Planeta OpenAlt

Ačkoliv vím, že přepisování software je něco, co byste nikdy neměli dělat, tak jsme se i přesto do jednoho přepisu pustili. Velmi důležité byly nároky na výkon a propustnost. Zkušenost Netflixu s virtuálními vlákny na Java 21 nás varovaly, že tuhle cestu zatím ještě zkoušet nechceme. Situace se od té doby změnila, viz JEP 491: Synchronize Virtual Threads without Pinning Tehdy jsme učinili pokus s reaktivním programováním a WebFlux ve Spring Boot. Udělal jsem si pár poznámek, které bych nerad ztratil někde v archivu, kde už se mi víc jak rok válí (tak snad to ještě nestačilo tolik zastarat).

Úvod

Spring MVC používá thread-per-request model, kde každý požadavek je zpracováván jedním vláknem od začátku do konce.

Oproti tomu WebFlux je založen na reaktivním, neblokujícím modelu zpracování požadavků. Používá malý počet vláken (event-loop model). Je-li celý řetězec zpracování neblokující, tak se tato vlákna neblokují čekáním na I/O, ale jsou uvolněna pro zpracování dalších požadavků. Standardně staví na projektu Reactor a jako výchozí runtime používá Netty.

Databáze

Dřív se člověk mohl vymlouvat, že reaktivní programování stejně nemá cenu, když neexistují reaktivní databázové ovladače. To už dávno neplatí, máme R2DBC a i odpovídající Spring Data, ale přišlo mi, že jsou pořád trochu nedotažené. Například jsem nebyl schopný dosáhnout Load aggregates with a single select, tedy načíst celý agregát (i se všemi vazbami) jedním SQL SELECTem s JOINy, což by v JDBC normálně mělo být možné.

Pooling

Při prvním spuštění výkonnostních testů jsme dostávali žalostné výsledky. Když celý příběh zkrátím, tak z metrik vyplynulo, že se dlouho čeká na vykonání databázového dotazu, respektive už na samotné získaní spojení z poolu. To bylo obzvláště divné, jelikož pool měl alokováno víc spojení, ale nikdy nebyla využitá všechna. Tedy měli jsme alokováno 50 spojení, ale nikdy jich to nepoužilo všech dostupných 50 paralelně.

Hlavní příčinou bylo, že colocation je ve výchozím nastavení zapnuté. V JavaDoc se píše:

true means that EventLoopGroup created for clients will reuse current local event loop if already working inside one

Přeloženo do lidštiny: To způsobí, že se znovu použije aktuální event loop a vede na pozorované nerovnoměrné rozložení zátěže.

Není to úplně špatně vymyšlené, protože to šetří přepínání kontextu a zlepšuje práci s cache, ale pro vysokou paralelní zátěž je to nevhodné.

Samozřejmě se to netýká jen poolu databázových spojení ale i HTTP. Vyřešila to následující Java konfigurace.

@Bean
public ConnectionFactoryOptionsBuilderCustomizer loopResourcesCustomizer() {
    logger.info("Configuring Netty Loop Resources for PostgreSQL R2DBC connection pool not using colocated event loop threads.");
    return builder -> builder.option(
            PostgresqlConnectionFactoryProvider.LOOP_RESOURCES,
            LoopResources.create("pg-pool", LoopResources.DEFAULT_IO_SELECT_COUNT, LoopResources.DEFAULT_IO_WORKER_COUNT, true, false)
    );
}

@Bean
public NettyServerCustomizer nettyServerCustomizer() {
    logger.info("Configuring Netty Loop Resources for HTTP connection pool not using colocated event loop threads.");
    return httpServer -> httpServer
            .runOn(LoopResources.create("reactor-http", LoopResources.DEFAULT_IO_SELECT_COUNT, LoopResources.DEFAULT_IO_WORKER_COUNT, true, false));
}

Výstup z monitoringu ilustruje moment, kdy aplikace konečně začne využívat plnou kapacitu poolu. Růžová (acquired) je stabilně na maximu (kolem 50), to je to, čeho jsme potřebovali dosáhnout. Pool je plně vytížený a aplikace dokonce žádá o více spojení, než má k dispozici, což ukazuje tyrkysová (pending), která vystřeluje až ke 200. Aplikace má tedy velkou frontu čekajících požadavků na databázová spojení, ale to už stačí jen navýšit kapacitu poolu (samozřejmě s ohledem na to, co unese infrastruktura).

Závěr

Řešení s reaktivním programování zafungovalo a prošlo výkonnostními testy. Konstrukty mi přišly neintuitivní (reaktivní programování je pro běžného Java programátora změna paradigmatu) a knihovny stále nepodporovaly scénáře, které bych očekával, že už budou dávno hotové. Pokud nepotřebujete backpressure, zkusil bych dnes dát virtuálním vláknům šanci.

Související

• Thread Dumps and Project Loom (Virtual Threads)
• Virtual Threads after JDK 24: What Changed for Production Java
• Virtual Thread Pinning (If You’re on JDK 21–23)
• JEP 491: Synchronize Virtual Threads without Pinning
• Virtual Threads With Java 24 - Will it Scale?
• Java’s reactive connection pooling performance caveat

Rozdíly mezi skupinami coby největší západní tabu.

Milí čtenáři, tento článek by asi nevznikl, nebýt toho, že jeden z kolegů-komentátorů v redakci Echa 24 napsal sloupek ohledně příspěvku historičky Jany Kubátové ze sítě X:

Ó ano, velice ožehavé téma. Zejména v případě rozdílů v inteligenci, které mají brizanci kryptonitu. (Rozdíly v chlupatosti podpaždí asi nikomu nestojí za nervózní komentář na sociálních sítích.) Soustředíme se tedy hlavně na uvažování o nich.

Nejsa držitelem žádného úřadu či funkce, mohu si dovolit k němu vyjádřit otevřeně, tak tedy, zde je můj názor. O inteligenci už jsem párkrát psal, byť to není můj obor; můžu jedině říci, že rád potkávám inteligentní lidi obecně a že celý život se zájmem pozoruji jejich různorodost.

Tento článek nebude zcela nový, a bude se opírat o myšlenku, která byla vyslovena už v předešlých článcích na toto téma: totiž, že je extrémně nepravděpodobné, že by osmimiliardové lidstvo, které je jinak velmi variabilní ve všech možných charakteristikách, od tvaru a počtu červených krvinek až po frekvenci plešatosti a počet narozených dvojčat, bylo zrovna ve věci inteligence naprosto homogenní a nevykazovalo napříč celou planetou vůbec žádné rozdíly. Takhle příroda nefunguje, ani u myší, ani u lidí. Nicméně podíváme se spíše na společenské a politické důsledky tohoto zkoumání a úvah.

První věc, ta nejdůležitější: umím si představit, že za některých okolností může být lepší trochu lhát dětem, zvlášť v extrémních situacích. (Nejste-li psychopat, asi neřeknete dítěti něco jako „No, Jiříčku, tak ta chemoterapie ti nezabrala a teď pro tebe půjdeme vybrat hezký hrobeček, ano?“) Ale mezi dospělými má snaha o poznání pravdy vždycky nějakou hodnotu.

Lze o tom uvažovat i naopak: dokážete jmenovat nějakou společnost, obor nebo zemi, která dlouhodobě prosperuje, ač je postavena na základě ze sebeklamů, ignorance nebo dokonce lží? A to včetně takzvaných svatých, milosrdných lží, které mají za cíl uchlácholit něčí emoce? Já ne. Nepravda má korozivní charakter, který dobře vystihl fyzik Valerij Legasov ve filmu Černobyl: „Každá lež vytváří dluh vůči pravdě, a ten dluh se dříve nebo později stane splatným.“

Zrovna ten Sovětský svaz byl jednou velkou pyramidou lží, vztyčenou k nebesům ve jménu nereálné ideologie a nereálných představ o tom, co je člověk a jak má fungovat lidská společnost. Také se pak s adekvátní explozí rozsypal na třísky. Neměli bychom jej napodobovat ani v malém měřítku.

Dlužíme sami sobě upřímnou snahu o poznání, byť mohou její výsledky vypadat nespravedlivě. Ale v jiných oblastech to stejně už děláme; není o nic spravedlivější narodit hloupý než narodit se s predispozicí, dejme tomu, k rakovině prsu v mladém věku. Ale bylo by naprosté šílenství tyto predispozice nestudovat jenom proto, protože jsou ošklivé.

Druhá věc: paní Kubátová nejspíš zariskovala vstup do nebezpečného maelströmu proto, že vidí data, a že ta data jsou neúprosná: rozdíly mezi určitými skupinami lidí a jejich výsledky v kognitivně náročných činnostech jsou ohromně vytrvalé, způsobem, který v jiných sociálních kontextech není běžný. Přetrvávají i přes biliony dolarů a desítky let vynaložených na jejich odstranění. (Případ Jasona Ardaye k tomu patří, a bohužel velmi rychle změnil podobu z bizarní komedie až po osobní tragédii; dotyčný spáchal sebevraždu.)

V jiných situacích to naopak šlo „skoro samo“. Když jsme zrušili šlechtictví, během pár generací se rozdíly mezi bývalými poddanými a bývalou modrou krví srovnaly; takoví dnešní Habsburkové by jakémusi Muskovi, Gatesovi či Bezosovi mohli jejich vliv a peníze jedině závidět. Nebyly na to potřeba žádné desítky let pozitivních diskriminací proti bývalým baronům a komtesám. Když jsme zavedli všeobecnou školní docházku a všeobecné volební právo, rychle se ukázalo, že děti z vesnic na periferii se dokážou probojovat na univerzity a do parlamentů. Potomci Němců, kteří dorazili v roce 1945 s uzlíkem věcí pod paží do Německa, jsou dnes úplně standardními Němci, a vyhublí vězni z koncentráků, kteří tou samou dobou založili Izrael, vystavěli v nepříliš úrodné poušti naprosto moderní, technologicky vyspělý stát.

Ale v té vědě a obecně silně kognitivně náročných disciplínách se pořád a vytrvale drží určité pořadí úspěšnosti, které se nechce a nechce změnit, ač jej všechny možné západní instituce atakují různými programy, dotacemi, stipendii a někdy až nehorázným nadržováním těm proti oněm. Mimochodem, je to problém i v onom zmíněném Izraeli, kde Aškenázové ve škole dost viditelně překonávají Sefardy a za dlouhé desítky let se ten rozdíl nepodařilo srovnat.

(Férově: ony podobné žebříčky existují i ve sportu, jenom s úplně jiným pořadím. Běloch ani Asiat nikdy nevyhraje městský maraton, kde by proti němu nastoupili elitní Keňané, i kdyby trénoval sebevíc a měl nejlepší běžecké boty světa. Ta schopnost tam prostě není. Ale tam to není tak sociálně a politicky ožehavé.)

Jev, který po desítky let odolává veškerým (a leckdy velmi drahým) pokusům o sociální inženýrství, tím indikuje, že není sociálního původu, nebo aspoň, že není zcela sociálního původu. Nepřipustit si takovou možnost je zbožné přání, jinými slovy, cílený sebeklam. V kolektivní podobě pak tento sebeklam v podstatě garantuje, že s tím nikdy nedokážete nic udělat.

Třetí věc: to současné fanatické egalitářství má jeden nebezpečný důsledek, kterým je hledání viníka. Pokud by opravdu lidé byli v zásadě všichni stejně chytří či hloupí, svědčily by tyto houževnaté rozdíly o tom, že jedni systematicky utiskují druhé, a to je také vskutku teorie, kterou někteří ti rasoví aktivisté tvrdě tlačí. Například vlivný Američan Ibram X. Kendi prosazuje myšlenku, že jakékoliv pozorované rozdíly výsledků mezi rasovými skupinami jsou důkazem rasismu, a dokonce chtěl za tímto cílem zřídit federální ministerstvo anti-rasismu, které by všechny takové situace vyhledávalo a (? – co vlastně; asi tam vyměřovalo pokuty nebo co. Stát se obecně rád hrabe v cizích peněženkách). Prostě – hon na čarodějnice v moderní formě, dokaž, že jsi neobcovala s ďáblem.

Jenže konkrétního viníka obvykle nenajdete, což je dáno tím, že dnes se málokdo chová k ostatním jako Hauptsturmführer Amon Göth při likvidaci krakovského ghetta. Jednak to v západní civilizaci vesměs neumožňuje legislativa, jednak se přece jen mezi lidmi za posledních pár generací rozšířilo povědomí, že není správné takové věci dělat ani potají.

Takže když toho viníka nenajdete, uchýlíte se k teorii, že za všechno může systémový rasismus, a máte vymalováno. Jenže to je zároveň teorie, která splňuje všechny znaky konspirační teorie:

a. Je nefalzifikovatelná – zkuste v nějakém případě prokázat, že k systémovému rasismu tentokrát nedošlo.

b. Je všeobjímající – týká se všech možných institucí od univerzit, soukromých firem a armády až po vězeňský systém.

c. Je nekonkrétní a zákeřná – celý jev se má projevovat jaksi hromadně a kolektivně i v zemi, kde se průměrný člověk chová k ostatním lidem celkem slušně.

d. Celkem snadno se dá zneužít ke kolektivní nenávisti: běloši můžou za to, že my se máme špatně. To je taky něco, co žádné společnosti nikdy neprospělo. Vzpomeňte si jen na všechny ty abstraktní teorie ohledně skryté světovlády židů nebo zednářů, které pak končily zcela konkrétními masakry.

Obecně je lidská inteligence dost složitý jev, který má rozhodně i nějaké environmentální či sociální rozměry: dítě exponované olovu bude mít v dospělosti nižší IQ, než kdyby se s tím olovem nepotkalo, a dítě vyrostlé někde v kleci bez lidského slova se asi nikdy nenaučí pořádně mluvit. Ale pokud připustíme, že má kromě těch dvou i nějaký biologický rozměr, byl by to důvod ubrat na té paranoii a hledání zákeřného útisku tam, kde třeba vůbec není, nebo je ho podstatně míň, než se teď myslí.

Samozřejmě, Ibram X. Kendi by tím pravděpodobně přišel o nějaké kšefty a vliv; a nebyl by sám. To je taky důležitá motivace, která se ráda přehlíží. Nejen Babiš je ve střetu zájmů.

Čtvrtý bod: biologicky dané skutečnosti můžou být leckdy vyspravitelnější a vylepšitelnější než skutečnosti sociální. Doporučuji se nad tím seriózně zamyslet.

Biologie je proti lidské společnosti v podstatě jednoduchá, a přijdete-li na nějaký způsob, jak něco ovlivnit nebo přímo léčit, můžete dosáhnout dokonce i globálního úspěchu relativně rychle. Takové pravé neštovice, tisíciletou metlu lidstva, se podařilo vymýtit po 19 letech intenzivní snahy o očkování v nejchudších regionech světa (1958-1977). Od rozpoznání viru HIV (Robert Gallo, 1984) po první účinnou léčbu uplynulo těch let dokonce jen dvanáct, a GLP-1 agonisté jako ozempic a mounjaro teď začaly během pár let přemáhat epidemii obezity, se kterou před tím půl století snah o behaviorální řešení typu „nežer a cvič“ nijak nehnulo, naopak se dále zhoršovala (aspoň na té celopopulační úrovni, jednotlivci samozřejmě občas uspěli).

Naproti tomu třeba taková indická federální vláda se už asi osmdesát let snaží oslabit společenské předsudky plynoucí z kastovního systému, aniž by se jí to podařilo, a podíváme-li se blíže k domovu, tak takový antisemitismus se také neustále vrací na scénu. Už v 11. století utíkali židé z Německa kvůli pogromům, ve 30. letech 20. století to nebylo o nic lepší, a dneska by se viditelný žid s jarmulkou v určitých čtvrtích Berlína či Kolína nad Rýnem také raději procházet neměl. Je až depresivní, jak málo se v tomhle směru poučila a vyvinula společnost od dávných dob, kdy lidé ještě ani nevěděli, co je to „střelný prach“ nebo „Amerika“. Sociální patologie můžou odolávat snahám o jejich nápravu opravdu extrémně dlouho.

Asi jsem techno-optimista, ale věřím, že kdybychom našli nějaké jednoznačné biologické příčiny, proč jsou někteří lidé hloupější než jiní, našli bychom časem i způsoby, jak ten rozdíl zmenšit. Pracovně tomu říkám „myslící čapka“, a i když to zní trochu absurdně, je potřeba si připomenout, že například u očí (mikroskop), uší (stetoskop), síly svalů (nahrazené motorem), nebo hrubého výpočetního výkonu (počítač) bereme dnes to, že naše přirozené biologické schopnosti se dají umělými prostředky hravě zmnohonásobit, jako naprosto samozřejmé. Pro naše předky z dřívějších staletí by to nijak samozřejmé nebylo a někteří z nich by si při pouhém vyslovení takové myšlenky pohrdavě klepali na hlavu.

A, paradoxně, možná by si přitom nejvíc klepali na hlavu právě kariérní intelektuálové. Čím starší intelektuál, tím raději se zapouzdří ve své oblíbené teorii a tím podrážděněji reaguje na jakoukoliv změnu. Giordana Bruna neupálil žádný dav negramotných rolníků a Charlese Darwina se nesnažili ukřičet nějací ševci a tkalci. Právě intelektuální sféra je pro jakékoliv myšlení „mimo Overtonovo okno“ dost nepřátelské prostředí, které nejlépe ilustruje prostořeký vtípek o tom, že „věda dělá pokrok pohřeb za pohřbem“ (míněno starých zkostnatělých profesorů).

Pak je tu ještě jedna věc. Řada intelektuálů je na své vysoké IQ velice pyšná a cítí se kvůli němu vůči ostatním krapet nadřazeně; koneckonců je to to nejlepší, co mají. Ale zároveň chápou, že přiznat něco takového zcela otevřeně by bylo trapné. (Pěkně to ovšem vyhřezává v období voleb při pohoršování, jak jen absolutní blbec může volit tu či onu stranu.) Tento vnitřní rozpor je pak vede k nevyrovnanému, pokryteckému, zbytečně vyhrocenému chování v situacích, kdy se o tomto tématu mluví.

Přeji paní Kubátové, ať ji její kolegové nesežerou. V tomto případě bývají někdy i velcí vegani nápadně agresivním druhem.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Na světě je spousta věcí a činností, ke kterým nepotřebujete mít doktorát, a přesto na vás další generace nezapomenou.

📖 Přečíst celý článek →

Wikidata, the database of all knowledge, is sometimes understood – even among Wikimedians – as a mysterious place behind Wikipedia that requires some special knowledge to use and edit. But imagine you could ask about the content of Wikidata directly in natural language and receive the answer in the same easy way. This is what the project WQ42 can do.

What is Wikidata

Put simply, you can think of Wikidata as a massive, free, and collaboratively built database of facts that can be used by both humans and computers. Instead of full-text articles like the ones on Wikipedia, it stores information in a structured, machine-readable format — for example, that Brno is a city located in the Czech Republic and it has a specific size of population. These data points are interconnected, creating a knowledge network of people, places, events, works of art, and countless other subjects. Just like Wikipedia, anyone can use it and help improve it. It describes all kinds of notable entities that exist — every published book, every existing language, elected politicians, cities, or even types of fruit.

The simplest visible function of Wikidata is providing interlanguage links for Wikipedia. Every Wikipedia article is linked to a certain Wikidata item –for example the article “Brno” is linked to item number Q14960. Thanks to this connection it is clear that the German-language article on the same topic is “Brünn”, because it is linked to the same Wikidata item.

In addition to this, every Wikidata item is described through other items. This is done through so called statements. One can think of every statement as a simple phrase that describes the item it belongs to in some way. For example “Brno – is instance of – municipality in the Czech Republic”. Or “Brno – [is] located in the administrative territorial entity – Brno-City District”. This way it is possible to describe any kinds of relationships about the nature of things, languages used, parenthood, diverse activities and much more. Moreover those declarations are language-independent, they exist practically in all languages at once and so one doesn’t need to translate them for their own sake.

What is WQ42

WQ42 is a small project available at wq42.toolforge.org and created by software developer Santhosh THOTTINGAL working for the Wikimedia Foundation. It serves as another interface to access the information stored in Wikidata. Through it one can ask Wikidata or give it instructions in natural language – and receive an answer in the same way. It is noteworthy that the interface is made to be read-only and it cannot by itself change the content of Wikidata in any way.

To be able to answer questions in natural language, WQ42 uses a large language model (LLM) in the background, whose task is to understand the question or instruction, decide which items it needs to visit, and produce the answer. In its default configuration, it uses the Gemini 2.5 Flash language model, but because the program is free/libre software, one can host it oneself and use it with another open-weight or fully open language model.

The language model receives strict instructions, which it is obliged to give its answers based only on the information stored in Wikidata and so it should much less hallucinate or answer according to the information on which it was trained. It also always mentions the items from which it took the information, what reminds its users that the information comes from Wikidata. Hallucinations and non-attribution of sources of the information provided are often mentioned problems of chatbots in general.

Limitations of use

Such a strict obligation as that the chatbot always answers only based on the information from Wikidata, naturally brings some limitations. If some information is missing in Wikidata – because nobody has put it there yet – the chatbot cannot answer even if it is a fact, to a human, fully obvious.

However, when answering the first question “What is the colour of the sky?” the language model supposed, that as a machine, it cannot see the sky and directly replied that it is unable to answer the question without even looking at Wikidata. But even when I gave it direct instruction to look at the relevant Wikidata item it couldn’t give me the answer, because in the item about the sky the colour of the sky is really not mentioned. It is undoubtedly good that the chatbot had no problem to say that it didn’t know instead of disobeying the instructions and trying to answer based on its training data or directly hallucinate the answer.

It’s noteworthy that the chatbot shows the user each usage of its tools. So one can see that it searched for the Wikidata item for “the sky” and that it accessed the item it found, but it didn’t do anything unrelated to its task.

Another limitation stems from the fact that the chatbot always accesses the live database of Wikidata. If some random user experiments or directly vandalises the item you have just asked about then you can receive unpredictable answers.

The chatbot can also use a module for the Lua programming language. Through this module, it can perform mathematical calculations or comparisons, but its abilities are variable depending on the language model used. Because of this, it cannot answer correctly how many years ago Albert Einstein died.

But it can do simple arithmetic calculations well only through the Lua module without need to ask Wikidata about anything.

Even when the exercise was given to it in natural language, it used the Lua module well to calculate the result, which is 67

And finally – WQ42 in its current state doesn’t have access to a SPARQL interface, so it cannot answer questions like “Give me a list of all cities and towns in South Korea with more than 50,000 inhabitants.”

One should keep these limitations in mind when using WQ42 and those examples can also serve to test the capabilities of other language models used.

Answering questions about simple facts

The first evident use for WQ42 is to ask about simple facts, for example about the capitals of countries.

As shown in the image the chatbot answered correctly and provided a link to the relevant Wikidata item.

It is also possible to answer questions about other basic facts such as the anthem of the Czech Republic.

The chatbot correctly answered that the anthem of the Czech Republic is the song Kde domov můj and alongside the link, it also provided a recording of the anthem, because it can be found on Wikimedia Commons. That happens to the other multimedia files too – such as images and videos.

Finding and describing relationships

Naturally, WQ42 can not only answer questions on facts about individual items, but of course can describe relationships between two or more items, if the relationship between them is direct.

When needed, it can also visit several Wikidata items and draw the answer from them.

Summary

WQ42 is an interesting example of a tool that enables access to the knowledge stored in Wikidata through natural language, without the need to know the details of how Wikidata works in the background. This dependency on Wikidata at least partially solves the problem of source attribution as well as the problem of having the answers up-to-date, because WQ42 forces the language model to link to the source items on Wikidata and to use the live and so up-to-date database of Wikidata. The price for this is that the language model cannot use its inner knowledge and so it cannot answer even those questions that are for humans very easy in general.

In this way, WQ42 can bring Wikidata closer to people for whom the form of question—answer in natural language is easier than the ordinary technical interface of Wikidata, but it also shows an example how language models can be directly linked to a human-curated knowledge source. Any missing or incorrect information can be added or corrected by humans and the result will be directly visible in the answers of WQ42.

Now it’s up to you to “play” with the tool and discover its capabilities and limitations within your own context.

Wikidata, svobodná databáze znalostí, jsou někdy chápána jako nějaké tajemné místo za Wikipedií, pro jejichž používání a úpravy je potřeba mít nějaké zvláštní znalosti. A to i mezi wikimediány. Ale představte si, že byste se mohli na obsah Wikidat dotazovat přímo v přirozeném jazyce a ve stejně srozumitelné formě dostat i odpověď. A přesně to umožňuje projekt WQ42.

Co jsou Wikidata

Zjednodušeně si Wikidata můžete představit jako obrovskou, svobodnou a společně vytvářenou databázi faktů, kterou mohou využívat lidé i počítače. Místo souvislých článků, jaké známe z Wikipedie, ukládají informace v přehledné a strojově čitelné podobě: například že Brno je město, leží v ČR a má určitý počet obyvatel. Jednotlivé údaje jsou přitom vzájemně propojené, takže z Wikidat vzniká jakási síť znalostí o lidech, místech, událostech, dílech a mnoha dalších tématech. Stejně jako Wikipedii je může kdokoliv používat a také pomáhat vylepšovat. Popisují všechny možné významné entity, které existují – každou vydanou knihu, každý existující jazyk, zvolené politiky, města nebo ovoce.

Nejjednodušeji to lze vidět na mezijazykových odkazech na Wikipedii. Každý článek na Wikipedii je propojený s určitou položkou na Wikidatech – například článek „Brno“ je spojený s položkou s číslem Q14960. Díky tomuto spojení je jasné, že německý článek o stejném tématu je „Brünn“, protože i on je propojený se stejnou položkou na Wikidatech.

Navíc k tomu je každá položka na Wikidatech popsaná pomocí jiných položek. To se provádí pomocí takzvaných tvrzení. Každé tvrzení si lze představit jako jednoduchou větu, která vždycky nějak popisuje danou položku. Například „Brno – [je] instance (čeho) – město v Česku“. Nebo „Brno – nachází se v administrativní jednotce – okres Brno-město“. Takto je možné popsat jakékoli vztahy ohledně vlastností, které daná položka má, například ovládané jazyky, rodičovství, různé činnosti a mnoho dalšího. Tato tvrzení jsou navíc nezávislá na jazyce, existují prakticky ve všech jazycích současně a není třeba je překládat jednotlivě.

Co je WQ42

WQ42 je projekt dostupný na wq42.toolforge.org, který vytvořil vývojář Nadace Wikimedia Santhosh Thottingal. Funguje jako rozhraní pro přístup k informacím uloženým ve Wikidatech a jeho prostřednictvím je možné Wikidatům klást otázky nebo jim dát instrukce v přirozeném jazyce – a stejným způsobem dostat i odpověď. Je třeba poznamenat, že toto rozhraní je určené jen pro čtení dat z Wikidat a samo nedokáže obsah Wikidat jakkoliv měnit.

Aby WQ42 dokázalo reagovat na dotazy v přirozeném jazyce, používá na pozadí velký jazykový model, jehož cílem je pochopit otázku nebo příkaz, rozhodnout, které položky potřebuje navštívit, a zformulovat odpověď. Ve svém původním nastavení používá jazykový model Gemini 2.5 Flash, ale protože je program svobodný, může ho každý sám provozovat i s jinými jazykovými modely s otevřenými vahami nebo s jazykovými modely zcela otevřenými.

Jazykový model dostává přísné instrukce, podle kterých smí odpovídat jen na základě informací nalezených na Wikidatech, a tak by neměl halucinovat nebo odpovídat podle informací, na kterých byl vytrénovaný. Také vždycky zmiňuje položky, ze kterých své informace čerpá, což uživatelům připomíná, že informace pocházejí z Wikidat. Halucinace a neuvádění původu poskytnutých informací jsou často zmiňované problémy chatbotů obecně.

Omezení použití

Z tak přísného omezení, aby chatbot odpovídal vždy jen na základě informací z Wikidat, samozřejmě plynou i určitá omezení. Pokud nějaká informace na Wikidatech opravdu chybí – protože ji nikdo do Wikidat ještě nepřidal – chatbot nedokáže na otázku odpovědět, i když jde o fakt pro lidi zcela evidentní.

V odpovědi na otázku „Jakou barvu má obloha?“ jazykový model předpokládal, že jako stroj nedokáže vidět oblohu a rovnou odpověděl tím, že není schopný vidět oblohu a ani se na Wikidata nepodíval. Ale i když jsem mu přímo zadal, aby se podíval na příslušnou položku na Wikidatech, nedokázal na otázku odpovědět, protože v položce o obloze se její barva skutečně nenachází. Nicméně je dobré, že chatbot nemá problém odpovědět, že neví, místo aby se neřídil instrukcemi a odpověděl na základě svých trénovacích dat nebo si odpověď přímo vyhalucinoval.

Je třeba poznamenat, že chatbot uživateli zobrazuje každý krok, který provede prostřednictvím nástrojů, které má k dispozici. V tomto případě tedy vidíme, že chatbot vyhledal položku „obloha“ a následně ji navštívil. Zároveň neprovedl žádnou akci, která by nesouvisela se zadaným úkolem. 

Další omezení vyplývá z toho, že chatbot vždy přistupuje k aktuální databázi Wikidat. Pokud by tedy jiný uživatel či uživatelka právě prováděli experimentální úpravy nebo vandalizovali položku, na kterou se v danou chvíli dotazujete, mohou být získané výsledky nepředvídatelné.

Chatbot má také k dispozici modul pro programovací jazyk Lua, pomocí něhož může provádět matematické výpočty nebo porovnání. Nicméně úroveň jeho schopností závisí na použitém jazykovém modelu. Z nějakého důvodu si např. nedokáže uvědomit aktuální rok a správně odpovědět na otázku, před kolika lety se narodil Karel Hynek Mácha.

Zároveň však dokáže spolehlivě provádět jednoduché matematické výpočty pouze pomocí modulu pro jazyk Lua, aniž by se přitom dotazoval na Wikidata. 

I když dostal příklad v přirozeném jazyce, správně použil modul jazyka Lua pro výpočet výsledku, který je 67

A nakonec – WQ42 ve svém současném stavu nemá přístup k rozhraní pro SPARQL, takže nedokáže odpovídat na otázky jako „Vypiš všechna města v Jižní Koreji s méně než 50 000 obyvateli.“

Na taková omezení je třeba myslet při používání WQ42 a současně se tyto příklady dají použít pro testování schopností jiných jazykových modelů.

Odpovídání čistými fakty

První zřejmou možností využití WQ42 je dotazování na jednoduchá fakta, například na hlavní města států. 

Jak je vidět na obrázku, chatbot správně odpověděl a poskytl odkaz na příslušnou položku na Wikidatech.

Je rovněž možné se zeptat i na jiná fakta, například na hymnu České republiky.

Chatbot správně odpověděl, že hymna ČR je píseň Kde domov můj a kromě odkazu poskytl také zvukový soubor s nahrávkou hymny, neboť ta se nachází na Wikimedia Commons. Stejné to je i u jiných multimédií – obrázků a videí.

Nacházení a popis vztahů

WQ42 samozřejmě může nejen zodpovědět otázky o faktech o jednotlivých položkách, ale také popsat vztahy mezi dvěma nebo více položkami, pokud je vztah mezi nimi přímý.

A v případě potřeby dokáže také navštívit vícero položek bez přímé vazby a popsat jejich společné rysy, pokud to na základě dostupných dat lze.

Shrnutí

WQ42 je zajímavým příkladem nástroje, který umožňuje přístup ke znalostem uloženým ve Wikidatech prostřednictvím přirozeného jazyka bez potřeby znát detaily o tom, jak Wikidata na pozadí fungují. Tato závislost na Wikidatech alespoň částečně také řeší problém uvádění zdrojů jazykovými modely a také problém aktuálnosti dat v poskytnutých odpovědích, protože WQ42 nutí jazykový model odkazovat na zdrojové položky na Wikidatech a vždy používá živou a tedy i aktuální databázi Wikidat. Cenou za to je, že jazykový model nemůže používat své vnitřní znalosti, a proto nedokáže odpovídat na otázky, které jsou pro lidi mnohdy triviální.

Přesto však může WQ42 přiblížit data z Wikidat i lidem, pro které je forma otázka–odpověď v přirozeném jazyce přístupnější než obvyklé technické rozhraní Wikidat. Zároveň ukazuje, jak lze jazykové modely přímo propojit s lidmi spravovaným zdrojem znalostí. Každou chybějící či nesprávnou informaci mohou lidé na Wikidatech doplnit nebo opravit a tato změna se následně ihned projeví v odpovědích nástroje WQ42. 

Teď je řada na vás zkusit si s tímto nástrojem „hrát“ a vyzkoušet jeho možnosti a omezení ve vašem vlastním kontextu.

📖 Přečíst celý článek →

Radioamatéři, přátelé.

Na burze v Holicích už bohužel nepotkáte dlouholetého účastníka Jindřicha Polívku, OK1FJP.

Odešel po dlouhé nemoci, 31. 7. 2026, ve věku 69 let.

Do Holic jezdil prakticky od počátku až do roku 2019. Vždycky přijel s manželkou, často i s dětmi. Jeho stánek s opravovanou elektronikou býval na burze každý rok a nad ním vlála modrožlutá vlajka v barvách Conradu.

Každý rok dokázal přivézt něco, co člověka zaujalo. Jeden rok jsme rozdávali neuvěřitelných 300 ks reklamních žlutých disket s modrou samolepkou „cbazar.cz“.

 Jindy to byly třeba skládací digitální budíky. Vzpomínám na jeho slogan: „Kdo nemá budíček, jako by nebyl v Holicích!“

Začínal jako vášnivý radioamatér. Navazoval rádiové spojení za oceán a radioamatérství pro něj nebylo jen technickým koníčkem, ale kus života. 26 let dělal spojaře pro armádu ČR. V morseovce dával 160 znaků za minutu. Kolem roku 1986 si postavil elektronický klíč k morseovce s paměťmi, na který byl hrdý.

Do Holic přijížděl s krabicemi plnými techniky, součástek a nejrůznějších věcí, které opravil, zachránil a přivezl nabídnout ostatním. Diody, antény, rotátory, modemy, adaptéry, počítačová technika…

Budu ráda, když si na něj v Holicích vzpomenete.

73, Jindro.

Iva Mráčková, dcera

-------------------------------------------

📖 Přečíst celý článek →

Okurková sezóna se v oblasti vývoje desktopových desek s PowerPC procesory nekoná - jak iniciativa PowerPC notebook, která vzdor názvu v letošním roce pracuje hlavně na desktopové desce, tak projekt Mirari mají zajímavé novinky:

• Mirari chystá další várku kompletních desek, která by měla čítat sto kusů. Procesory byly již zajištěny v USA, jsou na cestě do Evropy, montáž této várky bude probíhat v Nizozemí a desky by se měly dostat k zájemcům dle pořadí zhruba do konce roku.
• Iniciativa PowerPC notebook pak podepsala s ACube Systems dohodu o výrobě tří prototypů a to navzdory tomu že z 9100 eur, která jsou pro výrobu prototypů nezbytná, je v kampani vybráno jen něco málo přes třetinu. Přesto ale panuje optimistická nálada, věří se že se peníze podaří dovybrat a že prototypy, s finalizací jejichž návrhu pomáhala přímo společnost NXP (ex-Freescale), budou na konci září letošního roku.

Zdroje:

• https://mirari.vitasys.nl/the-first-rebirth/
• https://www.powerpc-notebook.org/2026/08/late-september-prototypes-could-arrive/

Tak schválně, co bude dřív - sto desek u majitelů, nebo tři prototypy v Itálii?

📖 Přečíst celý článek →

Anthropic začal od augusta do textov vytvorených modelmi Claude vkladať neviditeľný vodoznak. Nejde však o skryté znaky, metadáta ani tajný identifikátor používateľa. Takáto značka vzniká priamo pri výbere slov a odhaliť ju dokáže až štatistická analýza s príslušným kľúčom.

Keď sa teda povie vodoznak, väčšina ľudí si asi predstaví priesvitné logo cez fotografiu ako y fotobanky alebo značku ukrytú v bankovke. V texte od Claude však nič podobné neuvidíte. Anthropic oznámil, že budúce modely Claude budú svoje výstupy označovať štatistickým vodoznakom založeným na technológii SynthID-Text od Google DeepMind.

Cieľom označovania nie je s absolútnou istotou určiť autora. Detektor má vedieť odhadnúť, aká je pravdepodobnosť, že sa Claude podieľal na vzniku alebo výraznej úprave textu.

Vodoznak nie je ukrytý znak

Anthropic výslovne uvádza, že do textu nepridáva neviditeľné Unicode znaky, medzery ani metadáta, ako by sa možno na prvý pohľad alo očakávať. Vodoznak preto nezmizne jeho jednoduchým kopírovaním do Wordu, e-mailu alebo CMS. Nejde o samostatnú informácia prilepenú k textu. "Mágia" je v spôsobe, akým model vyberá ďalšie slová.

Jazykový model tvorí odpoveď postupne (po tokenoch) a teda po slovách alebo ich častiach. Pri každom kroku vypočíta, ktoré pokračovania dávajú v danom kontexte zmysel. Niekedy existuje iba jedna rozumná možnosť, inokedy je rovnako dobrých možností viac.

Príklad - predstavme si vetu: „Dnes bolo chladno a…“ model môže pokračovať slovom „zamračené“, „sychravo“ alebo iným očakávaným výrazom. Význam sa zásadne nezmení. Práve takéto rozhodnutia s nízkym rizikom môže systém využiť na vytvorenie vzoru.

Rozhoduje kľúč a predchádzajúci kontext

Pri bežnom generovaní textu ovplyvňuje konečný výber tokenu zdroj náhodnosti. Pri označovaní textu vodoznakom sa táto náhodnosť odvodzuje od tajného kľúča a niekoľkých predchádzajúcich tokenov. Model stále vyberá iba medzi vhodnými pokračovaniami, no séria jeho rozhodnutí začne zodpovedať vzoru, ktorý dokáže neskôr overiť držiteľ kľúča.

Jedno slovo nič neprezradí. V dlhšom texte sa však nazbiera množstvo malých rozhodnutí. Detektor ich porovná s rozhodnutiami očakávanými pri použití kľúča a vypočíta pravdepodobnosť, že text vytvoril alebo spracoval Claude.

Claude používa verziu metódy SynthID-Text, ktorú Google DeepMind opísal v časopise Nature v roku 2024. Technológia upravuje iba proces výberu ďalšieho tokenu, nie tréning modelu. Podľa publikovaných testov má zanedbateľný vplyv na rýchlosť a nezhoršuje kvalitu textu. V experimente na približne 20 miliónoch odpovedí Gemini sa rozdiely v hodnoteniach označených a neoznačených odpovedí ukázali ako štatisticky nevýznamné.

Kedy je značka silná a kedy slabá

Spoľahlivosť detekcie rastie s dĺžkou textu. Čím viac slov Claude vyberie, tým viac stôp môže vodoznak zanechať. Krátka odpoveď poskytuje detektoru málo údajov a výsledok bude menej istý.

Slabšia značka vzniká aj v pasážach, kde model nemá veľkú voľnosť. Po texte „2 + 2 =“ je správnym pokračovaním číslo 4. Podobne sa nedá svojvoľne meniť názov Newtonovho diela Principia Mathematica. Systém nemá dôvod uprednostniť iný token iba kvôli vodoznaku, ak by tým poškodil faktickú správnosť.

Rovnaké obmedzenie platí pri tvorebe kódu, resp. pri programovaní. Syntax a názvy musia byť často presné, takže v samotnom kóde je menej priestoru na označovanie. Viac voľnosti môže byť napríklad v komentároch, esejách a pod.

Čo ak Claude text iba opraví alebo preloží?

Vodoznak sa vzťahuje iba na slová, ktoré vytvoril Claude. Ak mu človek pošle vlastný text a požiada len o opravu gramatiky a interpunkcie, väčšina slov zostane pôvodná. Značka môže vzniknúť v niekoľkých zmenách, no signál bude pravdepodobne príliš slabý na spoľahlivé rozpoznanie.

Pri výraznom preformulovaní už Claude robí viac rozhodnutí a pravdepodobnosť detekcie rastie. Ešte jednoznačnejší je preklad: hoci myšlienky a pôvodný text patria človeku, každé slovo výslednej jazykovej verzie vyberá model. Preklad vytvorený Claude preto vodoznak obsahuje.

To môže byť citlivé napríklad pri tlačových správach, marketingových textoch, novinárskych materiáloch či dokumentoch pre klientov. Detektor totiž nerozlíši, či Claude vytvoril obsah od nuly, preložil ho alebo iba zásadne prepracoval. Oznámi len pravdepodobnosť, že sa model na výstupe podieľal.

Dá sa vodoznak odstrániť?

Ľahké úpravy či kopírovanie by ho nemali úplne odstrániť. Výrazné preformulovanie ho však môže oslabiť a kompletné prepísanie, pri ktorom sa zmení prakticky celý text, ho môže zničiť. Vodoznak preto nie je nezničiteľný dôkaz pôvodu.

Nie je to ani univerzálny detektor umelej inteligencie. Anthropic dokáže odpovedať iba na otázku, či sa na texte pravdepodobne podieľal Claude. Nevie potvrdiť, že text napísal človek, ani spoľahlivo identifikovať výstup iného modelu. Nedokáže tiež rozlíšiť, či Claude text vytvoril od nuly alebo ho výrazne upravil.

Vodoznak nemení autorstvo ani vlastníctvo

Prítomnosť značky sama osebe neurčuje, komu text patrí a kto je jeho autorom. Podľa Anthropic nemení práva používateľa k výstupu ani právnu zodpovednosť za publikovaný obsah. „Claude bol pravdepodobne do procesu zapojený“ preto nemožno automaticky preložiť ako „tento text celý napísala AI“.

Je to dôležité aj pri zmluvách alebo používani v AI na školách. Ak zakazujú či obmedzujú používanie AI, mali by presne povedať, či sa zákaz týka generovania, prekladu, korektúry alebo ľubovoľnej asistencie. Samotný detektor kontext a rozsah použitia AI nedodá a jeho výsledok by nemal byť jediným podkladom pre sankciu.

Žiadne údaje o používateľovi

Podľa Anthropic vodoznak neobsahuje identitu používateľa, názov firmy, účet ani odkaz na konkrétnu konverzáciu. Nejde teda o sledovací identifikátor. Označuje iba pravdepodobné zapojenie modelu.

Vodoznak nepridáva ďalšie tokeny, takže nemá zvýšiť cenu používania. Jeho vplyv na rýchlosť má byť zanedbateľný.

Časť používateľov novinku odmieta

Oznámenie vyvolalo kritiku najmä medzi ľuďmi, ktorí Claude používajú na profesionálne preklady, kontrolu kódu alebo úpravy vlastných textov. CzechCrunch s odvolaním na Business Insider opísal aj niekoľko používateľov, ktorí pre obavy z reakcií klientov alebo zo zmluvných dôsledkov zrušili platené predplatné.

Anthropic pre Business Insider uviedol, že po oznámení nezaznamenal zvýšenú mieru rušenia predplatného. Spor tak zatiaľ ukazuje skôr rozdielne pohľady an transparentnosť: jedni považujú označenie zapojenia AI za užitočné, iní sa obávajú, že pravdepodobnostný výsledok bude verejnosť alebo klient interpretovať ako dôkaz úplného AI autorstva.

Súbory dostanú iný typ označenia

Pri súboroch napríklad PNG, JPG alebo SVG, použije Claude odlišný mechanizmus. Do metadát vloží kryptograficky podpísané potvrdenie podľa otvoreného štandardu C2PA. To oznámi, že Claude súbor vytvoril alebo spracoval.

Na rozdiel od textového vodoznaku ide o samostatnú informáciu v metadátach súboru. Nástroje podporujúce C2PA ju dokážu prečítať, ale samotný vizuálny obsah sa nemení.

Prečo sa to deje práve teraz

Dôvodom je európsky AI Act. Povinnosti transparentnosti podľa článku 50 sa uplatňujú od 2. augusta 2026. Poskytovatelia majú tam, kde je to technicky možné, zabezpečiť strojové rozpoznanie textu, zvuku, obrazu alebo videa vytvoreného či upraveného AI.

Nové modely Claude preto dostanú textový vodoznak globálne, nielen v Európskej únii. Anthropic vysvetľuje globálne nasadenie tým, že zatiaľ nemá trvácny spôsob, ako funkciu spoľahlivo obmedziť iba podľa regiónu. Pre systémy uvedené na trh pred 2. augustom 2026 platí prechodné obdobie do 2. decembra 2026. Anthropic chce vodoznak do starších modelov pridávať postupne.

Vodoznak zdaleka nevyrieši všetky spory o pôvode textu. Je však technicky zaujímavejší než terajšie klasické „AI detektory“, ktoré hľadajú typické frázy a štýlové návyky modelov.

📖 Přečíst celý článek →

Spoločnosť Anysphere, ktorá stojí za populárnym AI nástrojom Cursor, oficiálne dokončila svoje spojenie so SpaceX. Cursor ako obľúbený vibecoding tool sa stáva súčasťou technologického ekosystému Elona Muska.

„Dnes sme oficiálne dokončili našu akvizíciu. Pridáme sa k tímu, aby sme pomohli urobiť z Groku najužitočnejšiu AI na svete a zlepšovali Grok Build, Grok Bot, Grok API, Cursor a ďalšie produkty,“ uviedol Cursor vo svojom oznámení.

Prečo práve SpaceX?

Na prvý pohľad môže spojenie toolu pre programátorov s výrobcom vesmírnych rakiet pôsobiť zvláštne. SpaceX však už dávno nie je iba vesmírnou spoločnosťou.

Pod jej strechou sa nachádza xAI s modelom Grok, sociálna sieť X, rozsiahla výpočtová infraštruktúra Colossus aj satelitná sieť Starlink. Musk postupne skladá vertikálne integrovaný technologický ekosystém od dát a výpočtového výkonu cez AI modely až po produkty, distribúciu a potenciálne aj dátové centrá vo vesmíre.

Cursor do tejto skladačky prináša niečo, čo xAI doteraz chýbalo: hotový a medzi profesionálnymi vývojármi rozšírený produkt. SpaceX pri zdôvodňovaní záujmu upozorňoval práve na jeho dosah medzi programátormi. Firma tak nekupuje iba editor kódu, ale aj zákazníkov, značku, vývojársky tím a distribučný kanál pre svoje AI modely.

Pre Cursor je hlavným lákadlom prístup k obrovskému výpočtovému výkonu. Spoločnosť už skôr priznala, že ďalšie trénovanie jej modelov brzdil nedostatok kapacity. Infraštruktúra Colossus od xAI môže tento problém výrazne zmierniť.

Strategický ťah alebo drahá skratka?

Podporovatelia tejto dohody ju považujú za mimoriadne silný strategický krok. Investor a Muskovo blízky spojenec Jason Calacanis ju prirovnal významom ku kúpe Instagramu spoločnosťou Meta alebo YouTube Googlom.

Optimistický scenár je jednoduchý: SpaceX poskytne Cursoru kapitál a výpočtovú infraštruktúru, zatiaľ čo Cursor pomôže Groku preniknúť medzi vývojárov a firemných zákazníkov. Namiesto nákladného budovania vlastného nástroja od nuly si Musk kupuje jedného z lídrov trhu.

Kritici však tú istú transakciu interpretujú opačne a to ako drahý spôsob, ktorým sa Musk pokúša dobehnúť OpenAI a Anthropic. Vývoj xAI sprevádzali odchody zakladateľov aj kontroverzie okolo Groku. Akvizícia Cursoru preto môže byť nielen prejavom sily, ale aj priznaním, že vlastné produkty z dielne xAI zatiaľ nedokázali vybudovať porovnateľnú pozíciu medzi vývojármi.

Otázna je aj cena. Aby sa investícia SpaceX vrátila, Cursor bude musieť prerásť zo špičkového programátorského nástroja na významnú globálnu AI platformu.

Musk rozdeľuje aj používateľov Cursoru

AKo sa dalo očakávať, tak reakcie komunity sú polarizované. Časť používateľov očakáva rýchlejší vývoj, lepšie modely a dostatok výpočtového výkonu. Iní hovoria o odchode ku konkurenčným nástrojom a upozorňujú najmä na ochranu zdrojového kódu, stabilitu produktu a Muskovo zaobchádzanie so zamestnancami po prevzatí Twitteru.

Extrémne citlivou témou určite bude dôvera. Cursor pracuje s potenciálne najcennejšími dátami technologických firiem, s ich interným zdrojovým kódom. Firemní zákazníci preto budú pozorne sledovať, či zostane zachované oddelenie dát, bezpečnostné pravidlá a možnosť používať modely od viacerých poskytovateľov.

Práve posledný bod môže byť problematický. Cursor dnes nestojí iba na vlastných technológiách, ale aj na modeloch spoločností Anthropic a OpenAI, ktoré sú priamymi konkurentmi xAI. Nie je preto isté, či Cursor zostane rovnako otvorenou platformou ako doteraz.

Čo bude (asi) nasledovať?

Najdôležitejšie nebude samotné dokončenie akvizície, ale prvé produktové rozhodnutia:

• či Cursor naďalej ponúkne modely OpenAI a Anthropic
• ako SpaceX naloží s používateľskými dátami a zdrojovým kódom
• či zostane zachovaná značka a samostatnosť Cursoru
• ako hlboko sa do produktu integruje Grok
• a či spojenie prinesie lepšie nástroje alebo predovšetkým uzavretejší Muskov ekosystém

Akvizícia takto dáva zo strategického pohľadu zmysel obom stranám. Cursor získava kapitál a infraštruktúru, SpaceX zasa produkt a prístup k profesionálnym vývojárom.

Muskovo meno môže vzbudzovať nadšenie aj odpor, ale o budúcnosti Cursoru napokon nerozhodne iba meno vlastníka, ale rozhodne kvalita produktu a to, či mu vývojári budú naďalej ochotní zveriť svoj kód.

📖 Přečíst celý článek →

📖 Přečíst celý článek →

Foto: Při krmení, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Soutěž Wiki Loves Earth Czechia 2026 zná své vítěze! Čtvrtý ročník českého kola největší světové fotografické soutěže zaměřené na chráněnou přírodu opět ukázal, jak pestrá a fotogenická česká krajina je. Do letošního ročníku se zapojilo 35 fotografů, kteří na Wikimedia Commons nahráli celkem 1 159 fotografií zachycujících česká chráněná území, vzácné druhy rostlin i živočichů. Odborná porota z nich vybrala patnáct nejlepších snímků, které budou Českou republiku reprezentovat v mezinárodním finále.Wiki Loves Earth Czechia – fotografie, které pomáhají přírodě.

Foto: Upupa epops parents arriving with food, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Wiki Loves Earth je mezinárodní fotografická soutěž zaměřená na dokumentaci chráněných území a přírodního dědictví. Každoročně propojuje tisíce fotografů z desítek zemí světa, kteří svými snímky rozšiřují databázi Wikimedia Commons.

Fotografie zde nekončí jen jako soutěžní příspěvky. Díky svobodné licenci mohou ilustrovat články na Wikipedii i dalších vzdělávacích projektech a pomáhají milionům lidí poznávat přírodní bohatství jednotlivých zemí.

O vítězích českého kola letos rozhodovala porota složená z reportážního a dokumentárního fotografa Vítka Šimánka, dlouholetého wikipedisty a koordinátora programů pro editory Plánovací kalendář a koordinátora programu pro fotografy Richarda Sekeráka.

První místo: pět let čekání na jediný okamžik

Foto: Copulation, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Vítězem letošního ročníku se stal Lukáš Kott se snímkem zachycujícím pářící se dudky chocholaté (Upupa epops).

Za vítěznou fotografií se skrývá příběh, který dokonale vystihuje, co fotografie divoké přírody znamená. Lukáš na podobný záběr čekal téměř pět let.

Každé jaro sledoval návrat dudků z afrických zimovišť, připravoval vhodná místa pro fotografování a trávil dlouhé hodiny v maskovaném krytu. Rozhodující okamžik nakonec trval jen několik desítek vteřin.

„Na tento moment jsem čekal pět let. Úplně jsem zapomněl na všechno kolem sebe. Za několik desítek vteřin jsem pořídil téměř tři tisíce fotografií. Fotoaparát se dokonce zaplnil a přestal fotit. Bylo to absolutní fotografické bezvědomí.“

Lukáš Kott svůj snímek označuje za odměnu za stovky hodin strávených v přírodě a věří, že fotografie pomůže upozornit na krásu i křehkost české přírody.

Druhé místo: náhodný objev soutěže i skrytého vodopádu

Foto: Jesenické vodopády, Autor: Lucinka1985, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Na druhém místě skončila fotografie Jesenických vodopádů, jejíž autorkou je Lucinka1985.

Vítězný snímek vznikl během třídenního podzimního fotografického výletu do Jeseníků.

„Na soutěž jsem narazila úplnou náhodou při hledání informací na Wikipedii. Ani nevím, proč mě napadlo zkusit něco poslat, ale jsem ráda, že jsem to udělala.“

Autorka si místo pořízení fotografie zatím nechává pro sebe, aby neztratilo  svůj klid. S úsměvem také dodává, že právě cestou od tohoto vodopádu si přivodila zánět šlach.

Třetí místo: trpělivost u Postřekovských rybníků

Foto: Model na stéblu, Autor: Vendula.nemeckova05 CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Třetí místo obsadila Vendula.nemeckova05 se snímkem motýlice pořízeným v přírodní rezervaci Postřekovské rybníky.

I ona se o soutěži dozvěděla prostřednictvím Wikipedie. Fotografii pořídila během ranní procházky, kdy ji zaujal třpyt temně modrých křídel.

Jak sama popisuje, nebylo potřeba nic uspěchat.

„Dala jsem jí prostor a vyčkala jsem, až usedne. A pak už to chtělo jen klid a pevnou ruku.“

Právě trpělivost je často jednou z nejdůležitějších vlastností fotografů přírody – a tento snímek je toho krásným důkazem.

České fotografie znovu míří do mezinárodního finále

Patnáct nejlépe hodnocených fotografií nyní postupuje do mezinárodního kola soutěže Wiki Loves Earth, kde budou soupeřit s nejlepšími snímky z desítek dalších zemí.

České fotografie již v minulých letech dokázaly, že se dokážou prosadit i ve světové konkurenci. Věříme, že ani letos tomu nebude jinak a že se česká příroda znovu zařadí mezi nejlépe hodnocené fotografie celé soutěže.

Galerie finalistů Wiki Loves Earth Czechia 2026

Níže si můžete prohlédnout všech patnáct fotografií, které budou letos reprezentovat Českou republiku v mezinárodním finále soutěže Wiki Loves Earth.

Foto: Akrobat, Autor:Vendula.nemeckova05 , CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Čáp bílý v letu (NPR Lednické rybníky – Zámecký rybník), autor:Skot, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Dlouhozobka, Autor: JosefZvoník, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Námluvní krmení., Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Při krmení, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Útok vetřelce na mláďata, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Copulation, Autor:Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Skákavka rodu Evarcha – PP Na Plachtě, Autor: Neruda.photography, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Vodopád na Bílém Labi, Autor:Lucinka1985 , CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Zima končí v CHKO Brdy., Autor: Michal Ritter, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Model na stéblu, Autor: Vendula.nemeckova05, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Fantom Beskyd, Autor: Lukas Kott, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Jesenické vodopády, Autor: Lucinka1985, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Linduška lesní, Autor: Ivana Hollmannová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Foto: Líhnutí jepice, Autor: Rebeka Jarošová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

📖 Přečíst celý článek →

Označníky pražské hromadné dopravy začíná zaplavovat nový mor. Ne, není to ta náhrobkově černá barva, která už se také někde objevuje. Tentokrát se to týká jiné části označníku.

Vždycky jsem chválil horní část označníků na pražských zastávkách (někdy přezdívaný jako „čočky“) pro přehlednost a srozumitelnost. Naopak jsem kritizoval, že Středočeský kraj na nových označnících (zaváděných v rámci integrace do PID) začal používat u názvů zastávek bílé písmo na červeném podkladu, které po čase krásně vyblednou a stanou se nečitelnými.

Bohužel někdo usoudil, že se to dá vylepšit … a tak se to skutečně „vylepšilo“. Ovšem dělali to odborníci a ještě s využitím veřejné odezvy na různé testovací návrhy, tak to přece musí být dobré, ne? No, posuďte sami. Za jediné dobré považuji, že se tam nově uvádí označení nástupiště, které se často hodí. To ostatní je podle mě jen změna k horšímu:

• Méně čitelný název zastávky. Původně byl verzálkami (velkými písmeny) a vodorovně vycentrovaný. Nově je psaný minuskami (malými písmeny), zarovnaný vlevo a zalomený tak, aby se vpravo vešlo označení nástupiště. Celé je to méně zřetelné a působí to amatérsky.
• Menší čísla linek. Oproti dřívějšku jsou výrazně zmenšena, nově navíc postrádají barevné rozlišení městských a regionálních linek (to asi není podstatné, hlavně se zaváděním nástupu všemi dveřmi). Jsou tam čitelná na kratší vzdálenost než dřív.
• Nevýrazné označení nočních linek. Dřívější inverzní vyobrazení (bílé písmo na modrém nebo černém podkladu) je pryč, nově je u nočních linek jen malý měsíček. Opět je to méně zřetelné, hlavně z větší vzdálenosti.
• Všeobecné plýtvání prostorem. Se zmenšení velikosti prakticky všeho přibyl zbytečný volný prostor. Označník na fotce je na tom ještě dobře, jiné jsou horší.

Původně tento označník vypadal takhle. Podle mě to bylo podstatně lepší. Občas mi přijde, že se úplně překopávají věci, které jsou dobré nebo potřebují jen drobné vylepšení – přestože by bylo lepší příslušné úsilí věnovat raději tomu, co dobré není. A že je takových věcí víc než dost.

Jason Arday, probíraný v minulém článku, rezignoval. Zatím nevíme, jaká další instituce se ho ujme – velmi bych se divil, kdyby žádná, a osobně bych čekal, že v příštích britských volbách se objeví na kandidátce Zelených. Nicméně i ta jeho právě uzavřená kariéra se musí nějak dořešit, zejména pak dopad jeho výuky na studenty.

Studentská obec přitom v tomto příběhu vystupuje na obou stranách, protože nátlak studentských aktivistů na “dekolonizaci” jejich univerzity pravděpodobně k celé této trapné situaci přispěl; ale ne každý student je aktivista a někteří si teď naopak stěžují na to, že Arday byl mizerný učitel (viz např. debata na Redditu) a nezvládal běžné situace – například jednu studentku, která nebyla spokojena se svojí známkou, osočil z “bělošského privilegia“. Jako obvykle, odletí-li z přetlakovaného hrnce poklička, ozývá se ex post spousta dotčených lidí a někteří studenti tlačí na přehodnocení známek, které Arday během svého působení na Cambridgi rozdal.

Z pohledu Cambridge je to velice nepříjemná situace. Hodnota univerzity je dána zejména její pověstí, a ta pověst má několik rozměrů, jež v tomto případě jdou proti sobě. Až dosud si vedení očividně myslelo, že čím více DEI a “různorodosti”, tím lepší zvuk budou v levicově-liberálním světě mít. Jenže některé lidi pořád ještě zajímá i kvalita výuky, kterou ta škola skutečně poskytuje a za kterou vybírá školné. A tam je zase ta dobrá pověst neslučitelná s působením lidí jako Arday, kterého přitom profesorka Creminová, jež jej přijímala, označila za “nejlepšího ve svém oboru na světě“. A nejen s jejich působením; hlavně s tím, že je celý systém tak nadšeně vyhledával a nekriticky vítal.

Asi nelze čekat, že by se celý ten moloch v podobě preferencí pro určité skupiny obyvatel zrušil. Je do něj zainvestováno příliš mnoho lidí, částečně psychologicky (je to druh víry), ale částečně i zcela prostě a sprostě hmotně (všichni ti proděkani pro diverzitu a další zaměstnanci, kteří z dané víry dobře žijí a kteří by si museli hledat jinou práci). Maximum, v co lze doufat, je nějaká polo-nezávislá vyšetřovací komise, ale spíš ani to ne. Velké instituce mají totiž tendenci vyšetřit sebe sama a slavnostně zjistit, že neudělaly nic špatného.

Ale trochu opatrnější asi příště budou.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Praha, 12. srpna 2026 – Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) vyhlašuje výběrové řízení na realizaci nové vlny projektu AdMonitoring, který od roku 2007 sleduje online reklamu v ČR. Cílem tendru je zmodernizovat dosavadní systém tak, aby plně odpovídal současnému digitálnímu trhu, navázal na unikátní historickou datovou bázi a přinesl vyšší pokrytí i lepší využitelnost dat pro celý trh.

Zdroj

📖 Přečíst celý článek →

📖 Přečíst celý článek →

První srpnový týden velmi pravděpodobně přinesl urovnání sporů ohledně značek Commodore, Amiga a AmigaOS, které se táhly přinejmenším skrze čtyři dekády. Tiskové zprávy zainteresovaných subjektů jsou plny optimistických prohlášení, ale také písmenek, stručně řečeno je nová situace následující:

• Společnosti Amiga Corporation a Hyperion Entertainment BV dosáhly dohody a ukončily všechny probíhající vzájemné právní spory. Dohoda zajišťuje Hyperionu možnost pokračovat ve vývoji a distribuci AmigaOS 3.1.x, 3.2.x a prozatím nevydaného AmigaOS 3.3 a to až do 31. prosince 2027. Poté musí převést veškeré zdrojové kódy systému bez částí, které byly backportovány z AmigaOS 4.x, zpět na Amiga Corporation a uvolnit všechny vývojáře, které Hyperion k vývoji těchto systémů smluvně vázal tak, aby mohli v budoucnu pracovat pro Amiga Corporation. Status AmigaOS 4.x nebyl předmětem jednání a nijak se nemění.
• Společnosti Amiga Corporation a Commodore navzájem uznaly svou existenci a potvrdili si práva na své značky. Amiga získává oficiální oprávnění používat značku Commodore a C= v historických materiálech a jejich reedicích, oplátkou licencuje společnosti Commodore k použití vše, co se týká osmibitových počítačů Commodore, zejména software a dokumentaci, která se historickým převodem značek ocitla v jejím vlastnictví.

Zdroje:

• amiga-news.de - Amiga und Hyperion verkünden außergerichtliche Einigung (Update)
• Amiga Future - Amiga Future News Portal
• Hyperion Entertainment BV and Amiga Corporation reach settlement – all ongoing legal disputes ended
• Hyperion Entertainment BV and Amiga... - Hyperion Entertainment BV | Facebook
• Corporate players in Amiga community sign various agreements to clear up some of the decades-old licensing and ownership mess – OSnews

Tak snad konečně tahle sranda, kterou bylo posledních třicet let zábavnější sledovat, než sledovat vývoj počítačů Amiga, končí.

Inštalácia: curl -fsSL https://cli.kiro.dev/install | bash
Aktualizované pre Kiro CLI 2.6.0 (august 2026)

Slash príkazy

• /help Zobraz dostupné slash príkazy a nápovedu
• /quit Ukonči aplikáciu
• /clear Vymaž aktuálnu históriu konverzácie
• /agent Správa a prepínanie agentov
• /chat Správa uložených konverzácií
• /context Správa kontextových súborov
• /code Inteligencia kódu (LSP)
• /editor Otvor $EDITOR na napísanie promptu
• /reply Cituj poslednú správu v editore
• /compact Zhrň konverzáciu a uvoľni kontext
• /tools Zobraz a sprav nástroje a ich oprávnenia
• /issue Vytvor GitHub issue
• /changelog Zobraz najnovšie zmeny CLI
• /prompts Správa vlastných promptov
• /hooks Zobraz stav kontextových hookov
• /usage Zobraz využitie kontextu, kredity a billing
• /mcp Správa načítaných MCP serverov
• /model Vyber model konverzácie
• /effort Nastav úroveň úsilia podporovaného modelu
• /mode Vyber režim KAS agenta (vibe alebo spec)
• /experiment Prepni experimentálne funkcie
• /plan Prepni na plánovací režim
• /todos Správa TODO zoznamov
• /paste Vlož obrázok zo schránky
• /checkpoint Správa snapshotov workspace
• /knowledge Správa trvalej znalostnej bázy
• /tangent Dočasná vedľajšia konverzácia bez znečistenia hlavného kontextu

Správa agentov

Interaktívne príkazy:

• /agent list Zoznam dostupných agentov
• /agent swap Prepni aktívneho agenta
• /agent create Vytvor nového agenta
• /agent edit Uprav existujúceho agenta
• /agent delete Odstráň agenta
• /agent generate Vygeneruj konfiguráciu agenta pomocou AI
• /agent rename Premenuj agenta
• /agent show Zobraz konfiguráciu agenta
• /agent schema Zobraz schému konfigurácie
• /agent set-default Nastav predvoleného agenta
• /agent help Zobraz nápovedu k príkazu

Samostatné CLI príkazy:

• kiro-cli agent list Zoznam dostupných agentov
• kiro-cli agent create Vytvor konfiguráciu agenta
• kiro-cli agent edit Uprav konfiguráciu agenta
• kiro-cli agent validate Over konfiguráciu agenta
• kiro-cli agent migrate Migruj staršie profily na agentov
• kiro-cli agent set-default Nastav predvoleného agenta
• --agent <AGENT> Spusti chat s konkrétnym agentom
• .kiro/agents/ Lokálne konfigurácie agentov
• ~/.kiro/agents/ Globálne konfigurácie agentov

Správa chatu

• /chat new Začni novú konverzáciu
• /chat resume Obnov uloženú konverzáciu
• /chat list Zobraz uložené konverzácie
• /chat save Ulož konverzáciu
• /chat load Načítaj konverzáciu
• /chat delete Vymaž uloženú konverzáciu
• /clear Vymaž aktuálnu konverzáciu
• /compact Zmenši využitie kontextu

CLI alternatívy:

• -r, --resume Obnov najnovšiu konverzáciu z aktuálneho adresára
• --resume-id <SESSION_ID> Obnov konkrétnu konverzáciu podľa ID
• --resume-picker Interaktívne vyber konverzáciu na obnovenie
• --list Alias globálneho prepínača --resume-picker
• -l, --list-sessions Zobraz uložené chat sessions pre aktuálny adresár
• -d, --delete-session <SESSION_ID> Vymaž session podľa ID
• --session-source <v1|v2> Pri mazaní obmedz úložisko na verziu v1 alebo v2

Správa kontextu

• /context add Pridaj kontextový súbor

• /context remove Odstráň kontextový súbor

• /context rm Skrátený variant odstránenia kontextu

• /context show Zobraz kontext agenta a session

• /context show --expand Zobraz rozšírené podrobnosti kontextu

• /context clear Vymaž session kontext

• /context help Zobraz nápovedu

• /compact Uvoľni miesto v kontextovom okne

• Starší príkaz /context hooks je zastaraný. Použi samostatný príkaz /hooks.

Inteligencia kódu

• /code init Inicializuj LSP servery
• /code init -f Vynúť opätovnú inicializáciu LSP serverov
• /code status Zobraz stav workspace
• /code logs Zobraz LSP logy
• /code overview Zobraz prehľad štruktúry kódu
• /code summary Zobraz súhrn kódu
• search_symbols Nájdi funkcie alebo triedy podľa názvu
• find_references Nájdi všetky použitia symbolu
• goto_definition Prejdi na definíciu
• get_diagnostics Získaj chyby a varovania
• rename_symbol Premenuj symbol naprieč kódom
• pattern_search Vyhľadávaj v AST
• pattern_rewrite Vykonaj automatický refactoring

Knowledge Base

• /knowledge add Pridaj súbory alebo adresáre
• /knowledge show Zobraz všetky položky
• /knowledge remove Odstráň položku
• /knowledge update Aktualizuj jednu alebo všetky znalostné bázy
• /knowledge clear Odstráň všetko
• /knowledge cancel Zruš operácie na pozadí
• /knowledge help Zobraz nápovedu
• --index-type Vyber Fast (BM25) alebo Best (sémantický) index
• --include Nastav vzory súborov na zahrnutie
• --exclude Nastav vzory súborov na vylúčenie

TODO manažment

• /todos view Zobraz TODO zoznamy
• /todos resume Pokračuj v TODO zozname
• /todos clear-finished Odstráň dokončené zoznamy
• /todos delete Zmaž konkrétny zoznam
• /todos delete --all Zmaž všetky zoznamy
• /todos help Zobraz nápovedu
• .kiro/cli-todo-lists/ Umiestnenie úložiska

Checkpoint príkazy

• /checkpoint init Zapni checkpointy
• /checkpoint list Zobraz checkpointy
• /checkpoint expand Zobraz detailný pohľad
• /checkpoint diff Porovnaj checkpointy
• /checkpoint restore Obnov checkpoint
• /checkpoint clean Vymaž shadow repozitár
• /checkpoint help Zobraz nápovedu
• --hard Obnov presnú zhodu workspace

Tangent mód

• /tangent Zapni alebo vypni tangent mód
• /tangent tail Ukonči tangent a zachovaj jeho posledný záznam
• /tangent forget N Odstráň posledných N správ
• /tangent forget Interaktívne vyber správy na odstránenie
• Ctrl+T Prepni tangent mód

MCP integrácia

• /mcp Zobraz a sprav načítané servery
• /mcp add Pridaj MCP server a ulož zmenu
• /mcp remove Odstráň MCP server
• /mcp list Zobraz zoznam serverov
• @server/tool Referencuj MCP nástroj
• kiro-cli mcp add Pridaj alebo nahraď nakonfigurovaný server
• kiro-cli mcp remove Odstráň server z konfigurácie
• kiro-cli mcp list Zobraz nakonfigurované servery
• kiro-cli mcp import Importuj konfiguráciu servera zo súboru
• kiro-cli mcp status Zobraz stav nakonfigurovaného servera
• --require-mcp-startup Skonči s kódom 3, ak sa niektorý povolený MCP server nespustí

Vlastné prompty

• /prompts list Zobraz dostupné prompty
• /prompts get Získaj konkrétny prompt
• /prompts details Zobraz podrobnosti promptu
• /prompts create Vytvor prompt
• /prompts edit Uprav prompt
• /prompts remove Odstráň prompt
• @prompt-name Vyvolaj uložený prompt

Nástroje a oprávnenia

• /tools Zobraz nástroje a ich aktuálne oprávnenia
• /tools trust Povoľ vybraný nástroj bez ďalšieho potvrdenia
• /tools trust-all Povoľ všetky nástroje bez ďalšieho potvrdenia
• /tools untrust Zruš trvalé povolenie nástroja
• /tools reset Obnov oprávnenia nástrojov
• -a, --trust-all-tools Dovoľ modelu používať všetky nástroje bez potvrdenia
• --trust-tools <TOOL_NAMES> Povoľ iba čiarkami oddelený zoznam nástrojov

Zabudované nástroje

• execute_bash Spúšťanie shellových príkazov
• fs_read Čítanie súborov a adresárov
• fs_write Vytváranie a úprava súborov
• fs_search Vyhľadávanie v súboroch
• code Operácie nad kódom a LSP
• use_aws Volania AWS API cez CLI
• web_search Vyhľadávanie na webe
• web_fetch Načítanie obsahu URL
• knowledge Operácie nad knowledge base
• use_subagent Delegovanie úloh na subagentov

Experimentálne funkcie

Funkcie sa zapínajú alebo vypínajú cez /experiment:

• knowledge Trvalé uloženie a vyhľadávanie kontextu
• thinking Rozšírené uvažovanie krok za krokom
• tangent Izolované vedľajšie konverzácie
• todos Správa úloh
• checkpoint Snapshoty workspace
• delegate Staršie delegovanie úloh; postupne ho nahrádza nástroj pre subagentov

Klávesové skratky

• Ctrl+K Fuzzy vyhľadávanie slash príkazov
• Ctrl+T Prepni tangent mód
• Shift+Tab Prepni plánovací režim
• Tab Prijmi automatické doplnenie
• Ctrl+C Zruš aktuálnu operáciu
• Ctrl+D Ukonči aplikáciu (alternatíva k /quit)
• ↑ / ↓ Naviguj v histórii príkazov

Špeciálne znaky

• ! Spusti shellový príkaz priamo
• @ Vyvolaj uložený prompt alebo referencuj zdroj
• ↯ Indikátor tangent módu
• [agent] Indikátor aktuálneho agenta
• > Štandardný prompt

Parametre príkazu kiro-cli chat

kiro-cli chat [OPTIONS] [INPUT]

• [INPUT] Prvá otázka odoslaná asistentovi
• -r, --resume Obnov najnovšiu konverzáciu z aktuálneho adresára
• --resume-id <SESSION_ID> Obnov konkrétnu konverzáciu
• --resume-picker Interaktívne vyber konverzáciu
• --agent <AGENT> Použi zadaného agenta
• --model <MODEL> Použi zadaný model
• --effort <EFFORT> Nastav úsilie, napríklad low, medium, high, xhigh alebo max
• -a, --trust-all-tools Povoľ všetky nástroje bez potvrdenia
• --trust-tools <TOOL_NAMES> Povoľ iba zadané nástroje
• --no-interactive Spusti bez očakávania používateľského vstupu
• -l, --list-sessions Zobraz uložené sessions aktuálneho adresára
• --list-models Zobraz dostupné modely a skonči
• -f, --format <FORMAT> Formát výpisu: plain, json alebo json-pretty
• -d, --delete-session <SESSION_ID> Vymaž uloženú session
• --session-source <v1|v2> Vyber úložisko session pri mazaní
• -w, --wrap <WRAP> Nastav zalamovanie: always, never alebo auto
• --require-mcp-startup Vyžaduj úspešné spustenie všetkých MCP serverov
• --tui Použi nové terminálové UI
• --legacy-ui, --classic Použi staré používateľské rozhranie
• --agent-engine <v2|v1|kas> Vyber engine agenta; predvolený je v2
• --mode <vibe|spec> Vyber režim KAS agenta; predvolený je vibe
• -v, --verbose Zvýš podrobnosť logovania; možno použiť opakovane
• -h, --help Zobraz nápovedu

Hlavné CLI príkazy

• kiro-cli debug Ladenie aplikácie
• kiro-cli settings Nastavenie vzhľadu a správania
• kiro-cli setup Nastavenie komponentov CLI
• kiro-cli update Aktualizácia aplikácie Kiro
• kiro-cli diagnostic Spustenie diagnostických testov
• kiro-cli init Vygenerovanie konfiguračných súborov shellu
• kiro-cli theme Zobrazenie alebo nastavenie témy
• kiro-cli issue Vytvorenie GitHub issue
• kiro-cli login / logout Prihlásenie alebo odhlásenie
• kiro-cli whoami Informácie o aktuálnom používateľovi
• kiro-cli profile Profil používateľa
• kiro-cli user Správa účtu
• kiro-cli doctor Diagnostika a oprava bežných problémov
• kiro-cli launch / quit / restart Ovládanie desktopovej aplikácie
• kiro-cli integrations Správa systémových integrácií
• kiro-cli translate Preklad prirodzeného jazyka na shellový príkaz
• kiro-cli dashboard Otvorenie dashboardu
• kiro-cli chat AI asistent v termináli
• kiro-cli mcp Správa MCP
• kiro-cli inline Inline dopĺňanie shellu
• kiro-cli agent Správa agentov
• kiro-cli acp Agent Client Protocol (ACP)

Globálne prepínače

• -v, --verbose Zvýš podrobnosť logovania
• --help-all Zobraz nápovedu pre všetky podpríkazy
• --agent <AGENT> Spusti chat so zadaným agentom
• --tui Spusti chat v TUI režime
• --classic Spusti chat v klasickom rozhraní
• -r, --resume Obnov poslednú konverzáciu z aktuálneho adresára
• --resume-id <SESSION_ID> Obnov konkrétnu konverzáciu
• --resume-picker, --list Interaktívne vyber konverzáciu
• -h, --help Zobraz nápovedu
• -V, --version Zobraz verziu

Nastavenia

kiro-cli settings list
kiro-cli settings open
kiro-cli settings <KEY> <VALUE>
kiro-cli settings --delete <KEY>

• --global Nastav alebo odstráň globálnu hodnotu; ide o predvolený rozsah
• --workspace Nastav alebo odstráň hodnotu iba pre workspace
• -d, --delete Odstráň kľúč bez zadania hodnoty
• -f, --format <plain|json|json-pretty> Vyber formát výpisu

Často používané kľúče zo starších konfigurácií:

• chat.defaultAgent Predvolený agent

• chat.defaultModel Predvolený model

• chat.diffTool Externý diff nástroj

• chat.enableThinking Zapnutie thinking režimu

• chat.enableKnowledge Zapnutie knowledge base

• chat.enableTodoList Zapnutie TODO zoznamov

• chat.enableTangentMode Zapnutie tangent módu

• telemetry.enabled Zapnutie alebo vypnutie telemetrie

• Dostupnosť starších kľúčov závisí od zvoleného agenta a migrovanej konfigurácie. Aktuálne hodnoty vždy over cez kiro-cli settings list.

Podporované jazyky (LSP)

• TypeScript/JavaScript – typescript-language-server (.ts, .js, .tsx, .jsx)
• Rust – rust-analyzer (.rs)
• Python – pyright (.py)
• Go – gopls (.go)
• Java – jdtls (.java)
• Ruby – solargraph (.rb)
• C/C++ – clangd (.c, .cpp, .h, .hpp)
• Kotlin – kotlin-language-server (.kt, .kts)
• Tree-sitter (zabudovaný) – Bash, C#, Elixir, Lua, PHP, Scala, Swift a ďalšie

Zapište si do diáře aneb hezky přehledně a na jednom místě akce pro druhou polovinu roku 2026.

Změna termínů vyhrazena 😉

I se začátkem druhého prázdninového měsíce je tu nová epizoda podcastu Digitální Mlha, který připravuje CZECH CYBER TV ve spolupráci s Nettles Consulting. Najít jí můžete již nyní na YouTube a Spotify a podíváme se v ní na experimentální AI model OpenAI, který unikl z testovacího prostředí a kompromitoval systémy třetí strany, prodloužení výjimky Chat Control 1.0, útoky na americké vodárny nebo sociotechnický útok, který připravil Správu nemovitostí v Hradci Králové o 46 milionů korun…

Případ Jasona Ardaye není jen jeho ostudou. Je to ostuda pro celý Cambridge.

Když se 37-letý Jason Arday roku 2023 stal profesorem sociologie na univerzitě v Cambridge, britská média se zaplnila oslavnými články: BBC, The Guardian. Jejich tón byl jednoznačný: nejmladší černý profesor na Cambridgi! Překonal obrovské osobní problémy, do jedenácti nemluvil, do osmnácti neuměl číst a psát! Arday se zkrátka “trefil do doby”, ve které se kácely pomníky starých bílých mužů. Uprázdněné podstavce je vždycky potřeba zase něčím zaplnit, a Arday se svými příběhy o bídném mládí naplňoval pozici Dokonalého Černocha, po kterém postmoderní univerzity dychtí stejně, jako knedlo a vepřo po nějakém tom zelu.

O tři roky později bublina splaskla, když byl Arday donucen rezignovat. Ukázalo se, že si vymýšlí jak na běžícím pásu, do té míry, že to překonávalo běžné standardy podvodu a hraničilo spíš s nějakou diagnózou. Tak například měl prý uběhnout 30 maratonů za 35 dnů, vybrat 5 milionů liber na charitu a odběhat 600 mil (zhruba tisíc kilometrů) na běžeckém pásu za šest dní (později slevil na dvanáct). Měl hrát na profesionální úrovni kulečník, obhájit dizertaci těsně po operaci mozkového nádoru, po níž zapomněl její obsah(!) a hostovat na dvou dalších univerzitách (neexistuje o tom žádný záznam).

Některé jeho výroky nebyly jen prosté baronství-Prášilovství – hovořil o zločinech. Dokonce i dříve důvěřivý Guardian se jej začal vyptávat na to, zda mu skutečně nějací neznámí rasisté na kampusu vyhrožovali nožem (neexistuje žádný kamerový záznam a policie nic neví) nebo jeho rodičům poslali domů prasečí hlavu (nic takového se nevyšetřovalo). Jeho odpověď novinářům, kteří se jej vyptávali na důkazy, je celkem vypovídající:

“To be honest with you, I thought you’d just believe me.”

“Popravdě řečeno jsem si myslel, že mi prostě uvěříte.”

Pro Ardayovu akademickou kariéru bylo nejhorší podezření z plagiátorství, které bylo poprvé vzneseno už roku 2023 jeho kolegou profesorem Cofnasem. To je za normálních okolností pro akademika katastrofální věc, vykrádání kolegů se obvykle netoleruje. Leč Arday byl Ideální Černoch a univerzita v Cambridge vůči němu příliš rigorózní nebyla. Naopak zpočátku označovala zájem o nesrovnalosti v Ardayově kariéře za “zlovolnou kampaň zamířenou na jeho diskreditaci” (Spectator); příslušné vyjádření ovšem mezitím ze stránek Cambridge zase zmizelo.

Arday sám je možná patologický lhář, ale nikoliv klasický blázen, který by nevěděl, co dělá. Jeho jednání spíš odpovídá profilu běžného drzého podvodníka. Loni si najal agresivní právní firmu, aby (úspěšně) zabránil publikaci jednoho kritického článku v novinách a zároveň téhož novináře, Jacka Grovea, udal na policii za obtěžování. Případ byl odložen, ale vyšetřující policista zároveň Groveovi doporučil, aby Ardaye už nekontaktoval, protože “se to podepisuje na jeho duševním zdraví”.

Případ patologického profesora za sebou nechává dva pomníčky. Jedním z nich je jeho oslavný životopis, který má vyjít za pár dní, v pondělí 11. srpna, ve slavném nakladatelství Simon & Schuster. Jde o další velkou a zavedenou instituci, která rezignovala na kritické standardy, protože ten Hluboký Lidský Příběh (čili háelpéčko) zkrátka vypadal příliš dobře.

Druhou je pověst samotné Cambridge, která prokázala, že zatemnění mozku ideologií je problém, jenž se intelektuálům nijak nevyhýbá. A nejen Cambridge; ona petice na Ardayovu podporu, ve které je líčen jako nevinná svatá oběť rasismu, přitáhla přes 16 tisíc podpisů, včetně profesorů, poslanců a šéfa britské strany Zelených Zacka Polanského. Kolik z nich si dalo aspoň trochu práce seznámit se s případem, ve kterém zaujali tak radikální stanovisko?

Inu, mít správné postoje je pro členství v “lepší společnosti” důležitější, než mít pravdu. To se nemění.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Rok 2025 byl v mnoha ohledech rokem nových začátků. Vstoupili jsme do nového strategického období, přivítali nové vedení spolku a společně hledali odpovědi na otázky, které přináší rychle se měnící svět kolem nás. Když se dnes ohlížím zpět, nejvíce si nevybavuji jednotlivá čísla, ale okamžiky spolupráce, odvahy zkoušet nové věci a důvěry, která nám umožňuje posouvat Wikimedia ČR stále dál. 

Cesty ke svobodným znalostem

Když se ohlížím za rokem 2025, vybaví se mi několik lidí, na které jen tak nezapomenu.

Karelkam, nejaktivnější editor v rámci výzvy Československo na editatonu Ženy jižních Čech
FOTO: Libor Staněk, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Jedním z nich je KarelKam, ročník 1941 a absolvent programu Senioři píší Wikipedii. V roce 2025 se stal nejaktivnějším editorem výzvy Československo, během níž vytvořil nebo upravil 55 článků. 

„Moje přispívání do Wikipedie je (možná) smysluplným naplněním mých volných chvil. Stále nacházím inspiraci pro další příspěvky,“ říká. 

Jeho příběh pro mě dobře vystihuje, o co nám jde: nejen přivádět k Wikipedii nové lidi, ale vytvářet prostředí, ve kterém mohou zůstat a dál ji rozvíjet.

Příběh programu Senioři píší Wikipedii přitom zaujal i daleko za hranicemi Česka. V červnu nás navštívili studující a vyučující z taiwanské National Tainan Junior College of Nursing, kteří se o naší práci dozvěděli díky článku o editující seniorce Jiřině Kádnerové ve francouzském periodiku. Zajímalo je, co české seniorky a seniory motivuje, jak jejich zapojení podporujeme a jakou roli v programu hrají knihovny a další partneři. Jeden osobní příběh tak propojil českou seniorskou komunitu, francouzská média a vzdělávací instituci z Tchaj-wanu.

Stejně mě těší i to, že se otevíraly nové cesty ke dlouhodobému zapojení také studentkám a studentům Univerzity Karlovy. Vedle semináře Píšeme Wikipedii absolvovala jedna studentka odbornou stáž v rozsahu 120 hodin a další čtyři studující navrhli novou podobu wikiportálu Informační věda a knihovnictví.

GabrielaVicanova, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Wikipedie pro ně nebyla jen zdrojem informací, ale prostředím, ve kterém mohli své znalosti, dovednosti a nápady využít ve prospěch širší komunity.

Právě z podobných cest se skládá práce Wikimedia ČR. Některé začínají kurzem, jiné školním projektem nebo náhodným setkáním s Wikipedií. Naším úkolem je pomoci lidem udělat další krok a vytvořit podmínky, aby jejich první zkušenost mohla přerůst v dlouhodobé zapojení.

Podrobnější přehled aktivit, výsledků a dopadů naší práce lze najít ve výroční zprávě za rok 2025.

Propojený ekosystém

Rok 2025 byl prvním rokem naplňování Strategického plánu pro období 2025–2027. Nový strategický rámec nám pomohl pojmenovat oblasti, na kterých chceme v příštích letech stavět – vzdělávání, komunitu, partnerství, kulturu spolku a mezinárodní zapojení. Zároveň se ukázalo, že největší hodnotu nepřinášejí jednotlivé programy samy o sobě, ale jejich vzájemné propojení. 

Dobrým příkladem takového propojení je pro mě projekt Zaniklé zvony realizovaný ve spolupráci s Českým rozhlasem. Partnerství s veřejnoprávní institucí umožnilo zpřístupnit nahrávky téměř devadesáti historických zvonů, z nichž většina byla zrekvírována během druhé světové války.

Za výsledkem přitom stojí společná práce lidí s různými zkušenostmi a rolemi. Zvukař Archivu Českého rozhlasu Miloslav Turek se postaral o digitalizaci historických nahrávek, archivářka Jana Bartošová o jejich nahrávání, popisy a propojování v Českém rozhlase a Michal Josef Špaček za komunitu a Wikimedia ČR o propojení s položkami na Wikidatech a jednotlivými články na Wikipedii. Z archivních záznamů se tak díky společné práci stal svobodně dostupný a vzájemně propojený obsah.

“Je to ukázkový příklad spolupráce: Český rozhlas sám nahrál historické zvukové záznamy na Wikimedia Commons, my jsme pomohli s procesem, licencemi a propojením dat. Výsledkem je, že si dnes lidé mohou poslechnout zaniklé zvony přímo u hesel kostelů na Wikipedii,”

– Michal Josef Špaček, externí spolupracovník, wikidata specialista

Pavel Bednařík (WMCZ), CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Zaniklé zvony ukazují, jak může Wikimedia ČR propojovat kulturní instituce, dobrovolnickou komunitu a technologické nástroje hnutí Wikimedia a proměňovat historické materiály v živou součást svobodného poznání. Projekt je zároveň ukázkou konkrétního dopadu naší práce – díky otevřeným licencím a spolupráci napříč obory si dnes může kdokoli na světě poslechnout zvuky, které byly po desítky let skryty v archivech.

Klíčové momenty roku

Každý rok přináší okamžiky, které přesahují běžný provoz organizace a ukazují, kam se Wikimedia ČR posouvá. Rok 2025 byl v tomto ohledu výjimečný – potvrdil naši rostoucí roli v mezinárodním hnutí, otevřel nové možnosti podpory svobodných znalostí a znovu připomněl, že Wikipedie je v době umělé inteligence důležitější než kdy dříve. Z velkého množství našich aktivit vybírám čtyři události, které podle mě nejlépe vystihují uplynulý rok.

Wikimedia Youth Conference Prague

V květnu 2025 jsme iniciovali a zorganizovali historicky první globální Wikimedia Youth Conference. Do České republiky přijeli mladí wikimediáni a wikimediánky z celého světa, aby společně diskutovali o budoucnosti hnutí Wikimedia, sdíleli své zkušenosti a hledali cesty, jak dát mladé generaci větší prostor a odpovědnost při jeho dalším směřování.

A že tato generace už budoucnost Wikimedia skutečně utváří, ukázalo i letošní vyhlášení Wikimedian of the Year. Hned dva mladí lidé účastnící se pražské konference se objevili mezi oceněnými. Chlod Alejandro z Filipín se stal vůbec prvním držitelem nového ocenění Community Connector za schopnost propojovat komunity, technickou práci a mladou generaci wikimediánů a wikimediánek. Mari Avetisyan z Arménie získala čestné uznání za svou práci s mladými lidmi ve střední a východní Evropě a za vytváření prostředí, ve kterém mohou najít své místo v komunitě podobně, jako ho kdysi našla ona sama.

Jejich příběhy ukazují, že mladí wikimediáni a wikimediánky nejsou jen budoucností hnutí – už dnes vytvářejí jeho nástroje, vedou komunity a předávají zkušenosti dalším. I proto pro nás bylo důležité vytvořit v Praze prostor, kde se mohou potkávat, učit se od sebe a společně přemýšlet o tom, kam se Wikimedia bude dál ubírat. 

Wikikompas: nový rozcestník do světa Wikimedia

Jak vysvětlit veřejnosti, že Wikimedia není jen Wikipedie? A jak ukázat, že mezi prvním workshopem, editatonem, dobrovolnictvím nebo podporou spolku existuje přirozená cesta?

Právě na tyto otázky odpovídá Wikikompas.cz, nový online rozcestník spuštěný v roce 2025. Pomáhá lidem zorientovat se v možnostech, které svět Wikimedia nabízí, a najít si mezi nimi vlastní cestu – ať už chtějí začít editovat, vzdělávat, fotografovat, spolupracovat nebo naši práci podpořit.

Wikikompas je pro mě zároveň docela přesným symbolem roku 2025. Nejde totiž jen o to dělat stále více aktivit, ale pomáhat lidem najít cestu mezi nimi a vytvářet prostředí, ve kterém mohou od prvního setkání s Wikimedia pokračovat k dlouhodobému zapojení.

Klub podporovatelů Wikipedie

Rok 2025 přinesl také důležitý krok směrem k dlouhodobé udržitelnosti organizace. Spustili jsme Klub podporovatelů Wikipedie, který propojuje lidi věřící v hodnotu svobodných znalostí a nabízí jim možnost podílet se na rozvoji Wikipedie a dalších projektů Wikimedia.

Za vznikem Klubu stojí jednoduchá myšlenka: Wikipedie nevzniká sama od sebe. Stojí za ní tisíce hodin dobrovolnické práce, desítky vzdělávacích aktivit a stovky lidí, kteří věří, že otevřený přístup ke znalostem má své místo i v 21. století. Klub podporovatelů Wikipedie je proto nejen novým fundraisingovým nástrojem, ale také pozvánkou ke spoluvytváření budoucnosti svobodných znalostí, ve které se Wikipedie stává majákem v moři dezinformací, kulturních válek a uměle generovaného obsahu.

„Wikipedii podporuji, protože v době informačního chaosu nabízí něco čím dál vzácnějšího: volně dostupné informace, které ověřuje komunita a čas. Chci pomáhat budovat svět, v němž se můžeme opřít o sdílené lidské znalosti a každý k nim může svobodně přispívat,“

– členka našeho klubu

Wikipedie v době umělé inteligence

A právě téma umělé inteligence provázelo rok 2025  jako žádné jiné. Otázka, jakou roli bude hrát Wikipedie ve světě velkých jazykových modelů, zaznívala na Wikikonferenci, v médiích i v našich advokačních aktivitách.

Silným momentem se stala debata Josefa Šlerky a Josefa Holého na Wikikonferenci 2025. Jejich vystoupení i následná diskuse potvrdily význam Wikipedie jako důvěryhodného zdroje i klíčové infrastruktury současného digitálního světa:

„Vztah Wikipedie a AI, tak jak jev současnosti nastaven, je pro Wikipedii parazitický. Přitom Wikipedie je pro velké jazykové modely v tuto chvíli v zásadě kritickou infrastrukturou a pravděpodobně jí i nadále zůstane.”

– Josef Holý, technologický publicista

Wikimedia ČR se proto v roce 2025 intenzivně věnovala tématům veřejnoprávního obsahu, otevřených licencí a důvěryhodnosti informací. 

Jestliže nám Wikikompas pomáhá hledat cestu uvnitř světa Wikimedia, kampaň Maják v moři dezinformací  připomíná druhou stránku naší mise: pomáhat lidem orientovat se ve světě informací.

Závěrem

Jan Sýkora (WMCZ), CC0, via Wikimedia Commons

Když se ohlížím za rokem 2025, mám radost především z toho, že jsme do nového strategického období vstoupili bez ztráty tempa. Znovu se ukázalo, že největší síla Wikimedia ČR je v lidech – v jejich ochotě spolupracovat, sdílet své znalosti a věnovat svůj čas něčemu, co má smysl i pro ostatní.

Rok 2026 před nás staví další výzvy. Chceme lépe pracovat s dlouhodobým zapojením nových editorek a editorů, posílit Wikidata/Tech a dál propojovat naše programy i komunitu. V době rychlého rozvoje umělé inteligence navíc roste význam otevřených, ověřitelných a volně dostupných znalostí – a s ním i odpovědnost, kterou jako Wikimedia neseme.

Děkuji Martinovi Urbancovi, novému předsedovi spolku, za skvělou spolupráci, stejně jako členkám a členům, dobrovolníkům a dobrovolnicím, zaměstnankyním a zaměstnancům, partnerům, dárkyním a dárcům a všem, kdo Wikimedia ČR věnují svůj čas, energii a znalosti.

Wikipedie není jen internetovou encyklopedií. Pro mě je především důkazem toho, čeho mohou lidé dosáhnout, když své znalosti sdílejí. Děkuji, že ji tvoříte s námi. 

Klára Joklová
Výkonná ředitelka Wikimedia ČR

Organizátoři konference CYB3R DAYS, jejíž letošní běh nás čeká začátkem září, mě v minulém týdnu pozvali do své videosérie Meet the speaker, kde jsme se bavili o přednášce, kterou mám na jmenovanou konferenci připravenou.

Přednáška nese návzev “Jak postavit smysluplný CTI program bez významnějších finančních investic” a pokud vás zajímá, čemu se v ní budeme věnovat, doporučil bych vám shlédnout záznam z výše zmíněného natáčení, který najdete na tomto odkazu.