Planeta OpenAlt

(více…)

Jak povolit AI Google Gemini pro žáky mladší 18 let v Google Workspace Pavel Hodál 16. 1. 2025

Již poosmé vypukla na české Wikipedii soutěž s názvem Popiš památku. V ní píšeme nové encyklopedické články o kulturních památkách v Česku i v Evropě.

Proč vlastně památky?

Kulturních památek je v České republice přes čtyřicet tisíc. Každý rok jich řada nových přibyde. Přibližně čtvrtina z nich jsou stavby, které už splňují parametry na to, aby na Wikipedii byly popsány, tedy parametry tzv. encyklopedické významnosti.

Jedná se o téma, které je oblíbené, které na Wikipedii patří a které má přesah i mimo encyklopedii – dobře zdokumentované regiony na Wikipedii mají ohlas i co se týče turistického ruchu v reálném světě.

Žhavá novinka od moře

Soutěž Popiš památku se koná na přelomu ledna a února v podstatě již každý rok. Postupně jsme ji rozšiřovali o řadu témat. Nejprve o památky slovenské, posléze o všechny evropské. Letos se podařilo ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, resp. tamním oddělením portugalistiky při Ústavu románských studií uskutečnit jednu překvapivou novinku, a to portugalskou kategorii.

Je to tak. Pokud napíšete články o portugalských památkách, tak můžete vyhrát knižní ceny, které nám poskytl právě uvedený ústav.

Portugalsko je v tomto směru tak trochu netradiční volbou. Jedná se o zemi, která má ohromnou tradici – koneckonců se jednalo o světovou mocnost, která se podílela na zámořských objevech. Na české Wikipedii je však poměrně málo zdokumentovaná. Loni navíc země oslavila 50. výročí své cesty k demokracii, když tamní Karafiátová revoluce svrhla režim António Salazara.

Šanci vyhrát mají všichni!

Na vítěze čekají knižní ceny o památkách, vybrané historičkou architektury. Oceněni budou nejen aktivní přispěvatelé, ale i autor nejhodnotnějšího příspěvku (kterého změříme nástrojem Wikirank), ohodnotíme také nováčky a některé ceny budeme losovat. Šanci tak mají v podstatě všichni účastníci a účastnice.

Soutěž probíhá ve spolupráci s partnery. Již dlouhodobě s námi spolupracuje například časopis Propamátky.

Jak se do soutěže zapojit? Stačí si vybrat ze seznamu vhodnou památku, třeba v blízkosti vašeho bydliště. Na výběr jsou různé fary, kostely, tvrze, hrady, zámečky, mosty a podobně. Vybírat lze i z novějších staveb, např. různých vil, domů nebo radnic. Stačí kliknout na červený odkaz vybrané památky, napsat článek a potom jej vložit do soutěžního rozhraní. Tam patří památky české i evropské.

A nebo se můžete „vydat“ po Evropě až na konec světa – do Portugalska. Tyto soutěžní příspěvky do našeho rozhraní neukládejte ale do shrnutí editace dejte hashtag #portugalsko

Články můžete překládat z jinojazyčných verzí Wikipedie, anglické, portugalské nebo jakékoliv jiné. Jen si dávejte pozor na kvalitu textu, neboť strojové překlady jsou sice super, zvlášť v dnešní době umělé inteligence, ale ve výsledku bez důkladné kontroly mohou nadělat více škody než užitku. Proto se podívejte na časté chyby překladačů. A pokud hledáte zdroje na psaní článků tak se u nás něco také najde.

Máte oblíbené místo v Česku, Evropě nebo Portugalsku, které vás zaujalo svou historií, architekturou nebo příběhem? Napište jeho popis, zdůrazněte, čím je jedinečné, a přihlaste svůj příspěvek do naší soutěže. Přidejte se a pomozte oživit kulturní dědictví na Wikipedii prostřednictvím vašich článků!“

(více…)

Již tradičně se od konce října do půlky prosince koná výzva Československo. Tento projekt se zaměřuje zejména na doplňování chybějících článků o osobnostech, událostech a reáliích spojených s Československem.

Wikiprojekt Československo

V rámci letošního ročníku probíhala nově také fotografická soutěž zaměřená na focení dobových staveb, tzv. šumperáků. Jak uvádí Wikipedie, je šumperák označení pro typ rodinného domu, jehož projekt vznikl na konci šedesátých let 20. století.

Někteří tyto stavby obdivují, jiní se jim vysmívají. Jednoznačně jde však o součást naší kulturní historie, která je svědectvím své doby. Mnoho z těchto budov už nenávratně zmizelo, jiné byly přestavěny a modernizovány. Najdou se ale i takové, které stojí v původní podobě dodnes. Cílem soutěže bylo zmapovat, co nejvíce podob tohoto fenoménu české užitné architektury 20. i 21. století. Součástí výzvy byla i úvodní online přednáška Tomáše Pospěcha, autora publikace Šumperák. 

Vítězná fotka soutěže 

Do mikrosoutěže Šumperáky se zapojilo celkem 13 fotografů, kteří si dali tu práci a nahráli na Wikimedia Commons 32 unikátních fotografií těchto staveb. V porotě soutěže usedl mnohaletý aktivní wikipedista, fotograf, organizátor soutěží a člen rady spolku Wikimedia Česká republika Aktron; dále již zmiňovaný Tomáš Pospěch, historik, odborník na Šumperáky a autor knihy Šumperák a koordinátor fotografických programů Richard Sekerák. 

Vítězem Mikrosoutěže Šumperáky se, s rozdílem jednoho bodu, stal Bazi s fotografií Šumperáku ve Slavkově u Brna. “Je to pěkně a původně dochovaný šumperák”, shrnul Tomáš Pospěch. 

Vítěz získává roční licenci k programu ZPS X, od partnera soutěže společnosti Zoner, která dlouhodobě podporuje fotografy nahrávající na Wikimedia Commons. Všichni fotografové, kteří splnili pravidla, obdrží ponožky od Klubu Pánů z Ponožkovic, partnera projektu WikiProjekt Československo a Wikipedistické vyznamenání.

Ukázky nahraných fotografií

Foto: Šumperáky Heroutova 2024, Autor: Marie Čcheidzeová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Šumperák, Husinec (01), Autor: Jana Sekyrová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Klášterec nad Ohří, Okál 2, Autor: Jarmila Klášterec, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Šumperák ve výstavbě, 70. léta, Kardašova Řečice, okres Jindřichův Hradec, Autor:Ludmila Zellner Rotbauerová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Hostinne Husitska 750, Autor: JiriMatejicek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Dům Františka Štěpáníka Šumperk 2024, Autor: Arciol24, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Dům Františka Štěpáníka Šumperk 2024, Autor: Arciol24, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Šumperák Dobříš 01, Autor: Stepan.hasek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Foto: Cista u Horek 31, Autor:JiriMatejicek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

Na portálu Root.cz byl dnes publikován můj nový příspěvek do seriálu Postřehy z bezpečnosti, v němž se podíváme na kybernetický útok na slovenský katastr nemovitostí, pokutu pro Evropskou komisi pro porušování GDPR nebo zvýšenou spolupráci Telegramu s policejními složkami…

Džajsalmér - zlaté město uprostřed pouště Thár Pavel Hodál 11. 1. 2025

🚫📞 I've created exPhone, a call-blocking app for Ubuntu Touch! It blocks unwanted calls (including "ex-" calls 😄). Built with libwatchfish, SQLite, and AI tools for the logo. Despite UX feedback, I’m proud of the journey! 🚀 Try it out & contribute if you can! #UbuntuTouch #AppDev #OpenSource #CallBlocking

Ak v biznise máte obavu, že vám konkurencia ukradne vaše know-how, ľudí, technológie, biznis model, zákazníkov - môže to byť veľký problém. Poznám veľa founderov, podnikateľov čo uvažujú, čo ak sa to stane.

A potom sú tu firmy, ktoré to majú vyriešené. Lebo ...

Inovujú, myslia a pracujú pre budúcnosť, modernizujú, vylepšujú seba, kolegov a aj spoločnosť. Majú stratégiu, taktiku a napredujú. Splniteľné plány. Čiastkový, ale kontinuálný progres. Releasujú nové verzie, features, zlepšujú zákaznícky zážitok a rozpoznateľnosť značky.

Ak ich niekto okopíruje, tak kopíruje ich minulosť. Ich históriu.

Lebo oni sú už niekde ide. V budúcnosti.

Ak aj vy takto uvažujete a fungujete, tak sa nemusíte báť, že vás okopírujú.

S prvními lednovými týdny je tu i nová epizoda pravidelného speciálu podcastu ALEF SecurityCast. Najdete ji na YouTube a na Spotify a podíváme se v ní na krádeže kryptoměn ze strany severokorejských APT aktérů, zranitelnosti v infotainmentech vozů Škoda, kompromitaci velkého množství rozšíření pro prohlížeč Chrome i řadu dalších témat…

Zveme Vás na první letošní sraz spolku OpenAlt v Brně, v tradiční třetí pátek v měsíci – 17. 1. 2025 v 18:00.

Místem pro naše setkání budou prostory Red Hat Labu na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity na adrese Botanická 68A. Lab se nachází v pátém patře CERIT Science Park, místnost S505. Při vstupu hlavním vchodem se vydáte doprava po schodech, nebo můžete využít výtahy. Pokud se ztratíte, nebojte a volejte +420 602 797 774, nebo pište na konferenčním Telegramu. Děkujeme společnosti Red Hat za možnost využití prostor Red Hat Labu!

Od nového roku bychom rádi obnovili srazy, které doufáme budou přínosné pro naši komunitu a to od krátkých přednášek, diskuzí, výměny zkušeností a znalostí, až třeba po zapojení při organizace konference OpenAlt.

V rámci srazu si můžete vyslechnout krátké přednášky s tématy:

• Jiří Eischmann: vhsky.cz – přednáška představí PeerTube, otevřenou alternativu k YouTube, a bude se věnovat rozjezdu Vhsky.cz, české instanci PeerTube, na které se momentálně nachází také videa z konference OpenAlt.
• Jozef Mlích: chytré hodinky pohledem linuxáka. Proč chtít chytré hodinky, co se s nimi dá dělat bez ztráty soukromí. Různé střípky z vývoje doprovodné aplikace a komu darovat starší zařízení (třeba s vybitou baterkou).

A co víc, pokusíme se i přednáškový blok živě streamovat na vhsky.cz!

Naše spolkové srazy jsou volně přístupné a otevřené všem zájemcům nejen o otevřené technologie.

Zobrazit větší mapu

Rozhovor Pavla Bednaříka a Karla Čapky s Annie Rauwerda, influencerkou, zakladatelkou instagramového kanálu Depths of Wikipedia a budoucí autorkou knih. Nebo neurovědkyní, kdo ví.

Byla jsi na Wikimanii v Katovicích pozvána, nebo je to tvůj osobní zájem?

Chtěla jsem na Wikimanii jet, proto jsem si požádala o stipendium a dostala ho. Organizátoři mi uhradili hotel. Ale je to můj osobní zájem zde být, proto jsem si koupila letenku. Je to moje druhá Wikimanie, které se účastním osobně, předtím jsem byla jen online. V roce 2019 jsem do Stockholmu nepřijela, protože jsem to tehdy s Wikipedií nemyslela tak vážně – jen jsem opravovala nějaké překlepy.

Nechci wikipedisty využívat

Považuješ se za členku komunity Wikipedie?

Ano, cítím se být součástí komunity. Dříve jsem Wikipedii editovala jednu hodinu denně, v té době jsem si rozhodně nepřipadala jako členka komunity. Nechci se totiž cítit, jako bych wikipedisty nebo jejich práci využívala. Čím více edituju, tím více si toho vážím. A editovat je fajn, je to velmi návykové. Jako wikipedistka procházím různými fázemi. Někdy edituji hodně, jindy jsem týden mimo. Občas se mi stane, že si něco vyhledám, najdu článek na Wikipedii a mám pocit, že musím okamžitě všechno upravit.

Vytváříš původní hesla? Věnuješ se nějakému konkrétnímu oboru?

Někdy ano. Hodně mi záleží na článcích, které mají hodně zobrazení, ale jen pár editorů. Na zjišťování počtu zobrazení stránek používám nástroj xtools.Většinou jsou to témata z oblasti popkultury. Youtubeři, influenceři, filmy, zkrátka články, které jsou často terčem vandalismu. Na nich se potom snažím pracovat.

Účet Depths of Wikipedia (Hlubiny Wikipedie) jsi založila jako součást zinu.

Je to tak. Jedna z mých kamarádek chtěla založit zin, ve kterém by vytvořila stránku, kde by každý z našich přátel dostal prostor na to, popsat co dělal během pandemie. To bylo v březnu 2020. Mysleli jsme si pochopitelně, že to bude zábava jen na pár týdnů. Prozkoumávala jsem v té době články na Wikipedii a nacházela spoustu zajímavostí, které Wikipedie nabízí. Říkala jsem si, že je musím někam dát, abych s tím něco udělala. Chtěla jsem se o ně podělit.

Jak vznikly Depths of Wikipedia

Jak jsi na to jméno přišla?

Nejdřív se to jmenovalo Deep Wikipedia (Hluboká Wikipedie), za hodinu jsem to změnila na Depths of Wikipedia. A u toho už jsem zůstala.

V přednášce na TEDu jsi vysvětlovala, že hluboce obdivuješ wikipedisty a že tato stránka je tvou poctou jim a jejich práci. Že to není jen o bláznivých zajímavostech, které shromažďuješ.

Někdy mi to vrtá hlavou víc než jindy. Existuje tolik způsobů, jak do Wikipedie přispívat. Každý týden objevím nové zákoutí, kde lidé odvádějí hromadu práce. Čím dál víc nacházím respekt a uznání pro dobrovolnickou práci, kterou wikipedisté dělají.

Zveřejňuješ i to, co ti posílají ostatní?

Většinou využívám vlastní objevy. To, co mi posílají ostatní, je většinou až moc podivné,nebo jsou to věci, které jsem již sdílela. Snažím se je číst všechny, ale nedělám to hned. Kontroluji je jednou či za dva týdny. Často jsem těmi příspěvky zahlcená (smích).

Jak si příspěvky organizuješ? Máš nějaký publikační plán? Jaká je tvoje pracovní rutina? Je to práce na plný úvazek?

Nejsem nijak extra organizovaný člověk. Zveřejňuji příspěvky při výročích. Mám kalendář výročí. Sociální média nejsou moje práce na plný úvazek, Depths of Wikipedia dělám obvykle tak dvě hodiny denně. Vlastně nejvíc času teď věnuji psaní knihy o specifických zákoutích Wikipedie. Snažím se v ní věnovat více práci editorů. Chtěla bych tímto způsobem dělat Wikipedii pozitivní PR. Předpokládám, že mám více sledujících než oficiální účet Wikimedia Foundation, že? (smích)

Všimli jsme si, že tvá práce už byla oficiálně uznána orgány Wikimedia Foundation. Už jste se setkali?

Ano. Vzpomínám si na svůj první e-mail z WMF. Byl to Zack Mac Kouwen, vedoucí oddělení komunikace. Psal, že by chtěl zajít na kávu, byla jsem z toho nadšená, protože jsem si myslela, že to, co dělám, není nic moc. Stalo se to rok a půl po založení mého účtu. Na počátku jsem totiž měla jen několik stovek sledujících, většina z nich byli moji přátelé. Později, když jsem jich měla tisíc, jsem si řekla – dobře, nemám tisíc přátel, asi to začíná být významné. V srpnu nebo v září stránka dosáhla 10 000 sledujících a já si myslela, že už to začíná být obrovské. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla dosáhnout milionu!

Plány do budoucna

Mohla bys nám vysvětlit svůj obchodní model? Pokud to samozřejmě není tajemství…

Není to tajemství. Původně jsem si vůbec nemyslela, že to bude vydělávat peníze. Teď už ale peníze vydělávám. Snažím se být uctivá a respektující, protože desatero Wikipedie je založeno na tom, že vše je zdarma a dostupné. Opravdu se snažím nedělat vtíravé reklamy. Jediné, co dělám, jsou komediální živá vystoupení s tématem Wikipedie, na nichž vybírám vstupné. Jinak jsem udělala pouze dva sponzorské příspěvky – oba byly k připravovaným filmům – a měla jsem z toho opravdu špatný pocit, protože Wikipedie žádné reklamy nemá. Rozhodla jsem se to dál nedělat. Stále jsem otevřená jakýmkoliv nabídkám, ale nesmí to být proti zásadám Wikipedie.

Zmínila jsi se o svých stand-upech. Jaká je intenzita tvých vystoupení? Baví tě vystupovat před lidmi?

Ano i ne. Ze začátku jsem byla nervózní, teď už naštěstí nejsem. Vždycky jsem si dělala prezentaci, hodně jsem se připravovala. Během let se to ale změnilo. Celkem jsem vystupovala asi padesátkrát. V roce 2023 jsem vystupovala hodně, aktuálně pořádám hlavně editatony.

Mohla bys nám říci více o newyorských editatonech?

Wikimedia New York nedávno navázala spolupráci s Craigslistem (celosvětový inzertní portál, pozn. aut.) který má spoustu peněz. Pomáhá s pořádáním editatonů pro úplné začátečníky. Zatím jsme udělali jen jeden, ale pokračujeme s dalšími. Já si připravuji úvodní řeč a nějaká zábavná fakta a zajímavosti o Wikipedii.

O čem bude tvá kniha?

Sestává z několika rozmanitých krátkých kapitol. Některé z nich vycházejí z vtipných diskusí na diskusních stránkách Wikipedie, je jich tam tolik! (Ano, my víme!) Jiné jsou založeny na změnách článků v čase, další jsou o zajímavých článcích a jejich editorech. Když si je lidé přečtou, mohou získat lepší představu o tom, jak Wikipedie funguje. Ale není to úplná historie Wikipedie nebo něco podobného. Mým hlavním cílem je lidi pobavit, druhým cílem je naučit je, jak Wikipedie funguje.

To je pochopitelné, protože žijeme v době infotainmentu.

Často se za uživatelským jménem skrývá výjimečný člověk. Prozkoumat ho můžete většinou jen při živých akcích, těžko když bude sedět doma za svým počítačem.

Co se stane s Wikipedií za pět let? A co s kanálem Depths of Wikipedia?

Je zřejmé, že bude na internetu mnohem více obsahu generovaného umělou inteligencí, což by Wikipedii mohlo učinit ještě cennější, protože její obsah je generován lidmi. Dovedu si ale také představit, že by Wikipedie nějakým způsobem zanikla. To by mě trochu mrzelo. Nicméně AI je tak závislá na tom, co Wikipedie generuje, že se toho příliš nebojím.

Co se týče mě a projektu Depths of Wikipedia… No, to bych si musela najít skutečnou práci. (smích) Také bych se jednou ráda vrátila do školy. Vždycky jsem chtěla být středoškolskou učitelkou přírodních věd, nicméně během vysoké školy jsem začala provozovat Depths of Wikipedia a nemohl jsem si tento sen splnit. Studovala jsem neurovědu a mám pár hodin biologie. Také ještě nevím, kde budu bydlet, momentálně zůstávám v New Yorku. Což se může snadno změnit.

Co takhle najmout nějaké lidi, kteří by se k tobě přidali? Máš tolik příznivců, že by to mohlo vyjít…

Musela bych jim zaplatit! Já mám štěstí, když se mi podaří zaplatit sebe. To asi není schůdná cesta.

Rozhovor vedli Pavel Bednařík a Karel Čapka v Katovicích dne 9. srpna 2024

Je to dvacet, co jsem trvale přešel z Windows na Linux. Při té příležitosti jsem trochu zavzpomínal na to, jaké byly moje začátky s Linuxem a jak svět IT vypadal tenkrát.

V minulém článku jsem nakousl historii i specifika běhu Windows NT na počítačích s jinými procesory než Intel/AMD x86 a přiblížil pracovní stanici Bull Estrella z poloviny 90. let, která mi slouží pro testování. To byly takové ty obecnější informace, které v nějaké formě jsou na internetu všude možně. Tentokrát popíšu, jak se doopravdy žilo člověku, co si takový […]

(více…)

- Zdroje, měniče

I když se elektronice - vývoji - věnuju už dlouhá léta, ať už jako hobby nebo pracovně, setkal jsem se nedávno s pro mě překvapující situací. Co se může na VBUS USB stát po připojení napájení. Doufám, že vám tenhle článek pomůže a podobné chyby se u vás nedopustíte :-)

Programování inteligentních agentů a distribuovaných systémů je divné. Různé konceptuální frameworky oboru zavádějí plejádu termínů jako “goal”, “belief” nebo “intention”, jejichž zakódování v běžných programovacích jazycích je těžkopádné a nepřirozené. Jako vždy, když vlastní abstrakce nesplývají elegantně s prostředím použitého jazyka, je to red flag špatného designu, který se vyplatí revidovat a dobře pochopit, co nás k němu vedlo a jestli je to skutečně nevyhnutelné.

Trošku se zpožděním, ale napsal jsem o předplatném Mapy.cz. Cena příjemně překvapila, ale já už se naučil používat něco jiného. V druhé části článku se věnuji tomu, co to je a v čem je to lepší než Mapy.cz.

Máme ešte dojazd vianočných sviatkov s ktorými sa neodmysliteľne spájajú rozprávky. Medzi tie obľúbené určite patrí Bol raz jeden kráľ…

Je to posledná veľká jazda Jana Wericha a Vlasty Buriana, no a určite si pamätáte ako spolu išli pripraviť lievance. A nahádzali tam všetko čo mali po ruke.

- "Co ta pixla?"

- "Ta se vstřebá."

A presne takýto pocit mám po vypočutí „novej Slovenskej hymny, ktorá nie je pre vás“. Kakofónia, ako keď Pejsek a Kočička piekli tortu. A to sa považujem za hudobne hluchého človeka.

Nie je to slávnostné, nie je to pekné a nie je to hodné. „Jako kdyby měla ruská hymna dítě s Dvořákovou devátou, ale to se sjelo koksem.“

Tá rozprávka končí dobre. Kráľ nakoniec nájde zdravý rozum. Naša politická reprezentácia je od toho ešte v nedohľadné.

PF 2025

Dnes vyšel můj nový příspěvek na stránkách SANS Internet Storm Center, v němž se podíváme na změny v podpoře SSL/TLS protokolů na webových a e-mailových serverech v průběhu roku 2024…

Je 23. září roku 2014 a v Městské knihovně v Praze právě začíná úplně první kurz Senioři píší Wikipedii. V počítačové učebně sedí u klávesnic a obrazovek osm seniorů a seniorek, kteří se pod vedením lektora Vojtěcha Veselého učí, jak editovat největší encyklopedii světa – respektive její českou verzi.

Je rok 2024 a my se ohlížíme zpět. Uběhlo deset let, během nichž se konaly desítky podobných kurzů: v Chebu, Plzni, Ústí nad Labem, Příbrami, Praze, České Lípě, Brandýse nad Labem, Liberci, Miroslavi, Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Zlíně, Vsetíně, Ostravě, Havířově, Karviné i online! Prošlo jimi přes 700 seniorů a seniorek.

Jak to všechno vlastně začalo?

U zrodu programu Senioři píší Wikipedii stojí několik lidí. Vše začalo na podzim roku 2013, kdy proběhla první organizační schůzka. U jednoho stolu se sešli wikipedisté: profesor Jan Sokol, Vojtěch Dostál a Vojtěch Veselý. Vedení tehdy ještě nepojmenovaného projektu se ujal Vojtěch Veselý, jeho první lektor. Profesor Sokol program zaštiťoval. Během dalšího roku se nápad finalizuje a medializuje – zmínky o programu nalezneme v České televizi, Lidových novinách a dalších médiích. Organizátoři se připravují, dávají rozhovory, a především žádají o grant Nadaci Wikimedia. Snahy skončily úspěchem. Přibližně o rok později je spuštěn první kurz pro seniory a seniorky v Praze. Ve skutečnosti ale vše teprve začíná.

Jeden z prvních kurzů programu Senioři píší Wikipedii. Foto: NoJin, Wikipedie, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Od začátku bylo jasné, že nestačí sezvat několik přihlášených do počítačové učebny, poskytnout jim základy a nechat je jít. Proto již v roce 2015 vzniká kurz pro pokročilé – tedy pro ty, kteří svůj wikipedický um chtějí dále prohlubovat. Ještě tentýž rok se pak program dostává i za hranice Prahy. Prvním regionální kurz se uskutečnil v Plzni.

Brzy se kurzy přesouvají do dalších měst, a především začíná školení knihovníků. Cílem aktivity je, aby kurzy mohly pořádat i lektorovat samy knihovny. Čas ukázal, že šlo o funkční a prospěšný nápad – školení fungují dodnes. Program Senioři píší Wikipedii se postupně rozrostl o další činnosti. Začaly vznikat kluby Wikipedie, kde se wikipedisté a wikipedistky dodnes pravidelně scházejí, diskutují a pomáhají si. Od roku 2018 také funguje Seniorské WikiMěsto, každoroční akce, během níž se účastnice a účastníci kurzů vydávají osobně do vybraného města, společně o něm píšou články a pořizují fotografie místních pamětihodností.

Mezi nejnovější aktivity patří například Večerní online Wikiškola pro seniory – každoměsíční workshop, kde se mohou (nejen) absolventi kurzů vzdělávat ve vybraném tématu. Dalším novějším přírůstkem je samostatný kurz zaměřený na největší uložiště svobodných médií Wikimedia Commons.

„Je škoda, když mají senioři pocit, že o jejich zkušenosti a znalosti nikdo nestojí, a přitom by mohli velmi užitečně přispět ke vzdělávání mladé generace,“ říkal již tehdy profesor Jan Sokol

A jak se nám to všechno vlastně podařilo?

Jako všude i u nás platí, že pokud chcete mít fungující komunitu, musíte o ni zejména pečovat, naslouchat jí, přinášet inovace a být flexibilní. Naší snahou bylo nezůstat pozadu a neustále přinášet nové podněty a nápady. Tady je několik příkladů:

• Příručka editace Wikipedie a jasná metodologie
• Všichni přihlášení dostanou tištěnou příručku Wikipedie (dostupnou i online), která je vedle proškoleného lektora tím nejlepším pomocníkem. Každý kurz má jasně danou strukturu, a tak se přihlášeným vždy dostane stejná kvalita výuky. Obsah vzdělávacích materiálů a podpora pro lektory jsou pravidelně aktualizovány a vylepšovány.
• Kooperace s knihovnami a neziskovými organizacemi
• Každý fyzický kurz či WikiKlub potřebuje prostor (nejlépe počítačovou učebnu na dobře dostupném místě, ideálně bezbariérovém). To však neznamená, že bychom roli knihoven a neziskových organizací chtěli omezit pouze na jednoduché poskytnutí prostor. S těmito institucemi dlouhodobě spolupracujeme, připravujeme školení i pro ně a snažíme se, aby program rostl ve vzájemné symbióze. Naši partneři z řad knihoven a neziskových organizací nám pomáhají aktivně vyhledávat účastníky a účastnice se zájmem o rozvoj digitálních a informačních znalostí. Knihovníci a knihovnice často účastníkům a účastnicím pomáhají s dohledáváním cenných citačních zdrojů. Není náhodou, že řada účastníků našich kurzů jsou bývalými zaměstnanci knihoven, archivů či univerzit.
• Silná lektorská základna
• S rostoucím počtem kurzů je třeba rozšiřovat i počet lektorů a lektorek. Nejde však jen o jejich zaučení, zejména je nutné jim naslouchat a samotný program upravovat společně s nimi. Důraz je kladen spíše na jejich lidský přístup. Nevyžadujeme tedy nutně, aby ovládali všechny možnosti, které Wikipedie nabízí. Je to totiž právě lektor nebo lektorka, kteří se i po skončení kurzu o absolventy starají a nadále je provázejí světem Wikipedie a dalších Wikimedia projektů.
• Generační a mezigenerační element
• Není výjimkou, že se absolvent kurzu pro seniory sám stane lektorem. Je důležité tuto možnost nejen mít otevřenou, ale přímo ji podporovat. Stejně důležité je však myslet i na mezigenerační výměnu. I proto se do seniorského programu snažíme průběžně zapojovat mladé Wikimediány. Řada mladých členů komunity začala svou lektorskou dráhu právě skrze vedení seniorských kurzů či lokálních WikiKlubů. Na základě společného koníčka tak vznikají neobvyklá přátelství a cenné vazby, kde věk není překážkou pro vzájemné obohacení a podporu. Obě zmíněné skupiny to mohou mít ve wiki-komunitě těžší, a jejich vzájemná soudržnost je klíčová pro další zachování a rozvoj Wikipedie.
• Náš program není pouze o editování
• Základem kurzů je osvojit si správné editační návyky, pochopit formát encyklopedického hesla i specifickou demokratickou komunikaci při spolutvorbě obsahu Wikipedie. Program Senioři píší Wikipedii však není pouze o kurzech a editaci. Našim absolventům poskytujeme i aktivity v rámci Klubu alumni, díky kterému se mohou vídat s ostatními absolventy: na wiki-procházkách, zajímavých přednáškách, workshopech, nebo třeba jen při posezení v příjemném prostředí. Speciální důraz pak klademe na to, aby se senioři a seniorky cítili vždy vítáni i na všech ostatních akcích spolku Wikimedia ČR.

• Naslouchat a přizpůsobovat
• Je důležité zmínit, že každá inovace v našem programu vždy přímo navazuje na zpětnou vazbu, kterou nám absolventi a absolventky nebo aktivní wikipedisté a wikipedistky poskytují. Kromě dotazníku zpětné vazby, který dáváme všem absolventům a absolventkám, pořádáme rovněž pravidelná online setkání, kde nasloucháme návrhům na zlepšení. I na základě těchto zpětných vazeb si senioři a seniorky mohou užít Seniorské WikiMěsto, Wikiporadnu, místní kluby Wikipedie, online WikiŠkolu a další aktivity.
• Rozpoznání a oceňování
• Klíčovou součástí programu Senioři píší Wikipedii je transparentní komunikace úspěchů a rozpoznání jednotlivců, kteří zvláště přispívají k rozvoji obsahu Wikipedie a dalších projektů. Koneckonců i profesor Jan Sokol byl sám vášnivým editorem a jeho příspěvek české Wikipedii čítá tisíce editací a vlastních hesel. Skrze sdílení příběhů jednotlivců se k programu dostávají i další nováčci. Skoro vždy se za tvorbou prvního hesla skrývá silný osobní či profesní příběh. Senioři a seniorky mají také vlastní „barnstars“ – typické hvězdy a jiné nálepky, které si wikipedisté a wikipedistky udělují mezi sebou za zásluhy. Někteří se dokonce umísťují na předních příčkách našich výzev a soutěží a odnášející si drobné hmotné ceny.
• Musíte být vidět
• Již od úplného začátku klademe důraz i na samotnou propagaci kurzů – prostě a jednoduše se snažíme být vidět. Navazujeme mediální a jiné spolupráce a naši činnost prezentujeme na různých veletrzích a festivalech.

Prosinec je na české Wikipedii Měsícem seniorů

Přestože musí často překonávat obavy z technicky náročných úkonů, patří senioři a seniorky mezi nejvděčnější editory Wikipedie. Přemýšleli jsme proto, jak tuto skupinu náležitě ocenit, vyzdvihnout jednotlivé příběhy a dát o nich vědět veřejnosti. Nakonec jsme se rozhodli, že seniorům a seniorkám na Wikipedii zasvětíme celý měsíc. Prosinec se tak od roku 2023 stal na české Wikipedii Měsícem seniorů.

“Wikipedie má pro mě velký význam – zvlášť teď v seniorském věku – protože mě pomohla najít další smysl života, a protože se díky ní můžu setkávat s novými lidmi, kteří mají podobný náhled na život a podobné zájmy. Wikipedii jsem používala již dříve a vždy mě fascinovala. K psaní mě potom přivedla náhoda, kdy jsem si byla v knihovně půjčit nějakou knihu a zjistila jsem, že tam probíhá kurz pro seniory. Okamžitě jsem se přihlásila a od té doby edituji. Na Wikipedii jsem napsala asi 80 článků a nahrála 6000 fotek.”  Říká Jana Sekyrová, absolventka kurzů Senioři píší Wikipedii a současná lektorka programu.

V rámci Měsíce seniorů navíc zájemcům nabízíme řadu akcí napříč celou Českou republikou a nabíráme nové účastnice a účastníky do našich kurzů.

Dlouhodobý efekt

Někteří senioři a seniorky se s odchodem do penze mohou potýkat s pocitem nepotřebnosti. Náš program se zaměřuje na seniory a seniorky, kteří mohou a chtějí být i nadále aktivní a společensky platní, a poskytuje jim platformu, na které mohou toto své odhodlání realizovat.  Řada z nich se chce i v seniorském věku seberozvíjet a svou prací společnost obohacovat. Z dlouhodobého hlediska se tedy snažíme pozitivně působit na psychiku seniorů a seniorek, dodávat jim pocit potřebnosti a pomáhat jim rozvíjet jejich digitální dovednosti a kritické myšlení. Tvorba Wikipedie je smysluplným trávením času, které má dopad na široké publikum čtenářů. I každý opravený překlep a doplněný zdroj či citace jsou důležitým příspěvkem k udržení její kvality v budoucích letech.

Zapojení seniorů a zejména seniorek je navíc v souladu se Strategií 2030 Wikimedia hnutí. Budovat všeobecnou encyklopedii je možné jen s pestrou komunitou přispěvatelů a přispěvatelek. Senioři a seniorky jsou funkční součástí naší komunity, která se nepotkává jen pod přezdívkami na internetových diskusích, ale je spoluutvářena živými lidmi s konkrétními příběhy. V současné době se řada z nich stala členy a členkami spolku Wikimedia ČR a tvoří zhruba 1/3 účastníků všech našich veřejných akcí, editatonů či akcí s partnerskými institucemi. Nebojí se sdílet své potřeby a často jsou ambasadory či ambasadorkami důležitých změn v komunitě.

Senioři a seniorky jako součást wiki-komunity jsou samozřejmě i důležitými tvůrci a tvůrkyněmi obsahu. Naše statistiky už roky ukazují, že jeden dlouhodobě zapojený editor-senior s adekvátní podporou má pro českou Wikipedii stran tvorby obsahu nezanedbatelný význam.

Zaujal vás program Senioři píší Wikipedii?

• Nebojte sebe či známého na kurz přihlásit
• Veškeré vzdělávací aktivity v rámci programu SePW naleznete zde. Kurzy jsou zpravidla zdarma a jediné, co vám stačí je základní počítačová gramotnost, a hlavně chuť učit se novým věcem!
• Nebojte se stát lektorem
• Pokud vás program zaujal natolik, že byste se rádi stali jeho součástí, nebojte se nás kontaktovat na e-mailu: seniori@wikimedia.cz, brzy se vám ozveme!
• Nebojte se přivézt seniorský program i do vaší obce
• Ať už jste pracovník knihovny či podobné instituce nebo byste jen takový druh aktivity přivítali v blízkosti vašeho bydliště, neváhejte se nám ozvat na e-mail: seniori@wikimedia.cz. Určitě společně něco vymyslíme!
• Nebojte se program Senioři píší Wikipedii podpořit
• Souhlasíte, že životem nabyté zkušenosti a znalosti seniorů by neměly přijít nazmar, že musíme hledat cesty, jak seniory propojit s mladou generací a zabránit jejich izolaci? Přispějte nám a pomozte nám naučit psát Wikipedii každého českého seniora, který o to stojí. Prostě protože to má smysl. Přispět můžete zde.

Dárek na závěr

Po několika letech jsme aktualizovali příručku pro začínající wikipedisty, kterou naleznete zde. Může posloužit vám či komukoliv, koho znáte, aby začátek cesty světem Wikipedie byl co nejsnazší. Na její tvorbě se podílel nejeden wikipedista a je dalším důkazem toho, proč je pro Wikipedii seniorská komunita tak důležitá. Tak na další úspěšnou dekádu!

Přinášíme první díl z plánované série Humans of Wikipedia (Lidé Wikipedie), ve které chceme skrze rozhovory přiblížit životy, osudy a práci lidí, kteří často nejsou vidět, ale díky nimž je dnes česká Wikipedie tím, čím je: největší českou encyklopedií se stále rostoucím obsahem i kvalitou, a zároveň komunitou skvělých lidí. Dnes jsme se bavili s absolventem našich seniorských kurzů a aktivním přispěvatelem na Wikimedia Commons, panem Jindřichem Broukalem.

Jindřich Broukal. Foto: Tadeáš Bednarz, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Pane Broukale, já o vás vím, že jste absolventem kurzů Senioři píší Wikipedii, že jste velmi aktivním ve wiki-světě a že se specializujete především na focení památek, významných budov a nahrávání těchto fotek na úložiště svobodného obsahu Wikimedia Commons, kde pak mohou sloužit jako ilustrace hesel na Wikipedii. Nahrál jste jich už přes 900 a stále pokračujete. Nicméně, když jsem si vás googlil, zjistil jsem na stránkách Národního divadla, že jste mistr světel. Zní to velmi tajuplně, skoro jako z nějaké fantasy literatury.

To vůbec není tajuplné. Je to podobné jako třeba mistr elektrikář, který organizuje práci nějaké party v továrně. Já jsem pracoval v Národním divadle a byl jsem mistr osvětlovač neboli mistr světel. Zkrátka jsem měl pod sebou partu osvětlovačů, s kterou jsme realizovali jevištní osvětlení inscenací.

Co to vlastně obnáší dělat vedoucího osvětlovače v divadle?

Prvotní záležitostí svícení v divadle byla debata s výtvarníkem a především s režisérem nad jejich koncepcí. Na základě této debaty jsem potom já vymýšlel osvětlení scény. Oni měli nějakou představu o nasvícení, jak to má ladit barevně apod., a mým úkolem potom bylo převést to do technické řeči: odkud se bude svítit, jakými druhy reflektorů, barvami a tak dále. Při světelných zkouškách, kterých je asi sedm nebo osm před premiérou, jsem potom seděl v hledišti vedle režiséra a výtvarníka a postupně jsme to dolaďovali a dávali dohromady, od jedné světelné změny ke druhé. V jednom představení je průměrně třeba čtyřicet nebo padesát světelných změn. Všechno se samozřejmě zapíše do paměti osvětlovacího pultu. No a pak už se to pouze doladí při závěrečných zkouškách, když jsou herci v kostýmech, tak, aby na ně bylo dobře vidět a přitom se zachovala požadovaná celková atmosféra.

Tak to je ve stručnosti práce toho mistra světel. Dneska tomu říkají light designer, ale dřív to byl prostě jenom vedoucí osvětlovač neboli mistr světel.

Vy jste se vlastně skrze ta světla podílel i na vyznění her.

No jistě, samozřejmě. Ta atmosféra je důležitá. Světla hodně napomáhají ději. A pokud je ta scéna abstraktní, je založená na projekcích a světelných kombinacích, tak se světla stávají hlavní součástí scénografie.

Kromě fotografií pamětihodností na Wikipedii postupně nahráváte také svůj osobní archiv známých osobností právě z Národního divadla. Jak tyto fotografie vznikaly?

Když jsem seděl při zkouškách vedle inscenátorů v hledišti, měl jsem příležitost i prostor fotit. Nejprve jsem si dělal dokumentaci jen pro sebe, zejména dokumentaci toho svícení. K tomu, když už jsem fotil, jsem občas udělal fotografie i herců a hereček. A pak se to dostalo ještě dál. Postupem času jsem svítil profesionálním fotografům při jevištním focení oficiálních portrétů účinkujících pro účely propagace daného představení. A tím pádem jsem si někdy cvaknul s nimi. Jim to nevadilo. Samozřejmě to bylo vždy se souhlasem – jak jejich, tak fotografovaných. No, a nakonec se stávalo, že mě sami herci čas od času požádali, abych jim nějaké fotky taky udělal – pro jejich soukromé účely. Ti profesionálové na to totiž většinou neměli čas, museli každé představení nafotit, odevzdat a běžet zase jinam. Já čas měl.

Tak takhle jsem přišel k focení portrétů. Jestli jste se podíval na Wikipedii, na můj profil na Wikimedia Commons, tam mám právě galerii portrétů z Národního.

Díval jsem se a zaujala mě fotografie Josefa Vinkláře při líčení. Bylo těžké proklouznout do maskérny a vyfotit ho?

To nebylo těžké. Jednak to bylo samozřejmě s jeho svolením, a jednak mě to tenkrát domluvil ten maskér, který chtěl mít památku, jak maskoval Vinkláře. No a Vinklář souhlasil, bylo to dost zblízka, když jsem ho tam cvakal. Pro toho maskéra jsem dělal i jiné herce, když chtěl mít zaznamenané své masky.

Fotíte ještě někdy v divadle?

Ne, už nemám tu možnost. V Národním jsem nastoupil v roce 1969 a byl jsem tam 45 let. Teď jsem už 10 let v penzi. Za tu dobu se to tam úplně změnilo a už tam nemám volný přístup. Jsou tam turnikety a dovnitř pouštějí jen zaměstnance s průkazkami. Důchodci už jsou mimo. Sice tam mám ještě nějaké následovníky, kteří sloužili pode mnou a mohli by mě tam vzít, ale už je nechci obtěžovat. Myslím, že jsem si užil své. Trochu mě to mrzí, ale to se nedá nic dělat. Už je to dneska jinde. Tak teď fotím pro Wikipedii.

Pro Wikipedii dnes fotíte především sochy, mosty, budovy, většinou nějaké statické objekty, ale v divadle jste fotil hlavně lidi a pohyb. Co se Vám fotí lépe? Lidi, nebo sochy?

Tak bavilo mě nejvíc to divadlo. Divadlo je živé a má tu zvláštní atmosféru. Jako osvětlovač jsem vždycky chtěl, aby na mých fotografiích – záběrech ze scény – hrálo roli i světlo. Já mám ale rád taky architekturu, na kterou jsem dřív neměl vůbec čas, protože jsem sloužil v divadle. Teď mám čas chodit po Praze, fotit domy a architekturu vůbec. Využívám při tom nástroj, který se jmenuje WikiShootMe. To je taková mapa, která ukazuje, která významná místa nebo třeba památky nemají na Wikipedii svoji fotografii. Takže se bavím zaplňováním červených koleček, nenafocených míst. Mám rád tedy jednak architekturu a jednak i drobné památky. Fotím křížky, kapličky v krajině a tak dále. Takže když někam jdu jako turista, podívám se na mapu, co tam chybí, a fotím.

Spolek Wikimedia Česká republika pořádá řadu výzev a soutěží, kterými chce motivovat k zaplňování prázdných míst na Wikipedii. Vám by mohly být blízké zejména soutěž Československo, Popiš památku nebo Ohrožené stavby. Zúčastnil jste se někdy? A podařilo se Vám třeba umístit?

Účastním se hlavně těch fotografických soutěží, já nejsem moc psavec, raději fotím. Minulý rok jsem dostal cenu z Wikipedie za nahrání fotek právě z mého archivu. Šlo o soutěž Československo, která vyzývá k tvorbě hesel z období Československa a k nahrávání historických fotografií. Nahrál jsem tam dvě zajímavé fotografie z osmdesátého devátého, kterých je prý na Wikipedii a Wikimedia Commons obecně málo. Byly to fotografie, které jsem fotil během generální stávky z terasy divadla na plnou Národní třídu. Za to jsem získal cenu.

Díky tomu, že nahráváte na Wikimedia Commons fotografie z Vašeho archivu, má mnoho českých herců a hereček u svého hesla právě Vaši fotografii. Nahrál jste tam již celý svůj archiv?

Ještě jsem to všechno dopodrobna neprošel. Když jsem šel do penze, tak jsem fotky, které jsem měl na papíře, daroval archivu Národního divadla. Bylo to asi 400 fotek. Ale zůstaly mi negativy, takže teď pátrám v archivu a pokračuji v sérii herců, hereček a operních zpěváků a zpěvaček. Těch negativů je ale hodně, a tak to nějakou dobu zabere.

Jak jste se vlastně k Wikipedii dostal?

Když jsem před 10 lety odešel z Národního divadla do důchodu, přihlásil jsem se s manželkou na univerzitu třetího věku, kam dosud docházíme. Chodíme na filozofickou fakultu, kde studujeme výtvarné umění a dějiny výtvarného umění, a na fakultu stavební, kde studujeme architekturu.

A zkrátka z filozofické fakulty přišla výzva, že se lidé mohou přihlásit do kurzu Senioři píší Wikipedii. Bylo to začátkem roku 2021, v době covidu. Museli jsme být doma, nesměli jsme opustit Prahu, nemohl jsem jezdit na chalupu, tak jsem si řekl, že toho využiji a přihlásil jsem se do základního online kurzu. Ten jsem absolvoval a potom jsem se přihlásil na další kurzy k Wikimedia Commons, které jsou zaměřené speciálně na fotky na Wikipedii. A vlastně už na jaře roku 2021 jsem začal nahrávat své archivní fotografie. No a od té doby, to je tři nebo tři a půl roku, každý týden přibude pár fotek.

Pak ještě musím říct, že jsem se zúčastnil už tří seniorských WikiMěst.

Jindřich Broukal na Seniorském WikiMěstě. Foto: Richard Sekerák

Seniorská WikiMěsta jsou většinou vícedenní akce, během nichž se účastnice a účastníci kurzů Senioři píší Wikipedii vydávají osobně do vybraného města psát články a pořizovat fotografie přímo na místě. Účastníte se soutěží, setkáváte se s ostatními wiki-seniory, to vypadá, že jste v té komunitě aktivní, vypadá to, že Vás Wikipedie baví. Co vás na tom vlastně baví?

Co mě na tom baví? Baví mě mít nějaký smysl, účel. A baví mě, že to k něčemu je, že ty fotky někde zůstanou a někomu poslouží třeba k orientaci, protože sám, když jdu na výlet, tak se podívám, co je v tom daném místě za památky. Podívám se na Wikipedii a na fotky. A baví mě, že si před výletem zkontroluji, co je nafocené, co není nafocené, a naplánuji si výlet i podle toho. Prostě jdu do města a už vím, co budu fotit dopředu. To mě na tom baví. Doplňovat nezmapované věci.

Psát Vás neláká?

V rámci toho prvního školení jsem napsal dva články. To jsem se přinutil. Jinak nejsem psavec. Když už, tak články spíš doplňuji. Protože zvlášť hesla o divadlech, o hercích, zpěvácích jsou někdy až příliš stručné. Většinou je uveden pouze rejstřík filmových a televizních rolí, a divadlo tam chybí. Takže někdy hledám v archivech a doplňuji divadelní role. To mě taky docela baví.

Tak jste nakonec i psavec!

To je spíš takové… Vybrat z archivu materiál a doplnit ho na Wikipedii. U těch herců, se kterými jsem se znal, to beru trochu jako křivdu, že tam nemají své divadelní role. Protože pro každého herce, jak je znám, je to divadlo nejdůležitější, tam jsou doma. Je to poslání. Televizní tvorbu, pokud nejde o velké role, berou spíš jako vedlejší činnost. V divadle inscenaci zkouší 3 měsíce, jdou do hloubky postav a pak se postaví před živé publikum a hned vidí jeho reakci. S tou postavou pak dál žijí několik let. Mít v divadle velkou roli, to si každý velmi cení. A mně je to líto, když to tam není uvedené. Tak to je jediné, co píšu.

Co děláte, když nechodíte po Praze nebo nenahráváte archiv na Wikipedii?

Jezdím na chalupu do Zbirohu. Mám tam zahrádku. A hlavně chodím do lesa na procházky, na houby. Letos bylo hub hrozně moc. No a chalupařím, no. Je tam krásně. Jsou tam nádherné lesy. A klid. Léto je tam fajn. Přes zimu tam jezdím méně, protože tam se musí hodně topit, a když člověk odjede na pár dní, tak už je tam zase zima. Ta chalupa je stará a má tlusté zdi, první den musím hodně ládovat kamna, ale koukat do kamen a poslouchat praskání dřeva, to je taky paráda. Jsem rád, že tam můžu jezdit, ale zase v Praze máme kulturu. Chodíme s manželkou po výstavách, na koncerty a taky do školy jednou týdně. Takže jezdím pořád sem a tam.

Mám na Vás poslední otázku, pane Broukale. Máte nějaké nesplněné sny v oblasti fotografování nebo Wikipedie, které byste si ještě chtěl splnit?

Chtěl bych dodělat ten archiv. Celý ho projít a slušné fotky na Wikipedii ještě nahrát. To je to nejpracnější. Když naskenujete negativ, bývají na tom obrázku občas škrábance nebo nějaký prach, a ty se projeví jako rušivé bílé tečky. To se všechno musí opravit, vzít do Photoshopu a vyretušovat.  Zabere to spoustu času. Nechci zveřejňovat fotky, které by nestály za nic. Chci, aby to trochu vypadalo a bylo to použitelné k článkům. Myslím, že jsem teď tak v půlce archivu, a že ještě tak jednou tolik těch fotek dohromady dám. To mluvím ale tedy jen o portrétních fotografiích. Z inscenací, kde jsou třeba dva tři lidi dohromady, těch je ještě víc. Ty se tam ale ani nehodí dávat. Jedině třeba jako ilustrace jednotlivých her, pokud by k nim někdo napsal hesla. Klasika na Wikipedii taky dost chybí. Ty jediné dva články, které jsem na kurzech napsal, byly oba o Tylových hrách, které na Wikipedii chyběly.

To je skoro na wikipedickou vývzu, doplňovat chybějící klasická divadelní díla. Vy budete mít skoro ke každé české klasice fotografii z představení, ne?

České klasiky mám. Tam je pro mě ještě trošku otevřené pole.

Tak budu držet palce, abyste nafotil tu Prahu celou, a aby Vám šla digitalizace archivu pěkně od ruky.

No děkuji. Tak mám co dělat a baví mě to. Mějte se hezky a zase někdy.

Na závěr roku jsme připravili speciální epizodu podcastu ALEF SecurityCast. Najdete ji na YouTube a na Spotify a podíváme se v ní na ta nejzajímavější témata, která nás v oblasti kybernetické bezpečnosti provázela v posledních dvanácti měsících…

O rozjezdu Vhsky.cz, svobodné alternativě k YouTube bez reklam a sledování, která je postavená na PeerTube. Včetně prvních zkušeností z provozu.

Zapište si do diáře aneb hezky přehledně a na jednom místě akce pro první polovinu roku 2025.

22. únoraSoÚnorové RoboDoupě22. březnaSoArduino Day12. dubnaSoDubnové RoboDoupě10.-11. květnaSo+NeMaker Faire v Praze24. květnaSoKvětnové RoboDoupězačátkem června(So)+NeRobotický den 2025 (neděle je určena pro veřejnost)

Změna termínů vyhrazena 😉

8.1.2025 – Únorové RoboDoupě posunuto na 22. února

[...]

„Velká výhoda spočívá ve složitosti tvarů, které jsme schopni tímto způsobem vyrobit. Podobně jako u 3D tisku obecně sdílí tu výhodu, že můžeme produkt přizpůsobit na míru. Nemusíme používat formu, která by byla výhodná pouze při výrobě stovek kusů – každý produkt může být mírně odlišný. Jde o masovou kustomizaci. To platí pro 3D tisk v menším měřítku a stejně tak pro 3D tisk ve stavebnictví. Není to vždycky o tom, že by to nešlo vyrobit jinak, ale že je výhodnější tu komplexní geometrii vyrobit pomocí 3D tisku.“

3D tiskárny už dávno netisknou jen vtipné postavičky z barevného plastu, jejich mnohem větší sourozenci totiž dokážou ze speciální malty vytisknout třeba dům. David Škaroupka z Fakulty strojního inženýrství VUT nečeká, že už se budou domy jen tisknout, ale výhody vidí pro speciální tvary, při nedostatku pracovníků nebo v budoucnu třeba pro tisk na jiných planetách. Tam by stroje mohly tisknout z místních materiálů a poskytnout příbytek strojům nebo astronautům. Dá se tisknout ze zeminy? A vyjde takový dům levněji než tradiční výstavba od základů? My vám to řekneme jako lidi.

(více…)

Šestý ročník pravidelné editační soutěže s názvem Asijský měsíc Wikipedie je za námi. České kolo bylo součástí stejnojmenné celosvětové soutěže, která se konala na 39 jazykových verzích Wikipedie. Nová hesla o největším světovém kontinentu tak během měsíce listopadu vznikala i v angličtině, němčině, italštině, španělštině a dalších jazycích.

Nové články, výzvy pro editory

Jordánské Nymfeum, jazyk santálština nebo třeba ikonický japonský hranatý meloun – to a mnohem více už má nově své články. Témat, které je možné popisovat je ale stále neuvěřitelné množství. Jedná se totiž o část světa, která je na Wikipedii stále dost opomíjená. Zatímco evropská a česká témata bývají velmi pěkně zdokumentována, starověké indické civilizace nebo čínská umění stojí často stranou zájmu. Asijský měsíc je proto příležitostí, jak alespoň v malé míře na tuto nerovnováhu odpovědět.

Hudební centrum Kaohsiung na Tchaj-wanu, CC BY-SA 4.0

Editující ale mohou někdy stanout před řadou výzev. Články vytvářejí na základě zdrojů; ať již knižních nebo novinových – ale např. i překladem z jinojazyčných verzí Wikipedie. A to může způsobit některé nepřesnosti. V rozporu s všeobecným předpokladem totiž nemusí ani anglická Wikipedie vždy sloužit jako spolehlivý vzor. Mnohé kulturní specifičnosti a zvláštnosti totiž nejsou popsány ani zde. Dalším problémem může být nepříliš ustálená česká terminologie. Výzvou jsou také časté přepisy názvů z neevropských písem – arabštiny, korejštiny nebo japonštiny – na to však má naštěstí Wikipedie odpověď v podobě zásad transkripcí.

Asijský měsíc Wikipedie však pouze nepopularizuje Asii, může obohatit i samotné editující. Otevírá jim odlišné a kulturně rozmanité prostředí, dodává nové pohledy, perspektivy a zkušenosti. Ukazuje, jak nesnadné je pracovat s problematikou, která sice jednoznačně na Wikipedii patří, ale týká se pro nás často dost odlišného vnímání světa.

Podpora spolku Wikimedia Česká republika

Soutěž se opět konala pod záštitou tzv. komunitních minigrantů spolku Wikimedia Česká republika. Z minigrantových prostředků byly hrazeny knižní ceny pro jednotlivé vítěze. Aktuálně porota články vyhodnocuje a vítěze oznámí v dohledné době, tj. do konce tohoto roku. Některé ceny jsou určené nováčkům, jiné aktivním účastníkům. Jednu cenu budeme losovat.

A jaká je obecná bilance?

Celkem se do soutěže zapojilo 32 účastníků a účastnic, kteří dohromady vytvořili přes 200 nových článků. Účastnili se různými způsoby; někdo sepsal více hesel, jiný méně. Často se využívaly překlady z jinojazyčných Wikipedií. Zaujala soutěž i Vás? Zapojte se! Doufáme totiž, že v roce 2025 se uskuteční další ročník!

Zapiš svoje jméno do map – s prvňáčky a chromebookem Pavel Hodál 17. 12. 2024