Planeta OpenAlt

Otevřeným přístupem k otevřené společnosti!

Jak fungují technologie, které používáme každý den? Dá se mít větší kontrola nad vlastním telefonem, daty a soukromím? Co všechno lze vytvořit s otevřeným softwarem, vlastním hardwarem nebo pomocí lidí, kteří si rádi navzájem pomáhají?

Přijďte to zjistit na 21. ročník konference OpenAlt, která propojuje otevřené technologie, svobodný software, hardware a lidi, kteří chtějí věci nejen používat, ale také jim rozumět a měnit je k lepšímu.

Kdy: 7.–8. listopadu 2026
Kde: Fakulta informačních technologií VUT, Brno
Vstup: zdarma

Technologie, které můžete poznat zblízka

OpenAlt není jen o počítačích a programování. Témata sahají od bezpečnosti a ochrany soukromí přes umělou inteligenci až po elektroniku, otevřená data a komunitní projekty.

Na přednáškách můžete objevit například:

• Bezpečnost a soukromí: jak se lépe chránit v digitálním světě, co o nás prozrazují chytrá zařízení a jak přemýšlet o zabezpečení systémů.
• Linux a svobodný software: jak funguje operační systém, který si můžete přizpůsobit, a jak se zapojit do jeho vývoje.
• Umělá inteligence: jak pracovat s AI agenty a jak využít umělou inteligenci ve vzdělávání a dalších projektech.
• Otevřený hardware a elektronika: od mikrokontrolérů a rádiových technologií až po vlastní zařízení a experimenty.
• Alternativy k běžným technologiím: mobilní Linux, alternativní operační systémy a služby, které staví na otevřenosti a respektu k uživatelům.

Konkrétní program nabídne řadu dalších témat. Nemusíte všemu rozumět předem — OpenAlt je také příležitost narazit na něco nového a zeptat se lidí, kteří se dané oblasti věnují.

Nejen přednášky. Především lidé a nápady!

Jednou z nejzajímavějších částí OpenAltu bývá dění mimo přednáškové sály. Na chodbách potkáte lidi, kteří vyvíjejí vlastní projekty, experimentují s technologiemi nebo provozují služby založené na otevřených principech.

U stánků se můžete zastavit, na cokoli se zeptat a některé věci si prohlédnout nebo vyzkoušet na vlastní oči.

Na co můžete narazit?

• Open hardware a 3D tisk – elektronika, rádiové technologie, 3D tištěné projekty a ukázky komunikační sítě MeshCore.
• Mobilní Linux a alternativní telefony – jak může vypadat telefon, který nestojí jen na běžných mobilních platformách.
• OSCloud – česká open-source komunita, která provozuje služby s důrazem na otevřenost, soukromí a nezávislost na velkých dodavatelích.
• Base48 a další komunity – lidé, kteří se potkávají kolem technologií, experimentování, sdílení znalostí a vlastních projektů.
• Red Hat a další technologické projekty – příležitost potkat lidi, kteří se podílejí na vývoji a používání důležitých nástrojů a technologií.
• Vim, Robotárna a další zajímavosti – od nástrojů pro každodenní práci až po praktické technologické aktivity.

Seznam stánků a ukázek se může ještě rozšiřovat. Právě osobní setkání a nečekané objevy ale patří k tomu, co dělá OpenAlt OpenAltem.

OpenAlt nekončí poslední přednáškou

OpenAlt je především o lidech, sdílení zkušeností a setkávání. Zajímavé rozhovory často začínají u stánku na chodbě a pokračují dlouho poté, co skončí poslední přednáška. A někdy k nim stačí jen společné posezení u piva.

Proto se chceme potkat i mimo přednáškové sály:

• V pátek 6. listopadu se sejdeme u piva v Kachničce a společně se naladíme na konferenční víkend.
• V sobotu 7. listopadu po skončení prvního dne konference se v Kachničce potkáme znovu. Bude prostor pokračovat v debatách, sdílet nápady a poznat další lidi z komunity.

Do Brna můžete dorazit už v pátek

Zajímá vás open source také z pohledu veřejné správy, institucí a firem? V pátek 6. listopadu se v Brně koná OPEN OPEN, konference věnovaná otevřeným technologiím a jejich využití ve veřejné správě. OpenAlt na ni o víkendu navazuje praktičtějším a komunitním pohledem na otevřený software, hardware a další technologie.

Ať už dorazíte na OPEN OPEN, na celý víkend OpenAltu, nebo jen na několik přednášek, budeme rádi, když se přidáte!

Nemůžete dorazit osobně? Sledujte nás živě!

Pokud se na OpenAlt nedostanete osobně, nemusíte o program přijít. Celou konferenci budeme živě vysílat na vhsky.cz.

Vysíláme prostřednictvím PeerTube, svobodné platformy pro sdílení videí, která odpovídá principům otevřenosti, na kterých OpenAlt stojí. A jako bonus: bez reklam.

Odkazy na jednotlivé živé přenosy najdete přímo v programu konference.

Přijďte se podívat — osobně nebo online

OpenAlt je pro každého, koho zajímá, jak technologie fungují, jak je možné je používat svobodněji a co vzniká, když lidé sdílejí své znalosti a nápady.

Nemusíte být programátor ani odborník. Stačí zvědavost a chuť poznat něco nového.

Těšíme se na vás 7.–8. listopadu 2026 na FIT VUT v Brně.

Více informací a aktuální program najdete na www.openalt.cz.

Vstup na konferenci je zdarma díky podpoře našich partnerů.

Patnáct novinek od čtyř distributorů. Tolik jsem vybral pro měsíc říjen. A co jsem vybral? MeshCore tracker, XIAO ESP32-S3 Plus miniaturní vývojová deska, laserový měřič vzdálenosti, multimetr, stavebnice robota nebo výukový chytrý domeček.

📖 Přečíst celý článek →

Lehce jsem poupravil oblíbený clickbaitový titulek. Po skoro třech letech bez chlastu jsem se zase napil a o

Příspěvek Po třech letech bez alkoholu jsem se zkusil napít, uhodnete co se stalo pochází z Spajkovo postřehy z kyberprostoru 👾

Keď si myslíte, že štát už vymyslel všetky možné spôsoby, ako z vás vytiahnuť peniaze, vždy sa nájde politik, ktorý vás presvedčí o opaku. Na Slovensku sme si zvykli na transakčnú daň. Zaplatíte daň, keď zarobíte peniaze, ďalšiu, keď ich miniete, a teraz aj vtedy, keď ich niekomu pošlete.

Francúzi sa rozhodli posunúť túto disciplínu na vyššiu úroveň. Chcú zdaniť internetové dáta. Nie príjmy, nie zisky, ale gigabajty, ktoré putujú internetom. Daň zo vzduchu je zrazu opäť o niečo bližšie.

Koncom októbra francúzsky parlament schválil pozmeňovací návrh k štátnemu rozpočtu na rok 2027, ktorý zavádza daň vo výške 5,5 centa za každý gigabajt dát doručený francúzskym používateľom. Predstavte si, že si na Netflixe pozriete film, stiahnete hru zo Steamu alebo zálohujete fotografie do cloudu. Niekde medzi serverom a vaším zariadením vznikne nová daňová povinnosť. A štát si spokojne odškrtne ďalšiu položku v príjmoch.

Zatiaľ ide len o schválený pozmeňovací návrh, nie o platný zákon. Dokonca ho podporilo iba 11 poslancov, proti bolo 10 a ďalších 14 sa zdržalo. Francúzsky parlament má pritom 577 poslancov. Ale na tom je práve niečo fascinujúce. Jedenásť ľudí dokáže posunúť myšlienku zdanenia internetovej prevádzky do legislatívneho procesu krajiny so 68 miliónmi obyvateľov. Samozrejme za tým stoja socialisti.

Keď už nevieme, čo zdaniť

Veľké technologické firmy zarábajú miliardy, optimalizujú dane a štáty majú pocit, že z ich ekonomickej aktivity nedostávajú spravodlivý podiel. Tak prečo nespoplatniť niečo, čomu sa nedokážu vyhnúť? Každý gigabajt, ktorý prejde k francúzskemu používateľovi.

Autor návrhu, socialistický poslanec Laurent Lhardit, predpokladá, že nová daň by mohla priniesť približne 10 miliárd eur ročne. Francúzski internetoví operátori by mali merať objem prenesených dát, identifikovať ich odosielateľov a poskytovať údaje daňovým úradom. Platiť by mali poskytovatelia obsahu, nie priamo používatelia. Pri veľkých firmách by daň obmedzovali stropy naviazané na obrat.

Znie to jednoducho, pokiaľ sa nad tým nezamyslíte dlhšie ako päť sekúnd.

Internet totiž nie je vodovod, v ktorom každý liter vody patrí jednému konkrétnemu dodávateľovi. Dáta prúdia cez cloudové platformy, distribučné siete a servery, ktoré často obsluhujú stovky rôznych služieb. Jeden poskytovateľ infraštruktúry môže doručovať videá Netflixu, softvérové aktualizácie, firemné dokumenty aj univerzitné prednášky. Identifikovať, kto má za konkrétny gigabajt zaplatiť, nie je také jednoduché, ako spočítať spotrebu elektriny.

A potom je tu ešte zaujímavejšia otázka. Prečo by sa malo platiť za samotný prenos informácie?

Ak si stiahnete 100 GB počítačovú hru, vznikne teoretická daň 5,50 eura. Ak si stiahnete bezplatný open-source softvér s rovnakým objemom, vznikne rovnaký základ dane. Ak univerzita sprístupní študentom veľký vedecký dataset, štát uvidí ďalšie gigabajty. Daň nerozlišuje medzi zábavou, vzdelávaním, reklamou a verejnoprospešnou činnosťou. Rozlišuje iba medzi tým, či sa dáta pohli alebo nie.

Slovenská škola zdaňovania všetkého

Niečo mi to pripomína. Našu transakčnú daň. Slovenský podnikateľ zarobí peniaze. Z príjmov alebo zisku zaplatí príslušné dane. Keď nakupuje do ceny sa premietajú ďalšie dane vrátane DPH. Keď z podnikateľského účtu uhradí faktúru, vzniká ešte transakčná daň. Nie preto, že niečo zarobil. Nie preto, že vytvoril dodatočnú hodnotu. Ale preto, že peniaze presunul z jedného účtu na druhý.

Samozrejme, jednotlivé dane majú rozdielne právne základy a nie vždy ich platí ten istý subjekt. Ekonomická realita je však jednoduchá. Každá z nich predstavuje ďalší náklad v reťazci, ktorý sa napokon vždy premietne do cien tovarov a služieb.

Predstavte si firmu, ktorá zaplatí dodávateľovi. Dodávateľ zaplatí subdodávateľovi. Ten zaplatí ďalšiemu partnerovi. Peniaze sa postupne presúvajú ekonomikou a pri jednotlivých zdaniteľných platbách môže znovu vzniknúť transakčná daň. Nevzniká pritom automaticky nová hodnota zakaždým, keď niekto klikne na tlačidlo Odoslať platbu.

Transakčná daň je v tomto zmysle takmer geniálny filozofický vynález. Štát už nepotrebuje čakať, kým niekto zarobí. Stačí, že sa peniaze hýbu.

No a Francúzsky návrh uplatňuje podobnú filozofiu na internet. Namiesto peňazí sa hýbu dáta. A keďže sa hýbu, prečo ich nezdaniť?

Daň nakoniec zaplatí niekto iný. Hádajte kto.

Oficiálne má francúzsku daň platiť Netflix, Google, Amazon či ďalší poskytovatelia digitálnych služieb. Politicky veľmi vďačný cieľ. Veľké technologické firmy nemajú medzi voličmi takmer žiadnych obhajcov a predstava, že ich prinútime zaplatiť miliardy, sa dobre predáva.

Lenže firmy nie sú charitatívne organizácie financujúce štátne rozpočty zo svojej dobrej vôle. Dane vstupujú do ich ekonomiky a ovplyvňujú ceny, investície, kvalitu služieb aj výnosy vlastníkov. Časť nákladov môžu absorbovať, časť preniesť na zákazníkov, inzerentov alebo obchodných partnerov.

A presne tam sa nachádza najväčší paradox celej myšlienky. Politik predstaví daň namierenú proti bohatým technologickým gigantom a jej dôsledky pocítia ľudia, ktorým práve sľuboval spravodlivejší svet.

Francúzska vláda navyše upozornila, že významná časť očakávaného výnosu by mohla dopadnúť aj na menších poskytovateľov obsahu. Teda na firmy, ktoré nemajú miliardové zisky ani armádu daňových poradcov. Na startupy, médiá, vývojárov aplikácií alebo služby distribuujúce veľké objemy dát.

Aby toho nebolo málo, návrh má aj ekologické zdôvodnenie. Keď zdražíme gigabajty, firmy budú motivované prenášať menej dát. Budú viac komprimovať videá a optimalizovať prevádzku. Možno. Rovnako však môžu obmedzovať kvalitu streamovania, spoplatňovať doteraz bezplatné služby alebo zvyšovať ceny.

Mimochodom, ak by sme túto logiku dotiahli do dôsledkov, mohli by sme zaviesť aj daň za odoslaný e-mail. Za každú otvorenú webovú stránku. Za každú fotografiu nahratú do cloudu. Koniec koncov, aj tie spotrebúvajú infraštruktúru a energiu.

Zdaníme problém, ktorý sme si práve vymysleli

Najväčšou iróniou je, že podobný nápad už Európa zažila. V roku 2014 chcelo Maďarsko zaviesť daň z internetovej prevádzky vo výške 150 forintov za gigabajt. Po masových protestoch vláda návrh stiahla. Vtedy sa o internetovej dani hovorilo ako o absurdnom útoku na digitálnu ekonomiku.

O dvanásť rokov neskôr sa podobná myšlienka vracia vo Francúzsku. Tentoraz zabalená do slov o daňovej spravodlivosti, ekologickej transformácii a regulácii technologických gigantov.

A to je na celej veci asi najzaujímavejšie. Každá nová daň prichádza s vlastným krásnym príbehom. Jedna zachráni verejné financie. Druhá vyrovná nerovnosti. Tretia ochráni životné prostredie. Štvrtá prinúti nadnárodné korporácie zaplatiť spravodlivý podiel. A piata je, samozrejme, len dočasná.

Výsledkom je stále komplikovanejší systém, v ktorom sa zdaňuje príjem, spotreba, majetok, transakcia a teraz potenciálne aj samotný pohyb digitálnych informácií. Namiesto jednoduchšieho a predvídateľnejšieho daňového prostredia dostávame ďalšie vrstvy pravidiel, výkazov, výnimiek, kontrol a administratívy.

Francúzska internetová daň ešte nemusí prežiť legislatívny proces. Dúfajme. Proti návrhu je dokonca aj samotná vláda. Lenže tento konkrétny zákon je možno menej dôležitý než spôsob uvažovania, ktorý reprezentuje.

Keď štátu chýbajú peniaze, namiesto otázky, kde ich ušetriť, sa čoraz častejšie pýta, čo ešte dokáže zdaniť. A pokiaľ sa niečo hýbe, prenáša, posiela, prijíma alebo spotrebúva, vždy sa dá nájsť dôvod, prečo by z toho mala časť patriť štátu.

Je to taká hlúposť, že verím, že to je inšpirácia pre Kamenického - už ho vidím ako k radám o varení džemu odporúča, aby si ľudia kupovali DVD a vymieňali USB kľúce...

Necháte přijímač běžet přes noc a ráno si v telefonu projdete, co se na pásmu dělo. GlobalScanRX je open source projekt, který z RTL-SDR donglů dělá automatický skener s webovým archivem nahrávek.

📖 Přečíst celý článek →

Francouzský televizní sci-fi film Juste après l'aube vypráví o astronautech, kteří se vrátí na Zemi bez lidí. Co o něm víme: tvůrci, obsazení a natáčení.

Advisor v Claude Code nechá levnější model pracovat a v klíčových chvílích se poradit se silnějším. Co to je, jak se zapíná a které modely jdou spárovat.

Dnes po poledni jsem byl pozván do vysílání Studia ČT 24, kde jsem odpovídal na otázky týkající se včerejšího úspěšného útoku na kryptoměnovou směnárnu Binance, v rámci nějž se útočníkům podařilo ukrást v přepočtu cca 135 miliard korun. Záznam z vysílání Studia ČT24 najdete v případě zájmu na tomto odkazu - část věnovaná výše zmíněnému tématu začíná cca na osmé miutě…

Tento nepravidelně aktualizovaný článek bude o zajímavostech, novinkách a produktech v akci, které mě zaujaly a vás možná taky. Alza patří mezi TOP prodejce nejen elektroniky a má spoustu produktů, které samozřejmě využije široká veřejnost mezi níž patří i kutilové, bastlíři a 3D tiskaři.

📖 Přečíst celý článek →

Listopadové RoboDoupě bude 7.11. proto sledujte web a fórum, kde se dozvíte podrobnosti.

Místo konání: MFF UK, kampus Troja, pavilon N („Impakt“), 2. patro, Laboratoř robotiky.Adresa: V Holešovičkách 2, Praha 8 (zastávka MHD Kuchyňka; auto lze zaparkovat podle mapy tady)1.

Program:

10:00 – 10:15   Slovo úvodem… 10:15 – 10:45   [...]

Před dvěma týdny jsem psal o Mangrove Reviews a proč do této otevřené platformy pro recenze psát. Nakonec ale nezůstalo jen u toho a řekl jsem si, že by bylo dobré adopci této platformy v ČR trochu podpořit, a tak vzniklo Openreviews.cz.

Vpád AI do bezpečnosti počítačových systémů neskončil. Zajímavá statistika: za říjen 2026 bylo nalezeno celkem 3% všech historických chyb se závažností “kritické”. Přitom příslušný systém zvaný CVE (Common Vulnerabilities and Exposures) běží od září 1999, čili nějakých 325 měsíců. Celkem snadno spočítáme, že “sklizeň” chyb je teď v říjnu desetinásobná vůči dlouhodobému průměru.

Projevuje se to i u lépe financovaných a důkladněji auditovaných projektů, jako je jádro operačního systému Linux:

O PHP a jeho záplatování, které se projevilo i odstavením tohoto blogu, už jsem psal minule. Uzrálo však ještě pár dalších lahůdek.

Mezi zcela “rozkopnuté” služby patří eMudhra, indická certifikační autorita, která loni jakýmsi záhadným způsobem vygenerovala větší množství slabých certifikátů – příslušné soukromé klíče byly extrémně krátké (jen 3-8 bitů). Na Západě to nemělo až takový dopad, ale problém postihl řadu indických serverů včetně těch, které zajišťovaly vládní služby pro veřejnost. eMudhra poté oznámila, že se z byznysu kolem SSL certifikátů stahuje úplně.

Další problém, který tentokrát opravdu globální dopad měl, byla chybička nalezená v implementaci dekodéru Brotli od společnosti Google. Když surfujete po internetu, je běžné, že na pozadí se ta přenášená data komprimují (zmenšují), aby se jich přenášelo méně, a ve vašem prohlížeči se zase rekonstruují; samozřejmě to jde jen do nějaké míry, z “jednoho mega” typicky neuděláte “jedno kilo”. Ale nějaká ta úspora se tam většinou udělat dá, hlavně u textů.

Brotli, vyvinutý před cca 13 lety dvěma evropskými programátory (Jyrki Alakuijala a Zoltán Szabadka), je v tomto směru velice efektivní, asi o 15-25 procent efektivnější než další dominantní algoritmus gzip. Proto se také během posledních deseti let rozšířil všude možně, podporují jej skoro všechny servery i prohlížeče.

Jenže ta základní implementace, kterou od Googlu zkopírovali skoro všichni (licenční model to totiž umožňoval), je opět psaná v jazyce C, a to znamená, že má sklon k chybám v práci s pamětí. Nu, a to přesně také nastalo – za jistých okolností, vhodně formátovaným požadavkem, šlo systém opět přimět k tomu, aby poničil svoji vlastní paměť a potenciálně umožnil i vykonání nepřátelských instrukcí. Posledních několik dní se tedy opět zuřivě záplatuje všechno možné, nalevo i napravo; chybě se říká HTTP2Shell.

---

Většina nalezených problémů z října naštěstí není takového rázu, aby se daly ihned zneužít k hromadným útokům. Ale i tak mají administrátoři všeho druhu práce nad hlavu; tolik záplat během tak krátkého času se nikdy dělat nemuselo.

Co zatím nenastalo, a co by byla velká legrace: kdyby se nějaké AI podařilo prorazit některý široce užívaný šifrovací algoritmus. Něco jako RSA nebo AES nebo aritmetiku eliptických křivek. Už teď se ví, že některé špionážní organizace typu americké NSA si sbírají šifrovaná data “do foroty”, pro případ, že se do nich jednoho dne v budoucnu budou moci vlámat. Tím by vyšla najevo spousta tajemství. A velice pikantní by byly důsledky v případě digitálních podpisů. Tam nemáte jinou garanci než právě jen ten algoritmus; je to hromada bitů a bajtů bez jakékoliv hmotné reprezentace (např. papír, otisky prstů…), která by se dala prozkoumat aspoň sekundárně.

Samozřejmě, my vlastně nevíme, zda už to nenastalo. V současné době umí provozovat tak velké AI modely jen několik málo firem, jako je OpenAI nebo Anthropic. Kdyby některá z nich přišla na takovou věc … nu, tak se třeba taky nepochlubí veřejně. Tiché memorandum do Bílého domu a hotovo.

Inu, z toho digitálního hlediska žijeme ve velmi zajímavých časech. Doufám, že just teď nezačne někdo tlačit digitalizaci voleb, to by ještě scházelo.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

---

Hudební epilog

Tiny Online Tools nabízí přes 570 nástrojů zdarma, které běží lokálně ve vašem prohlížeči. PDF, fotky, video, QR kódy, 3D modely i slicer pro 3D tisk.

📖 Přečíst celý článek →

Umí chodit, běhat, skákat salta nebo předvádět kung-fu. Humanoidní roboti zvládají stále složitější pohyby a čím dál více se podobají lidem. Přesto jim stále dělají problém činnosti, které člověk zvládá naprosto přirozeně. Zatímco videa na internetu budí dojem, že robotická revoluce je za dveřmi, skutečnost je mnohem složitější. Vývojář a konstruktér humanoidních robotů Stanislav Věchet z Fakulty strojního inženýrství VUT proto hledá cesty, jak robotiku zpřístupnit širší veřejnosti.🤖🦾

Kdy budou humanoidní roboti skutečně užiteční? Proč je pro ně obyčejná chůze složitější než salto? Jak je lze využít v medicíně? A kde leží hranice mezi pomocí člověku a jeho nahrazováním?

Timeline epizody:

01:52 – Humanoidní roboti VUT
03:10 – Robotika dostupná díky 3D tisku
06:00 – Mediální humbuk kolem robotů
08:15 – Vývoj humanoidních robotů
12:21 – V čem mohou být roboti nápomocní
18:23 – Budoucnost robotiky
23:11 – Robotika ve výuce na VUT

Jak budovat digitální kulturu školy, ve které technologie skutečně pomáhají a učitelé se nebojí experimentovat? S Martinem Lánou, ředitelem základní školy a dvou mateřských škol, si povídáme o tom, jak nastavit zdravý přístup k technologiím, podporovat spolupráci pedagogů a vytvářet prostředí, kde je chyba přirozenou součástí učení. Dozvíte se, proč digitální kultura není jen otázkou technického vybavení, ale především lidí, komunikace a společných pravidel. Podíváme se také na roli ICT metodiků, digitálních lídrů a vedení školy, na rozdělení odpovědnosti za technologie i na praktické zkušenosti s jejich výběrem a správou. Probereme možnosti vzdělávání, význam sdílení zkušeností mezi školami a také to, proč jsou osobní setkávání v digitální době stále nenahraditelná.

Milí čtenáři, pokud chodíte s železnou pravidelností číst tento blog, jistě jste si ve středu 21. října všimli, že najednou jaksi nebyl – nedalo se na něj připojit. To mělo dobrý důvod. I řada dalších služeb byla nedostupná, od soukromých stránek přes e-shopy až po různé úřední portál. (Článek.) Povězme si tedy proč.

---

Kořenem problému byly hned dva závažné problémy v programovacím jazyce PHP. Kdo má blíže k počítačům, nejspíš o něm už slyšel. Jedná se o velice oblíbený jazyk pro psaní webových stránek, jehož popularita je dána mimo jiné tím, že dobře „škáluje“ – celkem jednoduše jej použije amatér s malým serverem, ale funguje i pro velké systémy. V PHP byl například napsán i Facebook.

PHP je původně dílo dánského programátora Rasmuse Lerdorfa z hlubokých devadesátek, ale během více než třiceti let své existence se velmi zásadně vyvinulo. Pokud někdo viděl PHP naposledy v roce 2006 a zkusí se k němu vrátit po dvaceti letech, nepozná jej. Tehdy to byla skriptovací pomůcka, jejíž styl se dal popsat slovy „rychle a prasácky“, dnes jde o sofistikovaný objektový jazyk s obrovským ekosystémem knihoven a pluginů, a s patrně nejlepším manažerem závislostí vůbec, jehož jméno je Composer.

Několik opravdu velkých a široce rozšířených softwarových balíků, jako je WordPress, Drupal, Joomla nebo Laravel, je založeno právě na PHP. No, zkrátka, PHP potkáte všude. Ten můj blog je také poháněn WordPressem, už nějakých jedenáct let. Kdykoliv si tu čtete článek nebo kupujete Zapomenuté příběhy, obsloužil vás jazyk PHP, aniž by to bylo na první pohled zjevné.

Co může být pro laika překvapením, je, že vevnitř jednoho programovacího jazyka se může skrývat druhý, a to je také případ PHP. PHP je totiž takzvaně interpretovaný jazyk, který nesahá „přímo na dřeň“ počítače, na kterém běží. Vnitřně je psáno v jazyce C, který už na tu dřeň sáhnout umí, je velmi rychlý a efektivní. A to byl právě zdroj včerejších problémů.

(Pokud vám to připadá překombinované a kladete si otázku, proč tedy autoři webů používají nějaké PHP a nepíšou rovnou v C-čku: protože PHP je podstatně příjemnější a jednodušší na použití a obsahuje funkce, které tomu použití na webu nahrávají. Je to asi stejný rozdíl jako hrát na klavír pomocí kláves versus pobíhat kolem něj se dvěma kladivy a mlátit do těch strun sám.)

Jazyk C totiž zachází s pamětí velice specifickým způsobem, který je dobrým zdrojem bezpečnostních chyb, a navíc jde o takový typ chyby, že se jí občas z přehlédnutí nebo únavy dopustí i velmi dobrý programátor. Modernější jazyky jako Rust tímto problémem netrpí, ale v době, kdy PHP vznikalo, žádný Rust ještě ani nebyl. Je tedy psáno v C-čku a táhne si s sebou příslušné problémy a rizika.

(Zajímavá otázka: vyplatilo by se interně přepsat PHP do Rustu? Ještě před pár lety by bylo jednoznačnou odpovědí ne, tolik živých programátorů prostě není k dispozici. V době agentického vývoje, prováděného pomocí LLM, už to možná začíná být realistické. Některé důležité softwarové balíky už se z C do Rustu převádějí, například linuxové coreutils.)

---

Nu, a právě dvě takové chyby spočívající v nesprávném uvolnění paměti na konci výkonu nějaké funkce vedly k dírám, které bylo možné zneužít k ovládnutí vzdáleného serveru. Tím se miliony serverů naráz staly zranitelnými.

Autoři PHP oznámili, že této chybě se nedá nijak jednoduše bránit (mitigace), a že nejlepší způsob, jak zabránit ovládnutí serveru do doby, než oni sami publikují opravu, je prostě vypnout jej. Samozřejmě, ne všechny služby jde vypnout, jejich provozovatelé tak byli ve značné nejistotě, co přesně dělat. Kolovaly různé návody, jak snížit riziko, ale autoři PHP varovali, že to úplná řešení nejsou.

Výsledkem byl „dlouhý den“, kdy PHP uvolnilo své opravy v 16:00 středočeského letního času, ale to ani neznamenalo, že jste mohli svoje stroje hned zazáplatovat. Řada serverů totiž neběží přímo na „holém“ PHP, ale na takzvaném Dockeru, a pro ten bylo nutno připravit aktualizované vydání, což zabralo další 2-3 hodiny. Samozřejmě, miliony lidí stahujících aktualizace také vytížily servery, takže opravy se táhly hluboko do noci.

(Autor těchto řádek skončil se svými úkoly kolem 23:00 a byl rád, že je rád. Jeden známý měl na krku aktualizaci hned 400 serverů. Další známý pokračuje ještě v pátek.)

---

Celá epizoda zajímavě ukázala, co nás v nejbližších pár letech ještě očekává. Chyba byla vytažena na světlo denní – inu, kým jiným než umělou inteligencí. Ta ji ale asi identifikovala nikoliv přímým čtením zdrojáků, ale na základě nastudování nějaké obskurní diskuse mezi programátory před 2-3 lety. (V tomto se názory různí, úplně jistě to nevíme.) Mezi několika zasvěcenými lidmi už se o ní vědělo v srpnu, ale tým, který pečuje o PHP, reagoval pomalu, protože po delší dobu nikdo úplně nedocenil její závažnost. Teprve když AI opět ukázala, jak se tato chyba dá v praxi zneužít, nastal „poprask na laguně“ a závod o to, jak co nejrychleji zazáplatovat miliony zranitelných serverů.

Podobné incidenty se v nejbližších letech budou vyskytovat znovu. Systémů s otevřeným zdrojovým kódem, jako je PHP, je všude plno, a ty zdrojové kódy jsou natolik rozsáhlé – miliony a miliony řádků – že se v nich nutně skrývají závažné chyby, kterých si až dosud nikdo nevšiml. Lidská pozornost je omezená, lidé musejí jíst a spát a něčím se živit. Umělá inteligence „žere“ jenom elektřinu a běžet dokáže 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, takže bude postupně tyto chyby odhalovat a nacházet i způsoby, jakými je lze v praxi zneužít. A v každém konkrétním případě bude dost záležet na tom, kdo tu AI má v rukou; někdo má motivaci tu chybu opravit a ohlásit, někdo jiný zase tiše zneužívat, dokud to jde.

Toto potrvá minimálně pár let, do doby, než bude všechno takové „problémové ovoce“ otrháno. A ono navíc nikdy nebude otrháno kompletně – v tom smyslu, že spousta zařízení v našem okolí (například různé routery a wi-fi vysílače) nikdo nikdy opravovat nebude, protože jejich výrobci se na ně dávno vykašlali. (Zdvořile se tomu říká end-of-life produktu, a ten bývá někdy zatraceně krátký, třeba jen dva nebo tři roky.) Ty budou „děravé“ už napořád, respektive do chvíle, než je někdo nahradí něčím novějším.

Zábava, což?

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Poznámka: minulý týden jsem byl v Echu na diskusi o umělé inteligenci v matematice. První polovina debaty je dostupná zde, druhá je jen pro předplatitele.

---

Hudební epilog

Pohybu bylo věru dost

FLYBENCH je online virtuální dílna, ve které si nováčci vyzkouší zapojení a stavbu FPV dronu a zkušení piloti experimentují s dalšími součástkami. Hardware i firmware jsou virtualizované a chovají se jako skutečné.

📖 Přečíst celý článek →

Praha, 22. října 2026 – Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR), Česká unie vydavatelů (ČUV), Správce licenčních práv vydavatelů (SLPV) a Asociace online vydavatelů (AOV) vyjadřují vážné znepokojení nad změnami obchodních podmínek společnosti Meta, které mají začít platit 30. října 2026. Sporná ustanovení dávají Metě široká oprávnění k automatizovanému vytěžování obsahu z externích webových stránek...

Zdroj

Rakouský výrobce chytrých domácností Loxone se stal obětí ransomwarového útoku. Co uniklo, co zasaženo není a proč s tím nemá nic společného chyba v PHP.

📖 Přečíst celý článek →

Maker Faire Brno 2026 je za námi. Přinášíme přehled stánků, kde jste si mohli zapájet plošný spoj, zahrát hry na LED pásku, prohlédnout studentskou raketu nebo vyrobit cihlu pro školu v Zambii, a výsledky 24hodinového hackathonu.

📖 Přečíst celý článek →

Vytvořil jsem si výukovou pomůcku přesně podle svých potřeb. Jmenuje se Hesloměr a pomáhá názorně vysvětlovat bezpečnost hesel a PINů. Třeba při hodinách informatiky nebo na školeních kybernetické bezpečnosti.

Hesloměr umí tři věci:

• Otestovat heslo. Ukáže jeho odolnost, upozorní na slabiny a porovná orientační dobu prolomení při online a offline útoku.
• Otestovat PIN. Spočítá možné kombinace a upozorní na předvídatelné vzory.
• Generovat hesla a PINy, včetně náhodných českých heslových frází.

Přidal jsem také několik ukázkových hesel a PINů, aby se s nástrojem dalo rovnou experimentovat. A nechybí ani prezentační režim pro promítání ve třídě.

Hesloměr je zdarma, bez registrace, reklam a sledování. Všechno funguje přímo v prohlížeči, nic se nikam neodesílá. Zdrojový kód je veřejně dostupný na GitHubu.

Důležité upozornění: Hesloměr je výuková pomůcka. Testujte v něm pouze ukázková hesla a PINy, nikdy ty skutečné. Výsledky jsou orientační.

Vyzkoušejte hesloměr

Projekt měření kvality vzduchu v domácnosti, kanceláři nebo škole založený kompletně na open-source produktech navíc s podporou domácí automatizace - Home Assistant. Komplexní rozbor kvality vzduchu na základě měření pevných částic, koncentrace CO2, teploty, vlhkosti, NOx a VOC indexu kvality vzduchu.

📖 Přečíst celý článek →

ChatGPT lze v České republice používat i bez registrace. Znamená to, že se na děti nevztahují věková omezení? A co když chce učitel používat ChatGPT se žáky na základní škole? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Představte si desetiletého žáka, který otevře ChatGPT, napíše otázku a dostane odpověď. Nikde se neregistroval, nevyplňoval datum narození a nepotřeboval souhlas rodičů. Je tedy všechno v pořádku? Ne tak docela. Při používání ChatGPT je totiž potřeba rozlišovat tři věci:

• podmínky provozovatele služby,
• českou legislativu,
• způsob, jakým se služba skutečně používá.

Bez účtu neznamená bez pravidel

ChatGPT můžete v České republice používat i bez vytvoření uživatelského účtu. Stačí otevřít stránku chatgpt.com a začít komunikovat s umělou inteligencí.

Nemusíte se registrovat, zadávat e-mailovou adresu ani uvádět datum narození.

To ovšem vyvolává zajímavou otázku: Může tímto způsobem ChatGPT používat třeba desetileté dítě? Technicky ano. Ale z pohledu podmínek služby je odpověď jiná.

Podmínky OpenAI totiž neplatí pouze pro registrované uživatele. Vztahují se i na používání služby bez přihlášení.

Jinými slovy: To, že se nemusíte registrovat, neznamená, že pro vás neplatí věková omezení.

Od kolika let mohou děti používat ChatGPT?

Podle podmínek OpenAI není ChatGPT určen dětem mladším 13 let. Pro uživatele ve věku 13 až 17 let vyžaduje souhlas rodiče nebo zákonného zástupce.

Evropské podmínky používání jsou ale formulovány trochu podrobněji. Uživatel musí dosáhnout alespoň 13 let, případně vyššího minimálního věku požadovaného v jeho zemi pro souhlas s používáním služby.

A tady začíná být situace zajímavá. V České republice totiž existuje ještě další věková hranice: 15 let.

Co říká česká legislativa?

Podle § 7 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, může dítě samostatně udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti přímo jemu od 15 let.

Toto ustanovení navazuje na článek 8 GDPR, který umožňuje členským státům stanovit věkovou hranici mezi 13 a 16 lety. Česká republika zvolila 15 let.

Znamená to, že děti mladší 15 let nesmějí používat ChatGPT ani jiné internetové služby? Ne. Takto jednoduché to není.

Zmíněná hranice se vztahuje na situace, kdy je právním základem zpracování osobních údajů souhlas a služba informační společnosti je nabízena přímo dítěti.

GDPR ale umožňuje zpracovávat osobní údaje také na jiných právních základech. Patnácté narozeniny tedy nejsou univerzální hranicí, od které mohou děti začít používat internetové služby. Je také důležité rozlišovat souhlas se zpracováním osobních údajů a svolení rodiče k používání služby. Nejde o totéž.

V případě ChatGPT navíc evropské podmínky odkazují na minimální věk požadovaný v příslušné zemi. Vztah tohoto ustanovení k české hranici 15 let si zaslouží opatrný výklad. Nelze jednoduše prohlásit, že každý český třináctiletý žák může ChatGPT samostatně používat, pokud mu to rodiče dovolí.

Může tedy desetileté dítě používat ChatGPT?

Pokud dítě používá ChatGPT samostatně, je odpověď z pohledu podmínek OpenAI záporná. Nepomůže ani to, že dítě nemá vlastní účet. A řešením není ani přihlášení prostřednictvím účtu rodiče. OpenAI ve svých podmínkách zakazuje zpřístupňovat účet jiným osobám.

Existuje ale důležitá možnost pro vzdělávání. OpenAI ve své oficiální nápovědě připouští používání ChatGPT při vzdělávání dětí mladších 13 let za podmínky, že se službou přímo komunikuje dospělá osoba. To otevírá možnosti pro používání ChatGPT ve škole.

Jak je to s ChatGPT ve škole?

Představme si učitelku ve čtvrté třídě, která chce žákům ukázat, jak funguje generativní umělá inteligence.

Spustí ChatGPT na svém počítači, promítne jej na interaktivní tabuli a společně se žáky vymýšlí otázky. Děti navrhují, na co se zeptat, učitelka zadává prompty a společně hodnotí odpovědi.

Takový postup odpovídá doporučení OpenAI, podle kterého má u dětí mladších 13 let provádět přímou interakci s ChatGPT dospělá osoba.

Jiná situace nastává, pokud učitel dětem rozdá školní notebooky a nechá je samostatně komunikovat s ChatGPT. Přítomnost učitele ve třídě sama o sobě neznamená, že přímou interakci provádí dospělý.

A právě tady bych doporučil opatrnost. Není rozhodující jen to, kdo aktivitu připravil nebo kdo na ni dohlíží. Důležité je také to, kdo službu skutečně ovládá a komunikuje s ní.

A co souhlas rodičů?

Ani souhlas rodičů není univerzálním řešením. Pokud služba stanoví minimální věk, nemůže jej rodičovský souhlas automaticky obejít.

Současně je potřeba rozlišovat několik různých situací. Rodič může dát dítěti svolení k používání služby. Za určitých okolností může také udělit nebo schválit souhlas se zpracováním osobních údajů dítěte. Škola ale musí samostatně posoudit, zda a na jakém právním základě při výuce dochází ke zpracování osobních údajů.

Není proto správné předpokládat, že stačí získat od rodičů jeden obecný souhlas s používáním AI a tím je všechno vyřešeno.

Na co si dát pozor při výuce?

Vedle věkových omezení bych doporučil věnovat pozornost také ochraně osobních údajů.

Pokud učitel používá ChatGPT před třídou, měl by se vyhnout zadávání identifikovatelných údajů o žácích, jejich výsledků, zdravotních informací nebo jiných citlivých údajů. To platí i tehdy, když učitel používá vlastní účet a žáci pouze sledují obrazovku.

Placená verze ChatGPT Plus sama o sobě nezaručuje soulad s GDPR. Pro školy a další organizace nabízí OpenAI také varianty ChatGPT Business, Enterprise nebo Edu, které poskytují další možnosti ochrany dat a smluvního zajištění jejich zpracování.

Ani jejich používání však automaticky neznamená, že je všechno v pořádku. Záleží také na tom, jaké osobní údaje do služby zadáváte, za jakým účelem a na jakém právním základě je zpracováváte.

To už je ale téma na samostatný článek.

A samozřejmě je vhodné s dětmi mluvit o tom, že AI může chybovat, vytvářet nepřesné informace a někdy poskytovat přesvědčivě znějící nesmysly.

Právě společná práce s učitelem je dobrou příležitostí, jak tyto vlastnosti dětem názorně ukázat.

Takže jak to vlastně je?

Zkusme si to shrnout na několika praktických příkladech.

Situace	Co z ní plyne
Desetileté dítě používá ChatGPT samo.	V rozporu s věkovými pravidly OpenAI.
Desetileté dítě používá účet rodiče.	Sdílení účtu není přípustným řešením.
Učitel používá ChatGPT před třídou mladších žáků.	OpenAI takový vzdělávací postup připouští, pokud se službou přímo komunikuje dospělá osoba.
Žáci mladší 13 let samostatně zadávají prompty.	Neodpovídá požadavku na přímou interakci dospělého.
Čtrnáctiletý žák chce používat ChatGPT.	Je nutné posoudit evropské podmínky a českou právní úpravu.
Patnáctiletý žák chce používat ChatGPT.	Splňuje českou věkovou hranici pro samostatný souhlas se zpracováním osobních údajů podle § 7, ale do 18 let potřebuje podle podmínek OpenAI svolení rodiče.

To, že služba po dítěti nevyžaduje registraci ani datum narození, ještě neznamená, že ji smí dítě samostatně používat.

A zároveň platí, že věková omezení nejsou důvodem, proč bychom se měli umělé inteligenci ve škole vyhýbat.

Důležité je vědět, jaká pravidla platí, rozumět jejich smyslu a zvolit odpovídající způsob práce.

U mladších dětí může být společná práce s AI pod vedením učitele nejen vhodným řešením z pohledu podmínek služby, ale také pedagogicky smysluplnější než samostatné experimentování.

Zdroje

• OpenAI – Podmínky používání pro Evropu
• OpenAI – Je ChatGPT bezpečný pro všechny věkové kategorie?
• OpenAI – Používání ChatGPT bez účtu
• Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů
• Nařízení GDPR, zejména článek 8

Stav k 21. říjnu 2026. Text rozlišuje podmínky provozovatele služby a právní požadavky; nejde o individuální právní stanovisko.

Na obalu každé nabíječky/adaptéru je velké číslo. Sto wattů, pětašedesát wattů, sto čtyřicet wattů. Málokdo se ale ptá, jak dlouho ten výstupní výkon udrží. GaN nabíječky jsou dnes tak malé, že v nich prostě není kam odvést teplo a jakmile se čip zahřeje, řídicí obvod výkon omezí nebo výstup rovnou vypne.

📖 Přečíst celý článek →

Přemýšlím-li o různých rozhodnutích, které učinila současná administrativa Donalda J. Trumpa, jako zdaleka nejfatálnější a nejstupidnější se mi jeví jejich rozhodnutí zahájit válku proti Íránu, když na ni Amerika nebyla připravena.

Tím nechci ani trochu naznačit, že bych náhle pocítil nějaké sympatie k oněm krvavým vousáčům z Teheránu. Leč jakákoliv snaha podívat se na nějaké dění s odstupem znamená odložit vlastní sympatie a antipatie do kýblu s ledem a snažit se o pokud možno neutrální hodnocení: toto byla chyba, toto byla ještě větší chyba. A s tímto odstupem se jeví, že Írán byl na velkou konfrontaci s Velkým Satanem celkem dobře připraven, kdežto naopak to ani zdaleka neplatilo.

Zdaleka největším íránským výkonem je operační vítězství v Zálivu, kde se Teheránu podařilo pomocí drobné létající havěti, jako jsou Šahídy první generace, vypáčit Američany z jejich dlouho a draze budovaných základen v zemích, jako je Bahrajn, Kuvajt, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Není to ani zdaleka vítězství strategické, na této úrovni je zatím válka nerozhodnutá. Ale na té operační úrovni to nepochybně vítězství je, protože přítomná americká flota se nyní musí spoléhat na zásobování a podporu z podstatně vzdálenějšího ostrova Diego Garcia.

Moderní válečná loď je spíš menší město, které nemůže dlouho fungovat samo o sobě: potřebuje potraviny, léky, munici, ložní prádlo, náhradní díly, dokonce i vlastní policejní složky. Bez základny nacházející se v rozumné vzdálenosti přestává být postupně bojeschopná, a Diego Garcia je z tohoto hlediska “tak na hraně” (3000 kilometrů). K dispozici jsou i jiné, bližší základny, ale ty jsou zase menší, a celkově ta námořní logistická situace způsobuje Američanům vážné problémy, vůbec poprvé od doby, kdy v nedozírném Pacifiku zápasili s Japonským impériem.

Američané neubránili svoje základny v Zálivu proto, protože i po několika letech dronové éry (stojí za připomenutí, že první velkou dronovou válkou nebyla Ukrajina, ale Náhorní Karabach v roce 2021) stále ještě nepřizpůsobili svoje ozbrojené síly novému bojišti. Hlavním prostředkem, s jehož pomocí se bránili íránským bezpilotním prostředkům, byly extrémně drahé střely systému Patriot. Potěšte se prosím tímto grafem:

Co vidíte? Ano, během pár měsíců se v Zálivu vystřílela zásoba Patriotů, kterou Spojené státy shromažďovaly celkem 19 let.

Čtete to správně. Devatenáct let. Poslední dobou je sice, pravda, tempo akvizice nových střel vyšší, ale nikoliv řádově.

---

Jedna střela Patriot stojí na mezinárodním trhu kolem čtyř milionu dolarů. Pentagon ji nepochybně dostane s nějakou slevou, počítejme tedy třeba 2,7 milionu dolarů. Ani to není málo, na jeden kus munice. Vystřílených 1800 Patriotů tedy vyšlo na něco přes dvě miliardy dolarů. Byly podstatně, řádově dražší než levné íránské bezpilotní stroje.

Patriot je zajímavá technologie, která nikdy nemůže být totálně levná, protože příslušné motory a naváděcí systémy jsou složité. Ale nákupy v objemu “pár set střel ročně” víceméně garantují, že drahá také zůstane. Kdybyste vyráběli srovnatelné množství iPhonů ročně, jejich jednotková cena také poleze do milionů dolarů, a běžnému zákazníkovi by rozhodně dostupné nebyly.

Nákladnost výroby průmyslových produktů je velmi závislá na škále té produkce a pokud je dokážete “sekat jako Baťa cvičky”, jednotková cena obvykle razantně klesá, někdy i řádově. Jenže vztahy Pentagonu a dvorních dodavatelů zbraňového vybavení se mezitím vesměs ustálily v poloze “nakupovat velmi drahé hračky v malém objemu”, na čemž se dá dobře a nenápadně vydělat. Nepochybně z toho bylo hodně vil a bazénů na zahradách, ale teď jsou z toho také velké problémy.

Jestli ty války 20. let 21. století něco ukázaly zcela nepochybně, tak to, že drahé a technicky komplikované zbraně se svému uživateli snadno promění v kámen na krku. Spojené státy jsou největší ekonomika světa, ale ani ony nedokáží zničehonic postavit padesát továren na Patrioty a zvýšit jejich produkci o dva řády.

Něco takového šlo za druhé světové války, kdy mezi běžným náklaďákem a levným tankem nebyl zas tak velký rozdíl, a americký automobilový průmysl, tehdy nejrozsáhlejší na světě, se dal velice rychle přeorientovat na zbrojní výrobu. To už teď tak snadno nejde. Inženýrů, kteří se specializují na sofistikované raketové motory pro střely typu Patriot, je málo, a nijak snadno si je nenaklonujete; můžete zkusit zverbovat inženýry ze vzdálenějších oborů, ale za cenu značného nárůstu zmetkovitosti. Zrovna u té protivzdušné obrany záleží opravdu na milisekundách a sebemenší odchylka od optimální trajektorie v podstatě garantuje selhání pokusu o sestřel.

---

Patriot je jedna taková zbraň, ale nikoliv jediná. Víceméně všechny zbraně americké produkce trpí poslední dobou tímto problémem. I ta slavná F-35 je sice silnou platformou, ale když ji Američané a Izraelci nasadili ve velkém proti Íránu, velice rychle vyprázdnili své muniční sklady; sám o sobě ten stroj nikomu nic nenadělá, musí mít čím střílet, a to něco je většinou taky nedostatkové. Někdy si říkám, jestli nejsou moderní politici až příliš ovlivnění jednoduchými počítačovými hrami, kde pošlete letadlo na misi, pak se s ním vrátíte na základnu a ono se nějak opraví a dozbrojí samo od sebe. V počítači to jde, ale v reálných konfliktech je nedostatek sofistikované munice velice závažný problém. (A velké muniční sklady jsou také problém, neboť přitahují pozornost nepřítele.)

Právě skrze preferenci sofistikovaných, ale drahých a malosériových zbraní, se Američané nyní ocitli v situaci, kdy jejich nejúčinnějším prostředkem je stará dobrá blokáda téhož typu, který byl schopen zavést už admirál Nelson v éře dřevěných lodí.

Írán má také slabé místo, a tím je právě možnost snadno podvázat jeho námořní provoz, protože geografie Perského zálivu je v tomto směru oboustranně neúprosná. Netvrdím, že je to zničí nebo přiměje ke kapitulaci – Střední východ už zažil hodně krizí a obyvatelstvo je tím pádem zvyklé – ale bolí je to nepochybně dost. Jejich nejdůležitější obchodní partner, Čína, není ochotna někoho podporovat zadarmo a zaplatí jen za doručenou ropu nebo ropné výrobky. Přičemž po souši jich zase tak moc nepřepravíte. Poslední dobou se množí zprávy o íránských kamionech v Rusku, ale kamiony jsou z hlediska dopravní kapacity proti tankerům víceméně zaokrouhlovací chyba. Jeden tanker třídy VLCC toho odveze zhruba stejně jako deset tisíc pozemních vozidel, přičemž ke své plavbě potřebuje v průměru třicetičlennou posádku, tj. o 9970 lidí méně, než kolik potřebují ty kamiony za předpokladu, že mají jen jednoho řidiče a ne dva, kteří by se průběžně střídali.

Nicméně všimněte si, že zrovna v tomto kontextu Američané žádné superdrahé vybavení používat nemusejí. Pro zavedení námořní blokády se sice některé technické vybavení docela hodí (například radary), ale fundamentálně se taková blokáda neopírá o nic jiného než o starý princip “stůj, nebo střelím”, přičemž tu potřebnou práci by zde odvedlo i druhoválečné torpédo.

Překvapuje mě, jak málo se toto téma v českém mediálním prostoru přetřásá. Hodně se mluví o tom, kolik máme za armádu utratit, nejčastěji v procentech HDP. Ale o efektivitě toho utrácení nemluví ani každý desátý komentátor. Naprostý číselný fetiš. To tak málo lidem dochází, že peníze samy o sobě kvalitní obranu nekoupí?

Kdyby koupily, Saúdská Arábie by se teď hladce ubránila jakýmsi Húsiům v sandálech. Koneckonců její vojenský rozpočet je osmý nejvyšší na světě; to není zrovna málo dolarů, rozhodně daleko více, než kdy budeme schopni za armádu utrácet my. Ale její ropná zařízení a největší mezinárodní letiště byla v poslední době úspěšně napadena húsijskými drony a způsobené škody jsou nedozírné.

Tento článek jsem začal slovy popisujícími nějakou situaci coby fatální a stupidní. Podobně fatální a stupidní se mi jeví naše úroveň debaty o národní obraně, bohužel.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

---

Hudební epilog

Zase jedna íránská emigrantka a její haram písnička. Její hlas je opravdu magický.

Vyšla již v pořadí 61. verze operačního systému OpenBSD, jehož hlavní devízou je přenositelnost, standardizace, korektnost, proaktivní bezpečnost a integrované šifrování na všech úrovních. Jak již bylo mnohokrát vysvětlováno i samotnými autory, číslování verzí je kontinuální, každé další vydání zvedá číslo verze o desetinu a tak po 7.9 následuje 8.0, aniž by to znamenalo nějaké převratné změny či revoluce v systému.

Novinek i přesto není zrovna málo, zde jen pár nejdůležitějších:

• Na amd64 ze zvětšil virtuální adresní prostor jádra z 4 GB na 512 GB.
• Na architekturách amd64 a arm64 se při šifrování swapu používají, jsou-li k dispozici, AES instrukce, což zásadně zrychluje práci s odkládacím oddílem.
• Zavedena podpora WPA3.
• Na riscv64 systém automaticky detekuje dostupná rozšíření CPU a předává informace o nich do userlandu prostřednictvím funkce elf_aux_info().
• Na arm64 byla zavedena podpora hibernace.

Hibernace a suspend se celkově dočkaly většího množství odevedené práce a to napříč platformami. Mimo jiné v systému přibyla systémová proměnná, pomocí níž je možné rozlišit mezi sebou tyto dva stavy - tedy sleep a hibernate - a dále bylo vylepšen algoritmus de-hibernace ověřování načítaných dat z disku při jejich obnovování do paměti.

Aby nebyly všechny změny jen čistě pozitivní, byla ukončena podpora architektury loongson, protože na ní již není fuknční Clang ve verzi 22. 

Zdroj:

• OpenBSD 8.0

Obávám se, že z nedostatku času jsem svůj starý tenký klient, na němž mám OpenBSD, opustil už někdy u verze 7.7 a tudíž update na osmičku na něm neprovedu. Asi je to ideální příležitost provést revizi hardware a tenhle systém rozeběhat i někde jinde.

Český senát je dlouhodobě vnímán jako nepříliš významný. Projevuje se to i u senátních voleb, kde bývá tradičně nízká účast, zvlášť ve druhém kole. Co udělat, aby význam horní komory českého parlamentu vzrostl?

Senát měl – jak už z jeho názvu vyplývá v dobách starořímské republiky funkci „rady starších“. Tehdy byla jeho autorita především neformální, zatímco formální těžiště moci spočívalo na lidových shromážděních a ve výkonné oblasti na konzulech. V českých zemích se senát objevil už během první republiky, na což se navázalo po rozpadu Československa a od roku 1993 ho máme opět jako součást parlamentní demokracie – přestože první volby se uskutečnily až v roce 1996.

Obrázek: Valdštejnský palác v Praze na Malé Straně – sídlo Senátu PČR, autor: Krokodyl, licence CC BY-SA 3.0

Ovšem již od novodobého počátku si tento orgán, pod názvem Senát Parlamentu České republiky, hledá svoji pozici. Přestože má některé velmi významné pravomoci (jako je jmenování ústavních soudců nebo podání žaloby pro velezradu na prezidenta), je vnímán především jako „pojistka demokracie“, myšleno jako ochrana proti nadměrným rozmarům poslanců.

Pojistka je to ovšem poměrně slabá. Když totiž senátoři vrátí zákon zpět do sněmovny, stačí k jeho přehlasování prostá tedy „stojedničková“ většina všech poslanců. Čili když má vládní koalice disciplinované poslance, nepředstavuje to pro ni žádný větší problém, jen zdržení. Stejně si může vždycky schválit, co chce.

Radek Vondráček z ANO viní ze slabé pozice senátu a z nezájmu o volby aktuální dvoukolový volební systém (který vede k volbě „menšího zla“, kandidáta méně vadícího voličům nemajícím svého kandidáta ve druhém kole) a chtěl by ho změnit. Že je motivem totální neúspěch ANO v letošních volbách, je jasná věc. Já ovšem přemýšlím o tom, co by mohlo skutečně význam senátu posílit, a to nejen u voleb.

Některé státy mají určeno, že pro přehlasování horní komory parlamentu je potřeba silnější většina než jen ta prostá. To je věc, která může pomoci, ale samozřejmě má také své nevýhody – hlavně může vést až k zablokování funkce parlamentu, pokud bude každou komoru ovládat jiná skupina. Na druhou stranu to brání stylu „ode zdi ke zdi“, kdy každá další vládní koalice houfně ruší to, co schválila ta předchozí a schvaluje věci nové, takhle pořád dokola.

Proto by se mi líbil určitý kompromis: dynamická většina. Místo aby bylo pevně dáno, jakou většinou je třeba ve sněmovně přehlasovat senát, určovala by se tato většina podle hlasování v senátu. Mohlo by to být jak podle poměru, tak i podle absolutního počtu hlasů, což je mírnější forma, protože senátorů je méně než poslanců.

Například kdyby pro vrácení schvalovaného zákona hlasovalo 41 senátorů (nejmenší možná většina všech; stejně by se postupovalo, kdyby se hlasování neúčastnili všichni a vrácení by prošlo jen většinou přítomných senátorů), při využití absolutního počtu hlasů by na přehlasování stačilo 101 poslanců. Naopak kdyby pro vrácení hlasovalo například 70 senátorů, už by bylo potřeba 130 poslanců. Takové řešení by neblokovalo průchod zákonů, s nimiž má problém jen nevýrazná většina senátorů, naopak by zastavilo zákony, proti nimž je většina výrazná.

Co si o takovém řešení myslíte? Pomohlo by to pozici senátu a kvalitě české demokracie?

Česká Wikipedie překročila v sobotu 17. 10. 2026 hranici 600 000 článků. Svobodná internetová encyklopedie v češtině, kterou tvoří, kontrolují a ověřují dobrovolnice a dobrovolníci, dosáhla tak dalšího milníku. Jubilejním heslem je Selenid rubidný.

Když česká Wikipedie v červenci 2011 oslavila 200 tisíc článků, už tehdy měla více hesel než Ottův slovník naučný. Od té doby se počet článků ztrojnásobil. Její obsah tvoří nyní téměř 300 milionů slov. Tištěné vydání by podle orientačního přepočtu zaplnilo stovky tisícistránkových svazků, podobně objemných jako jednotlivé díly Ottova slovníku naučného. Tento historický předchůdce měl v původním vydání 28 svazků včetně doplňků. V mezinárodním srovnání patří česká Wikipedie podle počtu článků do první třicítky jazykových Wikipedií, v sousedství finské a maďarské verze.

„Posledních 100 000 článků vzniklo za čtyři a půl roku. Každý den přibude na české Wikipedii okolo šedesáti nových hesel – ročně tedy jde o zhruba dvacet tisíc hesel.  Toto tempo je v poslední době mírně rostoucí, mimo jiné také díky projektům a akcím spolku Wikimedia Česká republika, které pomáhají, aby na českou Wikipedii přicházeli noví uživatelé,“ říká Jan Loužek, člen rady spolku pro oblast komunity a partnerství.

Dobrovolné editorky a editoři souběžně s psaním nových hesel rozšiřují starší články, dohledávají zdroje, aktualizují údaje a opravují chyby. Jedno heslo tak může postupně rozvíjet mnoho různých osob. 

“Z obsahu Wikipedie čerpají i velké jazykové modely, které ji využívají při svém trénování. Wikipedie si však oproti nim zakládá na zdrojování,  lidské kontrole a ověřitelnosti: použité zdroje i historie úprav jsou veřejně dohledatelné a správnost uvedených informací může ověřit a upravit úplně každý. Wikipedie se tak stává jakýmsi majákem v moři dezinformací,” dodává Klára Joklová, výkonná ředitelka spolku Wikimedia ČR, který v česku podporuje rozvoj Wikipedie a přidružených projektů. 

Výsledek této práce lidé využívají každý den. Od října 2025 do září 2026 zaznamenala česká Wikipedie v průměru téměř dva miliony zobrazení stránek denně. Čtení encyklopedie je zdarma a nevyžaduje registraci. Mezi velkými internetovými platformami tak představuje výjimku: bez reklam, bez paywallů a bez komerčního mediálního vlastníka. Její provoz financují především dobrovolné dary čtenářek a čtenářů a tvorba obsahu stojí na neplacené práci dobrovolných editorek a editorů.

Do jejího dalšího rozvoje se mohou zapojit i noví přispěvatelé a přispěvatelky. Začít lze drobnou opravou nebo doplněním informace podložené spolehlivým zdrojem. Možnosti zapojení jsou na www.wikikompas.cz.

Autor projektu exe, což je platforma pro provoz persistentních linuxových virtuálních strojů, která propojuje jejich správu, přístup přes SSH a práci AI programovacích agentů v izolovaném prostředí, vydal sadu nástrojů, které běží v Mac OS X 10.4 Tiger na strojích s PowerPC procesory:

• TigerTTY - terminál napsaný v Cocoa, který podporuje moderní terminálové funkce (zejména barvičky, různě tučné písmo a také znaky, které používají Claude AI a v OS X 10.4 nejsou k dispozici)
• Camino - starý webový prohlížeč z roku 2013 s doplněným moderním renderovacím jádrem
• Python 3.12 - aktuální verze programovacího jazyka Python
• Git 2.56 - aktuální verze git klienta
• Bash 5.3 - aktuální verze Bourne Again Shell
• Uncharted Waters III a Romance of the Three Kingdoms V - dvojice her z 90. let portovaná z jiných platforem

Ačkoliv samotné prostředí exe je postaveno na moderních technologiích, vzhledově záměrně vypadá jako Mac OS 9 a autor má evidentně ve dvojici systémů Mac OS 9 a Mac OS X 10.4 velkou zálibu, proto přišel i s programy přímo pro ně. Všechny programy by měly běžet pod poslední vydanou verzí 10.4.11, některé vystačí i s verzemi staršími, požadavky na hardware se liší program od programu. Jak je dnes běžné, většinu práce udělala umělá inteligence.

Zdroj:

• Tiger — Downloads

Před deseti lety by to bylo naprosté požehnání pro všechny, kdo odmítli opustit PowerPC Macintoshe a tvrdošíjně je udržovali při životě roky poté, co Apple přešel na Intel. Vím to, protože jsem byl jedním z nich. Vytvořit aktuální browser s aktuální podporou zabezpečení, nebo alespoň trochu novou verzi programovacích jazyků bylo něco, co bralo desítkám lidí desítky dnů jejich životů, aby provedli nezbytné úpravy a sestavili příslušné balíčky. Dneska to s pomocí AI lze udělat za pár hodin, nicméně pominu-li, že to bere celé věci ono příslovečné kouzlo, cílová skupina uživatelů je o řád menší, než by byla před těmi deseti roky.