAlt

Loď Starship, která se nachází ve fázi pokročilého testování, vzlétla před pár týdny k dalšímu testovacímu letu. Šlo zejména o ověření toho, jak se bude chovat takzvaný tepelný štít. Ten chrání vracející se loď před účinky pekelné pece, vyvolané nárazem rychle letícího plavidla do zemské atmosféry, a jeho bezchybné fungování je naprosto nezbytnou podmínkou pro to, aby mohl být Starship uveden do ostrého provozu.

Součástí testu byla simulace přistání, která se provádí v odlehlých oblastech Indického oceánu, daleko od míst, kde by raketa v případě poruchy mohla někomu spadnout na hlavu. Tento pokus už se odehrál několikrát, a proběhl vždy stejně. Potvora velikosti patnáctipatrového věžáku se přiblížila k hladině, jemně se jí dotkla, povařila trochu vody ohněm ze svých trysek a poté se skácela na stranu a vybuchla. Rapid Unscheduled Disassembly, vtipkují příznivci kosmických letů, i když v tomto případě můžeme říci, že scheduled docela bylo. S tou explozí na závěr se totiž víceméně počítá. Mimo jiné se tak zajistí to, že se trosky lodě potopí do oceánských hlubin a nikdo si je později neposbírá s tím, že by je chtěl nějak zpětně analyzovat.

Jenže tentokrát … nic. Přistávající Starship povařila vodu, převalila se na stranu, velké žbluňk, ale k žádnému výbuchu nedošlo. Zůstala plavat na vodě jako poněkud unavená velryba. Starship je sice vyrobena z nerezové oceli, ale poté, co se při letu spálí veškeré palivo, nabývá charakteristiky prázdné ocelové plechovky s velmi tenkými stěnami. Jinými slovy, plave a sama od sebe se jen tak nepotopí.

Zdroj: SpaceX

To bylo z hlediska společnosti SpaceX takzvané smíšené požehnání. Na jednu stranu tím její inženýři získali možnost „osahat si“ vesmírné plavidlo, které právě prošlo těžkou zkouškou, a to vcelku a bez jakéhokoliv nebezpečí. Na druhou stranu ale vznikala nerudovská otázka „kam s ním“. Starship, který vlastně neměl ani přežít, se nacházel na opačné straně zeměkoule, předaleko od amerických výsostných vod, a pořád šlo ještě o objekt velikosti patnáctipatrového paneláku. Počet lodí, které by dokázaly něco takového vytáhnout jeřábem z vody a odvézt zpátky do Ameriky, je mizivý, a bývají pronajaté na dlouho dopředu.

Jenže stejně tak nepřipadalo v úvahu tu loď prostě ponechat, kde je. Koneckonců je přímo nacpaná utajovanou technologií, která by se neměla dostat do nepovolaných rukou.

Nějakou chvíli se spekulovalo o možnosti, že americké námořnictvo šťastnou-nešťastnou Starship zkrátka rozstřílí kulometem jako řešeto, aby se potopila na místě. Naštěstí převládla méně násilná varianta. SpaceX zkrátka přivázala „unavenou velrybu“ lanem ke člunu a odtáhla ji pořádný kus cesty až k nejbližšímu vhodnému kusu pevniny, což byl Austrálií spravovaný Vánoční ostrov.

Zdroj: SpaceX

K něčemu takovému samozřejmě nebyla kosmická loď navržena ani náhodou, a navíc ji po cestě značně pomlátily mořské vlny, takže na Vánoční ostrov dorazila v o něco horším stavu, než se vrátila z vesmíru. Ale je celá, a snad tedy můžeme doufat, že odsud už se dostane bezpečně tam, kam patří – na texaskou základnu Starbase, kde z ní bude ideální památník tohoto věku kosmické éry.

Třeba si tam na ni, milý čtenáři, jednoho dne sáhneš.

Zdroj: SpaceX

Hudební epilog

Fotografie české přírody, architektury, osobností nebo událostí se díky Wikipedii může dostat k lidem po celém světě. Osmý ročník soutěže Czech Wiki Photo, pořádané spolkem Wikimedia Česká republika ve spolupráci se Zoner Studio, hledá kvalitní fotografie, které rozšíří svobodně dostupnou obrazovou databázi Wikimedia Commons a mohou obohatit Wikipedii i další projekty Wikimedia. Letos navíc poprvé vzniká samostatná kategorie pro fotografie pořízené mobilním telefonem. 

Svajcr, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Fotografie přihlášené do soutěže se stávají součástí svobodného úložiště Wikimedia Commons. Odtud mohou být využity v článcích na české Wikipedii i v dalších jazykových verzích, a dostat se tak k lidem po celém světě.

„Na Wikipedii stále existuje spousta témat, která by si zasloužila lepší fotografii. Někdy obrázek chybí úplně, jindy je mnoho let starý. Fotografové a fotografky mají možnost to změnit. Kvalitní snímek může díky Wikipedii sloužit lidem po celém světě,“ říká Richard Sekerák, koordinátor Programů pro fotografy Wikimedia Česká republika.

Czech Wiki Photo přitom nehledá jen nejkrásnější fotografie. Porota vedle technické kvality a umělecké hodnoty posuzuje také jejich přínos pro Wikipedii. Cenný může být například aktuální portrét osobnosti, současná fotografie proměněné budovy, zachycení lokální tradice, vzácného druhu nebo události, která dosud kvalitně zdokumentovaná není.

Novinkou osmého ročníku je kategorie Vyfoceno mobilem. Dobrá fotografie pro Wikipedii totiž nemusí vzniknout profesionálním fotoaparátem. Rozhodující může být správný okamžik, zajímavé téma a to, že zachytíte něco, co na Wikipedii dosud chybí.

Soutěží se také v kategoriích Příroda, Společnost, kultura a události a Vytvořeno člověkem. O vítězích rozhodnou fotografka Edita Bízová, novinář a vítěz Czech Press Photo 2004 Jan Rybář a wikipedista a fotograf Packa.

Novinkou letošního ročníku bude také speciální cena partnera soutěže, Zoner Studio. Vítězný snímek si vybere přímo tým Zoner Studia, který cenu také předá. Vedle ocenění v hlavních soutěžních kategoriích tak letos získá jeden z přihlášených snímků také samostatnou cenu partnera. 

Autoři a autorky nejlepších fotografií získají mimo jiné roční předplatné programu Zoner Studio a poukázky na fotografické služby od FotoŠkoda. Oceněna bude také nejlepší fotografie od nováčka na Wikipedii.

Do Czech Wiki Photo 2026 lze přihlásit fotografie pořízené od 1. listopadu 2025. Soutěž končí 31. října 2026.

Vyfoťte Česko, které na Wikipedii ještě chybí. Letos klidně mobilem.

Veškeré informace a pravidla soutěže najdete na stránce Czech Wiki Photo 2026.

📖 Přečíst celý článek →

Cloudflare OS je open-source prostredie určené na používanie AI agentov, vytváranie dokumentov a vývoj jednoduchých aplikácií označovaných ako „Gadgets“. Napriek svojmu názvu nejde o klasický operačný systém, ale o webovú platformu postavenú na technológiách Cloudflare ako Workers, Wrangler a workerd.

Platforma umožňuje pripojiť rôznych poskytovateľov jazykových modelov. Ak nechcete využívať platené komerčné API a platiť za každý spracovaný token, môžete Cloudflare OS prepojiť s lokálnym modelom spusteným pomocou Ollama. Model sa potom vykonáva lokálne, pričom obsah požiadaviek nemusí byť odosielaný poskytovateľovi komerčného API.

V tomto návode spustíme Cloudflare OS, Ollama a model qwen3:4b ako navzájom prepojené Docker služby na macOS. Docker zabezpečí izolované prostredie, takže na váš systém nemusíte samostatne inštalovať Node.js, pnpm, Wrangler ani Ollama.

Model qwen3:4b predstavuje rozumný kompromis medzi kvalitou, rýchlosťou a spotrebou pamäte. Podporuje viac jazykov a používanie nástrojov, ktoré AI agenti v Cloudflare OS potrebujú.

Cloudflare OS je stále aktívne vyvíjaný projekt a lokálny beh cez Wrangler/workerd je určený predovšetkým na skúšanie a vývoj. Konfiguráciu z tohto návodu preto nepovažujte za produkčné nasadenie.

Tento postup vytvorí lokálne prostredie obsahujúce:

• Cloudflare OS na http://localhost:8787
• Ollama ako samostatný Docker kontajner
• lokálny model qwen3:4b
• uloženie dát Cloudflare OS aj modelu

1. Požiadavky

• Git
• Docker Desktop
• aspoň 8 GB pamäte pridelenej Dockeru
• približne 8–10 GB voľného diskového miesta

Na Macu otvorte Docker Desktop a skontrolujte:

Settings → Resources → Memory

Pre qwen3:4b postačuje približne 8 GB. Pre väčší qwen3:8b odporúčam 12–16 GB.

2. Stiahnutie Cloudflare OS

Otvorte Terminal a spustite:

mkdir -p ~/Projects
cd ~/Projects

git clone https://github.com/cloudflare/cloudflare-os.git
cd cloudflare-os

Overte, že ste v správnom priečinku:

pwd
ls

Mali by ste vidieť súbory ako package.json, pnpm-lock.yaml, run-dev-server.js a priečinok packages.

3. Úprava servera pre Docker

Cloudflare Wrangler musí v kontajneri počúvať na všetkých sieťových rozhraniach, nie iba na localhost.

Otvorte súbor:

nano run-dev-server.js

Nájdite tento riadok:

const args = configs.flatMap(c => ["-c", c]);

Hneď pod neho vložte:

const wranglerIp = process.env.WRANGLER_IP;
if (wranglerIp) {
  args.push("--ip", wranglerIp);
}

Výsledok má vyzerať takto:

const args = configs.flatMap(c => ["-c", c]);
const wranglerIp = process.env.WRANGLER_IP;
if (wranglerIp) {
  args.push("--ip", wranglerIp);
}

const backendHost = process.env.VITE_BACKEND_HOST;

4. Vytvorenie Dockerfile

V adresári cloudflare-os vytvorte súbor:

nano Dockerfile

Vložte doň:

FROM node:22.14.0-bookworm-slim

ENV PNPM_HOME=/pnpm
ENV PATH=$PNPM_HOME:$PATH

WORKDIR /app

RUN corepack enable

COPY package.json pnpm-lock.yaml pnpm-workspace.yaml ./
COPY packages ./packages
COPY scripts ./scripts
COPY run-dev-server.js tsconfig.json wrangler.jsonc ./

RUN pnpm install --frozen-lockfile \
    && pnpm --filter @gadgets/typed-storage build \
    && pnpm --filter @gadgets/workshop-frontend exec vite build

ENV WRANGLER_IP=0.0.0.0

EXPOSE 8787

CMD ["node", "run-dev-server.js", "--serve-frontend-assets"]

Súbor uložte.

5. Vytvorenie .dockerignore

nano .dockerignore

Vložte:

.git
.github
.wrangler
.run-local-stamp
node_modules
**/node_modules
**/dist
.dev.vars
npm-debug.log*
pnpm-debug.log*

Tento súbor zabráni kopírovaniu nepotrebných alebo citlivých dát do Docker image.

6. Vytvorenie compose.yaml

nano compose.yaml

Vložte:

services:
  cloudflare-os:
    build:
      context: .
    ports:
      - "8787:8787"
    init: true
    environment:
      WRANGLER_IP: 0.0.0.0
    env_file:
      - path: .dev.vars
        required: false
    volumes:
      - cloudflare-os-data:/app/.wrangler
    depends_on:
      ollama-model:
        condition: service_completed_successfully
    restart: unless-stopped

  ollama:
    image: ollama/ollama:latest
    volumes:
      - ollama-data:/root/.ollama
    healthcheck:
      test: ["CMD", "ollama", "list"]
      interval: 5s
      timeout: 5s
      retries: 20
    restart: unless-stopped

  ollama-model:
    image: ollama/ollama:latest
    environment:
      OLLAMA_HOST: http://ollama:11434
    command: ["pull", "qwen3:4b"]
    depends_on:
      ollama:
        condition: service_healthy
    volumes:
      - ollama-data:/root/.ollama
    restart: "no"

volumes:
  cloudflare-os-data:
  ollama-data:

Súbor uložte.

7. Voliteľná konfigurácia .dev.vars

Pre samotnú Ollama nie je API kľúč potrebný. Súbor .dev.vars teda nemusíte vytvárať.

Ak ho chcete pripraviť pre budúce integrácie:

touch .dev.vars
chmod 600 .dev.vars

Do tohto súboru neskôr môžete pridávať OAuth údaje pre GitHub, Google, Slack a ďalšie služby.

Súbor .dev.vars neposielajte do Gitu a nezverejňujte jeho obsah.

8. Kontrola Docker konfigurácie

Spustite:

docker compose config

Ak konfigurácia neobsahuje chybu, môžete pokračovať.

9. Zostavenie Cloudflare OS image

Spustite:

docker compose build

Pri prvom zostavení Docker:

• stiahne Node.js image
• nainštaluje pnpm
• stiahne JavaScript závislosti
• zostaví frontend
• pripraví Cloudflare OS image

Prvé zostavenie môže trvať niekoľko minút.

10. Spustenie celého prostredia

docker compose up -d

Pri prvom štarte sa automaticky:

1. spustí Ollama
2. skontroluje jej dostupnosť
3. stiahne model qwen3:4b
4. model uloží do Docker volume
5. spustí Cloudflare OS

Model má približne 2,5 GB. Prvé spustenie preto môže chvíľu trvať.

Priebeh môžete sledovať:

docker compose logs -f

Sledovanie logov ukončíte pomocou Ctrl + C. Kontajnery budú ďalej bežať.

11. Kontrola kontajnerov

docker compose ps -a

Očakávaný stav:

• cloudflare-os – Up
• ollama – Up (healthy)
• ollama-model – Exited (0)

Stav Exited (0) pri ollama-model je správny. Tento pomocný kontajner iba stiahne model a po úspešnom dokončení sa ukončí.

12. Kontrola nainštalovaného modelu

Spustite:

docker compose exec ollama ollama list

Výstup by mal obsahovať:

qwen3:4b

13. Test Ollama API z Cloudflare OS

Týmto príkazom overíte, že Cloudflare OS kontajner vidí Ollama server:

docker compose exec cloudflare-os node -e \
&aposconst r = await fetch("http://ollama:11434/v1/models"); console.log(r.status, await r.text())&apos

Očakávajte stav 200 a model qwen3:4b.

14. Otvorenie Cloudflare OS

V prehliadači otvorte:

http://localhost:8787

Pri prvom otvorení si vytvorte lokálny účet podľa pokynov aplikácie.

15. Pridanie Ollama modelu do Cloudflare OS

V Cloudflare OS otvorte nastavenia AI modelov a zvoľte pridanie nového modelu.

Vyplňte:

Select Model: Other Ollama...
Model ID: qwen3:4b
Display Name: Qwen 3 4B (Local)
API Token:
API URL: http://ollama:11434

Pole API Token nechajte prázdne.

Kliknite na Add Model a následne model nastavte ako aktívny.

Prečo sa nepoužíva localhost?

Nepoužívajte:

http://localhost:11434

Cloudflare OS a Ollama sú dva samostatné kontajnery. localhost v Cloudflare OS kontajneri označuje samotný Cloudflare OS kontajner.

Názov ollama je interný sieťový názov služby definovaný v compose.yaml, preto správna adresa je:

http://ollama:11434

16. Základné ovládanie

Zobrazenie stavu

docker compose ps

Zobrazenie logov

docker compose logs -f

Iba logy Cloudflare OS

docker compose logs -f cloudflare-os

Iba logy Ollama

docker compose logs -f ollama

Zastavenie kontajnerov

docker compose stop

Opätovné spustenie

docker compose start

Reštart

docker compose restart

Zastavenie a odstránenie kontajnerov

docker compose down

Tento príkaz zachová Cloudflare OS dáta aj stiahnutý model.

Odstránenie vrátane všetkých lokálnych dát

Pozor: nasledujúci príkaz odstráni používateľské dáta Cloudflare OS aj stiahnuté Ollama modely:

docker compose down --volumes

Po ďalšom spustení sa model bude musieť stiahnuť znova.

17. Aktualizácia Cloudflare OS

Najskôr zastavte stack:

docker compose down

Stiahnite nové zmeny:

git pull

Pozor: ak upstream zmenil run-dev-server.js, skontrolujte, či v ňom zostala úprava s WRANGLER_IP.

Následne image znovu zostavte a spustite:

docker compose build --no-cache
docker compose up -d

18. Prechod na väčší model

Ak chcete použiť kvalitnejší qwen3:8b, najskôr zvýšte pamäť Docker Desktop približne na 12–16 GB.

V compose.yaml zmeňte:

command: ["pull", "qwen3:4b"]

na:

command: ["pull", "qwen3:8b"]

Potom spustite:

docker compose up -d

Po stiahnutí modelu ho pridajte v Cloudflare OS:

Select Model: Other Ollama...
Model ID: qwen3:8b
Display Name: Qwen 3 8B (Local)
API Token:
API URL: http://ollama:11434

Model qwen3:8b má približne 5,2 GB a poskytuje lepšie výsledky, ale potrebuje viac pamäte a bude pomalší.

19. Dôležité obmedzenie na Macu

Ollama spustená v Linux Docker kontajneri na Macu spravidla nepoužíva Apple Metal GPU. Inferencia preto môže byť citeľne pomalšia než pri natívnej Ollama aplikácii pre macOS.

Naše Docker riešenie má výhodu jednoduchého a izolovaného nasadenia. Ak bude rýchlosť nedostatočná, vhodným ďalším krokom je:

1. spustiť Cloudflare OS v Dockeri
2. spustiť Ollama natívne v macOS
3. prepojiť Cloudflare OS s hostiteľskou Ollama cez host.docker.internal.

Pri čisto Docker variante je qwen3:4b rozumný kompromis medzi kvalitou, veľkosťou a spotrebou pamäte.

Záver

Po dokončení návodu budete mať plne lokálne prostredie, v ktorom Cloudflare OS komunikuje s modelom qwen3:4b prostredníctvom Ollama. Všetky služby bežia v Docker kontajneroch a ich dáta sú uložené v trvalých Docker volumes, takže zostanú zachované aj po zastavení alebo opätovnom vytvorení kontajnerov.

Takéto riešenie prináša niekoľko výhod:

• model a používateľské dáta zostávajú pod vašou kontrolou
• celé prostredie môžete spustiť alebo zastaviť jedným príkazom
• konfigurácia je prenositeľná medzi počítačmi s Dockerom
• neskôr môžete vymeniť model bez preinštalovania Cloudflare OS
• neplatíte za jednotlivé AI tokeny

Treba však počítať s tým, že kvalita a rýchlosť lokálneho modelu závisia od dostupného hardvéru. Menší model qwen3:4b je vhodný na úvodné skúšanie, jednoduchšie otázky a základnú prácu agentov. Pri náročnejších úlohách môžete prejsť na qwen3:8b alebo iný výkonnejší model, ak Dockeru pridelíte dostatok pamäte.

Na Macu môže byť Ollama v Docker kontajneri pomalšia, pretože spravidla nevyužíva Apple Metal akceleráciu. Ak vám výkon nebude postačovať, môžete neskôr ponechať Cloudflare OS v Dockeri, spustiť Ollama natívne v macOS a prepojiť ich cez adresu host.docker.internal.

Výsledná zostava je vhodná najmä na experimentovanie, oboznámenie sa s Cloudflare OS a súkromné lokálne používanie AI bez závislosti od plateného modelového API.

 Před 10 lety jsem tady psal, jak jsem Holice navštívil po dvacáté. Je tam fotografie všech vstupenek a byly to první Holice, kde byl i můj syn. To jsem tenkrát ještě nevěděl, že synovi a i synovci Lukášovi se taková setkání budou líbit a že dnes už jsou oba pravými radioamatéry. Oba byli od té doby na každém setkání. Letos tedy po desáté. A já jsem letos navštívil Holice po třicáté. Opět nepočítám náhradní Svitavy. Jako důkaz přikládám foto se vstupenkami:

   I když už Holické setkání není to co bývalo před těmi 30 lety, dál je navštěvujeme. Je to pěkné setkání s bezvadnou atmosférou a zážitky. Syn se tam potkává se spousty kamarádů z internetu a i když ne všichni ( zatím.. ) jsou radioamatéři, jsou to setkání plná výměn zejména robotické techniky a vysavačů...

 Letos jsme vyrazili z Klatov v pátek ve 4:00 hod.  Ve složení řidiče Martina OK1MK, mé maličkosti OK1MHK a Lukáše OK1ELK jsme cestou v Plzni vyzvedli ještě Lukášovo kolegu ze školy Tomáše K. Fajn bylo, že celou cestu odřídil syn Martin, člověk není tolik servaný. Po té padesátce už je znát delší cestování autem.

  Do Holic jsme dorazili v cca 7:30.  V závěsu za námi pak jel asi s hodinovým zpožděním Pavel OK1PVT jako řidič se spolujezdci Frantou OK1FKT a Erikem OK5SL.  Ti ovšem jen na otočku, v pátek odpoledne se vraceli do Klatov.

   I  když jsme se snažili jet brzo ráno, už byl problém zaparkovat. Původní myšlenka mít vůz někde poblíž by vycházela na odjezd možná ve 2 ráno.  Je veliká pravděpodobnost, že příští rok v klidu dorazíme ve čtvrtek, abychom byli ráno čerství, ale hlavně dobře zaparkovali a byli včas na place. Nejzajímavější věci z burzy se totiž prodávají hned ráno a zmizí v zápětí, jak nám potvrdil i jeden z nakupujících co parkoval za námi.  Hned ráno v sobotu nakoupil několik minipočítačů ve velmi pěkné konfiguraci za 100kč/kus. Prostě kdo pozdě chodí....

   Takže příští rok už od čtvrtka, bude víc času na pokecání u večeře. Ostatně díky pokecu pod břízkami jsme v sobotu přišli o večeři. Celá banda se zakecala a pak už nikde v restauracích nevařili. Prostě ve 21:00 večer je v Holicích s jídlem konečná. Nakonec nám těsně před zavíračkou ještě vyrobili v Pizzerii Bujone  na náměstí 4 velké pizzy. Za to veliké poděkování! Navíc Pizza byla výborná!

Ale zpět na plac....

   Ceny vstupenky letos zůstaly na 100kč - na oba dny. Příjemné bylo, že hned na stánku, kde se kupovaly vstupenky byly k dispozici starší časopisy Praktická elektronika. Většinou čísla z roku 2025. Čísla 26 pak byla dostupná v hale za poloviční cenu. Protože mi v PE 2,3/26 vyšla malá konstrukce, zakoupil jsem i tyto chybějící kousky. Rád bych zmínil, že v čísle 8/25 pak publikoval Lukášovo kamarád Tomáš Knopf (který s námi přijel)  autonomní robotické vozítko.  

V  pátek dorazil i Martinovo kamarád Maryáš z Budíškovic, Michal z Krkonoš, Jakub z Prahy a Viktor až z Ostravy. Došlo k výměně materiálu rovnou na parkovišti. Protože jsem vyfasoval místo služební Octavie malého Karoqa ( no dobře ne úpně malého, ale s malým kufrem ), museli jsme s sebou vzít i přívěsný vozík, abychom všechno uvezli. Malý kufr Škody Karoq zaplnily zavazadla a věci osobní potřeby, matreriál musel do vozíku. Karoq je pomsta, s Octavií a střešním boxem jsme vždycky z Holic vše odvezli. Navíc pomsta ve formě Karoqa je i v jiných profilech na střešní nosič. Škodovka dělá co model to jiné profily. Nejspíš kvůli dalšmu kšeftu...SRI.

Letecké fotografie z pátečního odpoledne. Foceno nad soukromým pozemkem, let zaznamenán na DroneMap, aircraft je registrovaný a  spadá do ultralight kategorie, snímek je digitálně upraven a přiblížen, pravidlo 1:1 bylo první prioritou a let neproběhl nad žádnými nezapojenými osobami...  ( ͡ᵔ ͜ʖ ͡ᵔ )

 Výměna na parkovišti zaujala především kolemjdoucí, dokonce přizastavil i projíždějící popelářský vůz, aby si vše prohlédl.. 

Veliké poděkování patří zejména Viktorovi, který přivezl do Holic plnou Octavii RS robotů, mě pak několik vyřazených routerů. Velkou radost mám i za 2 ks Huawei LTE outdoorových modemů B2368 od Matyáše. 

V pátek jsme stihli celkovou fotografii. Bohužel na ní chybí Štěpán. 

Z leva Lukáš OK1ELK, Tomáš K., Jakub H., Pavel OK1PVT, Michal A., Martin OK1MK, Viktor L., Matyáš K., Erik OK5SL, František OK1FKT, a moje maličkost OK1MHK

   Štěpán, kamarád Lukyho a Tomáše dorazil až později vlakem. Původně jsem ho chtěl do celkové fotografie přilepit, ale neměl jsem  jeho portrétovou fotografii, tak alespoň takto:

   Když jsme na chodníku před vstpem do areálu pořizovali celkovou fotografii, šel kolem nás Milan OK1MJG s jeho XYL - Věrkou OK1ZIS. Volal jsem na něj, aby se s námi vyfotili. Bohužel nechtěl. Až později mi Věrka řekla, že se nerad fotí. Nevím proč až teď. Vždycky  se  s  námi  fotil.  

Na place jsem potkal i další známé tváře. Stálice Karol OM7ARK je na foto se synem OK1MK a řešili nějaké nastavení na DJI kameře...

Od Karola a jeho kolegy jsem dostal zkapalněné švestky. Na místě jsem ochutnal i vynikající ořechovici. Moc díky! Je velmi fajn takové zpestření, navíc je třeba dodržovat pitný režim.

Na setkání dorazil i Karel Janoušek OK1IJK ze Švihova:

Všechna čest Karlovi, že ještě bez problémů zvládá takové cestování :-)

 A potkal jsem i Míru OK1XBE s jeho XYL. Pokecali jsme na parkovišti:

Díky za foto...

Potkal jsem v pátek ještě michala OK1LPD a na place pokecal s OK3RM. Prodával poměrně hodně MW komponent. A říkal mi, že má nějaký problém s okem. 

Pěkné popovídání bylo i s Luďkem OK2VNQ  o staré fototechnice.

 U jeho přívěsu za vůz  diskutovalo několik lidí právě o starých časech fotografických. Bylo mi ctí se zúčastnit...

 Vzniknul tam zajímavý nápad umístit do nějaké staré 6x6 zrcadlovky typu Flexaret digitální fotoaparát. Prostě digi maskované starým analogem.  No možná někdy...

Chvíli jsem také popovídal s OK1VUM o plánované rekonstrukci OK0L a oddělení TX a RX rádií. Plán je umístit TX a RX antény a RTXY na různé stožáry a spojit je linkou kvůli intermodulacím. Bude s tím nějaká práce, vše je třeba ještě domluvit s majiteli stožárů. A možná kdyby se našel nějaký člověk ochotný pomoci při montáži antén a propojů....v jednom mse to dělá špatně :-)

 Za účelem odděleného TX/RX se mi přímo v Holicích povedlo zakoupit pěkný TRX už v bedně a s interface pro dákové ovládání, který obsahuje optrony a klíčovací logiku.

 No nekupte to za 120kč :-)

  Taktéž krásná rezonanční dutina - propust na 2m band za 1000kč byl pěkný úlovek. Na lokalitě OK0L je duplexer z rejekčních dutin, tenhle filtr se bude hodit, neboť nad anténami RX jede DAB TX a VKV FM s velkým výkonem. 

Cena výborná, zvlášť když o kus dál je v nabídce dutina pro 70cm pásmo za cenu 2800kč:

Netvrdím, že je to špatná cena, tyhle věci prostě hodnotu mají. Ale na burze v Holicích je to za tu cenu neprodejné. Zvlášť když jsou mezy HAMy k dispozici dutiny z combinérů NMT základnovek. Kdyby někdo měl zájem, dejte vědět. 
 

A do třetice jsem ukožistil opět velmi levně dva pěkné dipóly, výrobek RCD -  rovněž 2m band - bude třeba na TX stranu převaděče:

 Další určitě zajímavý úlovek byly 18650 Li-on baterie 3,3Ah u tohoto prodejce:

U článků se uvádí 3,35Ah a popravdě jsem byl k té kapacitě dost skeptický. Většinou jsou kapacity velmi nadhodnocené, někteří výrobci ve stylu nápis snese vše na článek 18650 uvedou klidně i  5000mAh. Ale protože byly články za pouhých 50kč kus, 20 jsem jich vzal. 
 

  Prodejce ale tvrdil, že kapacita sedí, jen je menší zatižitelnost do 8A maximálně. A že se používají na repase do baterií elektrobicyklů.  Doma jsem články otestoval a veliké překvapení!!!! Opravdu ta kapacita sedí, při vybíjecím proudu 1A je kapacita opravdu okolo 3,3Ah. Tedy velké překvapení a poděkování prodejci! Tři články už nahradily baterii v FT-817, kde jsem měl původní jen 2,4Ah. Ano, články se tam úplně nevejdou, ale synek mi vytisknul malinko vyšší víčko, takže kdyby někdo chtěl , napište...

 Dalším zajímavým úlovkem byl tenhle Zetron. Kontroler pro převaděč. Malý, může se hodit a byl za cenu krabičky.. Hi.

 

 

Tahle ručka byla v krabici mezy spoustou jiných TRXů, zaujalo mě , že nemá displej. Měla vadnou baterii a až když jsem ji doma připopjil na zdroj, rozsvítil se na mě tenhle krásný display. Ideální do šera, veliký! Zajímavá je i spotřeba, člověk by řekl, že to díky těm LED bude žrát. Ale v RX je to 22mA!!!!!  Zázrak!  Jedná se o dualband 145/430MHz s možností přijmu AIR bandu.  Cena s vadnou baterií a bez antény 70kč. Baterii bude třeba rozebrat a vnitřní vadné Li-pol pytlíčky nahradit právě oblíbenými 18650 články i za cenu zvětšení objemu accu packu. 

 BT MIC za 50 kč. Funguje a chybí k němu BT konec ke stanici. Ale pro použití s aplikací ZELLO je to výborné!

 Neodolal jsem ani tomuhle LED projektoru za 50kč. Funguje, svítí to fest, jen barvy jsou takové "čtyžbitové". Ale na nějaké karaoke se to určitě hodí.

 Tuto trafopájku mám doma a také s rozbitou půlkou deklu. 

Doma jsem zjistil, že i ta zdánlivě dobrá půlka krytu je naštíplá. Bude se muset lepit... Ale za 20kč jsem to tam nemohl nechat. I kdyby to nakonec skončilo omotané páskou po vzoru portable trafopájky OK1VUM, který má stejnou, jen toho bakelitu okolo podstatně méně. Chybějící části nahrazuje izolační páska Hi!

Tenhle drát s pájitelnou izolací jsem také pořídil. 83kč. 

Mám doma jiný, s lehce namodralým povrchem. Při srovnání je tento nový o něco horší. Je třeba větší teplota a trošku mechanicky povrch drátu páječkou "pohladit" aby se izolace spálila a na drát chytil cín.

Tyto baterie velikosti "buřta" neboli R20 s napětím 3,6V a kapacitou 19Ah!!!!! jsem zakoupil za cenu 10kč/kus u "Baterkáře" 

 Jedná se o lithiové primární články ( bez možnosti nabíjet ) , vzhledem ke kapacitě vhodné na napájení hřbitovních "LED svíček" nebo různých sinálek např. ve falešných kamerách.

  Potěšil moc i tento notebook za pouhých 1000kč. Byl pro mého švagra a jedná se o starší verzi Thinkpadu, který používám ve firmě. NTB naběhnul jen do BIOSU a neměl baterii. Doma jsem ntb vyčistil, osadil 16MB RAM a anaistaloval W11. Sice byl nějaký problém s BIOSEM - vypadá to, že někdo nainstaloval nějaký upravený, ale po upgradu na správný se zdá , že je vše v pořádku.  Funguje bezvadně, mám vyřešený vánoční dárek pro Švagra. Vzhledem ke kvalitám těchto strojů věřím, že už o něm neuslyším ...

Porovnání s mým o dvě generace novějším služebním strojem....( vlevo ) 
 

  Hodně notebooků různých prodejců bylo na burze za standardní ceny. Prostě ceny, za které se prodávají repasované na webu. Navíc s nějakou omezenou zárukou. V Holicích musí být cena zajímavá pro kupce, spousty lidí si samozřejmě aktuální ceny googlí. Překvapení pak je, když na burze je PC dražší, než ho nabízí renomovaný prodejce na webu...

  Jeden z posledních úlovků v neděli při odjezdu byl tenhle robustní monitor. Prodejce ho nechtěl vézt domů, nakonec slevil na 300kč. Usmlouval jsem ještě korunu, koncová cena byla 299kč. Jedná se o nějaké festovní provedení se sklem vepředu, je možnost připoji různé signály. Monitor má napájení 28V a ještě jsem ho nevyzkoušel. Pasuje přesně do RACKU, plánuji jeho využití právě v testovacím racku ve firmě.

 Odjížděli jsme v sobotu okolo 16 hod a v Praze se ještě stavěli pro tiskárnu, kterou si tam domluvil Lukáš OK1ELK.  

 

                                                         OK1MK

Sú momenty, keď si uvedomíte, že vám niečo chýba. Tento trval trochu dlhšie a pravidelne sa opakoval. Spomínal som si na BarCampy a CloudCampy v Bratislave. Neboli to veľké konferencie. Nemali obrovské rozpočty ani zahraničné hviezdy. Ale mali niečo oveľa dôležitejšie - komunitu.

Ľudí, ktorí po prednáškach ostávali debatovať. Ktorí si navzájom ukazovali, čo im funguje, čo pokazili a čo by dnes urobili inak. Bez marketingových prezentácií. Bez predajných pitchov. Len technológie, skúsenosti a chuť posúvať sa ďalej.

Popri komunitnom rozmere mi však chýba ešte jedna vec: odborná úroveň.

Stredná Európa už dávno nie je región, ktorý len preberá technologické trendy zo zahraničia. Naopak. Vznikajú tu špičkové startupy, SaaS firmy aj engineering tímy, ktoré prevádzkujú infraštruktúru pre milióny používateľov. Riešia Kubernetes v masívnom meradle, budujú AI platformy, optimalizujú cloudové náklady, zavádzajú platform engineering a posúvajú DevOps ďalej. Je tu množstvo ľudí s obrovskými skúsenosťami.

A paradoxne sa o tom však rozprávame pomerne málo.

Ak už nejaké konferencie existujú, často sú zamerané skôr všeobecne alebo sa prirodzene prispôsobujú partnerom a produktovým prezentáciám. Chýba mi podujatie, ktoré by bolo postavené predovšetkým na skúsenostiach ľudí z praxe, na architektoch, platform engineerov, SRE tímoch či CTOs, ktorí každý deň robia rozhodnutia s reálnym dopadom na produkčné systémy.

A pritom práve v našom regióne vzniká množstvo príbehov, ktoré stoja za to počuť. Nie preto, že sú dokonalé, ale preto, že sú skutočné. Verím, že máme čo ponúknuť nielen medzi sebou navzájom, ale aj zvyšku Európy. A ak chceme, aby sa o stredoeurópskej cloudovej a DevOps komunite hovorilo ako o mieste, kde vzniká kvalitný engineering, potrebujeme mať aj priestor, kde sa tieto skúsenosti budú pravidelne zdieľať.

A práve preto sme sa v Labyrinth Labs rozhodli vytvoriť #nobullshit.camp.

Nie ďalšiu konferenciu, ale miesto, kam by sme sami chceli ísť.

Menej balastu. Viac reality.

Každý, kto robí DevOps, cloud alebo platform engineering, vie, že realita nevyzerá ako produktové keynote.

V skutočnosti riešime migrácie, incidenty, náklady, Kubernetes, bezpečnosť, AI workloady, škálovanie či technický dlh. Robíme rozhodnutia, ktoré nemajú jedno správne riešenie. A práve o tom sa chceme rozprávať.

Preto sme speakerov prosili o jednu vec. Nehovorte nám, ako je všetko dokonalé. Povedzte nám, čo sa nepodarilo. Aké rozhodnutia ste museli urobiť. Čo vás produkcia naučila. A čo by ste dnes spravili inak.

Práve odtiaľ vznikol aj názov #nobullshit.camp.

Program, aký by sme si sami vybrali

Podarilo sa nám osloviť ľudí z firiem ako Deepnote, E2B, GreenWay, Powerful Medical, Dedoles, Ematiq, rankacy a ďalších.

Budú hovoriť o AI infraštruktúre, Kubernetes, platform engineeringu, AWS, cloudových nákladoch, engineering kultúre aj vedení technických tímov.

Jeden track. Žiadne FOMO.

Veľmi zámerne sme sa rozhodli pre jeden spoločný track pri prvom ročníku. Nechceli sme konferenciu, na ktorej polovica ľudí sedí na jednej prednáške a druhá polovica na inej.

Najlepšie diskusie totiž vznikajú počas prestávok. A tie fungujú len vtedy, keď všetci práve videli to isté. A rovnako zámerne vznikla aj Goulash Stage.

Nie ako ďalšie pódium, ale ako miesto, kde sa dá sadnúť so speakrami, dať si guláš, pivo alebo kofolu a pokračovať v debatách. Verím, že presne tak totiž vznikajú najlepšie nápady.

Dúfam, že to nebude jednorazová akcia

Neorganizujeme #nobullshit.camp preto, aby sme si odškrtli ďalšiu konferenciu. Radi by sme opäť vybudovali komunitné podujatie, na ktoré sa budú ľudia tešiť každý rok.

Miesto, kde sa budú stretávať DevOps inžinieri, cloud architekti, platform engineeri, CTOs aj zakladatelia technologických firiem. Kde nebude problém priznať, že niečo nevyšlo. A kde si navzájom budeme odovzdávať skúsenosti, ktoré sa v dokumentácii ani AI modeloch jednoducho nedočítate.

Ak sa nám to podarí, budem mať obrovskú radosť.

Vidíme sa?

Ak robíte cloud, Kubernetes, DevOps, platform engineering alebo vás jednoducho zaujíma, ako dnes vznikajú moderné produkčné platformy, budem rád, ak prídete.

Ja tam budem určite.

Verím, že sa na #nobullshit.camp stretneme.

📖 Přečíst celý článek →

📖 Přečíst celý článek →

Efika PPC, miniaturní základní deska založená na PowerPC procesoru  MPC5200B, vyráběná v letech 2006-2007, se dočkala nové verze Linuxu. Přesněji byl v rámci githubového repozitáře Efika-Linux-Installer vydán obraz základního nainstalovaného systému Debian 13, který se vejde na diskový oddíl o velikosti 2.1 GB a je jej rozšířit o další uživatelem nainstalované balíky.

Síťová karta integrovaná přímo na desce je plně podporována, bohužel se zatím ale nepodařilo upravit ovladač zvuku tak, aby běžel v takto novém systému. Veškerá dokumentace k projektu je pouze v němčině.

Zdroje:

• GitHub - tuxerdeg-ux/Efika-Linux-Installer · GitHub
• Efika Linux Installer | Amiga & Phoenix Community

MorphOS Efiku stále podporuje, aktuální Debian na ní ale neběžel už minimálně pět verzí. Je dobře, že to zase někdo zkusil.

📖 Přečíst celý článek →

Ačkoliv vím, že přepisování software je něco, co byste nikdy neměli dělat, tak jsme se i přesto do jednoho přepisu pustili. Velmi důležité byly nároky na výkon a propustnost. Zkušenost Netflixu s virtuálními vlákny na Java 21 nás varovaly, že tuhle cestu zatím ještě zkoušet nechceme. Situace se od té doby změnila, viz JEP 491: Synchronize Virtual Threads without Pinning Tehdy jsme učinili pokus s reaktivním programováním a WebFlux ve Spring Boot. Udělal jsem si pár poznámek, které bych nerad ztratil někde v archivu, kde už se mi víc jak rok válí (tak snad to ještě nestačilo tolik zastarat).

Úvod

Spring MVC používá thread-per-request model, kde každý požadavek je zpracováván jedním vláknem od začátku do konce.

Oproti tomu WebFlux je založen na reaktivním, neblokujícím modelu zpracování požadavků. Používá malý počet vláken (event-loop model). Je-li celý řetězec zpracování neblokující, tak se tato vlákna neblokují čekáním na I/O, ale jsou uvolněna pro zpracování dalších požadavků. Standardně staví na projektu Reactor a jako výchozí runtime používá Netty.

Databáze

Dřív se člověk mohl vymlouvat, že reaktivní programování stejně nemá cenu, když neexistují reaktivní databázové ovladače. To už dávno neplatí, máme R2DBC a i odpovídající Spring Data, ale přišlo mi, že jsou pořád trochu nedotažené. Například jsem nebyl schopný dosáhnout Load aggregates with a single select, tedy načíst celý agregát (i se všemi vazbami) jedním SQL SELECTem s JOINy, což by v JDBC normálně mělo být možné.

Pooling

Při prvním spuštění výkonnostních testů jsme dostávali žalostné výsledky. Když celý příběh zkrátím, tak z metrik vyplynulo, že se dlouho čeká na vykonání databázového dotazu, respektive už na samotné získaní spojení z poolu. To bylo obzvláště divné, jelikož pool měl alokováno víc spojení, ale nikdy nebyla využitá všechna. Tedy měli jsme alokováno 50 spojení, ale nikdy jich to nepoužilo všech dostupných 50 paralelně.

Hlavní příčinou bylo, že colocation je ve výchozím nastavení zapnuté. V JavaDoc se píše:

true means that EventLoopGroup created for clients will reuse current local event loop if already working inside one

Přeloženo do lidštiny: To způsobí, že se znovu použije aktuální event loop a vede na pozorované nerovnoměrné rozložení zátěže.

Není to úplně špatně vymyšlené, protože to šetří přepínání kontextu a zlepšuje práci s cache, ale pro vysokou paralelní zátěž je to nevhodné.

Samozřejmě se to netýká jen poolu databázových spojení ale i HTTP. Vyřešila to následující Java konfigurace.

@Bean
public ConnectionFactoryOptionsBuilderCustomizer loopResourcesCustomizer() {
    logger.info("Configuring Netty Loop Resources for PostgreSQL R2DBC connection pool not using colocated event loop threads.");
    return builder -> builder.option(
            PostgresqlConnectionFactoryProvider.LOOP_RESOURCES,
            LoopResources.create("pg-pool", LoopResources.DEFAULT_IO_SELECT_COUNT, LoopResources.DEFAULT_IO_WORKER_COUNT, true, false)
    );
}

@Bean
public NettyServerCustomizer nettyServerCustomizer() {
    logger.info("Configuring Netty Loop Resources for HTTP connection pool not using colocated event loop threads.");
    return httpServer -> httpServer
            .runOn(LoopResources.create("reactor-http", LoopResources.DEFAULT_IO_SELECT_COUNT, LoopResources.DEFAULT_IO_WORKER_COUNT, true, false));
}

Výstup z monitoringu ilustruje moment, kdy aplikace konečně začne využívat plnou kapacitu poolu. Růžová (acquired) je stabilně na maximu (kolem 50), to je to, čeho jsme potřebovali dosáhnout. Pool je plně vytížený a aplikace dokonce žádá o více spojení, než má k dispozici, což ukazuje tyrkysová (pending), která vystřeluje až ke 200. Aplikace má tedy velkou frontu čekajících požadavků na databázová spojení, ale to už stačí jen navýšit kapacitu poolu (samozřejmě s ohledem na to, co unese infrastruktura).

Závěr

Řešení s reaktivním programování zafungovalo a prošlo výkonnostními testy. Konstrukty mi přišly neintuitivní (reaktivní programování je pro běžného Java programátora změna paradigmatu) a knihovny stále nepodporovaly scénáře, které bych očekával, že už budou dávno hotové. Pokud nepotřebujete backpressure, zkusil bych dnes dát virtuálním vláknům šanci.

Související

• Thread Dumps and Project Loom (Virtual Threads)
• Virtual Threads after JDK 24: What Changed for Production Java
• Virtual Thread Pinning (If You’re on JDK 21–23)
• JEP 491: Synchronize Virtual Threads without Pinning
• Virtual Threads With Java 24 - Will it Scale?
• Java’s reactive connection pooling performance caveat

Rozdíly mezi skupinami coby největší západní tabu.

Milí čtenáři, tento článek by asi nevznikl, nebýt toho, že jeden z kolegů-komentátorů v redakci Echa 24 napsal sloupek ohledně příspěvku historičky Jany Kubátové ze sítě X:

Ó ano, velice ožehavé téma. Zejména v případě rozdílů v inteligenci, které mají brizanci kryptonitu. (Rozdíly v chlupatosti podpaždí asi nikomu nestojí za nervózní komentář na sociálních sítích.) Soustředíme se tedy hlavně na uvažování o nich.

Nejsa držitelem žádného úřadu či funkce, mohu si dovolit k němu vyjádřit otevřeně, tak tedy, zde je můj názor. O inteligenci už jsem párkrát psal, byť to není můj obor; můžu jedině říci, že rád potkávám inteligentní lidi obecně a že celý život se zájmem pozoruji jejich různorodost.

Tento článek nebude zcela nový, a bude se opírat o myšlenku, která byla vyslovena už v předešlých článcích na toto téma: totiž, že je extrémně nepravděpodobné, že by osmimiliardové lidstvo, které je jinak velmi variabilní ve všech možných charakteristikách, od tvaru a počtu červených krvinek až po frekvenci plešatosti a počet narozených dvojčat, bylo zrovna ve věci inteligence naprosto homogenní a nevykazovalo napříč celou planetou vůbec žádné rozdíly. Takhle příroda nefunguje, ani u myší, ani u lidí. Nicméně podíváme se spíše na společenské a politické důsledky tohoto zkoumání a úvah.

První věc, ta nejdůležitější: umím si představit, že za některých okolností může být lepší trochu lhát dětem, zvlášť v extrémních situacích. (Nejste-li psychopat, asi neřeknete dítěti něco jako „No, Jiříčku, tak ta chemoterapie ti nezabrala a teď pro tebe půjdeme vybrat hezký hrobeček, ano?“) Ale mezi dospělými má snaha o poznání pravdy vždycky nějakou hodnotu.

Lze o tom uvažovat i naopak: dokážete jmenovat nějakou společnost, obor nebo zemi, která dlouhodobě prosperuje, ač je postavena na základě ze sebeklamů, ignorance nebo dokonce lží? A to včetně takzvaných svatých, milosrdných lží, které mají za cíl uchlácholit něčí emoce? Já ne. Nepravda má korozivní charakter, který dobře vystihl fyzik Valerij Legasov ve filmu Černobyl: „Každá lež vytváří dluh vůči pravdě, a ten dluh se dříve nebo později stane splatným.“

Zrovna ten Sovětský svaz byl jednou velkou pyramidou lží, vztyčenou k nebesům ve jménu nereálné ideologie a nereálných představ o tom, co je člověk a jak má fungovat lidská společnost. Také se pak s adekvátní explozí rozsypal na třísky. Neměli bychom jej napodobovat ani v malém měřítku.

Dlužíme sami sobě upřímnou snahu o poznání, byť mohou její výsledky vypadat nespravedlivě. Ale v jiných oblastech to stejně už děláme; není o nic spravedlivější narodit hloupý než narodit se s predispozicí, dejme tomu, k rakovině prsu v mladém věku. Ale bylo by naprosté šílenství tyto predispozice nestudovat jenom proto, protože jsou ošklivé.

Druhá věc: paní Kubátová nejspíš zariskovala vstup do nebezpečného maelströmu proto, že vidí data, a že ta data jsou neúprosná: rozdíly mezi určitými skupinami lidí a jejich výsledky v kognitivně náročných činnostech jsou ohromně vytrvalé, způsobem, který v jiných sociálních kontextech není běžný. Přetrvávají i přes biliony dolarů a desítky let vynaložených na jejich odstranění. (Případ Jasona Ardaye k tomu patří, a bohužel velmi rychle změnil podobu z bizarní komedie až po osobní tragédii; dotyčný spáchal sebevraždu.)

V jiných situacích to naopak šlo „skoro samo“. Když jsme zrušili šlechtictví, během pár generací se rozdíly mezi bývalými poddanými a bývalou modrou krví srovnaly; takoví dnešní Habsburkové by jakémusi Muskovi, Gatesovi či Bezosovi mohli jejich vliv a peníze jedině závidět. Nebyly na to potřeba žádné desítky let pozitivních diskriminací proti bývalým baronům a komtesám. Když jsme zavedli všeobecnou školní docházku a všeobecné volební právo, rychle se ukázalo, že děti z vesnic na periferii se dokážou probojovat na univerzity a do parlamentů. Potomci Němců, kteří dorazili v roce 1945 s uzlíkem věcí pod paží do Německa, jsou dnes úplně standardními Němci, a vyhublí vězni z koncentráků, kteří tou samou dobou založili Izrael, vystavěli v nepříliš úrodné poušti naprosto moderní, technologicky vyspělý stát.

Ale v té vědě a obecně silně kognitivně náročných disciplínách se pořád a vytrvale drží určité pořadí úspěšnosti, které se nechce a nechce změnit, ač jej všechny možné západní instituce atakují různými programy, dotacemi, stipendii a někdy až nehorázným nadržováním těm proti oněm. Mimochodem, je to problém i v onom zmíněném Izraeli, kde Aškenázové ve škole dost viditelně překonávají Sefardy a za dlouhé desítky let se ten rozdíl nepodařilo srovnat.

(Férově: ony podobné žebříčky existují i ve sportu, jenom s úplně jiným pořadím. Běloch ani Asiat nikdy nevyhraje městský maraton, kde by proti němu nastoupili elitní Keňané, i kdyby trénoval sebevíc a měl nejlepší běžecké boty světa. Ta schopnost tam prostě není. Ale tam to není tak sociálně a politicky ožehavé.)

Jev, který po desítky let odolává veškerým (a leckdy velmi drahým) pokusům o sociální inženýrství, tím indikuje, že není sociálního původu, nebo aspoň, že není zcela sociálního původu. Nepřipustit si takovou možnost je zbožné přání, jinými slovy, cílený sebeklam. V kolektivní podobě pak tento sebeklam v podstatě garantuje, že s tím nikdy nedokážete nic udělat.

Třetí věc: to současné fanatické egalitářství má jeden nebezpečný důsledek, kterým je hledání viníka. Pokud by opravdu lidé byli v zásadě všichni stejně chytří či hloupí, svědčily by tyto houževnaté rozdíly o tom, že jedni systematicky utiskují druhé, a to je také vskutku teorie, kterou někteří ti rasoví aktivisté tvrdě tlačí. Například vlivný Američan Ibram X. Kendi prosazuje myšlenku, že jakékoliv pozorované rozdíly výsledků mezi rasovými skupinami jsou důkazem rasismu, a dokonce chtěl za tímto cílem zřídit federální ministerstvo anti-rasismu, které by všechny takové situace vyhledávalo a (? – co vlastně; asi tam vyměřovalo pokuty nebo co. Stát se obecně rád hrabe v cizích peněženkách). Prostě – hon na čarodějnice v moderní formě, dokaž, že jsi neobcovala s ďáblem.

Jenže konkrétního viníka obvykle nenajdete, což je dáno tím, že dnes se málokdo chová k ostatním jako Hauptsturmführer Amon Göth při likvidaci krakovského ghetta. Jednak to v západní civilizaci vesměs neumožňuje legislativa, jednak se přece jen mezi lidmi za posledních pár generací rozšířilo povědomí, že není správné takové věci dělat ani potají.

Takže když toho viníka nenajdete, uchýlíte se k teorii, že za všechno může systémový rasismus, a máte vymalováno. Jenže to je zároveň teorie, která splňuje všechny znaky konspirační teorie:

a. Je nefalzifikovatelná – zkuste v nějakém případě prokázat, že k systémovému rasismu tentokrát nedošlo.

b. Je všeobjímající – týká se všech možných institucí od univerzit, soukromých firem a armády až po vězeňský systém.

c. Je nekonkrétní a zákeřná – celý jev se má projevovat jaksi hromadně a kolektivně i v zemi, kde se průměrný člověk chová k ostatním lidem celkem slušně.

d. Celkem snadno se dá zneužít ke kolektivní nenávisti: běloši můžou za to, že my se máme špatně. To je taky něco, co žádné společnosti nikdy neprospělo. Vzpomeňte si jen na všechny ty abstraktní teorie ohledně skryté světovlády židů nebo zednářů, které pak končily zcela konkrétními masakry.

Obecně je lidská inteligence dost složitý jev, který má rozhodně i nějaké environmentální či sociální rozměry: dítě exponované olovu bude mít v dospělosti nižší IQ, než kdyby se s tím olovem nepotkalo, a dítě vyrostlé někde v kleci bez lidského slova se asi nikdy nenaučí pořádně mluvit. Ale pokud připustíme, že má kromě těch dvou i nějaký biologický rozměr, byl by to důvod ubrat na té paranoii a hledání zákeřného útisku tam, kde třeba vůbec není, nebo je ho podstatně míň, než se teď myslí.

Samozřejmě, Ibram X. Kendi by tím pravděpodobně přišel o nějaké kšefty a vliv; a nebyl by sám. To je taky důležitá motivace, která se ráda přehlíží. Nejen Babiš je ve střetu zájmů.

Čtvrtý bod: biologicky dané skutečnosti můžou být leckdy vyspravitelnější a vylepšitelnější než skutečnosti sociální. Doporučuji se nad tím seriózně zamyslet.

Biologie je proti lidské společnosti v podstatě jednoduchá, a přijdete-li na nějaký způsob, jak něco ovlivnit nebo přímo léčit, můžete dosáhnout dokonce i globálního úspěchu relativně rychle. Takové pravé neštovice, tisíciletou metlu lidstva, se podařilo vymýtit po 19 letech intenzivní snahy o očkování v nejchudších regionech světa (1958-1977). Od rozpoznání viru HIV (Robert Gallo, 1984) po první účinnou léčbu uplynulo těch let dokonce jen dvanáct, a GLP-1 agonisté jako ozempic a mounjaro teď začaly během pár let přemáhat epidemii obezity, se kterou před tím půl století snah o behaviorální řešení typu „nežer a cvič“ nijak nehnulo, naopak se dále zhoršovala (aspoň na té celopopulační úrovni, jednotlivci samozřejmě občas uspěli).

Naproti tomu třeba taková indická federální vláda se už asi osmdesát let snaží oslabit společenské předsudky plynoucí z kastovního systému, aniž by se jí to podařilo, a podíváme-li se blíže k domovu, tak takový antisemitismus se také neustále vrací na scénu. Už v 11. století utíkali židé z Německa kvůli pogromům, ve 30. letech 20. století to nebylo o nic lepší, a dneska by se viditelný žid s jarmulkou v určitých čtvrtích Berlína či Kolína nad Rýnem také raději procházet neměl. Je až depresivní, jak málo se v tomhle směru poučila a vyvinula společnost od dávných dob, kdy lidé ještě ani nevěděli, co je to „střelný prach“ nebo „Amerika“. Sociální patologie můžou odolávat snahám o jejich nápravu opravdu extrémně dlouho.

Asi jsem techno-optimista, ale věřím, že kdybychom našli nějaké jednoznačné biologické příčiny, proč jsou někteří lidé hloupější než jiní, našli bychom časem i způsoby, jak ten rozdíl zmenšit. Pracovně tomu říkám „myslící čapka“, a i když to zní trochu absurdně, je potřeba si připomenout, že například u očí (mikroskop), uší (stetoskop), síly svalů (nahrazené motorem), nebo hrubého výpočetního výkonu (počítač) bereme dnes to, že naše přirozené biologické schopnosti se dají umělými prostředky hravě zmnohonásobit, jako naprosto samozřejmé. Pro naše předky z dřívějších staletí by to nijak samozřejmé nebylo a někteří z nich by si při pouhém vyslovení takové myšlenky pohrdavě klepali na hlavu.

A, paradoxně, možná by si přitom nejvíc klepali na hlavu právě kariérní intelektuálové. Čím starší intelektuál, tím raději se zapouzdří ve své oblíbené teorii a tím podrážděněji reaguje na jakoukoliv změnu. Giordana Bruna neupálil žádný dav negramotných rolníků a Charlese Darwina se nesnažili ukřičet nějací ševci a tkalci. Právě intelektuální sféra je pro jakékoliv myšlení „mimo Overtonovo okno“ dost nepřátelské prostředí, které nejlépe ilustruje prostořeký vtípek o tom, že „věda dělá pokrok pohřeb za pohřbem“ (míněno starých zkostnatělých profesorů).

Pak je tu ještě jedna věc. Řada intelektuálů je na své vysoké IQ velice pyšná a cítí se kvůli němu vůči ostatním krapet nadřazeně; koneckonců je to to nejlepší, co mají. Ale zároveň chápou, že přiznat něco takového zcela otevřeně by bylo trapné. (Pěkně to ovšem vyhřezává v období voleb při pohoršování, jak jen absolutní blbec může volit tu či onu stranu.) Tento vnitřní rozpor je pak vede k nevyrovnanému, pokryteckému, zbytečně vyhrocenému chování v situacích, kdy se o tomto tématu mluví.

Přeji paní Kubátové, ať ji její kolegové nesežerou. V tomto případě bývají někdy i velcí vegani nápadně agresivním druhem.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Na světě je spousta věcí a činností, ke kterým nepotřebujete mít doktorát, a přesto na vás další generace nezapomenou.

📖 Přečíst celý článek →

Wikidata, the database of all knowledge, is sometimes understood – even among Wikimedians – as a mysterious place behind Wikipedia that requires some special knowledge to use and edit. But imagine you could ask about the content of Wikidata directly in natural language and receive the answer in the same easy way. This is what the project WQ42 can do.

What is Wikidata

Put simply, you can think of Wikidata as a massive, free, and collaboratively built database of facts that can be used by both humans and computers. Instead of full-text articles like the ones on Wikipedia, it stores information in a structured, machine-readable format — for example, that Brno is a city located in the Czech Republic and it has a specific size of population. These data points are interconnected, creating a knowledge network of people, places, events, works of art, and countless other subjects. Just like Wikipedia, anyone can use it and help improve it. It describes all kinds of notable entities that exist — every published book, every existing language, elected politicians, cities, or even types of fruit.

The simplest visible function of Wikidata is providing interlanguage links for Wikipedia. Every Wikipedia article is linked to a certain Wikidata item –for example the article “Brno” is linked to item number Q14960. Thanks to this connection it is clear that the German-language article on the same topic is “Brünn”, because it is linked to the same Wikidata item.

In addition to this, every Wikidata item is described through other items. This is done through so called statements. One can think of every statement as a simple phrase that describes the item it belongs to in some way. For example “Brno – is instance of – municipality in the Czech Republic”. Or “Brno – [is] located in the administrative territorial entity – Brno-City District”. This way it is possible to describe any kinds of relationships about the nature of things, languages used, parenthood, diverse activities and much more. Moreover those declarations are language-independent, they exist practically in all languages at once and so one doesn’t need to translate them for their own sake.

What is WQ42

WQ42 is a small project available at wq42.toolforge.org and created by software developer Santhosh THOTTINGAL working for the Wikimedia Foundation. It serves as another interface to access the information stored in Wikidata. Through it one can ask Wikidata or give it instructions in natural language – and receive an answer in the same way. It is noteworthy that the interface is made to be read-only and it cannot by itself change the content of Wikidata in any way.

To be able to answer questions in natural language, WQ42 uses a large language model (LLM) in the background, whose task is to understand the question or instruction, decide which items it needs to visit, and produce the answer. In its default configuration, it uses the Gemini 2.5 Flash language model, but because the program is free/libre software, one can host it oneself and use it with another open-weight or fully open language model.

The language model receives strict instructions, which it is obliged to give its answers based only on the information stored in Wikidata and so it should much less hallucinate or answer according to the information on which it was trained. It also always mentions the items from which it took the information, what reminds its users that the information comes from Wikidata. Hallucinations and non-attribution of sources of the information provided are often mentioned problems of chatbots in general.

Limitations of use

Such a strict obligation as that the chatbot always answers only based on the information from Wikidata, naturally brings some limitations. If some information is missing in Wikidata – because nobody has put it there yet – the chatbot cannot answer even if it is a fact, to a human, fully obvious.

However, when answering the first question “What is the colour of the sky?” the language model supposed, that as a machine, it cannot see the sky and directly replied that it is unable to answer the question without even looking at Wikidata. But even when I gave it direct instruction to look at the relevant Wikidata item it couldn’t give me the answer, because in the item about the sky the colour of the sky is really not mentioned. It is undoubtedly good that the chatbot had no problem to say that it didn’t know instead of disobeying the instructions and trying to answer based on its training data or directly hallucinate the answer.

It’s noteworthy that the chatbot shows the user each usage of its tools. So one can see that it searched for the Wikidata item for “the sky” and that it accessed the item it found, but it didn’t do anything unrelated to its task.

Another limitation stems from the fact that the chatbot always accesses the live database of Wikidata. If some random user experiments or directly vandalises the item you have just asked about then you can receive unpredictable answers.

The chatbot can also use a module for the Lua programming language. Through this module, it can perform mathematical calculations or comparisons, but its abilities are variable depending on the language model used. Because of this, it cannot answer correctly how many years ago Albert Einstein died.

But it can do simple arithmetic calculations well only through the Lua module without need to ask Wikidata about anything.

Even when the exercise was given to it in natural language, it used the Lua module well to calculate the result, which is 67

And finally – WQ42 in its current state doesn’t have access to a SPARQL interface, so it cannot answer questions like “Give me a list of all cities and towns in South Korea with more than 50,000 inhabitants.”

One should keep these limitations in mind when using WQ42 and those examples can also serve to test the capabilities of other language models used.

Answering questions about simple facts

The first evident use for WQ42 is to ask about simple facts, for example about the capitals of countries.

As shown in the image the chatbot answered correctly and provided a link to the relevant Wikidata item.

It is also possible to answer questions about other basic facts such as the anthem of the Czech Republic.

The chatbot correctly answered that the anthem of the Czech Republic is the song Kde domov můj and alongside the link, it also provided a recording of the anthem, because it can be found on Wikimedia Commons. That happens to the other multimedia files too – such as images and videos.

Finding and describing relationships

Naturally, WQ42 can not only answer questions on facts about individual items, but of course can describe relationships between two or more items, if the relationship between them is direct.

When needed, it can also visit several Wikidata items and draw the answer from them.

Summary

WQ42 is an interesting example of a tool that enables access to the knowledge stored in Wikidata through natural language, without the need to know the details of how Wikidata works in the background. This dependency on Wikidata at least partially solves the problem of source attribution as well as the problem of having the answers up-to-date, because WQ42 forces the language model to link to the source items on Wikidata and to use the live and so up-to-date database of Wikidata. The price for this is that the language model cannot use its inner knowledge and so it cannot answer even those questions that are for humans very easy in general.

In this way, WQ42 can bring Wikidata closer to people for whom the form of question—answer in natural language is easier than the ordinary technical interface of Wikidata, but it also shows an example how language models can be directly linked to a human-curated knowledge source. Any missing or incorrect information can be added or corrected by humans and the result will be directly visible in the answers of WQ42.

Now it’s up to you to “play” with the tool and discover its capabilities and limitations within your own context.

Wikidata, svobodná databáze znalostí, jsou někdy chápána jako nějaké tajemné místo za Wikipedií, pro jejichž používání a úpravy je potřeba mít nějaké zvláštní znalosti. A to i mezi wikimediány. Ale představte si, že byste se mohli na obsah Wikidat dotazovat přímo v přirozeném jazyce a ve stejně srozumitelné formě dostat i odpověď. A přesně to umožňuje projekt WQ42.

Co jsou Wikidata

Zjednodušeně si Wikidata můžete představit jako obrovskou, svobodnou a společně vytvářenou databázi faktů, kterou mohou využívat lidé i počítače. Místo souvislých článků, jaké známe z Wikipedie, ukládají informace v přehledné a strojově čitelné podobě: například že Brno je město, leží v ČR a má určitý počet obyvatel. Jednotlivé údaje jsou přitom vzájemně propojené, takže z Wikidat vzniká jakási síť znalostí o lidech, místech, událostech, dílech a mnoha dalších tématech. Stejně jako Wikipedii je může kdokoliv používat a také pomáhat vylepšovat. Popisují všechny možné významné entity, které existují – každou vydanou knihu, každý existující jazyk, zvolené politiky, města nebo ovoce.

Nejjednodušeji to lze vidět na mezijazykových odkazech na Wikipedii. Každý článek na Wikipedii je propojený s určitou položkou na Wikidatech – například článek „Brno“ je spojený s položkou s číslem Q14960. Díky tomuto spojení je jasné, že německý článek o stejném tématu je „Brünn“, protože i on je propojený se stejnou položkou na Wikidatech.

Navíc k tomu je každá položka na Wikidatech popsaná pomocí jiných položek. To se provádí pomocí takzvaných tvrzení. Každé tvrzení si lze představit jako jednoduchou větu, která vždycky nějak popisuje danou položku. Například „Brno – [je] instance (čeho) – město v Česku“. Nebo „Brno – nachází se v administrativní jednotce – okres Brno-město“. Takto je možné popsat jakékoli vztahy ohledně vlastností, které daná položka má, například ovládané jazyky, rodičovství, různé činnosti a mnoho dalšího. Tato tvrzení jsou navíc nezávislá na jazyce, existují prakticky ve všech jazycích současně a není třeba je překládat jednotlivě.

Co je WQ42

WQ42 je projekt dostupný na wq42.toolforge.org, který vytvořil vývojář Nadace Wikimedia Santhosh Thottingal. Funguje jako rozhraní pro přístup k informacím uloženým ve Wikidatech a jeho prostřednictvím je možné Wikidatům klást otázky nebo jim dát instrukce v přirozeném jazyce – a stejným způsobem dostat i odpověď. Je třeba poznamenat, že toto rozhraní je určené jen pro čtení dat z Wikidat a samo nedokáže obsah Wikidat jakkoliv měnit.

Aby WQ42 dokázalo reagovat na dotazy v přirozeném jazyce, používá na pozadí velký jazykový model, jehož cílem je pochopit otázku nebo příkaz, rozhodnout, které položky potřebuje navštívit, a zformulovat odpověď. Ve svém původním nastavení používá jazykový model Gemini 2.5 Flash, ale protože je program svobodný, může ho každý sám provozovat i s jinými jazykovými modely s otevřenými vahami nebo s jazykovými modely zcela otevřenými.

Jazykový model dostává přísné instrukce, podle kterých smí odpovídat jen na základě informací nalezených na Wikidatech, a tak by neměl halucinovat nebo odpovídat podle informací, na kterých byl vytrénovaný. Také vždycky zmiňuje položky, ze kterých své informace čerpá, což uživatelům připomíná, že informace pocházejí z Wikidat. Halucinace a neuvádění původu poskytnutých informací jsou často zmiňované problémy chatbotů obecně.

Omezení použití

Z tak přísného omezení, aby chatbot odpovídal vždy jen na základě informací z Wikidat, samozřejmě plynou i určitá omezení. Pokud nějaká informace na Wikidatech opravdu chybí – protože ji nikdo do Wikidat ještě nepřidal – chatbot nedokáže na otázku odpovědět, i když jde o fakt pro lidi zcela evidentní.

V odpovědi na otázku „Jakou barvu má obloha?“ jazykový model předpokládal, že jako stroj nedokáže vidět oblohu a rovnou odpověděl tím, že není schopný vidět oblohu a ani se na Wikidata nepodíval. Ale i když jsem mu přímo zadal, aby se podíval na příslušnou položku na Wikidatech, nedokázal na otázku odpovědět, protože v položce o obloze se její barva skutečně nenachází. Nicméně je dobré, že chatbot nemá problém odpovědět, že neví, místo aby se neřídil instrukcemi a odpověděl na základě svých trénovacích dat nebo si odpověď přímo vyhalucinoval.

Je třeba poznamenat, že chatbot uživateli zobrazuje každý krok, který provede prostřednictvím nástrojů, které má k dispozici. V tomto případě tedy vidíme, že chatbot vyhledal položku „obloha“ a následně ji navštívil. Zároveň neprovedl žádnou akci, která by nesouvisela se zadaným úkolem. 

Další omezení vyplývá z toho, že chatbot vždy přistupuje k aktuální databázi Wikidat. Pokud by tedy jiný uživatel či uživatelka právě prováděli experimentální úpravy nebo vandalizovali položku, na kterou se v danou chvíli dotazujete, mohou být získané výsledky nepředvídatelné.

Chatbot má také k dispozici modul pro programovací jazyk Lua, pomocí něhož může provádět matematické výpočty nebo porovnání. Nicméně úroveň jeho schopností závisí na použitém jazykovém modelu. Z nějakého důvodu si např. nedokáže uvědomit aktuální rok a správně odpovědět na otázku, před kolika lety se narodil Karel Hynek Mácha.

Zároveň však dokáže spolehlivě provádět jednoduché matematické výpočty pouze pomocí modulu pro jazyk Lua, aniž by se přitom dotazoval na Wikidata. 

I když dostal příklad v přirozeném jazyce, správně použil modul jazyka Lua pro výpočet výsledku, který je 67

A nakonec – WQ42 ve svém současném stavu nemá přístup k rozhraní pro SPARQL, takže nedokáže odpovídat na otázky jako „Vypiš všechna města v Jižní Koreji s méně než 50 000 obyvateli.“

Na taková omezení je třeba myslet při používání WQ42 a současně se tyto příklady dají použít pro testování schopností jiných jazykových modelů.

Odpovídání čistými fakty

První zřejmou možností využití WQ42 je dotazování na jednoduchá fakta, například na hlavní města států. 

Jak je vidět na obrázku, chatbot správně odpověděl a poskytl odkaz na příslušnou položku na Wikidatech.

Je rovněž možné se zeptat i na jiná fakta, například na hymnu České republiky.

Chatbot správně odpověděl, že hymna ČR je píseň Kde domov můj a kromě odkazu poskytl také zvukový soubor s nahrávkou hymny, neboť ta se nachází na Wikimedia Commons. Stejné to je i u jiných multimédií – obrázků a videí.

Nacházení a popis vztahů

WQ42 samozřejmě může nejen zodpovědět otázky o faktech o jednotlivých položkách, ale také popsat vztahy mezi dvěma nebo více položkami, pokud je vztah mezi nimi přímý.

A v případě potřeby dokáže také navštívit vícero položek bez přímé vazby a popsat jejich společné rysy, pokud to na základě dostupných dat lze.

Shrnutí

WQ42 je zajímavým příkladem nástroje, který umožňuje přístup ke znalostem uloženým ve Wikidatech prostřednictvím přirozeného jazyka bez potřeby znát detaily o tom, jak Wikidata na pozadí fungují. Tato závislost na Wikidatech alespoň částečně také řeší problém uvádění zdrojů jazykovými modely a také problém aktuálnosti dat v poskytnutých odpovědích, protože WQ42 nutí jazykový model odkazovat na zdrojové položky na Wikidatech a vždy používá živou a tedy i aktuální databázi Wikidat. Cenou za to je, že jazykový model nemůže používat své vnitřní znalosti, a proto nedokáže odpovídat na otázky, které jsou pro lidi mnohdy triviální.

Přesto však může WQ42 přiblížit data z Wikidat i lidem, pro které je forma otázka–odpověď v přirozeném jazyce přístupnější než obvyklé technické rozhraní Wikidat. Zároveň ukazuje, jak lze jazykové modely přímo propojit s lidmi spravovaným zdrojem znalostí. Každou chybějící či nesprávnou informaci mohou lidé na Wikidatech doplnit nebo opravit a tato změna se následně ihned projeví v odpovědích nástroje WQ42. 

Teď je řada na vás zkusit si s tímto nástrojem „hrát“ a vyzkoušet jeho možnosti a omezení ve vašem vlastním kontextu.

📖 Přečíst celý článek →

Radioamatéři, přátelé.

Na burze v Holicích už bohužel nepotkáte dlouholetého účastníka Jindřicha Polívku, OK1FJP.

Odešel po dlouhé nemoci, 31. 7. 2026, ve věku 69 let.

Do Holic jezdil prakticky od počátku až do roku 2019. Vždycky přijel s manželkou, často i s dětmi. Jeho stánek s opravovanou elektronikou býval na burze každý rok a nad ním vlála modrožlutá vlajka v barvách Conradu.

Každý rok dokázal přivézt něco, co člověka zaujalo. Jeden rok jsme rozdávali neuvěřitelných 300 ks reklamních žlutých disket s modrou samolepkou „cbazar.cz“.

 Jindy to byly třeba skládací digitální budíky. Vzpomínám na jeho slogan: „Kdo nemá budíček, jako by nebyl v Holicích!“

Začínal jako vášnivý radioamatér. Navazoval rádiové spojení za oceán a radioamatérství pro něj nebylo jen technickým koníčkem, ale kus života. 26 let dělal spojaře pro armádu ČR. V morseovce dával 160 znaků za minutu. Kolem roku 1986 si postavil elektronický klíč k morseovce s paměťmi, na který byl hrdý.

Do Holic přijížděl s krabicemi plnými techniky, součástek a nejrůznějších věcí, které opravil, zachránil a přivezl nabídnout ostatním. Diody, antény, rotátory, modemy, adaptéry, počítačová technika…

Budu ráda, když si na něj v Holicích vzpomenete.

73, Jindro.

Iva Mráčková, dcera

-------------------------------------------

📖 Přečíst celý článek →

Okurková sezóna se v oblasti vývoje desktopových desek s PowerPC procesory nekoná - jak iniciativa PowerPC notebook, která vzdor názvu v letošním roce pracuje hlavně na desktopové desce, tak projekt Mirari mají zajímavé novinky:

• Mirari chystá další várku kompletních desek, která by měla čítat sto kusů. Procesory byly již zajištěny v USA, jsou na cestě do Evropy, montáž této várky bude probíhat v Nizozemí a desky by se měly dostat k zájemcům dle pořadí zhruba do konce roku.
• Iniciativa PowerPC notebook pak podepsala s ACube Systems dohodu o výrobě tří prototypů a to navzdory tomu že z 9100 eur, která jsou pro výrobu prototypů nezbytná, je v kampani vybráno jen něco málo přes třetinu. Přesto ale panuje optimistická nálada, věří se že se peníze podaří dovybrat a že prototypy, s finalizací jejichž návrhu pomáhala přímo společnost NXP (ex-Freescale), budou na konci září letošního roku.

Zdroje:

• https://mirari.vitasys.nl/the-first-rebirth/
• https://www.powerpc-notebook.org/2026/08/late-september-prototypes-could-arrive/

Tak schválně, co bude dřív - sto desek u majitelů, nebo tři prototypy v Itálii?

📖 Přečíst celý článek →

Anthropic začal od augusta do textov vytvorených modelmi Claude vkladať neviditeľný vodoznak. Nejde však o skryté znaky, metadáta ani tajný identifikátor používateľa. Takáto značka vzniká priamo pri výbere slov a odhaliť ju dokáže až štatistická analýza s príslušným kľúčom.

Keď sa teda povie vodoznak, väčšina ľudí si asi predstaví priesvitné logo cez fotografiu ako y fotobanky alebo značku ukrytú v bankovke. V texte od Claude však nič podobné neuvidíte. Anthropic oznámil, že budúce modely Claude budú svoje výstupy označovať štatistickým vodoznakom založeným na technológii SynthID-Text od Google DeepMind.

Cieľom označovania nie je s absolútnou istotou určiť autora. Detektor má vedieť odhadnúť, aká je pravdepodobnosť, že sa Claude podieľal na vzniku alebo výraznej úprave textu.

Vodoznak nie je ukrytý znak

Anthropic výslovne uvádza, že do textu nepridáva neviditeľné Unicode znaky, medzery ani metadáta, ako by sa možno na prvý pohľad alo očakávať. Vodoznak preto nezmizne jeho jednoduchým kopírovaním do Wordu, e-mailu alebo CMS. Nejde o samostatnú informácia prilepenú k textu. "Mágia" je v spôsobe, akým model vyberá ďalšie slová.

Jazykový model tvorí odpoveď postupne (po tokenoch) a teda po slovách alebo ich častiach. Pri každom kroku vypočíta, ktoré pokračovania dávajú v danom kontexte zmysel. Niekedy existuje iba jedna rozumná možnosť, inokedy je rovnako dobrých možností viac.

Príklad - predstavme si vetu: „Dnes bolo chladno a…“ model môže pokračovať slovom „zamračené“, „sychravo“ alebo iným očakávaným výrazom. Význam sa zásadne nezmení. Práve takéto rozhodnutia s nízkym rizikom môže systém využiť na vytvorenie vzoru.

Rozhoduje kľúč a predchádzajúci kontext

Pri bežnom generovaní textu ovplyvňuje konečný výber tokenu zdroj náhodnosti. Pri označovaní textu vodoznakom sa táto náhodnosť odvodzuje od tajného kľúča a niekoľkých predchádzajúcich tokenov. Model stále vyberá iba medzi vhodnými pokračovaniami, no séria jeho rozhodnutí začne zodpovedať vzoru, ktorý dokáže neskôr overiť držiteľ kľúča.

Jedno slovo nič neprezradí. V dlhšom texte sa však nazbiera množstvo malých rozhodnutí. Detektor ich porovná s rozhodnutiami očakávanými pri použití kľúča a vypočíta pravdepodobnosť, že text vytvoril alebo spracoval Claude.

Claude používa verziu metódy SynthID-Text, ktorú Google DeepMind opísal v časopise Nature v roku 2024. Technológia upravuje iba proces výberu ďalšieho tokenu, nie tréning modelu. Podľa publikovaných testov má zanedbateľný vplyv na rýchlosť a nezhoršuje kvalitu textu. V experimente na približne 20 miliónoch odpovedí Gemini sa rozdiely v hodnoteniach označených a neoznačených odpovedí ukázali ako štatisticky nevýznamné.

Kedy je značka silná a kedy slabá

Spoľahlivosť detekcie rastie s dĺžkou textu. Čím viac slov Claude vyberie, tým viac stôp môže vodoznak zanechať. Krátka odpoveď poskytuje detektoru málo údajov a výsledok bude menej istý.

Slabšia značka vzniká aj v pasážach, kde model nemá veľkú voľnosť. Po texte „2 + 2 =“ je správnym pokračovaním číslo 4. Podobne sa nedá svojvoľne meniť názov Newtonovho diela Principia Mathematica. Systém nemá dôvod uprednostniť iný token iba kvôli vodoznaku, ak by tým poškodil faktickú správnosť.

Rovnaké obmedzenie platí pri tvorebe kódu, resp. pri programovaní. Syntax a názvy musia byť často presné, takže v samotnom kóde je menej priestoru na označovanie. Viac voľnosti môže byť napríklad v komentároch, esejách a pod.

Čo ak Claude text iba opraví alebo preloží?

Vodoznak sa vzťahuje iba na slová, ktoré vytvoril Claude. Ak mu človek pošle vlastný text a požiada len o opravu gramatiky a interpunkcie, väčšina slov zostane pôvodná. Značka môže vzniknúť v niekoľkých zmenách, no signál bude pravdepodobne príliš slabý na spoľahlivé rozpoznanie.

Pri výraznom preformulovaní už Claude robí viac rozhodnutí a pravdepodobnosť detekcie rastie. Ešte jednoznačnejší je preklad: hoci myšlienky a pôvodný text patria človeku, každé slovo výslednej jazykovej verzie vyberá model. Preklad vytvorený Claude preto vodoznak obsahuje.

To môže byť citlivé napríklad pri tlačových správach, marketingových textoch, novinárskych materiáloch či dokumentoch pre klientov. Detektor totiž nerozlíši, či Claude vytvoril obsah od nuly, preložil ho alebo iba zásadne prepracoval. Oznámi len pravdepodobnosť, že sa model na výstupe podieľal.

Dá sa vodoznak odstrániť?

Ľahké úpravy či kopírovanie by ho nemali úplne odstrániť. Výrazné preformulovanie ho však môže oslabiť a kompletné prepísanie, pri ktorom sa zmení prakticky celý text, ho môže zničiť. Vodoznak preto nie je nezničiteľný dôkaz pôvodu.

Nie je to ani univerzálny detektor umelej inteligencie. Anthropic dokáže odpovedať iba na otázku, či sa na texte pravdepodobne podieľal Claude. Nevie potvrdiť, že text napísal človek, ani spoľahlivo identifikovať výstup iného modelu. Nedokáže tiež rozlíšiť, či Claude text vytvoril od nuly alebo ho výrazne upravil.

Vodoznak nemení autorstvo ani vlastníctvo

Prítomnosť značky sama osebe neurčuje, komu text patrí a kto je jeho autorom. Podľa Anthropic nemení práva používateľa k výstupu ani právnu zodpovednosť za publikovaný obsah. „Claude bol pravdepodobne do procesu zapojený“ preto nemožno automaticky preložiť ako „tento text celý napísala AI“.

Je to dôležité aj pri zmluvách alebo používani v AI na školách. Ak zakazujú či obmedzujú používanie AI, mali by presne povedať, či sa zákaz týka generovania, prekladu, korektúry alebo ľubovoľnej asistencie. Samotný detektor kontext a rozsah použitia AI nedodá a jeho výsledok by nemal byť jediným podkladom pre sankciu.

Žiadne údaje o používateľovi

Podľa Anthropic vodoznak neobsahuje identitu používateľa, názov firmy, účet ani odkaz na konkrétnu konverzáciu. Nejde teda o sledovací identifikátor. Označuje iba pravdepodobné zapojenie modelu.

Vodoznak nepridáva ďalšie tokeny, takže nemá zvýšiť cenu používania. Jeho vplyv na rýchlosť má byť zanedbateľný.

Časť používateľov novinku odmieta

Oznámenie vyvolalo kritiku najmä medzi ľuďmi, ktorí Claude používajú na profesionálne preklady, kontrolu kódu alebo úpravy vlastných textov. CzechCrunch s odvolaním na Business Insider opísal aj niekoľko používateľov, ktorí pre obavy z reakcií klientov alebo zo zmluvných dôsledkov zrušili platené predplatné.

Anthropic pre Business Insider uviedol, že po oznámení nezaznamenal zvýšenú mieru rušenia predplatného. Spor tak zatiaľ ukazuje skôr rozdielne pohľady an transparentnosť: jedni považujú označenie zapojenia AI za užitočné, iní sa obávajú, že pravdepodobnostný výsledok bude verejnosť alebo klient interpretovať ako dôkaz úplného AI autorstva.

Súbory dostanú iný typ označenia

Pri súboroch napríklad PNG, JPG alebo SVG, použije Claude odlišný mechanizmus. Do metadát vloží kryptograficky podpísané potvrdenie podľa otvoreného štandardu C2PA. To oznámi, že Claude súbor vytvoril alebo spracoval.

Na rozdiel od textového vodoznaku ide o samostatnú informáciu v metadátach súboru. Nástroje podporujúce C2PA ju dokážu prečítať, ale samotný vizuálny obsah sa nemení.

Prečo sa to deje práve teraz

Dôvodom je európsky AI Act. Povinnosti transparentnosti podľa článku 50 sa uplatňujú od 2. augusta 2026. Poskytovatelia majú tam, kde je to technicky možné, zabezpečiť strojové rozpoznanie textu, zvuku, obrazu alebo videa vytvoreného či upraveného AI.

Nové modely Claude preto dostanú textový vodoznak globálne, nielen v Európskej únii. Anthropic vysvetľuje globálne nasadenie tým, že zatiaľ nemá trvácny spôsob, ako funkciu spoľahlivo obmedziť iba podľa regiónu. Pre systémy uvedené na trh pred 2. augustom 2026 platí prechodné obdobie do 2. decembra 2026. Anthropic chce vodoznak do starších modelov pridávať postupne.

Vodoznak zdaleka nevyrieši všetky spory o pôvode textu. Je však technicky zaujímavejší než terajšie klasické „AI detektory“, ktoré hľadajú typické frázy a štýlové návyky modelov.

📖 Přečíst celý článek →

Spoločnosť Anysphere, ktorá stojí za populárnym AI nástrojom Cursor, oficiálne dokončila svoje spojenie so SpaceX. Cursor ako obľúbený vibecoding tool sa stáva súčasťou technologického ekosystému Elona Muska.

„Dnes sme oficiálne dokončili našu akvizíciu. Pridáme sa k tímu, aby sme pomohli urobiť z Groku najužitočnejšiu AI na svete a zlepšovali Grok Build, Grok Bot, Grok API, Cursor a ďalšie produkty,“ uviedol Cursor vo svojom oznámení.

Prečo práve SpaceX?

Na prvý pohľad môže spojenie toolu pre programátorov s výrobcom vesmírnych rakiet pôsobiť zvláštne. SpaceX však už dávno nie je iba vesmírnou spoločnosťou.

Pod jej strechou sa nachádza xAI s modelom Grok, sociálna sieť X, rozsiahla výpočtová infraštruktúra Colossus aj satelitná sieť Starlink. Musk postupne skladá vertikálne integrovaný technologický ekosystém od dát a výpočtového výkonu cez AI modely až po produkty, distribúciu a potenciálne aj dátové centrá vo vesmíre.

Cursor do tejto skladačky prináša niečo, čo xAI doteraz chýbalo: hotový a medzi profesionálnymi vývojármi rozšírený produkt. SpaceX pri zdôvodňovaní záujmu upozorňoval práve na jeho dosah medzi programátormi. Firma tak nekupuje iba editor kódu, ale aj zákazníkov, značku, vývojársky tím a distribučný kanál pre svoje AI modely.

Pre Cursor je hlavným lákadlom prístup k obrovskému výpočtovému výkonu. Spoločnosť už skôr priznala, že ďalšie trénovanie jej modelov brzdil nedostatok kapacity. Infraštruktúra Colossus od xAI môže tento problém výrazne zmierniť.

Strategický ťah alebo drahá skratka?

Podporovatelia tejto dohody ju považujú za mimoriadne silný strategický krok. Investor a Muskovo blízky spojenec Jason Calacanis ju prirovnal významom ku kúpe Instagramu spoločnosťou Meta alebo YouTube Googlom.

Optimistický scenár je jednoduchý: SpaceX poskytne Cursoru kapitál a výpočtovú infraštruktúru, zatiaľ čo Cursor pomôže Groku preniknúť medzi vývojárov a firemných zákazníkov. Namiesto nákladného budovania vlastného nástroja od nuly si Musk kupuje jedného z lídrov trhu.

Kritici však tú istú transakciu interpretujú opačne a to ako drahý spôsob, ktorým sa Musk pokúša dobehnúť OpenAI a Anthropic. Vývoj xAI sprevádzali odchody zakladateľov aj kontroverzie okolo Groku. Akvizícia Cursoru preto môže byť nielen prejavom sily, ale aj priznaním, že vlastné produkty z dielne xAI zatiaľ nedokázali vybudovať porovnateľnú pozíciu medzi vývojármi.

Otázna je aj cena. Aby sa investícia SpaceX vrátila, Cursor bude musieť prerásť zo špičkového programátorského nástroja na významnú globálnu AI platformu.

Musk rozdeľuje aj používateľov Cursoru

AKo sa dalo očakávať, tak reakcie komunity sú polarizované. Časť používateľov očakáva rýchlejší vývoj, lepšie modely a dostatok výpočtového výkonu. Iní hovoria o odchode ku konkurenčným nástrojom a upozorňujú najmä na ochranu zdrojového kódu, stabilitu produktu a Muskovo zaobchádzanie so zamestnancami po prevzatí Twitteru.

Extrémne citlivou témou určite bude dôvera. Cursor pracuje s potenciálne najcennejšími dátami technologických firiem, s ich interným zdrojovým kódom. Firemní zákazníci preto budú pozorne sledovať, či zostane zachované oddelenie dát, bezpečnostné pravidlá a možnosť používať modely od viacerých poskytovateľov.

Práve posledný bod môže byť problematický. Cursor dnes nestojí iba na vlastných technológiách, ale aj na modeloch spoločností Anthropic a OpenAI, ktoré sú priamymi konkurentmi xAI. Nie je preto isté, či Cursor zostane rovnako otvorenou platformou ako doteraz.

Čo bude (asi) nasledovať?

Najdôležitejšie nebude samotné dokončenie akvizície, ale prvé produktové rozhodnutia:

• či Cursor naďalej ponúkne modely OpenAI a Anthropic
• ako SpaceX naloží s používateľskými dátami a zdrojovým kódom
• či zostane zachovaná značka a samostatnosť Cursoru
• ako hlboko sa do produktu integruje Grok
• a či spojenie prinesie lepšie nástroje alebo predovšetkým uzavretejší Muskov ekosystém

Akvizícia takto dáva zo strategického pohľadu zmysel obom stranám. Cursor získava kapitál a infraštruktúru, SpaceX zasa produkt a prístup k profesionálnym vývojárom.

Muskovo meno môže vzbudzovať nadšenie aj odpor, ale o budúcnosti Cursoru napokon nerozhodne iba meno vlastníka, ale rozhodne kvalita produktu a to, či mu vývojári budú naďalej ochotní zveriť svoj kód.

📖 Přečíst celý článek →

Foto: Při krmení, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Soutěž Wiki Loves Earth Czechia 2026 zná své vítěze! Čtvrtý ročník českého kola největší světové fotografické soutěže zaměřené na chráněnou přírodu opět ukázal, jak pestrá a fotogenická česká krajina je. Do letošního ročníku se zapojilo 35 fotografů, kteří na Wikimedia Commons nahráli celkem 1 159 fotografií zachycujících česká chráněná území, vzácné druhy rostlin i živočichů. Odborná porota z nich vybrala patnáct nejlepších snímků, které budou Českou republiku reprezentovat v mezinárodním finále.Wiki Loves Earth Czechia – fotografie, které pomáhají přírodě.

Foto: Upupa epops parents arriving with food, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Wiki Loves Earth je mezinárodní fotografická soutěž zaměřená na dokumentaci chráněných území a přírodního dědictví. Každoročně propojuje tisíce fotografů z desítek zemí světa, kteří svými snímky rozšiřují databázi Wikimedia Commons.

Fotografie zde nekončí jen jako soutěžní příspěvky. Díky svobodné licenci mohou ilustrovat články na Wikipedii i dalších vzdělávacích projektech a pomáhají milionům lidí poznávat přírodní bohatství jednotlivých zemí.

O vítězích českého kola letos rozhodovala porota složená z reportážního a dokumentárního fotografa Vítka Šimánka, dlouholetého wikipedisty a koordinátora programů pro editory Plánovací kalendář a koordinátora programu pro fotografy Richarda Sekeráka.

První místo: pět let čekání na jediný okamžik

Foto: Copulation, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Vítězem letošního ročníku se stal Lukáš Kott se snímkem zachycujícím pářící se dudky chocholaté (Upupa epops).

Za vítěznou fotografií se skrývá příběh, který dokonale vystihuje, co fotografie divoké přírody znamená. Lukáš na podobný záběr čekal téměř pět let.

Každé jaro sledoval návrat dudků z afrických zimovišť, připravoval vhodná místa pro fotografování a trávil dlouhé hodiny v maskovaném krytu. Rozhodující okamžik nakonec trval jen několik desítek vteřin.

„Na tento moment jsem čekal pět let. Úplně jsem zapomněl na všechno kolem sebe. Za několik desítek vteřin jsem pořídil téměř tři tisíce fotografií. Fotoaparát se dokonce zaplnil a přestal fotit. Bylo to absolutní fotografické bezvědomí.“

Lukáš Kott svůj snímek označuje za odměnu za stovky hodin strávených v přírodě a věří, že fotografie pomůže upozornit na krásu i křehkost české přírody.

Druhé místo: náhodný objev soutěže i skrytého vodopádu

Foto: Jesenické vodopády, Autor: Lucinka1985, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Na druhém místě skončila fotografie Jesenických vodopádů, jejíž autorkou je Lucinka1985.

Vítězný snímek vznikl během třídenního podzimního fotografického výletu do Jeseníků.

„Na soutěž jsem narazila úplnou náhodou při hledání informací na Wikipedii. Ani nevím, proč mě napadlo zkusit něco poslat, ale jsem ráda, že jsem to udělala.“

Autorka si místo pořízení fotografie zatím nechává pro sebe, aby neztratilo  svůj klid. S úsměvem také dodává, že právě cestou od tohoto vodopádu si přivodila zánět šlach.

Třetí místo: trpělivost u Postřekovských rybníků

Foto: Model na stéblu, Autor: Vendula.nemeckova05 CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Třetí místo obsadila Vendula.nemeckova05 se snímkem motýlice pořízeným v přírodní rezervaci Postřekovské rybníky.

I ona se o soutěži dozvěděla prostřednictvím Wikipedie. Fotografii pořídila během ranní procházky, kdy ji zaujal třpyt temně modrých křídel.

Jak sama popisuje, nebylo potřeba nic uspěchat.

„Dala jsem jí prostor a vyčkala jsem, až usedne. A pak už to chtělo jen klid a pevnou ruku.“

Právě trpělivost je často jednou z nejdůležitějších vlastností fotografů přírody – a tento snímek je toho krásným důkazem.

České fotografie znovu míří do mezinárodního finále

Patnáct nejlépe hodnocených fotografií nyní postupuje do mezinárodního kola soutěže Wiki Loves Earth, kde budou soupeřit s nejlepšími snímky z desítek dalších zemí.

České fotografie již v minulých letech dokázaly, že se dokážou prosadit i ve světové konkurenci. Věříme, že ani letos tomu nebude jinak a že se česká příroda znovu zařadí mezi nejlépe hodnocené fotografie celé soutěže.

Galerie finalistů Wiki Loves Earth Czechia 2026

Níže si můžete prohlédnout všech patnáct fotografií, které budou letos reprezentovat Českou republiku v mezinárodním finále soutěže Wiki Loves Earth.

Foto: Akrobat, Autor:Vendula.nemeckova05 , CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Čáp bílý v letu (NPR Lednické rybníky – Zámecký rybník), autor:Skot, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Dlouhozobka, Autor: JosefZvoník, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Námluvní krmení., Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Při krmení, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Útok vetřelce na mláďata, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Copulation, Autor:Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Skákavka rodu Evarcha – PP Na Plachtě, Autor: Neruda.photography, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Vodopád na Bílém Labi, Autor:Lucinka1985 , CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Zima končí v CHKO Brdy., Autor: Michal Ritter, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Model na stéblu, Autor: Vendula.nemeckova05, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Fantom Beskyd, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Jesenické vodopády, Autor: Lucinka1985, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Linduška lesní, Autor: Ivana Hollmannová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Líhnutí jepice, Autor: Rebeka Jarošová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Označníky pražské hromadné dopravy začíná zaplavovat nový mor. Ne, není to ta náhrobkově černá barva, která už se také někde objevuje. Tentokrát se to týká jiné části označníku.

Vždycky jsem chválil horní část označníků na pražských zastávkách (někdy přezdívaný jako „čočky“) pro přehlednost a srozumitelnost. Naopak jsem kritizoval, že Středočeský kraj na nových označnících (zaváděných v rámci integrace do PID) začal používat u názvů zastávek bílé písmo na červeném podkladu, které po čase krásně vyblednou a stanou se nečitelnými.

Bohužel někdo usoudil, že se to dá vylepšit … a tak se to skutečně „vylepšilo“. Ovšem dělali to odborníci a ještě s využitím veřejné odezvy na různé testovací návrhy, tak to přece musí být dobré, ne? No, posuďte sami. Za jediné dobré považuji, že se tam nově uvádí označení nástupiště, které se často hodí. To ostatní je podle mě jen změna k horšímu:

• Méně čitelný název zastávky. Původně byl verzálkami (velkými písmeny) a vodorovně vycentrovaný. Nově je psaný minuskami (malými písmeny), zarovnaný vlevo a zalomený tak, aby se vpravo vešlo označení nástupiště. Celé je to méně zřetelné a působí to amatérsky.
• Menší čísla linek. Oproti dřívějšku jsou výrazně zmenšena, nově navíc postrádají barevné rozlišení městských a regionálních linek (to asi není podstatné, hlavně se zaváděním nástupu všemi dveřmi). Jsou tam čitelná na kratší vzdálenost než dřív.
• Nevýrazné označení nočních linek. Dřívější inverzní vyobrazení (bílé písmo na modrém nebo černém podkladu) je pryč, nově je u nočních linek jen malý měsíček. Opět je to méně zřetelné, hlavně z větší vzdálenosti.
• Všeobecné plýtvání prostorem. Se zmenšení velikosti prakticky všeho přibyl zbytečný volný prostor. Označník na fotce je na tom ještě dobře, jiné jsou horší.

Původně tento označník vypadal takhle. Podle mě to bylo podstatně lepší. Občas mi přijde, že se úplně překopávají věci, které jsou dobré nebo potřebují jen drobné vylepšení – přestože by bylo lepší příslušné úsilí věnovat raději tomu, co dobré není. A že je takových věcí víc než dost.

Jason Arday, probíraný v minulém článku, rezignoval. Zatím nevíme, jaká další instituce se ho ujme – velmi bych se divil, kdyby žádná, a osobně bych čekal, že v příštích britských volbách se objeví na kandidátce Zelených. Nicméně i ta jeho právě uzavřená kariéra se musí nějak dořešit, zejména pak dopad jeho výuky na studenty.

Studentská obec přitom v tomto příběhu vystupuje na obou stranách, protože nátlak studentských aktivistů na “dekolonizaci” jejich univerzity pravděpodobně k celé této trapné situaci přispěl; ale ne každý student je aktivista a někteří si teď naopak stěžují na to, že Arday byl mizerný učitel (viz např. debata na Redditu) a nezvládal běžné situace – například jednu studentku, která nebyla spokojena se svojí známkou, osočil z “bělošského privilegia“. Jako obvykle, odletí-li z přetlakovaného hrnce poklička, ozývá se ex post spousta dotčených lidí a někteří studenti tlačí na přehodnocení známek, které Arday během svého působení na Cambridgi rozdal.

Z pohledu Cambridge je to velice nepříjemná situace. Hodnota univerzity je dána zejména její pověstí, a ta pověst má několik rozměrů, jež v tomto případě jdou proti sobě. Až dosud si vedení očividně myslelo, že čím více DEI a “různorodosti”, tím lepší zvuk budou v levicově-liberálním světě mít. Jenže některé lidi pořád ještě zajímá i kvalita výuky, kterou ta škola skutečně poskytuje a za kterou vybírá školné. A tam je zase ta dobrá pověst neslučitelná s působením lidí jako Arday, kterého přitom profesorka Creminová, jež jej přijímala, označila za “nejlepšího ve svém oboru na světě“. A nejen s jejich působením; hlavně s tím, že je celý systém tak nadšeně vyhledával a nekriticky vítal.

Asi nelze čekat, že by se celý ten moloch v podobě preferencí pro určité skupiny obyvatel zrušil. Je do něj zainvestováno příliš mnoho lidí, částečně psychologicky (je to druh víry), ale částečně i zcela prostě a sprostě hmotně (všichni ti proděkani pro diverzitu a další zaměstnanci, kteří z dané víry dobře žijí a kteří by si museli hledat jinou práci). Maximum, v co lze doufat, je nějaká polo-nezávislá vyšetřovací komise, ale spíš ani to ne. Velké instituce mají totiž tendenci vyšetřit sebe sama a slavnostně zjistit, že neudělaly nic špatného.

Ale trochu opatrnější asi příště budou.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Praha, 12. srpna 2026 – Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) vyhlašuje výběrové řízení na realizaci nové vlny projektu AdMonitoring, který od roku 2007 sleduje online reklamu v ČR. Cílem tendru je zmodernizovat dosavadní systém tak, aby plně odpovídal současnému digitálnímu trhu, navázal na unikátní historickou datovou bázi a přinesl vyšší pokrytí i lepší využitelnost dat pro celý trh.

Zdroj

První srpnový týden velmi pravděpodobně přinesl urovnání sporů ohledně značek Commodore, Amiga a AmigaOS, které se táhly přinejmenším skrze čtyři dekády. Tiskové zprávy zainteresovaných subjektů jsou plny optimistických prohlášení, ale také písmenek, stručně řečeno je nová situace následující:

• Společnosti Amiga Corporation a Hyperion Entertainment BV dosáhly dohody a ukončily všechny probíhající vzájemné právní spory. Dohoda zajišťuje Hyperionu možnost pokračovat ve vývoji a distribuci AmigaOS 3.1.x, 3.2.x a prozatím nevydaného AmigaOS 3.3 a to až do 31. prosince 2027. Poté musí převést veškeré zdrojové kódy systému bez částí, které byly backportovány z AmigaOS 4.x, zpět na Amiga Corporation a uvolnit všechny vývojáře, které Hyperion k vývoji těchto systémů smluvně vázal tak, aby mohli v budoucnu pracovat pro Amiga Corporation. Status AmigaOS 4.x nebyl předmětem jednání a nijak se nemění.
• Společnosti Amiga Corporation a Commodore navzájem uznaly svou existenci a potvrdili si práva na své značky. Amiga získává oficiální oprávnění používat značku Commodore a C= v historických materiálech a jejich reedicích, oplátkou licencuje společnosti Commodore k použití vše, co se týká osmibitových počítačů Commodore, zejména software a dokumentaci, která se historickým převodem značek ocitla v jejím vlastnictví.

Zdroje:

• amiga-news.de - Amiga und Hyperion verkünden außergerichtliche Einigung (Update)
• Amiga Future - Amiga Future News Portal
• Hyperion Entertainment BV and Amiga Corporation reach settlement – all ongoing legal disputes ended
• Hyperion Entertainment BV and Amiga... - Hyperion Entertainment BV | Facebook
• Corporate players in Amiga community sign various agreements to clear up some of the decades-old licensing and ownership mess – OSnews

Tak snad konečně tahle sranda, kterou bylo posledních třicet let zábavnější sledovat, než sledovat vývoj počítačů Amiga, končí.