Planeta OpenAltKam míří Izrael
Milí čtenáři, izraelské volby dopadly patem, po kterém není jasné, co bude dál. Skoro šestinu Knesetu obsadily arabské strany, což je novinka; navíc pár arabských politiků slouží i v nearabských stranách, takže nastala dříve nevídaná situace, kdy v izraelském parlamentu sedí zhruba stejný podíl Arabů, jako je jejich podíl mezi občany státu. Je možné, že Arabové budou požádáni o to, aby aspoň tolerovali novou vládu výměnou za nějaké ústupky – zejména pak strana Ra’am, která je “islámská, ale předvídatelná” (druhá, volební společenství Jednotná kandidátka, je pěkně divoký mix). Na křesla přímo ve vládě zatím ale pomýšlet nemohou.
Hlavním tématem voleb byl samozřejmě “Bibi” Netanjahu a otázka, zda bude i nadále premiérem. Verdikt voličů dopadl nejednoznačně. Netanjahu a jeho strana Likud dostala největší počet hlasů a bude mít v Knesetu největší frakci (27 poslanců). Současná vládní koalice jako celek však získala jen 53 hlasů, což je nejhorší výsledek od roku 2009 včetně, a velká ztráta ze současných 68 křesel. Nejtěsnější možná většina je 61 hlasů a k tomu má koalice hodně daleko.
Pozor také na to, že koalice v Izraeli nejsou nijak železně-stabilní a zejména menší strany mají tendenci se z nich odtrhávat, dostanou-li někde jinde lepší nabídku. To znamená, že příštím premiérem může být někdo zcela jiný.
Netanjahu má tři hlavní problémy, které erodovaly jeho voličskou podporu:
a. Nejasný válečný plán v Libanonu, Gaze i Íránu. Izrael není Rusko, i když tam rusky mluví mnoho lidí; jeho obyvatelé jsou ochotni bojovat, ale nepřenechávají taková strategická rozhodnutí, jako je válka nebo mír, se vším všudy své vládnoucí vrstvě. Naopak, potřebují mít většinovou shodu na tom, co je vlastně cílem toho boje a zda je ten cíl realistický. Něco jako “uzavřeme mírovou dohodu s Libanonem a Sýrií a společnými silami pak zničíme Hizballáh” by asi získalo většinovou podporu, ale s přítomností lidí, jako je Itamar Ben-Gvir ve vládě, jsou takové cíle těžko dosažitelné. Navíc tři fronty (Libanon, Gaza, Írán, s potenciálem čtvrté v Jemenu) jsou na jeden tak malý stát trochu příliš, a dříve pevné spojenectví s Trumpovou Amerikou skřípe kvůli její obecné nespolehlivosti.
b. Již zmíněno, ale stojí za zdůraznění: přítomnost lidí, jako je Itamar Ben-Gvir nebo Becalel Smotrič, ve vládě. Bez těchto radikálů by izraelská diplomacie fungovala daleko lépe než teď, zvlášť v situaci, kdy se celý arabský sunnitský svět cítí ohrožený Íránem a jeho milicemi a je ochoten pozapomenout na staré problémy ve jménu řešení těch nových. Je zjevné, že se promeškávají pro Izrael užitečné strategické příležitosti. Současná koalice akceptovala radikály hlavně proto, aby byl Netanjahu i nadále premiérem, ale platí za to nemalou politickou cenu.
c. Odmítání ustavení vyšetřovací komise k událostem 7. října 2023. Vyšetřovací komise je tradiční izraelskou metodou, jak se vypořádat s traumatickými událostmi. Uplynuly už tři roky a tím vzniká riziko, že svědectví zúčastněných osob začnou ztrácet svoji hodnotu. Podle tvrzení ze zákulisí dělá právě Netanjahu maximum pro to, aby vznik komise zablokoval, což zase vyvolává podezření, že má v tomto směru nějaké máslo na hlavě. Pravicový volič je ochoten odpustit leccos, ale kdyby se ukázalo, že Netanjahu tehdy něco výrazně zanedbal, asi by jej to politicky pohřbilo.
Co se opozice týče, dá se říci jediné: spojuje je touha odstavit současného premiéra od moci, a to pokud možno natrvalo, například formou zákona, že trestně stíhané osoby nesmějí kandidovat do Knesetu (Netanjahu je stíhán kvůli korupci). Nic jiného společného nemají, takže v momentě, kdy dosáhnou svého, se dají čekat rozbroje a rozklížení.
Specifickými hráči jsou ultraortodoxní, kteří projevili ochotu přeběhnout z Netanjahuovy strany na tu opoziční, ovšem patrně výměnou za to, že všechna jejich privilegia (nic nedělat, studovat tóru, pobírat dávky a zejména nesloužit v armádě) zůstanou nedotčena. O něco takového opozice nijak nestála; zvlášť mezi sekulárními Izraelci jsou Charedim považováni za čisté a nehorázné parazity. Ale to už je politika, jejíž součástí je neustálé proplouvání mezi Scyllou a Charybdou. Je pravděpodobné, že vás pomlátí obě.
Má Netanjahu nějakou šanci to ustát a vrátit se k moci? No, pro začátek, zůstává předsedou vlády do doby, než bude zvolen premiér nový. Do té doby může svůj úřad vykonávat, jak se mu zlíbí Ale jeho nejlepší šancí by asi byly předčasné volby.
Izrael má totiž velmi specifické zákony ohledně hlasování z ciziny. Cirka tři čtvrtě milionů Izraelců usazených v cizině nemá možnost hlasovat ani na zastupitelských úřadech; chtějí-li volit, musejí se fyzicky vrátit do Izraele, na místo svého posledního trvalého pobytu před vystěhováním.
To většinou znamená drahou letenku a pár dní dovolené, takže takovou akci nepodniknete každých pár měsíců. Tyto volby, konané v řádném termínu po čtyřech letech, přitáhly hodně lidí z ciziny. Kdyby se měly konat další za čtyři měsíce, tolik jich už znovu nepřijede. A to by pro “Bibiho” mohlo být výhodné.
Sám toho ale nedosáhne. Musela by jej tam pustit opozice tím, že se nedohodne. A to už je hlavně na ní.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
OpenAlt z.s. 
Pavel Matějíček 
Jiří Eischmann 
Před dvěma týdny jsem psal o Mangrove Reviews a proč do této otevřené platformy pro recenze psát. Nakonec ale nezůstalo jen u toho a řekl jsem si, že by bylo dobré adopci této platformy v ČR trochu podpořit, a tak vzniklo Openreviews.cz. 
Poslouchejte KYBcast
Lukáš Jelínek