Planeta OpenAltPřelom 19. a 20. století přinesl mimo jiné významnou emigraci obyvatel z českých zemí do USA. Hlavními důvody byly ekonomické potíže, přelidnění venkova a nedostatek půdy pro drobné zemědělce. Mnozí také odcházeli kvůli politickému útlaku v rámci Rakousko-Uherska. Tato vlna emigrace se nevyhnula ani obci Rakvice, a tak v roce 1913 odjela skupina Rakvičanů do USA…
Na začátku roku 1913 se skupina asi sedmi obyvatel Rakvic vydala na cestu do USA. Nejprve se museli dopravit do jednoho z německých přístavů, konkrétně do Brém. Odtud pokračovali lodí do Spojených států amerických, přičemž jejich cílovým přístavem bylo pobřežní město Galveston v Texasu.
Seznam části pasažérů (včetně 7 Rakvičanů) na lodi plující v roce 1913 z Brém do Texasu.
Podle seznamu pasažérů byla na palubě této lodi spousta lidí různých národností. Z Rakvic zde byli tito občané:
Ze seznamu pasažérů se také dozvídáme, že Polášek a Krůza směřovali do texaského města Bessmay, které vzniklo kolem roku 1900 jako dřevařské centrum na trase železnice. Ostatní pasažéři z Rakvic mířili do Kalifornie, zejména do měst San Francisco a Eureka. I zde v té době vrcholila éra dřevařského průmyslu, který využíval bohatství místních lesů s majestátními sekvojovými stromy. Někteří z těchto emigrantů v Kalifornii zůstali a zapustili nové kořeny, zatímco jiní se časem vrátili zpět do rodného kraje.
Jiří Malinka se narodil 13. dubna 1884 v Rakvicích v rodině Františka Malinky a Terezie, rozené Konečné. Téměř všichni jeho sourozenci zemřeli v dětství a v roce 1905 se jeho bratr František (stolař, č. 284) oběsil. Možná i tyto neradostné osudy Jiřího motivovaly k odchodu do USA.
Jiří Malinka zůstal v USA natrvalo a začal používat „anglické" jméno George Frank Malinka. Podle dohledaných záznamů zůstal svobodný a zemřel 25. dubna 1952 ve věku 68 let v okrese Humboldt v Kalifornii.
Jan Procházka se narodil 2. června 1881 v Rakvicích jako nemanželský syn Marie Procházkové. Matka mu zemřela v osmi letech.
Jan Procházka se dne 3. února 1906 oženil s Marií Šelleovou (1884–1957). Z tohoto manželství se narodila jedna dcera Antonie, která ve dvou měsících věku zemřela na psotník. Krátce poté Marie zcela oslepla a nikdo nevěděl proč. Nepomohla jí ani oční klinika v Brně, ani klinika ve Vídni.
Její manžel Jan Procházka pracoval jako dělník v cukrovaru, ale potřeboval více peněz. Proto nakonec v roce 1913 odjel do USA. Sliboval, že bude manželce posílat peníze, ale po nějaké době ji nechal na starost stárnoucím rodičům.
Asi v lednu 1914 napsal Jan Procházka svému švagrovi Janovi Šellovi (1878–1960, můj prapraděda) a přemlouval ho, aby také odjel do USA. Tento dopis se zachoval dodnes, takže si jej nyní můžete přečíst v originále:
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 1.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 2.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 3.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 4.
O dalším osudu Jana Procházky není nic s jistotou známo. Dopisy z USA přicházely až do roku 1923 a pak se po něm zcela ztratila stopa. Rodinná legenda praví, že nakonec dožil někde v prériích s indiánkou. Jeho příběh tak zůstává neuzavřený.
Osudy mnoha emigrantů z Rakvic i jiných obcí se často ztratily v mlze času. Někteří se vrátili zpět domů, jiní zcela přerušili kontakty se starou vlastí a založili nové rodiny v Americe.
Znáte podobné příběhy ze své rodiny? Máte předka, který odešel do světa a jeho osud zůstal neznámý? Podělte se o něj v komentářích nebo mi napište.
Původní verze článku vyšla v Rakvickém zpravodaji (prosinec 2024) na straně 34.
Použité zdroje:
Líbil se ti tento text a chceš mě podpořit? Kup mi Kofolu! Díky.
Umění pomáhá vidět svět jinýma očima. Dokáže zachytit atmosféru míst, kterých si lidé běžně nevšímají, a předávat příběhy, které by jinak zůstaly skryté. Jednou z jeho klíčových rolí je také zcitlivovat společnost vůči důležitým tématům a otevírat debatu tam, kde běžná komunikace nestačí. Svůj pohled na tvorbu a její propojení s moderními technologiemi přibližuje ilustrátor, autor vizuálu Letní filmové školy v Uherském Hradišti a pedagog na Fakultě výtvarných umění VUT Jan Šrámek.🎨✍️
Jak zachytit atmosféru místa? Proč je důležité dbát na architektonické dědictví? Jak technologie proměňují současné umění? A může umělá inteligence rozšiřovat kreativitu, aniž by nahradila samotného autora?
Timeline epizody:
01:41 – Od tužky k digitálnímu štětci
02:59 – Jak vzniká autorský rukopis
07:58 – Jak vzniká vizuál Letní filmové školy v Uherském Hradišti
13:07 – Propojení umění a moderních technologií
14:39 – Jak se proměňuje studentská tvorba
17:38 – Je AI pro umění hrozbou nebo příležitostí
19:41 – Proč mizí kvalitní architekturu
AI tento rok naplno vtrhla do vývoje softwaru a výrazně ovlivňuje také open-source projekty. V článku rozebírám několik trendů, které v open source v poslední době v souvislosti s AI pozoruji, a jak tyto trendy svět otevřeného softwaru mění. 
"Potrebujeme investíciu" je pre väčšinu founderov startupov synonymum pre VC kolo. V skutočnosti je venture kapitál len jedna z približne desiatky ciest, ako startup zafinancovať - a pre väčšinu firiem nie je ani tá najlepšia. Tento sprievodca nadväzuje na články Kompletný sprievodca investičnými fázami startupu a Kompletný sprievodca metrikami startupu a rozoberá všetky bežné spôsoby financovania startupu - ich výhody a nevýhody pre foundera aj to, aké sú v praxi časté.
Je dobré vedieť, že peniaze nikdy nie sú "len peniaze". Každý zdroj financovania so sebou nesie iné podmienky, inú mieru kontroly, ktorú si founder ponecháva, iné očakávania rýchlosti rastu a inú cenu, ktorú firma za takéto financovanie platí - či už v podobe podielu vo firme, úroku, alebo záväzku voči investorovi. Founder, ktorý si vezme VC peniaze bez toho, aby rozumel, čo tým firme sľubuje (rýchly rast, exit o pár rokov, čiastočnú stratu kontroly), sa môže dostať do rovnako vážneho problému ako firma, ktorá si nevšimne, že jej dochádza runway.
Rovnako ako pri investičných fázach a metrikách, aj tu platí, že neexistuje jeden "správny" spôsob financovania. Existuje len spôsob, ktorý sedí k danému biznis modelu, tempu rastu a ambíciám foundera. Pozrime sa na hlavné z najbežnejších možností - od úplne najjednoduchšej (bootstrapping) až po tie, ktoré dávajú zmysel až v neskorších fázach rastu.
Popularita: veľmi vysoká - najčastejší spôsob štartu vôbec
Bootstrapping znamená, že budete budovať firmu z vlastných úspor, z príjmov, ktoré firma sama generuje, alebo z peňazí foundera získaných inou prácou. Vznikol jednoducho preto, že v prvých mesiacoch existencie firmy väčšinou ešte nie je čo predávať investorovi - žiadny produkt, žiadni zákazníci, žiadne čísla. A zároveň je to najvyššia kontrola. Founder teda financuje firmu sám, kým nevznikne dostatočný dôkaz, že nápad funguje.
Bootstrapping dáva najväčší zmysel pre biznis modely s rýchlou cestou k prvým tržbám (napríklad agentúry, konzultačné firmy, niektoré B2B SaaS produkty s krátkym sales cyklom) a menej pre biznisy, ktoré vyžadujú vysoké počiatočné investície do vývoja alebo infraštruktúry ešte pred prvým eurom tržieb.
Popularita: vysoká v pre-seed fáze, najmä mimo tech hubov
Financovanie od rodiny a priateľov vzniklo ako prirodzený medzikrok medzi bootstrappingom a formálnym investorom - ide o peniaze od ľudí, ktorí founderovi dôverujú osobne, nie na základe biznis plánu alebo trakcie. Zvyčajne ide o menšie sumy, často vo forme pôžičky alebo jednoduchého podielu bez zložitých právnych podmienok.
Najväčšou praktickou chybou pri tomto type financovania je robiť ho úplne neformálne, bez písomnej zmluvy - čo sa takmer vždy vypomstí buď pri ďalšom investičnom kole, alebo v prípade, že sa firme nedarí.
Popularita: vysoká v pre-seed a seed fáze
Business angel je typicky bohatší jednotlivec, často bývalý podnikateľ alebo manažér, ktorý investuje vlastné peniaze do skorých fáz startupov výmenou za podiel vo firme. Tento typ investora vznikol ako reakcia na medzeru medzi friends & family kapitálom a inštitucionálnym venture kapitálom, ktorý do príliš skorých firiem zvyčajne neinvestuje.
Angel investori sa často zdieľajú v tzv. angel sieťach alebo syndikátoch, kde viacero angelov investuje spoločne do jedného kola, čím sa zvyšuje celková investovaná suma bez toho, aby jeden človek niesol celé riziko.
Popularita: stredná, ale rastúca, najmä pri prvom startupe foundera
Akcelerátory vznikli ako štruktúrovaný program pre skoré startupy - firma dostane menšiu sumu kapitálu (zvyčajne rádovo desiatky tisíc eur) výmenou za malý podiel, a k tomu niekoľkotýždňový až niekoľkomesačný program mentoringu, ktorý vyvrcholí tzv. "demo day" pred investormi.
Najčastejšia chyba founderov: vybrať si akcelerátor podľa výšky investície, namiesto podľa kvality mentorov, siete kontaktov a reputácie programu u investorov v danom regióne.
Popularita: stredná, silne závislá od typu produktu
Reward-based crowdfunding (napríklad Kickstarter alebo Indiegogo) vznikol ako spôsob, ako overiť dopyt po produkte a zároveň ho zafinancovať priamo od budúcich zákazníkov - firma nezískava investorov, ale predbežné objednávky. Ľudia neposielajú peniaze výmenou za podiel, ale výmenou za produkt samotný, keď bude hotový.
Tento typ financovania takmer nefunguje pre B2B SaaS alebo hlboko technické produkty bez jasnej spotrebiteľskej hodnoty - v takom prípade je vhodnejší equity crowdfunding alebo niektorý z ďalších nástrojov nižšie.
Popularita: rastúca, najmä v Európe posledné roky
Equity crowdfunding (napríklad platformy typu SeedBlink alebo Crowdcube) vzniklo ako spôsob, ako spojiť veľký počet menších investorov - často bežných ľudí, nielen profesionálnych investorov - ktorí spoločne investujú do firmy výmenou za podiel, podobne ako pri VC kole, len rozdrobený medzi stovky menších investícií.
Popularita: stredná, výrazne sa líši podľa krajiny a odvetvia
Granty vznikli ako nástroj štátov a Európskej únie na podporu inovácií bez toho, aby si verejný sektor nárokoval podiel vo firme. Ide o nenávratné financovanie (firma ho nemusí vracať), zvyčajne viazané na konkrétny účel - výskum, vývoj, digitalizáciu alebo expanziu do nových trhov.
Najčastejšia chyba founderov: podceniť čas a administratívnu záťaž potrebnú na správne vyúčtovanie grantu, čo môže neskôr skomplikovať čerpanie ďalších verejných zdrojov.
Popularita: vysoká pri firmách mieriacich na rýchly, škálovateľný rast
Venture kapitál vznikol ako nástroj financovania firiem s vysokým rastovým potenciálom, ale aj vysokým rizikom zlyhania - fond investuje do desiatok firiem s vedomím, že väčšina z nich neuspeje, ale tie, ktoré uspejú, musia vrátiť násobne viac. VC fond investuje peniaze externých investorov (tzv. limited partners) výmenou za podiel vo firme a miesto v predstavenstve.
VC dáva zmysel najmä pre firmy, ktorých biznis model je skutočne škálovateľný (typicky softvér), kde dodatočný kapitál priamo urýchľuje rast, nie iba kompenzuje slabý biznis model. Pre firmy s pomalším, lineárnym rastom (napríklad služby alebo lokálny retail) VC zvyčajne nie je vhodná voľba - ani pre investora, ani pre foundera.
Popularita: nižšia, ale rastúca ako doplnok k VC kolám
Venture Debt vzniklo ako spôsob, ako firme po VC kole predĺžiť runway bez ďalšieho rozrieďovania vlastníctva. Ide o špecializovaný typ úveru pre startupy bez tradičného zabezpečenia (nehnuteľnosti, stroje) - namiesto toho sa spolieha na už získaný VC kapitál a rastový potenciál firmy, často v kombinácii s warrantmi (opciou na malý budúci podiel).
Popularita: nižšia, ale rastie najmä pri SaaS firmách s predvídateľným MRR
Revenue-Based Financing vzniklo ako alternatíva k equity financovaniu pre firmy s už existujúcim, predvídateľným príjmom. Investor poskytne firme kapitál výmenou za percento z budúcich mesačných tržieb, kým sa nesplatí dohodnutá suma (zvyčajne pôvodná investícia plus vopred dohodnutý násobok), bez toho, aby získal akýkoľvek podiel vo firme.
Popularita: nízka pre skoré startupy, vyššia pri stabilnejších firmách
Klasický bankový úver vznikol dávno predtým, než existoval pojem "startup", a jeho princíp zostáva rovnaký - banka požičia firme peniaze výmenou za úrok a zvyčajne aj za nejakú formu zabezpečenia (majetok, ručenie, alebo aspoň preukázateľný cash flow). Pre skoré startupy bez histórie a bez zabezpečenia je táto možnosť zväčša veľmi obmedzená alebo úplne nedostupná.
Popularita: nízka až stredná, výrazne odvetvovo špecifická
Korporátny venture kapitál (CVC) vznikol, keď si veľké firmy uvedomili, že môžu inovácie buď vyvíjať interne, alebo si k nim kúpiť prístup investíciou do startupov vo svojom odvetví. Strategický investor teda neinvestuje iba pre finančný výnos, ale aj pre strategickú hodnotu - prístup k technológii, dátam alebo distribučným kanálom startupu.
Žiadny z týchto spôsobov financovania nie je univerzálne "najlepší". Bootstrapping dáva zmysel firme, ktorá vie rýchlo predávať a nechce sa vzdať kontroly. VC dáva zmysel firme, ktorá potrebuje veľký kapitál na rýchle škálovanie skutočne škálovateľného biznis modelu. Granty dávajú zmysel projektu s výskumnou zložkou, ktorý VC investor odmietne ako priskoro rizikový. Revenue-Based Financing dáva zmysel firme, ktorá už má predvídateľné tržby a nechce sa vzdať ani jediného percenta vlastníctva.
Rovnako ako pri metrikách, aj tu je najdôležitejšie vedieť, čo presne si daný zdroj financovania od firmy - a od foundera osobne - vyžaduje výmenou. Peniaze, ktoré vyzerajú najľahšie dostupné dnes, môžu byť najdrahšie o dva roky, ak founder nerozumie, akú cenu (podiel, kontrolu, tempo rastu, splátky) za ne v skutočnosti platí.
Investor sa vás nikdy nespýta, koľko peňazí ste tento mesiac zarobili. Spýta sa na ARR, NRR, Magic Number alebo CAC Payback. Tento sprievodca nadväzuje na môj článok Kompletný sprievodca investičnými fázami startupu a rozoberá do hĺbky 49 metrík, ktoré rozhodujú o tom, či váš startup dostane ďalšie kolo financovania - alebo aj nie.
Predstavte si dve firmy. Prvá predala tento mesiac softvér za 250 000 € a budúci mesiac začína od nuly. Druhá zarobila len 80 000 €, ale každé euro pochádza z mesačného predplatného. Investor si vyberie druhú firmu - nie preto, že zarába viac, ale preto, že jej biznis je predvídateľný.
Presne to je dôvod, prečo vznikli SaaS a startupové metriky. Nejde o účtovnícke cvičenie ani o snahu komplikovať jednoduché veci. Ide o spoločný jazyk, ktorým founder, investor, CFO aj Head of Sales opisujú to isté - kvalitu a udržateľnosť rastu firmy. Bez tohto jazyka by sa dve firmy s rovnakým obratom mohli javiť ako rovnako zdravé, aj keď jedna z nich mesačne stráca polovicu zákazníkov a druhá rastie takmer bez straty jediného klienta.
Tento sprievodca rozoberá 49 najdôležitejších metrík rozdelených do piatich skupín. Pri každej z nich nájdete, prečo vznikla, ako sa počíta, praktický príklad, pohľad investora, najčastejšie chyby founderov, orientačné benchmarky a otázky, ktoré vám na túto tému môže investor položiť.
Je ľahké nadobudnúť dojem, že tieto metriky sú výmyslom venture kapitálu a týkajú sa iba firiem, ktoré naháňajú ďalšie investičné kolo. Realita je iná. MRR, churn, gross margin či CAC payback nie sú "startupový slovník", sú to len presnejšie, rýchlejšie a menej skreslené spôsoby, ako vidieť to, čo sa v každej firme deje aj tak. Rozdiel je len v tom, že zavedená firma si tieto otázky často kladie neskoro, nepravidelne, alebo vôbec.
Zoberme si tradičnú firmu s desaťročnou históriou a stabilným obratom. Jej manažment sleduje ročné tržby, možno kvartálne výsledky, a to je väčšinou všetko. Problém je, že ročné číslo skrýva presne to isté, čo sme opisovali pri ARR - nevidno v ňom, či rast pochádza od nových zákazníkov alebo od existujúcich, koľko zákazníkov firma potichu stráca, ani ako dlho trvá, kým sa investícia do získania klienta vráti. Firma tak môže rok čo rok rásť na papieri a pritom stavať na čoraz krehkejších základoch - kým to niekto neodhalí, väčšinou až v momente krízy.
Metriky rastu a zdravia zákazníkov nie sú viazané na SaaS ani na softvér vôbec. Retailová firma má svoj CAC (koľko stojí získať nového zákazníka cez reklamu alebo pobočku) aj svoj LTV (koľko zákazník minie za celú dobu, čo u nej nakupuje). Výrobná firma má svoj Gross Margin, svoj Burn Rate počas sezónnych výkyvov aj svoj Runway, ak čaká na veľkú zákazku. Poisťovňa má svoju verziu Churn Rate - nazýva sa miera obnovy zmlúv - a svoju verziu NRR, keď počíta, koľko dodatočných produktov predá existujúcim klientom.
Rozdiel medzi startupom a zabehnutou firmou nie je v tom, či tieto javy existujú, ale v tom, kto si ich pomenuje a systematicky meria. Firma, ktorá pozná svoj skutočný CAC Payback Period, vie oveľa presnejšie rozhodnúť, koľko môže bezpečne investovať do marketingu budúci rok. Firma, ktorá pozná svoju Net Revenue Retention, vie, či má zmysel naháňať nových zákazníkov, alebo či sa oveľa viac oplatí investovať do starostlivosti o tých existujúcich.
Najväčšia hodnota týchto metrík nie je v tom, že ich raz za čas niekto vypočíta pre investora alebo banku pri žiadosti o úver. Je v tom, že keď sa sledujú pravidelne, fungujú ako včasný varovný systém. Rastúci churn sa dá odhaliť v momente, keď je ešte malý - nie o rok neskôr, keď sa už prejaví v poklese celkových tržieb. Klesajúca efektivita marketingu sa dá vidieť na CAC skôr, než sa prejaví na cash flow. Zhoršujúca sa marža sa dá zachytiť skôr, než sa premietne do straty.
Práve preto tieto metriky nepatria len founderom, ktorí sa pripravujú na pitch pred investormi. Patria každému CEO, CFO, Head of Sales alebo majiteľovi firmy, ktorý chce firmu riadiť podľa dát, a nie len podľa pocitu, že "tento rok to vyzerá dobre". Rozdiel medzi firmou, ktorá tieto čísla pozná, a firmou, ktorá ich nepozná, sa väčšinou neprejaví hneď - prejaví sa presne vo chvíli, keď treba rýchlo rozhodnúť, kam investovať ďalšie euro, alebo prečo zrazu prestal fungovať rast, ktorý ešte vlani vyzeral samozrejmý.
Revenue je najstaršia a najjednoduchšia finančná metrika, no práve preto sa dá najľahšie zneužiť pri prezentácii investorovi. Ide o celkovú sumu peňazí, ktorú firma získala z predaja produktov alebo služieb za dané obdobie a bez ohľadu na to, či ide o jednorazový predaj alebo opakované predplatné.
Problém je, že samotné revenue nehovorí nič o kvalite biznisu. Firma môže mať vysoké tržby jeden mesiac a nulové ďalší. Preto sa pri SaaS firmách revenue takmer nikdy nesleduje samostatne a vždy sa dopĺňa metrikami ako MRR alebo ARR, ktoré zachytávajú, akú časť tržieb tvorí predvídateľný, opakovaný príjem.
Najčastejšia chyba founderov: prezentovať investorovi kumulatívne revenue za celú históriu firmy namiesto revenue za jasne definované, porovnateľné obdobie (mesiac, kvartál, rok).
Recurring Revenue vznikol ako spôsob, ako oddeliť tržby, ktoré sa firme s vysokou pravdepodobnosťou zopakujú aj nasledujúci mesiac, od tých, ktoré sú jednorazové. Ide o časť revenue, ktorá pochádza z predplatného alebo zmluvne viazaných platieb, nie z jednorazového predaja licencie či konzultácie.
Investor sa pri tejto metrike v podstate pýta: "Keby ste dnes prestali predávať novým zákazníkom, koľko peňazí by firma aj tak zarobila budúci mesiac?" Čím vyšší je podiel recurring revenue na celkových tržbách, tým je biznis stabilnejší a ľahšie oceniteľný.
Najčastejšia chyba founderov: zarátavať do recurring revenue aj jednorazové onboarding alebo implementačné poplatky, čím sa umelo nafukuje predvídateľnosť biznisu.
MRR vzniklo ako praktická skratka pre mesačnú verziu ARR - v ranných fázach startupu, keď ešte ročné zmluvy ani ročné plánovanie nedávajú zmysel, je mesačný pohľad presnejší a viac akčný. MRR predstavuje sumu opakovaných príjmov, ktorú firma dostane za jeden mesiac, prepočítanú na mesačnú bázu aj pre zákazníkov platiacich ročne.
Práve MRR je metrika, ktorú SaaS firmy sledujú najčastejšie, pretože ako jediná dokáže mesiac čo mesiac ukázať, či firma reálne rastie, stagnuje, alebo stráca zákazníkov.
Ako ju používajú investori: Investor rozkladá MRR na New MRR, Expansion MRR, Contraction MRR a Churned MRR, aby videl, odkiaľ rast skutočne pochádza - či od nových zákazníkov, alebo od tých, ktorí už platia viac.
Prečo ARR vôbec vzniklo?
Ak by ste sa spýtali investora, koľko dnes startup zarobil, pravdepodobne vám nepovie konkrétnu sumu. Nie preto, že by tržby neboli dôležité, ale preto, že jednorazové príjmy nevypovedajú veľa o budúcnosti firmy. Práve preto investori sledujú ARR - metriku, ktorá vznikla ako ročný ekvivalent MRR pre firmy, ktoré už majú stabilnú zákaznícku základňu.
Čo ARR znamená?
ARR predstavuje hodnotu opakovaných ročných príjmov. Ak dnes firma prestane predávať novým zákazníkom a všetci existujúci budú pokračovať v platení, ARR ukazuje, aký príjem firma vygeneruje počas nasledujúcich dvanástich mesiacov. Nejde teda o prognózu predaja, ale o hodnotu už vybudovaného biznisu.
Prečo ARR milujú investori?
Pretože je predvídateľné. Startup s ARR 5 miliónov eur je oveľa jednoduchšie oceniť ako firmu, ktorá každý mesiac predáva nanovo. Práve preto sa valuácie SaaS spoločností často počítajú ako násobok ARR.
Najčastejšia chyba founderov
Veľa founderov prezentuje celkové tržby namiesto ARR. Investor sa pritom pýta práve na ARR a tieto čísla môžu byť dramaticky odlišné, najmä ak firma predáva aj jednorazové služby.
Čo sa oplatí sledovať: rast ARR medzi kvartálmi, podiel nového ARR, ARR z upsellov, ARR stratené churnom, čistý rast ARR.
ACV vzniklo v momente, keď firmy zistili, že ARR samotné nestačí na porovnávanie zmlúv rôznej dĺžky. ACV predstavuje priemernú ročnú hodnotu jednej zmluvy - teda koľko je jeden konkrétny zákaznícky kontrakt hodný ročne, bez ohľadu na to, či je zmluva podpísaná na jeden rok alebo na tri.
Táto metrika je kľúčová najmä pre B2B firmy s enterprise zákazníkmi, kde sa dĺžka zmlúv výrazne líši a kde jednoduché delenie celkovej sumy zmluvy počtom rokov skresľuje skutočnú ročnú hodnotu.
Ako ju používajú investori: Investor porovnáva priemerné ACV naprieč segmentmi zákazníkov (SMB vs. enterprise), aby zistil, na koho sa firma reálne zameriava a kde je najväčší priestor na rast.
Kým ACV rozpočítava hodnotu zmluvy na jeden rok, TCV vzniklo pre presne opačný účel - ukázať celkovú hodnotu zmluvy za celé jej trvanie. TCV teda zahŕňa aj jednorazové poplatky, ktoré sa v ARR ani ACV nezobrazujú.
Najčastejšia chyba founderov: zamieňať TCV a ARR pri prezentácii investorovi, čo môže vytvoriť dojem oveľa vyššieho opakovaného príjmu, než firma v skutočnosti má.
Bookings vznikli ako spôsob merania obchodnej aktivity v momente, keď je zmluva podpísaná - nie v momente, keď je za ňu vystavená faktúra, alebo keď je príjem účtovne uznaný. Bookings teda predstavujú celkovú hodnotu všetkých nových a obnovených zmlúv podpísaných za dané obdobie.
Táto metrika je dôležitá najmä pre sales tímy, pretože ukazuje, koľko nového biznisu sa reálne uzavrelo, bez ohľadu na to, kedy sa peniaze skutočne premietnu do cash flow firmy.
Billings vznikli ako doplnok k bookings - kým bookings zachytáva moment podpisu zmluvy, billings zachytáva moment, kedy je zákazníkovi reálne vystavená faktúra. Ide teda o sumu, ktorú firma zákazníkovi fakturovala za dané obdobie, bez ohľadu na to, kedy bola zmluva podpísaná.
Ako ju používajú investori: Billings sú užitočným indikátorom pre odhad budúceho cash flow, keďže sú bližšie k reálnemu peňažnému toku než bookings alebo revenue recognition.
Revenue Recognition vzniklo z účtovnej potreby presne definovať, kedy sa peniaze zákazníka smú považovať za skutočný príjem firmy. Pri SaaS zmluvách sa platba často prijme vopred (napríklad ročne), ale účtovne sa uznáva postupne, mesiac po mesiaci, počas trvania služby.
Najčastejšia chyba founderov: prezentovať investorovi prijaté platby ako okamžitý revenue, čo skresľuje mesačné a kvartálne výsledky firmy.
Expansion Revenue vzniklo, keď si SaaS firmy uvedomili, že najlacnejší spôsob rastu nie je získavanie nových zákazníkov, ale predaj existujúcim. Ide o dodatočný príjem od už existujúcich zákazníkov - napríklad cez upsell (vyšší balík) alebo cross-sell (ďalší produkt).
Ako ju používajú investori: Vysoký podiel expansion revenue na celkovom raste je jedným z najsilnejších signálov zdravého SaaS biznisu, pretože znamená rast bez nutnosti draho získavať nových zákazníkov.
ARPU vzniklo v telekomunikačnom priemysle a neskôr sa presunulo aj do SaaS sveta ako spôsob merania, koľko v priemere zarobí firma na jednom aktívnom používateľovi za dané obdobie.
Najčastejšia chyba founderov: počítať ARPU zo všetkých registrovaných používateľov vrátane neaktívnych alebo tých na bezplatnom pláne, čím sa metrika umelo znižuje.
ARPA vzniklo ako presnejšia alternatíva k ARPU pre B2B firmy, kde jeden zákaznícky účet (napríklad firma) môže mať desiatky jednotlivých používateľov. Namiesto počítania na jedného používateľa sa ARPA počíta na jeden platiaci účet/zákazníka.
Ako ju používajú investori: Rastúce ARPA v čase je znakom úspešného upsellu a cross-sellu do existujúcej zákazníckej základne.
CAC vzniklo z jednoduchej, no pre investorov kľúčovej otázky: koľko firmu stojí získať jedného nového platiaceho zákazníka? Zahŕňa všetky náklady na marketing a sales za dané obdobie, vydelené počtom nových zákazníkov získaných za rovnaké obdobie.
Ako ju používajú investori: CAC sama o sebe nič nehovorí - má zmysel iba v spojení s LTV. Nízky CAC pri nízkej hodnote zákazníka môže byť rovnako zlý ako vysoký CAC pri vysokej hodnote.
Najčastejšia chyba founderov: počítať CAC iba z nákladov na platenú reklamu a zabúdať na mzdy obchodníkov, marketérov a nástroje, čo číslo výrazne podhodnocuje.
LTV vzniklo ako protiváha k CAC - odpovedá na otázku, koľko firme celkovo zarobí jeden zákazník počas celého trvania spolupráce. Najjednoduchšie sa počíta ako priemerný mesačný príjem na zákazníka vynásobený priemernou dĺžkou života zákazníka (ktorá súvisí s churn rate).
Najčastejšia chyba founderov: počítať LTV z hrubého revenue namiesto z gross marže, čím sa preceňuje skutočná hodnota, ktorú zákazník firme prináša po odpočítaní nákladov na obsluhu.
Tento pomer vznikol, pretože ani CAC, ani LTV samostatne nedávajú úplný obraz o zdraví biznis modelu. LTV/CAC Ratio porovnáva, koľko firma zarobí na zákazníkovi oproti tomu, koľko ju stálo ho získať.
Ako ju používajú investori: Všeobecne akceptovaný benchmark je pomer aspoň 3:1. Pomer pod 1:1 znamená, že firma prerába na každom novom zákazníkovi. Príliš vysoký pomer (napríklad nad 10:1) môže naopak signalizovať, že firma investuje do rastu príliš málo a mohla by rásť rýchlejšie.
CAC Payback Period vzniklo ako doplnok k LTV/CAC Ratio, pretože pomer 3:1 môže vyzerať skvele, no neukazuje, ako dlho firme trvá, kým sa investícia do zákazníka vráti. Táto metrika meria počet mesiacov potrebných na to, aby príjem od zákazníka pokryl náklady na jeho získanie.
Ako ju používajú investori: Kratší payback period znamená, že firma môže rýchlejšie reinvestovať kapitál do ďalšieho rastu. Benchmark pre zdravý SaaS biznis je zvyčajne 12 až 18 mesiacov.
Magic Number vzniklo ako rýchly spôsob, ako investor dokáže za pár sekúnd posúdiť efektivitu sales a marketingového tímu bez toho, aby musel počítať CAC Payback do detailu. Meria, koľko nového ARR firma vygeneruje na jedno euro investované do sales a marketingu v predchádzajúcom období.
Ako ju používajú investori: Hodnota nad 0,75 sa väčšinou považuje za signál, že firma môže bezpečne zvyšovať investície do rastu. Hodnota pod 0,5 naznačuje, že sales a marketing zatiaľ nie sú dostatočne efektívne.
Sales Efficiency je širší pojem než Magic Number a vzniklo ako všeobecné meradlo toho, koľko výnosu firma získa za každé euro vynaložené na obchodný a marketingový tím - často sa počíta na ročnej báze alebo naprieč viacerými obdobiami, aby sa vyhladili výkyvy.
Najčastejšia chyba founderov: porovnávať Sales Efficiency naprieč firmami s úplne odlišnou dĺžkou sales cyklu, bez zohľadnenia oneskoreného efektu investícií do marketingu.
Rule of 40 vzniklo ako spôsob, ako v jednom čísle skombinovať rast aj ziskovosť firmy - dve metriky, ktoré si často protirečia, pretože firma môže rásť rýchlo za cenu vysokých strát, alebo byť zisková za cenu pomalého rastu. Pravidlo hovorí, že súčet miery rastu a ziskovej marže (napríklad EBITDA Margin) by mal byť aspoň 40 %.
Ako ju používajú investori: Firmy nad 40 % sa považujú za zdravo vyvážené medzi rastom a ziskovosťou, čo je obzvlášť dôležité v neskorších fázach (Series B a vyššie).
Growth Rate je jedna z najsledovanejších, no zároveň najľahšie skresliteľných metrík. Vzniklo ako percentuálne vyjadrenie toho, o koľko narástol MRR, ARR alebo revenue firmy medzi dvomi obdobiami - najčastejšie medzimesačne (MoM) alebo medziročne (YoY).
Najčastejšia chyba founderov: prezentovať growth rate počítaný z veľmi nízkej základne (napríklad rast zo 4 na 8 zákazníkov = 100 % rast), čo pôsobí efektne, no nič nehovorí o reálnej veľkosti biznisu.
Net New ARR vzniklo ako presnejšia verzia rastu ARR, ktorá zohľadňuje nielen nový biznis, ale aj stratený. Ide o čistý prírastok ARR za dané obdobie - teda nové ARR plus expansion ARR, mínus ARR stratené churnom a kontrakciou.
Ako ju používajú investori: Net New ARR je podkladom pre výpočet Magic Number a Sales Efficiency, pretože zachytáva skutočný, nie len hrubý rast firmy.
Revenue per Employee vzniklo ako jednoduchý spôsob merania produktivity celej organizácie - nielen sales tímu. Počíta sa ako celkové ročné revenue vydelené celkovým počtom zamestnancov firmy.
Ako ju používajú investori: Táto metrika sa často porovnáva naprieč odvetvím - efektívne SaaS firmy sa v zrelšej fáze pohybujú okolo 150 000 až 200 000 € na zamestnanca, čo naznačuje, že firma nerastie len naberaním ľudí, ale aj zvyšovaním efektivity.
Pipeline vzniklo ako spôsob, ako sales tímy a investori vidia, koľko potenciálneho biznisu je aktuálne "v hre" - teda súčet hodnôt všetkých otvorených obchodných príležitostí, ktoré ešte neboli ani vyhraté, ani stratené.
Najčastejšia chyba founderov: nechávať v pipeline dávno neaktívne alebo mŕtve príležitosti, čo umelo nafukuje jeho hodnotu a skresľuje forecast.
Pipeline Coverage vzniklo ako spôsob, ako vopred odhadnúť, či má sales tím dostatok príležitostí na splnenie plánovaných tržieb. Počíta sa ako pomer celkového pipeline k cieľovým tržbám (quote) na dané obdobie.
Ako ju používajú investori: Bežný benchmark je pokrytie 3x až 4x cieľa - nižšie pokrytie signalizuje riziko nesplnenia plánu, výrazne vyššie môže znamenať, že sales tím má príliš veľa nekvalifikovaných príležitostí.
Weighted Pipeline vzniklo ako presnejšia alternatíva k obyčajnému pipeline, ktorý zaobchádza so všetkými príležitosťami rovnako, bez ohľadu na to, ako blízko sú k uzavretiu. Táto metrika násobí hodnotu každej príležitosti pravdepodobnosťou jej uzavretia podľa fázy, v ktorej sa nachádza.
Win Rate vzniklo ako základná metrika kvality sales procesu - ukazuje, aké percento uzavretých príležitostí (vyhraných aj prehraných) firma skutočne vyhrá.
Najčastejšia chyba founderov: počítať win rate zo všetkých vytvorených príležitostí vrátane tých stále otvorených, čím sa číslo umelo skresľuje.
Conversion Rate vzniklo ako všeobecnejšia verzia Win Rate, ktorá sa dá aplikovať na akýkoľvek prechod medzi dvomi fázami zákazníckej cesty - napríklad z lead na kvalifikovaný lead, alebo z demo na uzavretý obchod.
Ako ju používajú investori: Investor sleduje conversion rate na každom kroku funnelu, aby identifikoval, kde presne firma stráca najviac potenciálnych zákazníkov.
Sales Velocity vzniklo ako spôsob, ako v jednom čísle vyjadriť rýchlosť, akou firma generuje revenue zo svojho sales procesu. Kombinuje počet príležitostí, priemernú hodnotu obchodu, win rate a dĺžku sales cyklu do jedného ukazovateľa.
Sales Cycle Length vzniklo ako meranie priemerného počtu dní od prvého kontaktu so zákazníkom po podpis zmluvy. Táto metrika priamo ovplyvňuje, ako rýchlo sa firme vracia investícia do sales a marketingu.
Najčastejšia chyba founderov: neoddeľovať sales cycle length pre rôzne segmenty zákazníkov (SMB vs. enterprise), ktoré sa môžu líšiť aj niekoľkonásobne.
Average Deal Size vzniklo ako jednoduchý ukazovateľ priemernej hodnoty jedného uzavretého obchodu - počíta sa ako celková hodnota vyhraných obchodov vydelená ich počtom.
Forecast Accuracy vzniklo ako spôsob, ako overiť, nakoľko sa dá sales manažmentu firmy dôverovať. Meria, ako presne sa predpovedané tržby na dané obdobie zhodujú so skutočne dosiahnutými tržbami.
Ako ju používajú investori: Nízka forecast accuracy je jedným z najväčších varovných signálov pre investora, pretože naznačuje, že manažment firmy nerozumie vlastnému biznisu dostatočne dobre.
Quota vznikla ako cieľová suma tržieb, ktorú má konkrétny obchodník alebo celý sales tím dosiahnuť za dané obdobie - typicky mesiac, kvartál alebo rok.
Quota Attainment vzniklo ako percentuálne vyjadrenie toho, akú časť svojej quoty obchodník alebo tím reálne splnil. Táto metrika sa sleduje na úrovni jednotlivca aj celého sales tímu.
Ako ju používajú investori: Ak menej ako polovica sales tímu dosahuje quotu, je to signál, že buď je quota nastavená nereálne, alebo sales proces nefunguje.
Churn Rate vzniklo ako najzákladnejšia miera toho, koľko zákazníkov (alebo koľko príjmu) firma stráca za dané obdobie. Existuje v dvoch podobách - logo churn (počet stratených zákazníkov) a revenue churn (stratený príjem).
Najčastejšia chyba founderov: prezentovať iba ročný churn namiesto mesačného, keďže aj zdanlivo malý mesačný churn (napríklad 3 %) sa v ročnom vyjadrení výrazne zväčší.
Revenue Churn vzniklo ako presnejšia alternatíva k logo churn, pretože nie všetci zákazníci majú rovnakú hodnotu. Táto metrika meria, aké percento MRR alebo ARR firma stratila odchodom alebo znížením platieb existujúcich zákazníkov.
GRR vzniklo ako spôsob merania, koľko z existujúceho MRR/ARR firma udrží za dané obdobie - bez zarátania akéhokoľvek upsellu. Na rozdiel od NRR teda GRR nikdy neprekročí 100 %.
Ako ju používajú investori: GRR nad 90 % sa považuje za znak veľmi zdravého, "lepiaceho" produktu, ktorého sa zákazníci nechcú vzdať.
NRR vzniklo ako jedna z najsledovanejších metrík v SaaS svete, pretože ako jediná dokáže zachytiť súčasne stratu aj rast príjmu z existujúcej zákazníckej základne. Na rozdiel od GRR, NRR môže prekročiť 100 %, ak expansion revenue prevýši straty z churnu.
Ako ju používajú investori: NRR nad 100 % znamená, že firma by rástla aj bez jediného nového zákazníka. Najlepšie SaaS firmy dosahujú NRR 120 % a viac.
Najčastejšia chyba founderov: zamieňať NRR a GRR pri prezentácii - vysoké NRR môže maskovať vysoký churn, ktorý je iba prekrytý ešte vyšším upsellom.
Logo Retention vzniklo ako doplnok k revenue metrikám, pretože sleduje počet zákazníkov, nie peniaze. Ide o percento zákazníkov, ktorí zostávajú s firmou za dané obdobie.
Ako ju používajú investori: Vysoká Logo Retention pri nízkej Revenue Retention môže signalizovať, že firma síce neztráca zákazníkov, ale títo zákazníci znižujú svoje platby.
Upsell vzniklo ako pojem pre situáciu, keď existujúci zákazník zvýši svoje platby prechodom na drahší balík alebo tarifu v rámci toho istého produktu.
Cross-sell vzniklo ako pojem pre predaj úplne iného produktu alebo modulu existujúcemu zákazníkovi - na rozdiel od upsellu, kde ide o vyšší balík toho istého produktu.
Gross Margin vzniklo ako základná miera ziskovosti produktu - ukazuje, aké percento z revenue zostane firme po odpočítaní priamych nákladov na poskytovanie služby (napríklad hosting, zákaznícka podpora, licencie tretích strán).
Ako ju používajú investori: SaaS firmy sa zvyčajne hodnotia podľa gross marže 75 % a vyššej - nižšia marža môže signalizovať, že biznis model je bližšie k službám než k softvéru.
EBITDA vzniklo ako spôsob porovnávania ziskovosti firiem bez ohľadu na ich úrokové náklady, dane a účtovné odpisy - teda ako zisk pred úrokmi, daňami, odpismi a amortizáciou.
EBITDA Margin vzniklo ako percentuálne vyjadrenie EBITDA voči celkovému revenue, čo umožňuje porovnávať ziskovosť firiem rôznej veľkosti.
Operating Cash Flow vzniklo ako presnejší ukazovateľ finančného zdravia než EBITDA, pretože sleduje skutočný pohyb hotovosti z prevádzkovej činnosti firmy, nie iba účtovný zisk.
Burn Rate vzniklo ako spôsob merania, koľko hotovosti firma mesačne "spáli" - teda o koľko sa znižuje jej bankový účet, keď výdavky prevyšujú príjmy. Rozlišuje sa Gross Burn (celkové výdavky) a Net Burn (výdavky mínus príjmy).
Ako ju používajú investori: Burn Rate sa vždy sleduje spolu s Runway - vysoký burn nie je automaticky problém, ak ho sprevádza dostatočne rýchly rast a dostatok kapitálu.
Runway vzniklo ako odpoveď na najdôležitejšiu otázku pre každý startup: koľko mesiacov firma prežije pri súčasnom Burn Rate, kým jej nedôjdu peniaze na účte.
Najčastejšia chyba founderov: začať fundraising proces až vtedy, keď zostáva menej ako 6 mesiacov runway, namiesto odporúčaných 12 až 18 mesiacov vopred.
Free Cash Flow vzniklo ako ukazovateľ hotovosti, ktorá firme zostane po odpočítaní kapitálových výdavkov (napríklad investícií do vybavenia či infraštruktúry) od prevádzkového cash flow.
ROI vzniklo ako univerzálna miera návratnosti akejkoľvek investície - vyjadruje pomer medzi ziskom z investície a jej nákladmi, vynásobený stom pre percentuálne vyjadrenie.
ROAS vzniklo špecificky pre marketingové tímy ako užšia verzia ROI, zameraná výhradne na platenú reklamu. Meria, koľko revenue firma získa na každé investované euro do reklamy.
Najčastejšia chyba founderov: počítať ROAS z hrubého revenue namiesto z gross marže, čím sa efektivita reklamy výrazne preceňuje.
Žiadna z týchto 49 metrík nefunguje dobre osamote. ARR bez Net Revenue Retention nepovie nič o tom, či firma zákazníkov udrží. CAC bez LTV nepovie nič o tom, či je akvizícia zákazníkov vôbec zisková. Win Rate bez Sales Cycle Length nepovie nič o tom, ako rýchlo sa peniaze reálne dostanú do firmy.
Práve preto skúsení investori nikdy nehodnotia startup podľa jedného čísla. Skladajú si obraz z desiatok metrík naprieč tržbami, rastom, predajom, zdravím zákazníkov a finančným zdravím a presne tento obraz rozhoduje o tom, či firma dostane ďalšie kolo financovania, za akú valuáciu, a či vôbec.
Pre founderov je preto najdôležitejšie jedno: nesnažiť sa vybrať tie metriky, ktoré vyzerajú najlepšie, ale rozumieť všetkým, ktoré sa vás týkajú, a vedieť ich obhájiť pred investorom rovnako presvedčivo, ako vedia obhájiť svoj produkt.
Letos v květnu posílila tým Wikimedia Česká republika Lujza Bederka Kotočová jako nová koordinátorka programu GLAM. Jako vystudovaná historička umění se již několik let pohybuje na pomezí akademického výzkumu, kurátorské praxe a digitálního archivnictví. Díky těmto zkušenostem se opakovaně setkává s otázkou, jak zpřístupňovat institucionální sbírky a výsledky výzkumu nejen badatelské komunitě, ale i širší veřejnosti.
Lujza Bederka Kotočová (WMCZ), CC0, via Wikimedia CommonsPrávě v tom Lujza vidí největší potenciál programu GLAM. V době, kdy paměťové instituce stále intenzivněji řeší otevřený přístup ke svým sbírkám, kvalitu metadat i jejich využití v digitálním prostředí, nabývá spolupráce s projekty Wikimedia na významu. Ve Wikimedia ČR proto naváže na dosavadní úspěšná partnerství a rozvíjet nová – a to jak v oblasti sdílení digitalizovaných sbírek a rozšiřování obsahu Wikipedie, tak v systematické práci s Wikimedia Commons a Wikidaty.
Součástí Lujziny vize je také posilování spolupráce mezi zapojenými institucemi a komunitou Wikimedia.
“Obě prostředí spojuje společný zájem o kvalitní informace a jejich dlouhodobou dostupnost, přesto často vycházejí z odlišných zkušeností a potřeb. Věřím, že vzájemná komunikace a hledání praktických řešení mohou vést k novým formám spolupráce , které budou přínosné pro obě strany a zároveň pomohou zpřístupňovat sbírky a související poznatky novými způsoby,” říká Lujza.
Přejeme Lujze v nové roli mnoho úspěchů a těšíme se na spolupráci. Věříme, že její zkušenosti i nadšení pro otevřený přístup ke kulturnímu dědictví přinesou programu GLAM nové příležitosti a inspirativní partnerství, z nichž budou těžit jak paměťové instituce, tak komunita projektů Wikimedia.
Dnes vyšel můj nový příspěvek na stránkách SANS Internet Storm Center. Podíváme se v něm na falešnou přihlašovací stránku přiloženou k phishingovému e-mailu, jejíž obsah jí měl potenciálně umožnit vyhnout se detekci s pomocí moderních nástrojů založených na principech umělé inteligence…
Keď sa povie VC alebo venture capital, väčšina ľudí si predstaví investorov, ktorí rozdávajú milióny startupom s dobrým nápadom. V praxi je však rozhodovanie VC fondov oveľa náročnejšie aj systematickejšie. Každá investícia je založená na tom, v akej fáze sa firma nachádza, aké riziká ešte musí prekonať a čo musí dokázať, aby sa jej hodnota násobne zvýšila.
Pre founderov je dôležité vedieť, čo investori očakávajú. Rovnako dôležité je to aj pre manažérov vo firme - najmä v salese, financiách či marketingu. To, čo dnes riešite vo firme je totiž vo veľkej miere ovplyvnené tým, v akej investičnej fáze sa nachádzate.
Jednou z najväčších chýb je myslieť si, že existuje len jedna kategória startupov. V skutočnosti firma prechádza viacerými etapami, pričom v každej z nich sa mení spôsob riadenia, očakávania investorov aj metriky, ktoré rozhodujú o ďalšom financovaní.
Celý životný cyklus stratupu možno rozdeliť približne takto:
Každá ďalšia fáza znamená nižšie riziko, vyššie valuácie, väčšie investície a prísnejšie požiadavky na výsledky.
V úplnom začiatku firma často ešte nemá zákazníkov ani hotový produkt. Niekedy existuje len prezentácia, prototyp alebo MVP.
Pre investora je v tejto fáze najväčším aktívom samotný founder.
Najčastejšie otázky znejú:
Zaujímavé je, že v tejto fáze excelové tabuľky ešte nehrajú hlavnú úlohu. Omnoho viac sa hodnotí schopnosť tímu učiť sa, získavať zákazníkov a rýchlo meniť smer (pivot), ak pôvodná hypotéza nefunguje.
Najväčšie riziko: Produkt nemusí vyriešiť skutočný problém.
Seed je moment, keď už firma prestáva predávať víziu a začína predávať výsledky. Produkt existuje, objavujú sa prví zákazníci a prvé tržby. Investor chce zistiť, či ide o jednorazový úspech alebo o začiatok opakovateľného biznisu.
V tejto fáze sa objavujú prvé dôležité metriky:
Často sa hovorí o hľadaní Product-Market Fit.
To je moment, keď firma už nemusí zákazníkov presviedčať, že produkt potrebujú. Zákazníci si ho začínajú odporúčať sami a dopyt rastie prirodzene.
Najväčšie riziko: Produkt síce funguje, ale trh oň nemá dostatočný záujem.
Series A je prvé veľké kolo, kde sa prestáva experimentovať. Investor už nechce počuť, že produkt funguje. Chce vidieť, že firma vie predávať systematicky.
Najčastejšie otázky:
Práve tu vzniká pojem Go-To-Market Engine.
Ide o celý systém predaja, marketingu a customer success, ktorý dokáže predvídateľne generovať nové príjmy.
VC fondy v tejto fáze detailne sledujú:
V tejto fáze sa začína riešiť aj efektivita kapitálu.Lebo investor nechce iba rast, ale chce rast, ktorý sa dá financovať.
Ak bola Series A dôkazom, že firma vie predávať, Series B má dokázať, že vie predávať vo veľkom. Firma otvára nové krajiny, prijíma desiatky nových ľudí a buduje manažérsku štruktúru.
Najväčšou otázkou už nie je: “Dokážeme získať zákazníka?”
Ale: “Dokážeme získať desaťtisíc zákazníkov?”
VC fondy sledujú:
Veľkým rozdielom oproti predchádzajúcim fázam je to, že investori už začínajú analyzovať aj kvalitu manažmentu. Founder už nemusí byť najlepší obchodník. Musí byť najlepší CEO.
V tejto fáze už firma často generuje desiatky až stovky miliónov eur ročných príjmov.
Investície smerujú na:
Do hry vstupujú nielen VC fondy, ale aj private equity fondy, sovereign wealth fondy či veľké inštitucionálne investičné spoločnosti. Diskusia sa postupne presúva od otázky “Ako rýchlo vieme rásť?” k otázke “Ako dlho vieme udržať tento rast?”
Mnohí si myslia, že investori hľadajú dobré firmy. Nie je to úplne pravda. Hľadajú firmy, ktoré môžu byť 10 až 100-krát väčšie, než sú dnes.
VC fond totiž potrebuje, aby niekoľko úspešných investícií zaplatilo všetky ostatné. Typické rozdelenie portfólia vyzerá približne takto:
Preto investori nehľadajú firmy s nízkym rizikom. Hľadajú firmy s extrémnym potenciálom.
Keď startup zaujme, nasleduje due diligence - hĺbková previerka firmy. Jej cieľom je potvrdiť, že realita zodpovedá tomu, čo startup prezentuje.
Najčastejšie oblasti:
Metriky ako ARR, NRR či Magic Number nie sú populárne preto, že ich investori radi počítajú. Sú populárne preto, že umožňujú porovnávať firmy naprieč odvetvím a odhaliť kvalitu rastu.
Príklad:
Predstavte si dve firmy, ktoré obe zdvojnásobili tržby.
Na prvý pohľad vyzerajú rovnako úspešne.
Prvá však minula na marketing a sales 20 miliónov eur.
Druhá iba 5 miliónov.
Rast síce vyzerá identicky, no kapitálová efektivita je dramaticky odlišná. Práve preto investori sledujú ukazovatele ako Magic Number, CAC Payback či Burn Multiple. Nezaujíma ich len rýchlosť rastu, ale aj to, koľko kapitálu je potrebné na vytvorenie každého ďalšieho eura opakovaných príjmov.
Mnoho startupov nikdy nedosiahne skutočný scale-up. Rozdiel totiž nespočíva len vo veľkosti firmy, ale v spôsobe fungovania.
Startup hľadá odpovede na otázky:
Scale-up už tieto odpovede pozná. Jeho úlohou je budovať opakovateľné procesy, rozširovať tím a efektívne investovať kapitál do rastu. Práve tu sa pozornosť presúva od samotného produktu k schopnosti organizácie škálovať bez toho, aby sa znižovala kvalita služieb alebo dramaticky rástli náklady.
Každá investičná fáza predstavuje inú otázku, na ktorú musí startup odpovedať.
A preto najúspešnejšie startupy nie sú tie, ktoré rastú najrýchlejšie za každú cenu. Sú to tie, ktoré v každej fáze presvedčia investorov, že odstránili najväčšie riziká predchádzajúcej etapy a sú pripravené na ďalší skok.
Od července 2026 posiluje tým Wikimedia Česká republika nový koordinátor programu Wikidata/Tech – Václav Zouzalík. Do spolku přichází po několika letech práce jako Ruby vývojář, zároveň je ale dlouholetým členem komunity a aktivním přispěvatelem do projektů Wikimedia.
Czeva, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia CommonsVáclav se zajímá o jazyky a je aktivním esperantistou. V Brně založil pravidelné setkávání pro lidi učící se česky, které funguje nepřetržitě už od roku 2017. Pravidelně se účastní mezinárodních esperantských akcí i setkání polyglotů a několikrát se věnoval také dobrovolnické práci s mládeží.
S projekty Wikimedia je spojen téměř dvě desetiletí. Na Wikipedii začal přispívat už v roce 2007 a postupně si vyzkoušel téměř všechny Wikimedia projekty. Nejaktivnější je na české a esperantské Wikipedii a na Wikidatech, přispívá ale také na anglickou, německou a slovenskou Wikipedii nebo do českých Wikizdrojů.
„Od mládí tíhnu k hnutí svobodného softwaru a hodnoty Wikimedia s ním podle mě přirozeně souzní. Otevřené sdílení znalostí dává lidem možnost stavět na práci ostatních a společně vytvářet něco, co má dlouhodobý přínos pro celou společnost,“ říká Václav.
Jako koordinátor programu Wikidata/Tech se bude věnovat podpoře komunity kolem Wikidat, rozvoji technických aktivit spolku a spolupráci s partnery, kteří chtějí využívat strukturovaná otevřená data. Wikidata jsou přitom jedním z nejrychleji se rozvíjejících projektů Wikimedia a tvoří důležitou infrastrukturu nejen pro Wikipedii, ale i pro řadu dalších otevřených databází a aplikací.
Věříme, že Václavovy zkušenosti z vývoje softwaru, dlouholeté působení v hnutí i nadšení pro otevřené technologie pomohou dále rozvíjet program Wikidata/Tech i celou českou komunitu.
Těšíme se, že ho můžeme přivítat v našem týmu.
Se začátkem měsíce tu máme novou epizodu podcastu Digitální Mlha, který připravuje CZECH CYBER TV ve spolupráci s Nettles Consulting. Najít jí můžete již nyní na YouTube a Spotify a podíváme se v ní na zásahy do distribuce nejvýkonnějších AI modelů ze strany USA, kauzu FortiBleed, pokračující útoky ruských skupin na uživatele Signalu, exploit usbliter8 nebo plánovaný zákaz sociálních sítí pro děti ve Velké Británii…
Na portálu Root.cz byl dnes publikován můj nový příspěvek do seriálu Postřehy z bezpečnosti, v němž se podíváme na opětovné zpřístupnění pokročilých modelů společnosti Anthropic, útoky využívající AI halucinací nebo další nejistotu v oblasti předávání dat mezi EU a USA…
Stejně jako většina Evropy i my v Brně jsme minulý týden zažili rekordní vlnu veder. Pro dům, který jsme dostavili před čtyřmi lety, to byla zajímavá zatěžkávací zkouška. Jak v ní obstál? V hale už pár let bojuju se vzdušnou vlhkostí. Při posledních úpravách na baráku, kdy jsem instaloval venkovní žaluzie (jak ty se teď v těch vedrech hodí!) jsme nechal vyměnit i okno ze starých luxfer za normální s výklopným otevíráním pomocí motorů. Chtěl jsem to totiž automatizovat přes Home Assistant: když vlhkost vyleze nad určitou mez, otevři okno, vyvětrej a pak ho zase zavři. Znělo to jako práce na deset minut. Nakonec to nebylo zas tak jednoduché, takže sepíši své poznámky a snad se z toho internetové vyhledávače (a AI boti) poučí.
V programu Stronger Roots podpoříme částkou téměř 120 000 eur celkem 37 crowdfundingových kampaní napříč Českem, Slovenskem a Maďarskem. Vybrané kampaně získají finanční prostředky a expertní konzultace.
V Nadaci OSF ve spolupráci s partnery a za podpory Evropské unie z programu Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV) v programu Stronger Roots podpoříme 11 českých projektů, které využíjí crowdfunding jako nástroj k budování silných komunit podporovatelů. S našimi partnerskými organizacemi Nadácia otvorenej spoločnosti a NIOK Foundation poskytneme finanční a expertní oporu 11 organizacím občanské společnosti na Slovensku a dalším 15 v Maďarsku.
V Česku hodnoticí komise vybírala z celkem 35 přihlášených projektů. 11 organizací podpoříme matchingovým grantem ve výši částky, již vyberou ve své crowdfundingové kampani, pokud od svých podporovatelů získají alespoň 90 % své cílové částky.
V průběhu trvání projektu poskytneme podpořeným organizacím vzdělávací program zaměřený na různé aspekty crowdfundingu, díky němuž budou moci lépe plánovat a efektivněji realizovat kampaně a aktivity, na které se jim podařilo získat finanční prostředky.
Ve vedení SPIR dochází k personální změně. Po jedenácti letech působení ve SPIR, z toho v posledních pěti letech na pozici výkonné ředitelky, se Tereza Tůmová rozhodla pokročit ve své profesní kariéře a naši asociaci opustit. Tereze patří velké poděkování za její profesionální, spolehlivou a obětavou práci pro SPIR a za energii, kterou dlouhodobě věnovala rozvoji sdružení i klíčových projektů...
Jakub Cabal 
Jiří Eischmann 
Jozef Mlich 
Michal Špaček gov.cz a subdomén do
příkladůwww.schools.vic.gov.au, protože doména
blogspot.com.au byla z PSL
odstraněna na konci roku 2024Zjistil jsem, že skoro v každém článku a přednášce některý z těch termínů používám a než abych to pokaždé vysvětloval (a navíc pokaždé jinak zjednodušeně), tak jsem se rozhodl z toho udělat tenhle článek, na který budu moci odkazovat. Skoro celý by se dal vyjádřit i následujícím obrázkem:
Obrázek sice řekne víc než tisíc slov, ale tenhle článek jich má dva tisíce deset
Do tajů URL a všech jeho částí nebudeme zabíhat, to bychom tu byli ještě přiští století. Vysvětlíme si jen to co je v nadpisu, protože na základě toho browser stanovuje určité hranice.
Představte si nějaké to jednoduché URL, třeba:
https://www.example.com/foo/bar
Tohle je možná spíš jen pro opáčko, ale bude se nám to hodit později.
Doména v URL výše je www.example.com a má několik
úrovní:
comexample.comwww.example.comMísto domény může být i IP adresa, ale pro jednoduchost zůstaneme u domén.
Registrovatelná doména je ta část domény, kterou si můžete zaregistrovat nebo pronajmout ať už od registrátora domén nebo od jiného subjektu, který poskytuje např. blogy na subdoménách. Odhlédhneme-li od nějakého dalšího delegování, tak všechny subdomény pod tou registrovatelnou, včetně ní, patří stejné organizaci.
Dalo by se také říci, že registrovatelná doména je to, co píšete do
registračního formuláře. Když chcete mít web na
www.michalspacek.cz, tak si taky registrujete jen
michalspacek.cz. Ovšem ne vždy se registrovatelná doména rovná
doméně druhé úrovně.
To je případ třeba Velké Británie, kde si univerzity a další
akademické instituce mohou registrovat
domény, které shodně končí na ac.uk (ac jako
academia) a liší se až doménou třetí úrovně. Příkladem budiž
dvě rivalské
univerzity Oxford (ox.ac.uk) a
Cambridge (cam.ac.uk). Další
časté koncovky jsou co.uk (pro komerční subjekty) a
net.uk (poskytovatelé připojení k Internetu), celkem jich je skoro 20.
Stejné je to i v mnoha jiných zemích, často jsou k vidění např.
subdomény ….gov.něco (….gov.cz v ČR) pro
různé vládní organizace. Podobně to platí i pro domény různých
úložišť, jako třeba ….s3.amazonaws.com pro službu Amazon S3
nebo domény jako ….blogspot.com pro gůglovo Blogger.
| Doména | Registrovatelná doména |
|---|---|
example.com |
example.com |
www.example.com |
example.com |
foo.bar.example.com |
example.com |
ox.ac.uk |
ox.ac.uk |
www.ox.ac.uk |
ox.ac.uk |
talks.ox.ac.uk |
ox.ac.uk |
blogs.law.ox.ac.uk |
ox.ac.uk |
portal.gov.cz |
portal.gov.cz |
drozd.mzv.gov.cz |
mzv.gov.cz |
my.foo.s3.amazonaws.com |
foo.s3.amazonaws.com |
foo.blogspot.com |
foo.blogspot.com |
www.foo.blogspot.com |
foo.blogspot.com |
Registrovatelným doménám se někdy hovorově říká i „naked domain“, „base domain“, „root domain“ nebo třeba „apex domain“. Tyto výrazy se snad nikdy nepřekládají do češtiny, protože pod některými těmi výrazy by si mnozí jistě představili něco zcela jiného.
Registrovatelná doména je definována v URL standardu.
Efektivní top-level doména, zkráceně eTLD, je doména o úroveň výše než registrovatelná doména. eTLD je doména, pod kterou se registrují další domény, které obvykle mají různé vlastníky. Často se eTLD rovná samotné TLD, ale v mnoha případech tomu tak není. Pohledem na doménu není bohužel možné jednoduše algoritmicky ani regulárním výrazem zjistit její efektivní top-level nebo registrovatelnou doménu, ale existuje seznam eTLD, do nějž se můžeme (strojově) podívat, viz dále.
Efektivní top-level doména plus jedna neboli eTLD+1, je pak to samé jako registrovatelná doména.
| Doména | eTLD |
|---|---|
example.com |
com |
www.example.com |
com |
foo.bar.example.com |
com |
ox.ac.uk |
ac.uk |
www.ox.ac.uk |
ac.uk |
talks.ox.ac.uk |
ac.uk |
blogs.law.ox.ac.uk |
ac.uk |
portal.gov.cz |
gov.cz |
drozd.mzv.gov.cz |
gov.cz |
foo.blogspot.com |
blogspot.com |
www.foo.blogspot.com |
blogspot.com |
eTLD nemůže být registrovatelná, jinými slovy: registrovatelná doména z eTLD je nic.
PSL je seznam efektivních top-level domén, eTLD, akorát tady jim říkají „public suffix“, protože jsou to v podstatě přípony veřejně přímo registrovatelných domén. Soubor je dostupný z webu publicsuffix.org (přímý link) a aktualizuje se pomocí „pull requestů“ na GitHubu.
Část kódu, která se snaží najít eTLD třeba pro australskou doménu
www.schools.vic.gov.au, se do toho seznamu musí podívat a odzadu
zjistit jestli:
au „public suffix“? Je,
podobně jako jiné národní domény (ccTLD).gov.au „public suffix“? Je.vic.gov.au „public suffix“? Taky je.schools.vic.gov.au „public suffix“? Ne, není.www.schools.vic.gov.au „public suffix“? Taky ne.Výsledkem tedy je, že efektivní TLD
(eTLD) je
vic.gov.au, registrovatelná doména a zároveň eTLD+1 je
schools.vic.gov.au.
Ve skutečnosti je to trochu složitější, protože v seznamu se
vyskytují i záznamy s * a !, jako např.
*.ck ([cokoliv].ck je eTLD) a !www.ck (…
kromě www.ck), ale to pro jednoduchost vynecháme.
Je také potřeba projít celou doménu, nestačí se zastavit na prvním
„ne“, protože by se klidně mohlo stát, že se na „public suffix“
narazí až někde později: eTLD domény
soubory.s3.amazonaws.com je s3.amazonaws.com, protože
stejně jako
com, tak i s3.amazonaws.com
je „public suffix“, ale jen amazonaws.com není.
Prohlížeče používají
public suffix list nejčastěji k omezení cookies, aby nešly nastavit
s platností pro všechny domény s příponou .co.uk apod.
Firefox seznam používá i ke zvýraznění domén v adresním řádku.
Zvýraznění eTLD+1 ve Firefoxu 119
Pro srovnání stejná doména v Chrome 119
Public suffix list používají i certifikační autority při vydávání
tzv. wildcard certifikátů pro HTTPS, nesmí totiž vydat certifikát pro
např. *.co.uk. Můžete ho použít i vy, třeba k varování
vašich uživatelů ve smyslu „tohle asi nechcete dělat s touto doménou“,
ideálně ale k ničemu dalšímu. Knihovny existují pro spoustu
jazyků, osobně mám zkušenost s knihovnou PHP Domain Parser,
která umí použít i lokálně cachovaný seznam.
Pojmem origin se označuje ta část URL, která obsahuje protokol (přesněji schéma), doménu a port.
| URL | Origin |
|---|---|
https://www.example.com/foo |
https://www.example.com |
https://www.example.com:303/foo |
https://www.example.com:303 |
Všimněte si, že origin nekončí lomítkem, tím už naopak
začíná cesta (path) /foo.
Pojmem same-origin policy označujeme několik různých omezení, která dovolují dvou věcem nějak dohromady fungovat jen a pouze pokud mají „same origin“ vztah, zjednodušeně řečeno pokud mají stejné originy.
Same-origin policy se používá i např. k omezení JavaScriptu
běžícího v iframe (typicky třeba jako součást nějaké
reklamy), aby nemohl krást, pardon, číst z rodičovského dokumentu např.
pomocí window.parent.document.getElementById('username'), pokud
ten iframe a rodičovský dokument nemají stejný origin.
V takovém případě to nelze ani obráceně, rodičovský dokument nemůže
přistupovat k obsahu iframe (např. pomocí
document.getElementById('iframe').contentWindow.document.getElementById('username')).
✔️
https://example.com/foo a https://example.com/bar
jsou „same origin“https://foo.bar.baz.test/foo a
https://foo.bar.baz.test/bar jsou „same origin“, na doméně
nezáleží, může to být .com i .cokoliv, jen musí
být v obou případech stejná❌
https://example.com/foo a
https://www.example.com/bar nejsou „same origin“
(example.com a www.example.com není stejná
doména)https://example.com/foo a http://example.com/bar
nejsou „same origin“ (https a http nejsou stejné
protokoly)https://example.com:4431/foo a
https://example.com:4432/bar nejsou „same origin“ (mají
rozdílné porty)Další informace o originu i same originu podané o něco formálnějším jazykem se dozvíte v HTML specifikaci.
Pojmem „site“ se často obecně až skoro hovorově označuje celý web, stránky, server, nebo tak něco. Pokud se ovšem ponoříme do trochu striktnějších vod, tak site znamená podmnožinu URL, do které patří protokol (schéma) a registrovatelná doména.
| URL | Site |
|---|---|
https://www.example.com/foo/bar |
https a example.com |
https://neco.nek.de.example.com/ |
https a example.com |
http://www.ox.ac.uk/ |
http a ox.ac.uk |
https://staff.admin.ox.ac.uk/ |
https a ox.ac.uk |
https://www.cam.ac.uk/ |
https a cam.ac.uk |
https://my.foo.s3.amazonaws.com/ |
https a foo.s3.amazonaws.com |
https://foo.blogspot.com.au/ |
https a foo.blogspot.com.au |
https://www.foo.blogspot.com.au/ |
https a foo.blogspot.com.au |
Dvě URL nebo dva originy jsou „same site“, pokud se rovnají jejich sites, tedy když mají stejné protokoly (schéma) a registrovatelné domény. Na rozdíl od same originu, v tomto případě nezáleží na portu ani na celé doméně.
✔️
https://example.com/foo a https://example.com/bar
jsou „same site“ (i „same origin“), jejich site je
https a example.comhttps://example.com/foo a
https://foo.bar.example.com/bar jsou „same site“ (ale ne
„same origin“), site je shodně https
a example.comhttps://www.example.com/foo a
https://foo.bar.example.com/bar jsou „same site“, site
obou je https a example.comhttps://www.cam.ac.uk/ a
https://www.cambridgestudents.cam.ac.uk/ jsou „same site“,
jejich site je https a cam.ac.uk❌
https://example.com/foo a http://example.com/bar
mají různé protokoly a tak nejsou „same site“ přestože jejich
registrovatelná doména je stejnáhttps://www.ox.ac.uk/ a https://www.cam.ac.uk/
nejsou „same site“, mají různé registrovatelné domény
ox.ac.uk a cam.ac.ukhttps://example.com/ a https://example.net/ nejsou
„same site“, mají různé registrovatelné domény example.com
a example.nethttps://example.com./ a https://example.com/
nejsou „same site“, mají různé registrovatelné domény
example.com. a example.com, ta tečka na konci je
podstatná„Same site“ kontroly používá např. browser pro omezení cookies,
které v požadavku buď odešle, nebo ne, podle toho, zda jste na odkaz
kliknuli na stejném site jako je site cílové adresy, dle
nastavení cookie atributu SameSite.
Pojmy site i same site jsou detailněji popsány v HTML specifikaci. Za zmínku stojí snad i to, že existuje „same site“ porovnávání bez schématu (schemelessly same site), při němž se porovnávají jen registrovatelné domény. To se kdysi používalo pro cookies, ale pak se přešlo na „schemeful same site“ porovnávání, ve kterém schéma také hraje roli, a kterému dnes říkáme prostě jen „same site“.
Požadavkům, které vznikly na jednom originu, ale načítají něco z jiného originu, říkáme „cross-origin“ požadavky, je to v podstatě opak „same originu“.
Podobně „cross-site“ požadavky, opak „same site“, vznikly na jednom site, ale načítají něco z jiného site. Jen bacha na to, že někde, např. v názvech útoků jako Cross-Site Scripting (XSS) nebo Cross-Site Request Forgery (CSRF), se „site“ používá v tom obecném významu, ne ve výše uvedeném významu „schéma + registrovatelná doména“.
Koncept site a public suffixů a jejich seznamu tedy vyžaduje nějakou manuální práci, aby co nejvíce odpovídal aktuální realitě, a trochu tak připomíná toho jednoho borce z Nebrasky. Pokud byste psali nějakou specifikaci, tak je vhodnější použít spíš origin a same origin, jinak se definice site může lišit browser od browseru, protože každý z nich může používat jinou verzi PSL.
Ten sice spravuje Mozilla, tvůrce Firefoxu, takže ty „velké“ prohlížeče i ty „menší“ na nich postavené budou asi v pohodě, ale i tak je dobré zvážit to, jestli chcete bezpečnost vašeho díla založit na tom, jestli někdo přidá řádek do nějakýho souboru a jestli si ten soubor někdo jiný včas stáhne. Nechcete.
Použití „same site“ také zvyšuje atraktivitu subdomén pro útočníky. Převzetí subdomén („subdomain takeover“) je reálný útok, kterým útočníci mohou obejít různá omezení používající „same site“ porovnávání. K tomu všemu jim může stačit i jen zapomenutá subdoména, která se na nic nepoužívá.
Raději tedy same origin.
Dne 23.6. 2026 se synovi Martinovi podařilo na ČTÚ složit zkoušky HAREC!!!
Jak příhodné, den před mým svátkem ( 24.6. svatý Jan ) Rozšířil tedy naše řady a přispěl k tomu, že se hamradio jako takové jen tak nevzdá.
Je nutno zmínit, že se to Martinovi napoprvé nepodařilo. Poprvé byl na zkouškách vloni v září v Praze se synovcem Lukášem, který tenkrát zkoušky HAREC úspěšně složil. Martin sice lízal cílovou pásku, ale na ČTÚ musí žadatel splnit minimální hranici bodového hodnocení.
Dne 23.6. jsme si znovu udělali výlet do Prahy.
Na ČTÚ se ke zkoušce ve13:00 hod Martin dostavil se svým kamarádem Michalem Asterem (vpravo).
Michal se přihlásil na zkoušky Novice. Bohužel, i jemu to poprvé uteklo o jediný bod, ale pevně věřím, že napodruhé to má taky v kapse. Mimochodem vloni se poněkud upravovaly testové otázky a když jsem někdy Martinovi koukal přes rameno, asi bych měl co dělat, dnes zkoušky - testy HAREC udělat. Zejména kmitočty, segmenty bych zpaměti určitě nedal dohromady, dostala by mě i hláskovací abeceda. Vážení kolegové – žádný Neruda, ale NORBERT!!!!! I v anglické hláskovací abecedě bych pohořel, zažité Mexico vás připraví na zkouškách o cenné body, správně je totiž MAJK…
Jak už jsem kdysi avízoval, byla pro Martina u mě „ v úschově“ volací značka OK1MK, kterou jsem sice párkrát použil, ale většinou jsem do spojení vnesl zmatek, neboť všichni mě znají jako OK1MHK. ČTÚ poměrně promtně vydává povolení – průkaz HAREC dostávají žadatelé ihned na místě po úspěšném složení písemné zkoušky. Listina je v pěkných průhledných deskách. Harec v růžových a Novice v modrých. Ani převod mojí CALL OK1MK na syna nebyl problém, tady velké poděkování na adresu ČTÚ. Bylo to bezproblémové a rychlé. Oprávnění mu přišlo dnes, 29.06. Stejně dobře a rychle funguje elektronická komunikace při prodlužování koncese. Pokud je nějaká nesrovnalost a člověk uvede telefonní kontakt, pracovníci se ozvou a dají se domluvit podrobnosti. Potěší i finanční „sleva“ při čistě elektronickém podávání žádostí. Prostě palec nahoru. Na druhé straně můj synovec Lukáš K. dodnes CALL nemá. Nejspíš nějaká chyba, prý se mu z ČTÚ dlouho neozvali a pak už díky školním povinnostem neměl čas CALL řešit. Takže stále je bez volací značky a ani vlastně nevíme o jakou žádal….SRI.
Nemohu nevzpomenout na moje zkoušky v roce 1995 tenkrát třídy D. Vlastně díky Radkovi OK1JRK toho času na vojenské základní službě. Volal mě asi 5 dnů před termínem. Tak jsem se do toho „obul“ a na zkoušky dostavil. Komise, která tehdy navštívila Plzeň se mě ptala i „ústně“ chtěli tenkrát vědět, zda mohu vysílat do antény, která má PSV 2 a jestli vyzáří nějaký výkon. V tomto jsem měl základy z CB pásma a i další otázka z šíření VLF mě tenkrát taky nezaskočila. Vzpomínám si taky, že v té době nebyla žádná databáze volacích znaků, ale jeden člen komise měl obyčejný zápisník, kde byly všechny rozdané značky zapsány.
No ale k Martinovi – OK1MK. Po zářijovém neúspěchu na ČTÚ ho čekala maturitní zkouška, kterou mimochodem úspěšně završil s vyznamenáním na SPŠE v Klatovech. A tedy dal zkoušce na ČTÚ čas až po maturitě. Je pravda že od malička ho bavila elektronika obecně, svůj zájem vyhranil robotice. Možná ho v budoucnu zaujme FT8 provoz, který jde nastavit - roboticky Hi . Že to neuznávají někteří HAMs víme, nicméně bych rád uvedl, že digitální FT8 provoz lze obsluhovat i normálně manuálně a stejně tak i jiný digitální provoz jde automatizovat. A věřím, že se možná brzy dočkáme toho, že i SSB ( FM ) provoz bude možno pomocí AI provozovat automaticky. Otázkou je, zda by to někoho bavilo…..
Nesmím zapomenout poděkovat Václavovi OK1VRF, který každý rok organizovat závody mládeže a Martin se několika dalšími dětmi párkrát zúčastnil. Některé recenze z PD mládeže lze nalézt na blogu a byly to opravdu pěkné akce.. I to určitě přispělo k tomu, že se syn Martin měl představu, o co se jedná a jak vypadá radioamatérská soutěž a vlastní provoz. A že se z něj stal taky HAM. Slova Václava OK1VRF, že je třeba vychovat další radioamatérskou generaci se vyplnila. Díky taktéž patří dnes již zesnulému Františkovi OK1IBB, který pro PD mládeže vždy za radioklum OK1KNF ochotně poskytnul kóty Úlíkov nebo Koráb. Měl by určitě radost z nového přírůstku.
Také bych rád při této příležitosti uvedl, že jsem sice přišel o volací znak OK1MK, ale uvolnil se jiný, pro mě zajímavější volací znak OK1JK. O ten jsem na ČTÚ požádal a v souladu s podmínkami mi byl přidělen. Původní majitel si na ČTÚ déle jak 5 let nepožádal o prodloužení. Podle všech indicií totiž amatérské rádio vyměnil za freediving a aktivně se věnuje potápění po celém světě.
I nadále ale budu používat svojí původní volačku OK1MHK, OK1JK je moje druhá CALL a bude spíš pro zvláštní příležitosti. Stále se chystám na EME, mám vše připravené, ale stále nezbývá čas. Jsou jiné priority. Člověk je v jenom kole. Datum 23.6 2026 beru jako zajímavý milník, gratuluji synovi a jsem pyšný, že je v rodině další radioamatér. Už proto, že jednou všechny ty moje krámy snad neskončí někde na smetišti. Nezbývá než doufat, že se občas Martin OK1MK na rádiu ozve, nebo jinak využije přednosti a hlavně radosti , které mu hamradio může dát.
Co je v mém batohu, možná dnes nikoho nezajímá, ale dřív byly takové blogové příspěvky populární. Dnes je venku hrozné vedro a nikam se nechystám, takže je ideální chvíle si prohrabat batoh a podívat se, co všechno v něm nosím.
Nejprve se ovšem podíváme na samotný batoh. Za posledních 15 let jich vystřídal několik a ten současný je rozhodně nejlepší. Konkrétně jde o turistický batoh NH 500 Escape 23 l značky Quechua z Decathlonu. Má 3 přihrádky (z toho jednu na notebook), 14 kapes a vejde se do něj opravdu hodně. Nosím ho téměř každý všední den již několik let a zatím skvěle drží.
Tady je souhrnný seznam toho, co lze v mém batohu běžně najít:
Pojďme si teď ještě pár z těchto věcí okomentovat a začneme u notebooku. Framework Laptop 13 je můj pracovní počítač. Mám ho rád zejména pro jeho úhlopříčku 13 palců a skvělý displej. Obecně nechápu, jak někdo může dobrovolně tahat větší notebooky.
Sluchátka tu mám hned dvě. Samsung Galaxy Buds Pro jsem dostal jako dárek k novému telefonu. Dřív jsem je používal často, ale ukázalo se, že in-ear sluchátka mi nesedí, tak už jen plní roli zálohy. Hlavní sluchátka jsou Sony WH-CH520. Na hlavě sedí perfektně a současně rozumně slyším okolí, což je z důvodu bezpečnosti dobré. Tyto sluchátka mají také kvalitní mikrofon. Když mám nějaký call a zvuk z mé strany není ideální, tyto sluchátka vždy problém vyřeší.
WD_BLACK SN7100 NVMe M.2 SSD v rámečku UGREEN mám jako rychlé úložiště pro snadný a rychlý přenos většího množství dat. Nabíječku AlzaPower G610CCA Fast Charge 67W jsem koupil, když jsem nabíječku od notebooku někde zapomněl. Nyní plní roli hlavní cestovní univerzální nabíječky, ale nedávno jsem zjistil, že nestíhá nabíjet současně telefon a notebook.
Malou myš Logitech M650 M Graphite mám už delší dobu. Je skvělá na cesty, ale od doby, co mám Framework se skvělým touchpadem, ji již tolik nepoužívám. Dřív jsem pořizoval hodně věcí od Samsungu, z té doby je také USB-C powerbanka s kapacitou 20 000mAh a funguje dobře i po 4 letech.
AlzaPower Metal USB-C Dock Station mám pro vzácné případy, kdy potřebuji připojit více zařízení nebo ethernet kabel. Mnohem častěji ho ovšem půjčuji majitelům MacBooku, kteří se potřebují připojit k projektoru přes HDMI.
Obecně bych si chtěl udělat pořádek v USB kabelech a pořídit nějaké, co zvládnou rychlost přenosu alespoň 10 Gbps. Drtivá většina z nich je jen USB 2.0. Mám jich spoustu, ale je mi to líto vyhazovat.
A co nosíte v batohu vy? Máte nějakou oblíbenou vychytávku, bez které se neobejdete? Nebo byste mi doporučili lepší USB-C nabíječku či kvalitnější kabeláž? Pojďme diskutovat na sociální síti Mastodon…
Líbil se ti tento text a chceš mě podpořit? Kup mi Kofolu! Díky.
Tisková zpráva Praha, 29. června 2026 – Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) spustilo systém POLITRAN, centrální řešení pro zadávání, správu a předávání povinných oznámení o politické reklamě. Systém pomůže zadavatelům a vydavatelům s plněním nových evropských pravidel a přispěje k tomu, aby informace o politické reklamě byly online dostupné jednotně a srozumitelně.