Planeta OpenAlt

Twitter zajtra ukončuje podporu pre aplikáciu TweetDeck for Mac. To znamená, že ďalej už nebude vyvíjaná, podporovaná a dostupná na stiahnutie.

Deje sa tak 3 dni pred 14. narodeninami tejto aplikácie. Áno aplikáciu v roku 2008 uviedol Iain Dodsworth s počiatočnou investíciou 300 tisíc dolárov od investorov. Rok na to bola uvedená verzia pre iPhone, v roku 2010 pre iPad. No a v 2011 kupuje TweetDeck Twitter za 25 miliónov dolárov.

Aj keď názov napovedá zameranie práve na Twitter ako platformu, tak Tweetdeck vedel postovať a pracovať aj s ďalšími sociálnymi sieťami: Facebook, MySpace, Linkedin, Google Buzz či Foursquare. Po akvizícii začali ostatné siete prirodzene odpadať.

TweetDeck je parádny pre svoj dizajn v stĺpcoch, kde je možne sledovať rôzne listy, hastagy, účty a pod. Ak beriete Twitter vážne inak to ani nejde. A pri správe viacerých účtov a plánovaní tweetov je to dokonca nevyhnutnosť.

Skúsil ste nastaviť minúty pri plánovaní postu na Twiiter.com? Ten dropdown s minútami je mega fail už veľmi dlho.

TweetDeck for Mac teda končí svoju životnú púť 1. júla 2022. Ďalej bude dostupný ako webová aplikácia na tweetdeck.twitter.com. Ja sa už mesiac pokúšam na ňu zvyknúť, ale vôbec mi to nejde. Budem si ale musieť.

Pri objavovaní kontajnerov a Kubernetes nejde OpenShift prehliadnuť. Red Hat OpenShift je otvorená kontajnerová platforma pripravená pre hybridné riešenia. Vie bežať v cloude, edge alebo on-prem. Rieši komplexnosť kontajnerových platforiem, ktorá je často uvádzána ako problém pri adopcii cloud native vo firmách. A práve o tom, ako Red Hat OpenShift po "vybalení" veľa starostí a operatívy vývojárom a aj administrátorom rieši, porozpráva Patrik Plachý.

Patrik začal ako vývojár v C a neskôr v C++, Pascale a Pythone. Neskôr programoval moduly pre Oracle Database a prešiel k návrhu kódu pre backendy. Pomáhal u zákazníkov zavádzať Enterprise systémy a v posledných rokoch sa zameriaval na systémy Linux, prácu s Clusterware a High Availability. V súčasnej dobe je zamestnaný ako Solution Architect v Red Hat, kde sa špecializuje na oblasť kontajnerového vývoja a jeho nasadenie u zákazníkov v ČR a SR.

V diskusii s Patrikom Plachým sa dozviete:
00:00 - Úvod a predstavenie
09:30 - Ako vznikol OpenShift a na čo sa hodí
19:50 - V čom je rozdieľ medzi Kubernetes a OpenShift
29:50 - Čo prináša OpenShift naviac oproti iným distribúciam
44:00 - OpenShift robí štastnejších DEV alebo OPS ľudí?
54:20 - Kam sa OpenShift uberá a ako bude vyzerať v budúcnosti
1:02:30 - Otázky od divákov

Websupport Tech Talks sú diskusie s expertmi o témach ako cloud, vývoj aplikácií a webov, backend, DevOps, bezpečnosť, vzdelávanie v tímoch a open-source.

- Komerce

Už je to šest let, co jsem běžel maraton, a ze vzpomínek žiju dosud. Třeba to, že mobilní aplikace byly peklo (jak je to dnes nehodlám zjišťovat). Vedlo mě to k tomu, že jsem si pořídil Garmin Forerunner 220. Nelituji, ale uměly jen běh (změna typu aktivity se musela dělat otravně až v softwaru Garmin Connect) a především po letech dosluhovala baterka, což byl problém hlavně v zimě a při dlouhých aktivitách. Loni v létě jsem tedy koupil Garmin Forerunner 945 a přináším pár postřehů hobíka, které jsem za tu dobu stačil zaznamenat.

Úvod

S Garminem jsem byl celkem spokojený, ale netrval jsem na značce. Hledal jsem hodinky s podporou více sportů včetně plavání, zejména s přihlédnutím k počítání bazénů a měření teploty kvůli otužování. Při nákupu jsem vycházel z recenze na gone4.run, které nehodlám tímto konkurovat.

Plavání

Začal jsem se otužovat ještě před vlnou covidu, než to začalo být módní, ale nijak jsem si to neměřil. A znáte to, co nenaměříte, to se nepočítá. Ne, ale vážně, důležité je sbírat data a mít možnost je vyhodnotit. Zajímal mě třeba vliv chladu na srdeční tep, ale hrudní pás Garmin Forerunner 220 ve vodě bohužel nefungoval. Pás na plavání není extra pohodlný a Forerunner 945 umí ve vodě tep pomocí optického senzoru. Chtěl jsem mít i záznam o teplotě vody. To hodinky v době koupě uměly, ale pak se to najednou vypnulo. Získat někde release notes k firmwaru byl očistec. Nakonec se vysvětlilo, že to úmyslně vypnuli pro bazény kvůli vlivu chlóru na čidlo pod proudem (ale kdo jim to má věřit) a nechali pro plavání v otevřené vodě. V rámci otužování stejně vlivem tělesného tepla měří zhruba o dva stupně víc a v zimě hodinky během krátkého otužování pomalu ani nestihnou vychladnout. Garmin prodává extra teplotní čidlo, ale to se mi kupovat nechce. Dále mám problém s délkou bazénu, můžete si sice nastavit vlastní, to je super, ale minimum je 14 metrů. Chápu, je to asi kvůli přesnosti vyhodnocení obrátky, ale takhle dlouhý bazén nemám. Na GPS měření není extra spoleh. Dost by se mi líbilo, kdyby si člověk mohl bazény počítat sám tlačítkem mezičasu. Takže spolehlivě nakonec sbírám hlavně čas a tep.

Kolo

Cyklista byl nepřítel, po kterém se házelo kamení, což bychom si mohli postesknout i dneska. Často vzpomínám na dovolenou v Provence, kde jsem řidičům dával znamení, že mě můžou předjet, ale klidně jeli dvě serpentiny krokem, dokud sami pořádně neviděli. No nic, pořídil jsem si Garmin Radar, který kromě toho, že pořádně bliká, hlavně dokáže upozornit na blížící se vozidlo. Když vám ve sjezdu hučí vítr kolem uší, tak nic pořádně neslyšíte. A když přeci jen slyšíte, tak třeba jen jedno, radar oproti tomu dokáže počítat. Samozřejmě nesmíte se na to slepě spoléhat a při vybočení pochopitelně vždy rozhlédnout. Jo a prý to umí i domluvu v peletonu, abyste si neblikali vzájemně do očí, ale jezdím převážně sám, tak nevím. Letos na jaře uvedli i verzi radaru se záznamovou kamerou.

Mapy využijete i pro běh, ale pro mě jsou zásadní především na kole. Jezdil jsem hlavně známé trasy, protože je otrava na každé druhé křižovatce koukat do telefonu, kudy jet. Tráví se tím spoustu času a vypadnete z tempa. Nejsem dost odvážný na to, abych vozil telefon na řídítkách. Dneska si naklikám trasu na mapy.cz, exportuju GPX soubor a importuju do hodinek. Rozlišení displeje není žádná sláva, ale jezdí se s tím jako s navigací v autě. Před křižovatkou vám hodinky pípnou a dají informaci o směru. Náramně mě to baví. Píchnu prstem do mapy, kde to vůbec neznám, a objevuji nová místa, kam bych se dřív víc zdráhal jet. A vůbec se víc odvažuju mimo cesty (když už má člověk to cyklokrosové kolo, že jo).

Běh

Hodinky umí detekci pádu a funguje to i pro kolo. Mnohdy chodím běhat v noci doprostřed lesa, kde by mě s trochou štěstí možná někdo ráno našel. Jednou jsem se vysekal na náledí, sice na místní komunikaci, ale tam taky projede jedno auto za večer. Naštěstí jsem se nepraštil do hlavy, ale ještě teď mě děsí představa, jak to mohlo dopadnout. Forerunner 945 detekuje pád, spustí alarm, který máte šanci odvolat, a pak pošle e-mail a/nebo SMS s polohou na předem určený kontakt. Bál jsem se falešných poplachů, ale funguje to celkem spolehlivě. Simuloval jsem pád na trampolíně. Vypozoroval jsem, že musíte chvíli ležet. Pokud se hned zvednete, tak se bere, že jste v pohodě. Jeden falešný a oprávněný poplach jsem zaznamenal, když jsme si při zastávce na kole dávali s dětmi závody v běhání. Když jsem se po sprintu v cíli prudce zastavil a chvíli stál, tak to vyhodnotily jako pád. Falešné poplachy mě ale opravdu netrápí.

Hodinky mě dokopaly běhat i kratší trasy a víc střídat vyšší a nižší intenzitu. Dřív by mi to přišlo mrhání běžet jen šest kilometrů, když už člověk vyběhne a musí se sprchovat. V rámci přípravy na letošní Zimní běh na Blaník mi přišlo, že při celkově nižším objemu jsem byl lépe připravený. Ale těžko se to srovnává, velký vliv má počasí (letos obzvláště vypečené). V absolutních číslech jsem běžel hůř o 4 vteřiny na kilometr (tedy 5:38/km), ale byl jsem 61 z 290. Před dvěma lety s lepším časem horší umístění, 132 z 458

Hodinky odhadují čas na 10 km, ale kecají a ukazují něco, na co jsem neměl. Za poslední rok jsem žádnou desítku neběžel, abych ověřil, ale je to asi všeobecně známý problém, viz What is wrong with the Garmin Race Predictor.

Umí měřit i okysličení krve. To jsem vypnul, neměním výrazně nadmořskou výšku a šetřím baterii, ale v době covidu jste mohli mít po ruce oxymetr pro případ onemocnění.

Jachting

Loni jsem na plachetnici ztratil čepici. To je pochopitelně hloupost, ale píšu to proto, že se nám nepovedl manévr muž přes palubu. To není jak v autě, kdy zabrzdíte a zacouváte. Tohle byla loď bez jakýchkoliv přístrojů, takže tlačítko MOB (Man Over Board) byste hledali marně. Forerunner 945 to umí, stačí jen namapovat na tlačítko dle vlastního výběru. Máte pak přehled o vzdálenosti a azimutu k zaznamenané pozici. Letos jsem připraven.

Jachting není v základních aktivitách, takže ještě musím dohledat vhodnou aplikaci v obchodě Connect IQ. Když jsem to zkoumal posledně, tak zajímavé byly jen placené a bez vyzkoušení se mi nechtělo hned utrácet. Navíc mi přišlo, že vyžadovaly příliš mnoho oprávnění. Máte-li tip, sem s ním.

Sjezdové lyžování

K sjezdovému lyžování jen telegraficky. Počítání sjezdů a měření maximální rychlosti funguje, víc ani nepotřebuju.

Závěr

Celkově jsem s Garmin Forerunner 945 a příslušenstvím spokojen. Vyzdvihl bych navigaci, detekci pádu a radar na kolo. Koupil bych znovu. Trochu mě vypekla podpora plavání pro moje potřeby otužování v malém bazénu, to bych si dokázal představit výrazně lepší.

Související

• Jak jsem trénoval na maraton

Nadace OSF udělila již po dvanácté novinářské ceny. Ocenění v celkem čtrnácti kategoriích převzalo 23.června večer na slavnostním udílení v prostorách Jatka78 deset českých novinářů a novinářek a čtyři novinářské týmy. Do soutěže Novinářská cena 2021 bylo přihlášeno 654 příspěvků. Vedle zavedených redakcí se do finále probojovaly i příspěvky z menších regionálních titulů. Poroty navíc vyhlásily jedno zvláštní ocenění. 

Všechny oceněné příspěvky otevíraly závažná témata, která v uplynulém roce nejvíce rozčeřila stojaté vody. Petra Procházková (Deník N) i Tomáš Brolík (Respekt) se ve svých reportážích zaměřili na uprchlickou krizi na bělorusko-polských hranicích. Petr Koubský (Deníku N) i tým datových žurnalistů (iRozhlas.cz) tematizovali covid. Tereza Reková (ČRo Plus) vytvořila dokuseriál o dezinformacích a konspiračních teoriích. A Nikola Klepáčková s Lukášem Nechvátalem (Investigace.cz) i Josef Pazderka (Aktuálně.cz) si posvítili na různé aspekty dnešního Ruska. 

Cenu Karla Havlíčka Borovského za mimořádně společensky přínosné texty si odnesl Robert Čásenský (Reportér Magazín). Novinářskou křepelku určenou novinářům a novinářkám do 33 let věku letos získal Vojtěch Boháč (Voxpot) za reportérskou odvahu ve válečném konfliktu i při založení vlastního média. Nováčky mezi finalisty soutěže byly redakce Ekolist zastoupená Zdeňkou Kováříkovou, která zvítězila v kategorii Solutions Journalism – žurnalistika zaměřená na řešení, či občasník Tomáše Moslera Příbramský bublifuk, jenž se umístil první v kategorii regionální žurnalistiky.  

„V letošním roce jsme se na české mediální scéně stali svědky novinky, která mě v místním spíše konkurenčně laděném mediálním rybníčku obzvláště těší – dvě redakce odlišného názorového spektra (Deník N a Alarm), které původně pracovaly paralelně na kauze sexuálního násilí Dominika Feriho, se v určitý okamžik spojily, aby sdílely informace a kauzu pokryly komplexně. Mám obrovskou radost, že ve vyspělé západní žurnalistice běžná praxe se tak konečně dostává i k nám ,“ říká výkonný ředitel Nadace OSF a člen Rady Novinářské ceny Robert Basch.

Seznam vítězů Novinářské ceny 2021: 

KATEGORIE PSANÉ ŽURNALISTIKY

Nejlepší rozhovor

Adéla Karásková Skoupá: Rohatý šaman z Kapitolu kombinuje konspirační teorie a spiritualitu. To uvidíme čím dál častěji, říká religionista – Deník N

Zdůvodnění poroty: Rozhovor zachycuje nejpalčivější jev současné americké společnosti (bující populismus a radikalismus) a přenáší tento kontext na Evropu v nám pochopitelných souvislostech. Porota oceňuje kvalitu a způsob vedení rozhovoru, který popisuje, jak lehce je možné popírat zdravý rozum.

Nejlepší reportáž

Tomáš Brolík: Bez nás by byli mrtví – Respekt

Zdůvodnění poroty: Na článku porota oceňuje především aktuálnost tématu, silný společenský dopad, vhled do uvažování aktérů, zpracování opomíjené dimenze uprchlické krize na bělorusko-polských hranicích. Téma jednotlivců a občanské společnosti stojících v opozici vůči vlastnímu státu má obecný přesah platný pro jakýkoli stát a občanskou společnosti.

Nejlepší komentář

Josef Pazderka: Série komentářů  – Aktuálně.cz

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje autorovu velmi dobrou znalost prostředí, jež komentuje – v tomto případě současnou ruskou společnost se všemi jejími kvalitami, ale i nedostatky. Porota také oceňuje řemeslnou kvalitu a rychlost, se kterou je autor schopen komentovat aktuální témata, a zároveň schopnost udržet délku textu tak, aby neodrazoval od jeho čtení.

Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek

Petr Koubský: Analytické texty o covidu – Deník N

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje autorovu schopnost z existujících informací pospojovat nové poznání, klást si kritické otázky, hledat v nich nové souvislosti a jasně své úvahy předložit čtenáři k posouzení. Autor byl schopný originálním, přesto atraktivním a čtivým způsobem popisovat a vysvětlovat i nezasvěcenému čtenáři způsob, kterak interpretovat, číst a chápat například data a čísla, se kterými byla celá společnost po dva roky dennodenně konfrontována.

KATEGORIE AUDIOVIZUÁLNÍ ŽURNALISTIKY

Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuze

Nikola Klepáčková, Lukáš Nechvátal: #36 Roman Anin: Opoziční média v Rusku budou do roka umlčena – Investigace.cz

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje způsob vedení rozhovoru novináře s ruským opozičním novinářem, který je s největší pravděpodobností českému publiku neznámý. Posluchači tak dostali možnost slyšet rozhovor, ve kterém vynikla především vzájemná vnímavost pro souvislosti a silná nadčasová předpověď událostí, jež je v kontextu dnešní doby více než mrazivá.

Nejlepší reportáž

Tereza Reková: To je pravda, napsala – Český rozhlas Dvojka

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje originalitu, se kterou autorka přibližuje specifické části posluchačstva rozhlasu nebezpečné fenomény současné doby, které ohrožují a rozdělují naši společnost – manipulace, dezinformace, konspirace či řetězové emaily. Zároveň nabízí a prezentuje některá řešení a cesty, jak se těmto nebezpečným vlivům bránit.

Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek

Brit Jensen, Zuzana Vlasatá: Akce Olej – Deník Referendum

Zdůvodnění poroty: Porota ocenila kombinaci investigativy s populární formou true crime podcastu. Investigativní část příběhu je vystavěná na kombinaci řady soudních kauz a kritických rozhovorů s účastníky na obou stranách daňových karuselů. Autorky vsadily na propracovanou audiofonní kvalitu, která vynikla i ve srovnání s video konkurencí. Vítězný příspěvek také ukazuje, že vynikající investigativní počin lze zrealizovat i bez zázemí velkých investigativních redakcí.

ZVLÁŠTNÍ CENY

Cena za inovativní online žurnalistiku (ve spolupráci s Newton Media)

Jan Boček, Kristína Zákopčanová, Jan Vlček, Petr Kočí a Veronyka Jelinek: Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška – iRozhlas.cz

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje především to, že tým Českého rozhlasu využil vizuálně poutavou a interaktivní formu, která zpřístupňuje data širokému publiku – zve je k vlastnímu objevování příběhů, které jsou za nimi ukryty. Jako přidanou hodnotu tohoto projektu vidí porota v extrémně kvalitním zpracování dat a jejich uvedení do kontextu, což v důsledku umožní čtenáři pochopit například význam výrazů “s covidem”, “na covid” či “bez covidu”, které dlouho dobu okupovaly český mediální prostor.

Cena za Solutions Journalism – žurnalistiku zaměřenou na řešení

Zdeňka Kováříková: Reportáž z obce, která si objednala ochranu před povodněmi a suchem – Ekolist

Zdůvodnění poroty: Porota ocenila poctivé zpracování reportáže mapující příběh vesnice, která se díky komplexním pozemkovým úpravám dokázala vyrovnat se záplavami a suchem. Kromě podrobné analýzy problému, představení navrhovaného řešení a jeho limitů, plně v duchu Solutions Journalism, bychom rádi vyzdvihli volbu tématu, které je v kontextu dnešních klimatických změn mimořádně aktuální, a s tím související společenský dopad autorčiny práce.

Cena za regionální žurnalistiku (ve spolupráci s Konrad Adenauer Stiftung)

Tomáš Mosler: série Slučování příbramských gymnázií – Příbramský bublifuk

Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje poctivou a systematickou práci nezávislého autora, který zmapoval kauzu chystaného slučování dvou příbramských gymnázií. Analýzou informací z dostupných zdrojů a za pomoci rozhovorů a konfrontací hlavních akterů této kauzy se autorovi podařilo čtenáři přinést čtivou a srozumitelnou zprávu o údajně nevyhovující situaci v příbramské školské soustavě.

Česko-slovenský vtip, komiks a karikatura

Filip Gyore, Branislav Tomčík: 2. rok pandémie –  SME

Zdůvodnění poroty: Předložená série s názvem 2. rok pandémie od karikaturistů Hej,ty! splňuje svou konzistentností předpoklady pro současný vizuální politický komentář. Ze všech předložených prací zaujaly grafickým stylem, který je osobitý a čitelný pro každého, a zároveň jednotnou úrovní ideového obsahu. Rovnováha mezi textem a vizuálními prvky je dobře vyvážená a z letošních příspěvků si tato práce vysloužila jasnou nominaci poroty mezi finalisty soutěže.

Česko-slovenská cena veřejnosti

Petra Procházková: série reportáží z hranic Běloruska a Polska – Deník N

O vítězi ceny rozhoduje online hlasování. 

Cena Karla Havlíčka Borovského (ve spolupráci s Nadací Český literární fond)

Robert Čásenský – Reportér Magazín

Cena  je určena autorovi nebo autorce mimořádně společensky přínosných textů, ať již investigativního nebo analytického charakteru.

Zdůvodnění: V době webů a zpráv na sociálních sítích chtělo založení papírového měsíčníku o rozsahu přes sto stránek velkou odvahu. Za osm let existence si navíc časopis vybudoval skvělé renomé. Je pro lidi, kterým nestačí číst Twitter nebo rychloobrátkové zprávy. Je pro lidi, kteří se chtějí zastavit a počíst si. Robert Čásenský si na rozjezd svého snu mít vlastní dobrý časopis musel půjčit peníze od kamaráda a nakonec s ním dokázal čelit oligarchům a bohatým podnikatelům, kteří v Česku skoupili většinu médií.

Novinářská křepelka (ve spolupráci s Nadací Český literární fond)

Vojtěch Boháč – Voxpot

Cena je určena mladým novinářům a novinářkám do 33 let věku. 

Zdůvodnění: Odborná porota Novinářské ceny oceňuje reportérskou odvahu ve válečném konfliktu. Ale i ochotu riskovat při založení vlastního média. Porota vyzdvihuje nepředpojaté a poučené zpravodajství z Ukrajiny i Ruské federace, založené na výtečné znalosti reálií a na novinářské praxi z Moscow Times. Jeho výsledkem bude, doufáme, kniha o této válce. Letošní držitel dokáže snášet nepohodlí. Ale nejde jen o schopnost přijet na Ukrajinu mezi prvními a odjíždět mezi posledními. Když jsem se při návštěvě redakce – a je to místo s punkovým půvabem! – ptal, co udělá, pokud jako vydavatel neuspěje, odpověď zněla, že půjde vydělávat na splácení úvěru, protože se manuální práce nebojí. Je to odvaha, jaká není v žádné generaci běžná. Porota chce cenou upozornit na tuto 32letou zralou novinářskou osobnost i na její médium. Novinářskou křepelku za rok 2021 získává šéfredaktor a vydavatel Voxpot.cz Vojtěch Boháč.

Zvláštní ocenění v kategorii Psané žurnalistiky získala Petra Procházková za reportáže z hranic Běloruska s Polskem pro Deník N. 

Zdůvodnění poroty: Vedle společenského přínosu tématu a kvality zpracování porota oceňuje především odvahu reportérky a osobní nasazení při bezprostředním nezprostředkovaném kontaktu s aktéry krize na bělorusko -polských hranicích.

Složení porot Novinářské ceny 2021.

Generálním partnerem Novinářské ceny je Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Záznam z předávání

Fotografie z předávání (@Kristýna Svobodová)

Digitalizace veřejné správy neznamená pouhou konverzi služeb z offline do online prostředí. Měla by přinést systémovou transformaci toho, jak funguje stát, firmy i občanská společnost. 3. ročník Civic Tech Open propojil hlavní aktéry digitální transformace z byznysu, státní správy, neziskového a akademického prostředí. Definoval kroky potřebné pro úspěšnou digitalizaci Česka a odkryl ambice současné politické reprezentace. Akci 6. června uspořádala v Centru architektury a městského plánování v Praze Nadace OSF a konala se pod záštitou primátora hl. města Prahy Zdeňka Hřiba.

Konferenci v úvodu zarámoval estonský expert na digitalizaci Linnar Viik, zakladatel e-Governance Academy a poradce mnoha evropských vlád. Podle něj je digitální transformace méně o digitalizaci a více o transformaci. Úspěšná transformace je podle Viika otevřený participativní proces s jasnou vizí, založený na potřebách koncového uživatele. 

„Je nutné si uvědomit, že potřeby uživatele v roce 2022 definují firmy a ne vláda. Jsou to firmy, které poskytují pohodlné služby na jedno kliknutí. Stejně tak většina dat, které o společnosti máme, jako například stav silnic nebo data o počasí, jsou generována mimo veřejný sektor. To je jedna z výzev, kterým stát musí čelit,” doplňuje Viik.

Ambice České republiky v oblasti digitalizace popsal místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš, který kromě digitální inkluze zmínil také potřebu férovějšího zastoupení žen a mužů v IT službách. Podíl žen v IT je totiž v Česku necelých 10%.

„Naším cílem je mít “stát jako appku“ (gov.cz), kde online na jednom místě vyřídíte vše potřebné. “Obíhat úřady mají data, ne lidé“ nemusí být zastaralé heslo, ale vítaná a příjemná realita všedního dne. Samozřejmě musí zůstat i “analogová“ varianta pro ty, kdo chtějí fyzicky docházet na úřady. Musíme mít inteligentní formuláře pro občany a firmy, které se samy předvyplní, a lidé tak nebudou ztrácet čas obcházením úřadů. A měli bychom ve výsledku chtít, aby s námi stát pokud možno nekomunikoval vůbec, nebo co nejméně, a aby uměl efektivně využívat dostupná data, která o nás má,” říká Bartoš.

Podívejte se na záznam celé úvodní prezentace Ivana Bartoše

Bartoše doplnil Lukáš Kolářík, náměstek ministra vnitra, který vidí velký potenciál v centrálním řízení celého procesu digitalizace a doplňuje, že je zároveň nutné urgentně řešit dlouhodobé problémy, jako je například podfinancování základních registrů nebo vendor lock-in.

Debatující se vesměs shodli na tom, že klíčovým bodem je vzdělávání. Je potřeba kontinuálně vzdělávat nejen uživatele (běžné občany), ale i pracovníky veřejné správy. Už teď je možné využívat různé digitální aplikace, ale značná část populace o tom buď neví, nebo je neumí používat. A to Česko patří mezi nejaktivnější uživatele internetového bankovnictví či jiných internetových služeb, jako jsou třeba e-shopy. Ani v přístupu k technologiím nejsme pozadu, ale chytré telefony nejsou občané zvyklí používat pro komunikaci se státem.

Shoda panovala i na tom, že ke kýžené efektivitě veřejné správy se dopracujeme jen pomocí zásadní restrukturalizace, která však vyžaduje velké investice. Úspory budou enormní, ale přijdou až v dlouhodobém horizontu.

Velkým tématem letošního Civic Tech Open byla inkluze a přístupnost digitálních služeb pro všechny. Na odpoledním panelu byla například zastoupena společnost Deaf Friendly, která zajišťuje profesionální služby v oblasti překladů do znakového jazyka a tlumočení pro neslyšící. Pomáhá tím vytvořit přístupné prostředí pro neslyšící, pro které je čeština cizím jazykem.

Důležitou součástí přístupnosti digitálních služeb je také týmová diverzita. Digitální službu nesmí stavět jen vývojáři, ale také sociologové, psychologové, lidé se znevýhodněním atd.

Podle Mariany Chytilové, konzultantky přístupnosti, inkluze a diverzity, je nutné řešit přístupnost služeb hned od začátku a testovat ji musí co nejširší skupina lidí.

“Je spoustu důvodů, proč řešit přístupnost služeb. Důvody jsou legislativní, morální, etické, ale také ekonomické. Když bude vaše služba přístupná, dobře srozumitelná a efektivní, získáte si věrné klienty, kterými jsou v případě státu občané České republiky,” doplňuje Chytilová. 

Účastníci konference měli v průběhu dne možnost hlasovat o tom, kterou službu by v digitalizované podobě ocenili nejvíce. Na prvním místě skončila možnost podání žádosti o hmotnou nouzi online. Výsledky hlasování Nadace OSF předá relevantním hráčům, kteří mají proces digitalizace na starosti.

Součástí programu konference byl i závěrečný workshop, kde si účastníci rozdělení do skupin vyzkoušeli, jak designovat uživatelsky přívětivou a bezpečnou digitální službu, která dodržuje etické standardy a zohledňuje speciální potřeby různých skupin obyvatel. Propojení zástupců byznysu, veřejné správy i expertní komunity v rámci pracovních skupin poslouží jako odrazový můstek k budoucí spolupráci na dílčích digitálních projektech.

Hlasování:

1. Pomoc v hmotné nouzi rychle a online. Žádosti o doplatek na bydlení apod. dávky lze podat skrze jednoduchý formulář na internetu. Systém srozumitelně provede uživatele všemi povinnostmi. Řekne mu, co je potřeba doložit formou elektronické přílohy. Co už o něm stát ví, to občan nedokládá.
2. Aplikace občana v mobilu – jedna mobilní aplikace, která bude integrovat hlavní digitální služby státu. Bude zasílat notikace, které upozorní na blížící se termíny splnění povinnosti vůči orgánu veřejné moci. Nebo upozorní na konec platnosti dokladu.
3. Automatické přidělení rodičovské. Stát se z matriky dozví o narození dítěte. Sám kontaktuje rodiče, pogratuluje jim a oznámí, že mají nárok na rodičovský příspěvek. Oni si jen vyberou, který z partnerů jej bude čerpat a jak si jeho čerpání v čase rozloží.
   

Foto: Kristýna Svobodová

Červnová výzva Měsíc lidských práv na Wikipedii je ve dvou třetinách. Zatím se do ní zapojilo 17 wikipedistů a wikipedistek, kteří vytvořili nebo rozšířili celkem 43 stránek. 20. 6. proběhl ve spolupráci s OPIM v Praze a online editaton Lidská práva na Wikipedii, kterého se zúčastnilo 11 editorů, jsme rádi, že mezi nimi byli i lidé z Člověka v tísni nebo Amnesty International.

Projekt podpořilo téměř 20 nevládních organizací

Na editatonu Lidská práva na Wikipedii, který jsme uspořádali 20. 6. ve spolupráci s OPIM, jsme se setkali se zaměstnanci a dobrovolníky z Amnesty International, Člověka v tísni, Sdružení pro integraci a migraci a Mnoho světů v Jilemnici. Máme z jejich zájmu radost. Jak řekla naše výkonná ředitelka Klára Joklová v rozhovoru pro Hatefree:

„Lidskoprávní témata mohou být často komplikovaná a kontroverzní, proto si na ně troufne mnohem méně editorů. Jednou z cest, jak je lépe pokrýt, je oslovování partnerů, jako jsou experti na daná témata a nevládní organizace, kteří se v některé z lidskoprávních oblastí pohybují. Naprostá většina oslovených organizací spolupráci vítá a na výzvě se bude podílet.”

Klára Joklová, výkonná ředitelka Wikimedia ČR

Děkujeme i za podporu i mnoha dalším organizacím, které výzvu podpořily sdílením na svých komunikačních kanálech.

Přijďte 22. června na online editaton Práva LGBTQ na Wikipedii

Na online editatonu vás naučíme editovat Wikipedii nejen na queer témata. Můžete tak přispět pokrytí témat souvisejících s právy LGBTQ osob na největší světové online encyklopedii. Psát můžete například o LGBTQ právech v jednotlivých zemích, o významných osobnostech této problematiky nebo třeba o LGBTQ v kultuře. Tipy na lidskoprávní témata chybějící na české Wikipedii můžete najít a přidat na stránkách projektu.

25. 6. nás čeká také studentský editaton Práva Romů na Wikipedii, který pořádáme ve spolupráci s Nadačním fondem Verda 25. 6. v Kaprálově Mlýně u Brna.

Široký záběr témat od biografií aktivistů přes právo až po filmy

Fotka Whiny Cooperové. FOTO: Christian Heinegg, Copyrighted free use, via Wikimedia Commons

To, že lidskoprávní tematika je opravdu široká, dokazuje seznam editací, které byly v rámci výzvy provedené. Najdeme mezi nimi mnoho biografií, ale také aktuální články týkající se ruské invaze na Ukrajinu nebo články o filmech s lidskoprávní tematikou. Nově vzniklé a rozšířené články, které stojí za zmínku, jsou například:

• Uprchlický tábor Moria,
• Ljudmila Denisovová (ukrajinská politička),
• Dodatek o rovnoprávnosti,
• Whina Cooperová (bojovnice za práva Maorů),
• V síti (dokument Víta Klusáka).

Snad každý si najde lidskoprávní téma, které ho baví, a na Wikipedii je nedostatečně popsáno. Vhodné okruhy jsou například politická práva, hospodářská, sociální a kulturní práva, ženská práva, práva zdravotně postižených, duševní zdraví, etnická rozmanitost, práva náboženských, sexuálních a národnostních menšin, migrace, relokace a uprchlická krize a další.

Nemusíte být odborníkem na dané téma, abyste mohli napsat perfektní wikipedistický článek. Stačí umět precizně pracovat se zdroji a ctít pravidla Wikipedie. S editováním vám rádi pomůžeme na zítřejším editatonu nebo se můžete po vytvoření wikipedistického účtu obrátit na svého mentora/mentorku či Wikiporadnu.

Zapojte se také, čas je do 30. června

Čas na zapojení se do výzvy je až do 30. června. Když přidáte do shrnutí editace hashtag #lidskaprava2022, automaticky se zařadíte do slosování o poukázky do e-shopu Albatrosu (Nadaci albatros děkujeme za jejich věnování) a merch Wikimedia ČR.

Měsíc lidských práv pořádá spolek Wikimedia ČR. Finančně ji podpořilo Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice v rámci programu Small Grants.

Nedávno se mě na školení jedna paní ptala, jak odstranit uložené Wi-Fi sítě, které má v počítači a mě to přišlo

Příspěvek Jak odstranit uložené Wi-Fi sítě ve Windows 11 pochází z Spajk.cz

In modern software development, it’s unimaginable that you don’t have some CI/CD build server hooked into your version control, so I probably don’t have to introduce Gitlab CI/CD.

But how do you do that effectively, to save money and time?

The story

When COGVIO started in 2017, we had an on-premise Gitlab instance and needed Gitlab runners. Starting more servers for 2 devs that would run 24/7 and do nothing most of the time seemed wasteful when I had an overpowered desktop that I was utilizing at barely 30%. I’ve figured I could run at least 3 Gitlab runners and still be able to work normally without noticing any slowdown.

As you can probably guess, this worked fine for some time, but then the team and the app grew, and the build times grew with it. And if you have a fixed number of runners and your build takes more than a few minutes, and your devs push a lot of commits that all start CI pipelines, you soon find yourself waiting many hours for your jobs to build. Even worse is when you really need to deploy to production, and the devs have managed to clog up the runners for the rest of the day at 10 AM.

We’ve decided to solve this with autoscaling Gitlab runners. As the name suggests, Gitlab runners can start virtual servers for running your jobs on them and then turn them off when they’re no longer needed. Obviously, autoscaling is much better than running many machines 24/7 - it saves cost when there is nothing to build, but more importantly, it saves the developers’ time, who don’t need to wait for their turn for the build server.

The main issue with docker+machine Gitlab runner

When I was configuring this, the docker+machine runner seemed like the best choice - it was cost-effective and relatively simple to set up. You just need one tiny instance where you’ll install the Gitlab runner, which will orchestrate the other instances. We’ve also configured the runner to use EC2 spot instances to save even more money.

The autoscaling Gitlab runner docker+machine utilizes docker-machine, which can use several cloud providers to start a virtual machine, install Docker on it and then allows you to run containers on it. Sadly, the docker-machine was deprecated by Docker, but Gitlab is maintaining a fork, which you can use until they find a better solution.

The problem with EC2 spots is that the API you call to create them allows you to specify only a single AZ. In the following months, we’ve managed to run into situations where the instance types we’ve been using were completely depleted in that AZ, and our jobs weren’t starting anymore. Each time, I’ve managed to fix the problem by changing the configured AZ, but that was only a temporary fix.

The real solution is to use EC2 SpotFleet - a more advanced version of EC2 Spot instances. The problem is that docker-machine doesn’t support SpotFleet, and since it’s deprecated, there is little hope someone will implement it. So I’ve decided to do it myself - I have forked the repo and added the support. It worked beautifully, and our problems with unavailable spot instance types disappeared. Let’s also don’t forget to thank Petr Soukup who recently helped to rebase my work onto the latest version of Gitlab’s fork.

Right now, looking at the article Which is the best Spot request method to use?, it seems that more work is needed again, as the method RequestSpotFleet is now also deprecated. But knowing AWS, this will probably work for a few more years.

Different instance sizes

As you’ll see later in the article, it’s very beneficial to right-size EC2 instances for the jobs. The T3 instances are cheap and even cheaper with the SpotFleet, but they are not very fast, and you really don’t want to compile big Java projects on them. But you also don’t want to build every job on big C5 instances.

You can solve this by simply registering the runner multiple times with different configurations. Give each configuration a tag small, medium, large, etc., and when you add the same tag to a job, the corresponding runner will execute it. You don’t even have to create new instances, since the runner is not actually executing the jobs, you can register it multiple times on the same tiny orchestration machine.

What you’ll get

I’ve already mentioned it, but this is so crucial that it must be repeated - you get autoscaling. The ability to start as many runners as the devs request in near-real-time is a must. If you have a lot of devs, you’ll like the “working hours” feature that allows you to start a few idle servers before anyone needs them. Starting the server takes a minute or two, which doesn’t seem like much, but when you structure your pipelines to be heavily parallelized with many stages, the wait time adds up quickly. It’s also good to configure IdleTime, which instructs the runner to keep the server around for some time even after it’s done running the job - this helps to reduce wasteful waiting for re-creating a recently deleted server.

You obviously save a lot of money by not wasting the time of your devs, but that is not that easy to calculate. But with a few API calls, you can get billing data for your Gitlab runners and easily see how much money it has cost you and how much you’ve saved.

Hard data

The cost graph shows the cost of the compute alone, and the “on-demand” line highlights the relative savings of using SpotFleet. Each instance also costs for storage and network, but I have to admit I didn’t set up resource tagging properly, so getting the correct data would be hard, but it’s safe to guess the cost of that would be only a few more dollars per month. And there is also the additional cost of the t3.micro instance for orchestrating the jobs, which costs ~$9/month.

As you can see from the graph, we’ve been optimizing the build time of pipelines by using larger EC2 instances around February, which obviously costs more.

In the following graph, the “CI Jobs” line is from Gitlab’s database (one of the perks of an on-premise installation is that you get to query your own instance with SQL easily), and the columns are from billing data. As you can see, there are months where the instances were idling over 5/6 of the time - I was quite surprised, so I had to re-check it several times. This suggests that there is much room for optimizing the IdleTime - most likely because the dev team is not that large, and the started instances don’t have a chance to be reused that often. This wasn’t a big deal as long as the pipelines burned around ~$20/month, but now it might be worth optimizing.

Gotchas of docker+machine + Dind

The individual CI jobs are basically isolated as much as possible - this gives you extra safety, but it also creates performance challenges. With a bit of tinkering, you have the potential to allow some minor local reuse of docker images and build cache, but since the instances are disposed of frequently, there is not much room for the reuse to happen anyway, which increases the build time of the CI jobs. If you have long builds, you might not notice it, but with quick jobs, this extra time can take up most of the job’s run time and become quite annoying.

But even if you don’t mind the bit of extra build time, you will eventually notice the outrageous network charges from AWS. Luckily, our Gitlab’s EC2 instance is in the same VPC as our Gitlab runners, which means that any API calls to Gitlab (docker registry, etc.) can be redirected inside the VPC, saving some money.

  [runners.docker]
    extra_hosts = [
      "gitlab.company.com:172.31.33.5",
      "docker.company.com:172.31.33.5"
    ]

It is also a good idea to enable Gateway endpoints for Amazon S3, saving you even more money.

Then there is also the question of the instance cold-start itself. If you want to have a lot of tiny jobs that do a few AWS CLI calls and not much else, it might be worth having a few permanent instances which would handle these micro-jobs instead of waiting for several t3.micro instances to boot up.

Conclusion

In conclusion, our usage wasn’t the most effective, but we got the much-needed autoscaling, and the wasted money was negligible. I think the data nicely illustrates what can be achieved.

Všechno foceno na Canon 50D + Canon 70-200 USM L f4. Nemám na něj polarizační filtr, takže lovit ryby pod vodou je trochu umění a krom čekání na rybu je to taky o štěstí na správný úhel bez lesknoucí se hladiny. Fotky sršně jsou na 200mm z 1.5m (nemám makro a nepovedlo se mi ho ukecat na makro na mobilu, prostě si pořád dělal co chtěl).

Mám rád sršně. Hledí si svého, jsou velcí a jen občas chtějí papír, když si staví hnízdo

Husa divoká

Velkej pták a ze země do vzduchu na plnou rychlost to dá za 3s. Respekt.

Asi to bolo viac než jasné, že po tom čo Microsoft kúpil GitHub dvaja kohúti na jednom smetisku nevydržia. Naposledy som koniec tohto editora predvídal asi pred rokom, kedy bol predstavený GitHub Copilot, ale GitHub ho nerobil pre „svoj“ editor.

Atom oficiálne končí 15. decembra 2022. Tento editor bol obrovské promo na Electron framework bez ktorého by tu nebol Slack, ale ani samotný Microsoft Visual Studio Code.

Ja som si Atom veľmi obľúbil. A smutným faktom ostáva, že Vim, Emacs a Nano prežili ďalší „moderný“ editor.

Valí sa na nás vlna cunami z ktorej sa budeme dlho spamätávať. Pripravme sa na to, že bude horšie. Biznis bude padať a výdaje budú závratne rásť. A nebude sa pred tým dať utiecť.

Svet startupov v ktorom bolo zdá sa nekonečne veľa peňazí brzdí a výdavky sa obmedzujú, alebo rovno stopujú. Sequoia Capital má k tomu rovno príručku, ktorú odporúčam prečítať. Tému už rozoberal aj CzechCrunch.

A bude sa prepúšťať. Posledné roky sa bojovalo o každého zamestnanca, no teraz sa karta obracia. Populárne Envato ruší 100 pracovných miest, aktuálne má celosvetovo asi 600 zamestnancov. Starupy ako Clubhouse, Klarna, Loom a mnohé ďalšie budú zmenšovať počty zamestnancov.

Padá aj e-commerce. Po úspešnom covidovom období nastáva presný opak. Napríklad PrestaShop varuje: 7 z 10 online predajcov hlási pokles predaja.

Ak ste doteraz čakali, čo bude, tak už treba začať konať.

Abyste mohli kdykoliv sledovat stav naší infrastruktury, připravili jsme přehledovou stránku, která zobrazuje aktuální situaci v datacentrech.

Při výpadku napájení minulý týden v Praze jsme přišli o standardní prostředky, které používáme pro komunikaci s členy, tj. zejména o hlášení výpadků z vpsAdminu a o naši podporu. Zachránil nás akorát účet na Twitteru a kanál na IRC, kde jsme mohli členy informovat o tom, co se děje. Chtěl jsem tuto situaci trochu zlepšit, když by se něco podobného stalo znovu.

Představuji tedy status.vpsf.cz. Jedná se o aplikaci, která průběžně kontroluje stav naší infrastruktury a vybraných služeb. Kontroly jsou automatické, tj. když něco aktuálně nepojede, hned to půjde vidět.

Stránka status.vpsf.cz běží na APU s LTE v racku v Praze, tj. nezávisle na síti od MasterDC. Připojen je na vlastní malou UPS, takže nějakou dobu vydrží běžet i při výpadku napájení v DC.

Zobrazují se tam i nahlášené výpadky/odstávky z vpsAdminu a pokud zrovna vpsAdmin nebude fungovat, informace o situaci napíšeme rovnou na status.vpsf.cz.

Veľmi, veľmi, fakt veľmi dávno som tu spomínal IOGraph. Jednoduchá Java utilitka, ktorá robila jedinečnú grafiku z trackovania pohybu myši a jej klikov. Aplikácia je už mŕtva, nahradila ju IOGraphica, ktorá je tak isto už za zenitom.

Preto ma potešilo, keď som narazil na karbon – funguje na úplne rovnakom princípe, len je napísaný v Pythone. Inštalácia je pomerne jednoduchá:

pip install karbon

a následne spustenie pomocou

python3 -m karbon

Pokud se s někým bavím o zajištění kybernetické bezpečnosti, a to jak ve firmě tak i doma, většině lidí se vybaví

Příspěvek NextDNS – nový přístup ke zvýšení bezpečnosti pochází z Spajk.cz

Ve čtvrtek 2. června nám vypadly kompletně všechny servery v Praze a několik hodin jsme byli nedostupní. Proč se to stalo a jak se to seběhlo.

Čtvrtek začal jako běžný den, kdy jsme si s ostatními adminy začali psát o provozních věcech. Někdo poznamenal, že na českém internetu vypadla část webů a služeb. Rychle jsme došli k tomu, že problém je v našem datacentru MasterDC. Vypadla jedna z napájecích větví.

Výpadek souvisel s energetickými problémy, které zasáhly velkou část Prahy a proto i naše datacentrum muselo přejít do nouzového režimu. To se běžně stává, není na tom vlastně nic divného. V tu chvíli nám ještě naše infrastruktura normálně běžela, protože všechen hardware potřebný pro provoz VPS provozujeme s duálním napájením. Máme tedy zdvojené zdroje a výpadek jedné větve nás nijak neohrožuje.

Bohužel pak nastala souhra dalších okolností a nakupilo se několik dalších problémů, které způsobily výpadek druhé napájecí větve a byla tma. Všechny naše servery v Praze do jednoho zhasly. Tím pádem jsme přišli také o maily, nástroje pro podporu a veškerou běžnou komunikaci. Začali jsme tedy informace zveřejňovat na Twitteru a posílat aktualizace. Máme ještě druhou lokalitu v Brně, která byla po celou dobu normálně v provozu. Administrační panel a NAS se zálohovacím polem máme ovšem v Praze.

Okamžitě jsme také vyrazili do datacentra, protože bylo jasné, že bude potřeba problémy vyřešit na místě. Tam už ale bylo několik desítek dalších zákazníků a jejich technici postupně nahazovali, co bylo možné nahodit. Nějakou dobu tedy trvalo, než jsme se vůbec dostali ke svým rackům a mohli začít provoz obnovovat.

V tu chvíli se ovšem projevily další problémy, zejména pomalu startující switche, které nabíhaly pomaleji než servery samotné. Servery ale bootují ze sítě a protože ta ještě nefungovala, nezabralo PXE a servery nestartovaly. Bylo třeba tedy počkat na start sítě a až potom servery znovu otočit a nechat nastartovat.

Aby toho nebylo málo, odporoučel se nám jeden 10GE switch a už vůbec nenaběhl. Situaci jsme prozatím vyřešili a plánujeme hardwarové i softwarové vylepšení sítě tak, abychom ji měli více pod kontrolou a už nemohly podobné problémy nastat.

Postupně se tedy podařilo všechny servery nastartovat, kromě node6 s OpenVZ. V průběhu let jsme na něm postupně měnili systémová SSD a nenainstalovali jsme na ně zavaděče. Po restartu už tedy ze současných disků odmítl nastartovat a bylo ho potřeba na místě trochu přemlouvat. Proto jeho start trval nejdéle.

Co dál? Hledáme řeseni pro PXE, aby nám najíždělo spolehlivě. OpenVZ už se chceme nadobro zbavit, aby bylo všechno na aktuální platformě vpsAdminOS. Zajímavé je, že jsme v několika posledních týdnech tenhle problém teoreticky rozebírali a bavili jsme se o tom, co by se stalo, kdyby tahle extrémně nepravděpodobná situace nastala. Aspoň jsme teď věděli, co máme přesně dělat.

Kolegové z datacentra MasterDC celou situaci zvládli velmi dobře, celou dobu komunikovali veřejně i s námi a nesnažili se nic trapně zakrývat. Postavili se k věci čelem, přiznali chybu a tak by to mělo být vždycky. Tohle my sami děláme od samotného začátku naší organizace. Upřímnost by měla být normou a nikdo slušný by se neměl schovávat za nic neříkající formulace.

MasterDC se nemá za co stydět, je to jen technika a ta prostě někdy selhává, ať děláte pro její provoz maximum.

Níže následuje celé vyjádření MasterDC:

Vážení zákazníci,

Za MasterDC
Filip Špaček, provozní ředitel