Planeta OpenAlt

Česká Wikipedie dosáhla 600 000 článků. Jaká je její role v době LLM?

19.
října
Wikimedia ČR

Česká Wikipedie překročila v sobotu 17. 10. 2026 hranici 600 000 článků. Svobodná internetová encyklopedie v češtině, kterou tvoří, kontrolují a ověřují dobrovolnice a dobrovolníci, dosáhla tak dalšího milníku. Jubilejním heslem je Selenid rubidný.

Když česká Wikipedie v červenci 2011 oslavila 200 tisíc článků, už tehdy měla více hesel než Ottův slovník naučný. Od té doby se počet článků ztrojnásobil. Její obsah tvoří nyní téměř 300 milionů slov. Tištěné vydání by podle orientačního přepočtu zaplnilo stovky tisícistránkových svazků, podobně objemných jako jednotlivé díly Ottova slovníku naučného. Tento historický předchůdce měl v původním vydání 28 svazků včetně doplňků. V mezinárodním srovnání patří česká Wikipedie podle počtu článků do první třicítky jazykových Wikipedií, v sousedství finské a maďarské verze.

„Posledních 100 000 článků vzniklo za čtyři a půl roku. Každý den přibude na české Wikipedii okolo šedesáti nových hesel – ročně tedy jde o zhruba dvacet tisíc hesel.  Toto tempo je v poslední době mírně rostoucí, mimo jiné také díky projektům a akcím spolku Wikimedia Česká republika, které pomáhají, aby na českou Wikipedii přicházeli noví uživatelé,“ říká Jan Loužek, člen rady spolku pro oblast komunity a partnerství.

Dobrovolné editorky a editoři souběžně s psaním nových hesel rozšiřují starší články, dohledávají zdroje, aktualizují údaje a opravují chyby. Jedno heslo tak může postupně rozvíjet mnoho různých osob. 

“Z obsahu Wikipedie čerpají i velké jazykové modely, které ji využívají při svém trénování. Wikipedie si však oproti nim zakládá na zdrojování,  lidské kontrole a ověřitelnosti: použité zdroje i historie úprav jsou veřejně dohledatelné a správnost uvedených informací může ověřit a upravit úplně každý. Wikipedie se tak stává jakýmsi majákem v moři dezinformací,” dodává Klára Joklová, výkonná ředitelka spolku Wikimedia ČR, který v česku podporuje rozvoj Wikipedie a přidružených projektů. 

Výsledek této práce lidé využívají každý den. Od října 2025 do září 2026 zaznamenala česká Wikipedie v průměru téměř dva miliony zobrazení stránek denně. Čtení encyklopedie je zdarma a nevyžaduje registraci. Mezi velkými internetovými platformami tak představuje výjimku: bez reklam, bez paywallů a bez komerčního mediálního vlastníka. Její provoz financují především dobrovolné dary čtenářek a čtenářů a tvorba obsahu stojí na neplacené práci dobrovolných editorek a editorů.

Do jejího dalšího rozvoje se mohou zapojit i noví přispěvatelé a přispěvatelky. Začít lze drobnou opravou nebo doplněním informace podložené spolehlivým zdrojem. Možnosti zapojení jsou na www.wikikompas.cz.

Sada nových programů pro Mac OS X 10.4

19.
října
ALT-F4

Autor projektu exe, což je platforma pro provoz persistentních linuxových virtuálních strojů, která propojuje jejich správu, přístup přes SSH a práci AI programovacích agentů v izolovaném prostředí, vydal sadu nástrojů, které běží v Mac OS X 10.4 Tiger na strojích s PowerPC procesory:

  • TigerTTY - terminál napsaný v Cocoa, který podporuje moderní terminálové funkce (zejména barvičky, různě tučné písmo a také znaky, které používají Claude AI a v OS X 10.4 nejsou k dispozici)
  • Camino - starý webový prohlížeč z roku 2013 s doplněným moderním renderovacím jádrem
  • Python 3.12 - aktuální verze programovacího jazyka Python
  • Git 2.56 - aktuální verze git klienta
  • Bash 5.3 - aktuální verze Bourne Again Shell
  • Uncharted Waters III a Romance of the Three Kingdoms V - dvojice her z 90. let portovaná z jiných platforem

Ačkoliv samotné prostředí exe je postaveno na moderních technologiích, vzhledově záměrně vypadá jako Mac OS 9 a autor má evidentně ve dvojici systémů Mac OS 9 a Mac OS X 10.4 velkou zálibu, proto přišel i s programy přímo pro ně. Všechny programy by měly běžet pod poslední vydanou verzí 10.4.11, některé vystačí i s verzemi staršími, požadavky na hardware se liší program od programu. Jak je dnes běžné, většinu práce udělala umělá inteligence.

Zdroj:

Před deseti lety by to bylo naprosté požehnání pro všechny, kdo odmítli opustit PowerPC Macintoshe a tvrdošíjně je udržovali při životě roky poté, co Apple přešel na Intel. Vím to, protože jsem byl jedním z nich. Vytvořit aktuální browser s aktuální podporou zabezpečení, nebo alespoň trochu novou verzi programovacích jazyků bylo něco, co bralo desítkám lidí desítky dnů jejich životů, aby provedli nezbytné úpravy a sestavili příslušné balíčky. Dneska to s pomocí AI lze udělat za pár hodin, nicméně pominu-li, že to bere celé věci ono příslovečné kouzlo, cílová skupina uživatelů je o řád menší, než by byla před těmi deseti roky.

Vyberte nejlepší fotky do Bastlířského kalendáře. Kalendář bude jen za jednu korunu.

19.
října
chiptron.cz
Až do konce října probíhá hlasování, kde široká veřejnost vybere ty nejlepší a nejhezčí fotky do Bastlířského kalendáře pro rok 2027. Autoři vybraných fotek dostanou poukaz na nákup a nám ostatním udělá radost cena tohoto kalendáře. Jenom za jednu korunu českou. A to díky partnerům tohoto komunitního projektu.

📖 Přečíst celý článek →

O ohních a volebních lístcích

19.
října
Marian Kechlibar

(Ne, tentokrát mě opravdu nenapadl lepší titulek. Někdy inspirace zkrátka dojde.)

Milí čtenáři, chodí mi hodně dotazů na výsledky právě proběhlých voleb; upřímně, proti požárům měst ve Francii mi to přijde jako podružné téma. “Ty-ty-hejtmane” je sice mírně bizarní popěvek, ale zároveň krásný důkaz toho, jak dobře a klidně se tady žije, když něco takového zaplňuje po celé dny veřejná média. Jinde se zrovna dívají na to, jak historická radnice jejich města hoří a padá k zemi.


Nu, zpátky domů. Na těch zdejších volbách mě nejvíc zajímala ta jedna věc, která mě zajímá už léta, a to je nízká volební účast.

Česká republika má opravdový problém s volební účastí, který by vlastně vzhledem ke své úrovni prosperity a vzdělání mít neměla; už jenom z historických důvodů bychom si té možnosti hlasovat měli vážit. Navíc se tady ani nedá říci, že by lidé zůstávali doma z pocitu bezmocnosti. Na rozdíl od Švédska nebo Německa se tady nikdy moc nehrálo na nějaké “sanitární kordony” a v komunální sféře už vůbec ne, tam vždycky vznikaly různé netradiční koalice nezávislé na celostátní politice. Zrovna teď se v Ostravě na magistrátě dává dohromady ANO s tamní pobočkou Starostů, a ač se to Rakušanovi jistě nelíbí, nenadělá s tím zhola nic.

Ani po technické stránce nejsou ty naše volby nějak “uživatelsky nepřátelské”, dokonce právě naopak. Lístky dostanete až domů do schránky, volební místnosti jsou otevřené dva dny, většinou máte okrsek v pohodlné pěší vzdálenosti a ještě můžete různě kroužkovat a křížkovat svoje preferované kandidáty, což ve spoustě dalších demokratických zemí vůbec nejde. V takovém kontextu bych čekal volební účast v komunálních volbách aspoň dvoutřetinovou. Kdepak, je to bída. V Ostravě už od počátku století nepřekročila tuším 38 procent a ani ta Praha na tom není nijak slavně. Stát ve státě, jedno z nejbohatších měst Evropy, které musí spravovat jednu z nejrozsáhlejších sítí MHD na světě a přitom nějak dbát i o silniční dopravu – a přesto tam letos nepřišla k volbám ani polovina voličů.

Dejte to prosím do kontrastu s tím, že v Turecku, s jeho autoritářskými sklony, se volební účast pohybuje kolem 80 procent a občas se přiblíží i devadesáti. Naše volební účast je srovnatelná spíš s Irákem, což věru žádná stabilní bašta demokracie není. To už je z naší strany, milý národe, rozežranost. Za to zrovna ti “papaláši” nahoře nemůžou.


Ačkoliv nízká volební účast není v tomto případě vinou našich politiků, stejně by asi bylo na místě ji nějak odrazit v každodenním životě volených orgánů. Jednou zábavnou možností by bylo zbytek těch radnic a parlamentů prostě náhodně vylosovat z celé populace, ale uznávám, že by to bylo destabilizující až příliš. Zejména Senát by se pak sestával z naprosto náhodné směsky lidí, mezi kterou by se krčilo cca 15 procent skutečně zvolených kandidátů.

Co si ale umím představit, je rozdělit platy všech volených politiků na pevnou a pohyblivou část, dejme tomu v teoretickém poměru 1:1, přičemž ta pohyblivá by se násobila koeficientem odvozeným z volební účasti v těch volbách, které je dosadily do funkce. (U dvojkolových voleb dejme tomu průměrem z obou kol.) Zkrátka, pokud by k volbám přišla třetina voličů, z té pohyblivé části platu by dotyčný dostal třetinu.

Na každé výplatní pásce by to také bylo tučně vytištěno, a příslušný politik by tak byl průběžně upomínán, jak silný ten jeho mandát skutečně je a kolik lidí skutečně reprezentuje. A nízká volební účast by jej pak jednak trochu bolela osobně, jednak by mu krapet “propichovala ego”, každý měsíc znovu. Politická vrstva obecně přitahuje velmi sebevědomé lidi a je žádoucí, aby jim (a nám) to sebevědomí nepřerostlo přes hlavu – což není jednoduché, když před vámi kdekdo panáčkuje a říká vám “pane primátore, pane senátore”.

Přiznávám, že to není zcela originální myšlenka. Její základ je v Římě, kde za každým vojevůdcem sledujícím triumfální pochod stál přidělený otrok a šeptal mu do ucha “jsi jenom člověk, nezapomeň na to”. Jelikož otrokářství jsme mezitím zrušili, tady by tuto roli hrála ona výplatní páska. Jistě, na někoho by to třeba nezabralo vůbec – ani římští vojevůdci nereagovali na takové pobídky jednoznačně dobře – ale na někoho trochu, a na někoho řekněme středně.

A také by se tím něco ušetřilo, že? Tak teď už zbývá jediné: přimět kapry, aby si vypustili půlku rybníka. Oblíbený to problém zastupitelských demokracií všude na světě.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.


Hudební epilog

Loading

🚀 EndeavourOS – jak vypnout zvuk terminálu

17.
října
Lukáš Kaňka

Také vám vadí kuňkavý notifikační zvuk v terminálu v EndeavourOS?
Vypnout je ho možné jedním příkazem.

Vypnutí systémového notifikačního zvuku v EndeavourOS uděláme jednoduše.
Stačí do terminálu vložit tento příkaz a potvrdit:

gsettings set org.gnome.desktop.sound event-sounds false

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!


Článek 🚀 EndeavourOS – jak vypnout zvuk terminálu se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

Krvavé levandule a prázdná kapsa

16.
října
Marian Kechlibar

Milý čtenáři, v souvislosti s nepokoji ve Francii, které se eufemisticky označují jako studentské, slýchám často o Krvavých levandulích, které původně vyšly roku 2019. Nu, pomalu se tam blížíme; hlavní rozdíl je asi ten, že pravý džihád by přece jen byl poháněn nějakou ideologií, kdežto řada těch současných vandalů nemá v hlavě nic a chce si prostě zařádit.

Tento klip koluje v posledních dnech hlavně po Twitteru (X), kde od Muskova převzetí vymizela většina cenzurních mechanismů, ale nejsnazší je nalinkovat jej sem z YouTube, proto jej máte zde. Je z Bruselu, kam se vzhledem k absenci jazykové bariéry násilnosti rozšířily velmi snadno.


No, jsem upřímně zvědav na dlouhodobé fungování Evropské unie, když se její oficiální hlavní město demograficky pomalu, ale vytrvale proměňuje z metropole evropského typu v novou Kinshasu. Tyto dva světy vedle sebe nevydrží existovat donekonečna a budoucí Kinshasa má daleko větší porodnost, plus navíc neustále připlouvá na dalších a dalších člunech, takže budoucnost patří jí.

(Stejně je ale fascinující uvědomit si dvojkolejnost světa, kdy se v jakýchsi datových centrech pomalu schyluje ke zrození umělé superinteligence, a zároveň jsou staletá centra západní civilizace svědky tohoto primitivismu. Asi se dá říci, že jsme daleko schopnější ve věcech vědy a techniky, než v politickém řízení vlastních zemí. Oni to holt nedělají ti samí lidé.)


Nicméně kleště, které svírají Francii, mají ještě jednu čelist, která je méně nápadná, ale podobně vytrvalá, a nelze ji ani dočasně rozehnat slzným plynem. A za tu vesměs může původní obyvatelstvo. Je to dluhová čelist, o které je na místě se dnes zmínit.

Ještě cca před 40 lety byla Francie poměrně málo zadlužená země. Její zadlužení se vyvíjelo zhruba stejným tempem jako u sousedního Švýcarska.


Trendy se oddělily roku 2001, kdy si Švýcaři v referendu odhlasovali ústavní dluhovou brzdu a jejich další zadlužování se v podstatě zastavilo. Dnes má Švýcarsko velice zdravé státní finance a náklady na obsluhu státního dluhu jsou zanedbatelné, kolem 1 % federálního rozpočtu; další srovnatelnou částku platí kantony. Na mezinárodních trzích jsou Švýcaři považováni za jedny z nejspolehlivějších věřitelů, čemuž odpovídají nízké úroky, které platí. (Jo, přátelé, kdybychom v ČR platili pouhých dvacet miliard na úrocích ze státních dluhopisů, to by se nám žilo.)

Francie se vydala opačnou cestou, a to budování velmi nákladného pečovatelského státu. Více rozbujelý sociální systém abyste na světě pohledali; jen na důchodech vyplatí 14 procent celého HDP, tedy nějakých 422 miliard eur ročně. Francouzský stát utrácí 57 % HDP s perspektivou dalšího růstu, přičemž
celkové sociální výdaje činí 32 procent HDP, což je hodně i na poměry EU.

Zdroj: Evropská komise (odkaz)


Tak nákladný sociální stát už nejde ufinancovat pouze z daní, protože poté, co oholíte lidi o půlku jejich příjmů, začnou mít problém zaplatit i běžné složenky. Pokusy o další utahování šroubů také vedly před několika lety ke hnutí Žlutých vest.

Jenže jakýkoliv pokus o redukci tučného sociálního systému vede s železnou pravidelností k dalším pouličním násilnostem, přičemž na těch se kromě krajánků z Kinshasy vesele a hojně podílí i bílí Francouzi. Francie má vůbec velký a dlouhodobý problém s glorifikací politického násilí, který začíná už u národní hymny, a všechny snahy o reformu vždycky narazí na hořící ulice.


Cestou nejmenšího odporu se tak stalo financovat stát na dluh. Jenže to v posledních letech vedlo k prudkému nárůstu zadlužení.

Procentuálně vzato vyskočila Francie v rámci EU na třetí místo za Itálií a Řeckem, jenže procenta neříkají o situaci všechno. Italové a Řekové mají dnes svoje zadlužení pod kontrolou a jejich dluh spíš mírně klesá, i když platba úroků zůstává těžkým břemenem. Paříž nemá pod kontrolou nic a naopak se nachází na pěkně šikmé ploše – letošní deficit státního rozpočtu překročil pět procent HDP. Investoři si toho začínají všímat a Francie už platí vyšší úroky než některé francouzské firmy, což odráží rostoucí nedůvěru investorů v to, jestli dokáže stát svoje závazky dlouhodobě plnit.

Toto se ale vůbec neprojevuje v politické debatě. Dva favoriti voleb, Le Penová a Mélenchon, se liší jen v tom, kdo by utrácel víc. Le Penová prosazuje snížení věku odchodu do důchodu na 62 let (přítom už i současných cca 63 je na poměry Evropy nízká laťka) a Mélenchon dokonce na 60 let, přičemž zrovna od Mélenchona by se dala čekat i nějaká výrazně větší štědrost vůči imigrantům, kterou Le Penová nejspíš projevovat nebude. Otázka, kde se na takové vícenáklady vezme, zůstává stranou, resp. se odbývá vágními sliby jako „více zdaníme bohaté“. Tolik boháčů ovšem Francie nemá a Mélenchon si také nedávno veřejně pohrával s myšlenkou, že tu část státních závazků, kterou drží centrální banka, by jednoduše vypověděl.

Což o to, suverénní stát může vyhlásit de-facto bankrot a mnohokrát se tak také v historii stalo. Co ale nikdo neumí, je přimět pak cizí věřitele, aby mu pak dále půjčovali, a přitom je patrné, že Francie už bez dalšího půjčování hospodařit nedokáže. Nemá ani tiskárnu na eura, aby rozředila svůj dluh inflací. Ta se nachází ve Frankfurtu a poslouchá jiné pány.

Vždycky je zajímavé sledovat, střetne-li se neodolatelná síla s nepohnutelnou překážkou. A budoucí konflikt mezi někým, jako je Mezinárodní měnový fond, a národem, který raději zapálí centra měst, než aby přestal žít nad svoje poměry, bude nepochybně velmi spektakulární.

Ale asi bychom si neměli moc plácat po ramenou. České státní dluhopisy jsou zhruba stejně drahé jako ty francouzské, což indikuje, že mezinárodní trhy nás považují za potenciální slabý kus. Náš dluh je sice daleko menší než francouzský, v procentech HDP i v absolutním čísle, ale je pěkně drahý na obsluhu. Praha má sice naštěstí ke Kinshase daleko, ale ve věcech hospodářských bychom se měli inspirovat spíš u těch Švýcarů, jinak bude jednoho dne zle.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.


Hudební epilog

Edith Piaf zemřela poněkud tragicky na následky kombinované závislosti na alkoholu a morfiu. Její poslední slova údajně zněla “Za každou pitomost, kterou v životě uděláte, musíte časem zaplatit.”

No, ano. Co k tomu dodat.

Loading

Digitální mlha - Ep#11 - 3 miliony lidí a 9 měsíců bez odhalení. Co se děje v USA?

15.
října
Jan Kopriva

S polovinou října je tu i nová epizoda podcastu Digitální Mlha, který připravuje CZECH CYBER TV ve spolupráci s Nettles Consulting. Najít jí můžete již nyní na YouTube a Spotify a podíváme se v ní na útok na mrazicí systémy ve Francii, útok skupiny ShinyHunters na systém FBI, zásah policejních orgánů proti skupině KillSec, vstup některých ustanovení Aktu o kybernetické odolnosti v účinnost i řadu dalších témat…

Čtvrtý ročník výzvy Přidej obrázek potvrdil, že vizuální stránka Wikipedie táhne

15.
října
Wikimedia ČR

Letošní čtvrtý ročník české výzvy Přidej obrázek (dříve známé pod mezinárodním názvem WPWP Czechia) opět ukázal obrovské nasazení české Wikimedia komunity. Od začátku července do konce srpna se dobrovolníci z celé České republiky pustili do propojování článků na Wikipedii s fotografiemi a ilustracemi ze svobodné knihovny Wikimedia Commons.

A výsledky? Čtvrtý ročník přinesl opět skvělá čísla a dokázal, že česká Wikipedie je s každým rokem vizuálně bohatší a pestřejší.

Klíčová čísla 4. ročníku

Motivem výzvy zůstává jednoduchá, ale zásadní myšlenka: článek doplněný o vhodný obrázek je pro čtenáře daleko přehlednější, srozumitelnější a atraktivnější.

Do čtvrtého ročníku se zapojilo 11 uživatelů, kteří doplnili obrázky do téměř 900 článků.

Stejně jako v předchozích letech byla soutěž do posledních dnů srpna velmi vyrovnaná. Účastníci se předháněli v doplňování ilustrací k nejrůznějším tématům – od fotografií obcí, chráněných území a historických památek až po biologické druhy a ilustrací vědeckých pojmů.

1. místo: Henryk Siuda – s neuvěřitelným počtem 357 doplněných obrázků!
2. místo: OndraMix – 302 doplněných obrázků.
3. místo: TheSubterranean – 108 doplněných obrázků.

Foto: Rozklad plastové lahve na menší části, autor: European Environmental Agency, CC BY 4.0, prostřednictvím Wikimedia Commons.

Velké díky patří všem, kteří se zapojili a pomohli zlepšit články na Wikipedii. Mimochodem, doplňování obrázků do článků není omezeno pouze na konkrétní výzvu, ale můžete to dělat kdykoliv na takový článek narazíte.

Jaké články byly vylepšeny?

Příklady třiceti článků, které byly během výzvy rozšířeny. Tyto články mají široký záběr, neobvyklé téma nebo potenciál být fascinující pro čtenáře:

  1. Zákon o guánových ostrovech – kuriozní americký zákon z roku 1856 umožňující přivlastnit si neobydlené ostrovy s ptačím trusem.
  2. Tanis (paleontologická lokalita) – unikátní naleziště zachycující den dopadu asteroidu, který vyhubil dinosaury.
  3. Kiviak – tradiční inuitská kulinářská specialita z celých ptáků fermentovaných v tulení kůži.
  4. Ussherova chronologie – historický pokus ze 17. století určit přesný počátek světa podle Bible.
  5. ARPANET – počítačová síť a přímý technologický předchůdce moderního internetu.
  6. Shodan – neobvyklý vyhledávač zaměřený na zařízení a techniku připojenou k internetu.
  7. Bez Andreje – česká mobilní aplikace určená k identifikaci produktů spojených s holdingem Agrofert.
  8. Triboluminiscence – optický jev vyzařování světla při mechanickém tření či rozlomení krystalu.
  9. The South Polar Times – časopis psaný a ilustrovaný polárníky během antarktických expedic R. F. Scotta.
  10. Jugement de Paris – slavná slepá ochutnávka vín z roku 1976, kde kalifornská vína porazila francouzská.
  11. Sněžný leopard (ocenění) – prestižní sovětské horolezecké ocenění za zdolání pětice sedmitisícovek.
  12. Fika – švédský společenský a kulturní koncept pauzy na kávu a něco sladkého.
  13. Kryptoměnová burza – digitální platformy pro obchodování s kryptoměnami a fintech.
  14. Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards – kultovní eroticko-humorná počítačová hra z roku 1987.
  15. Obětovaná anoda – elektrochemická metoda ochrany kovových konstrukcí a lodí před korozí.
  16. Zelený vodík – ekologické palivo vyráběné elektrolýzou vody za pomoci obnovitelných zdrojů.
  17. Karpatská Ukrajina – krátkodobý autonomní státní útvar z roku 1939 na území Podkarpatské Rusi.
  18. Quiet Riot – americká heavy-metalová kapela, která pomáhala definovat žánr v 80. letech.
  19. Nanoplasty – mikroskopické plastové částice a výzkum jejich dopadu na zdraví a přírodu.
  20. Vykonstruovaný proces – zmanipulované soudní řízení používané totalitními režimy k likvidaci odpůrců.
  21. Poesiomat (Slavičín) – netradiční pouliční zvuková instalace přehrávající básně a mluvené slovo.
  22. Projekt Elliniko – rozsáhlý městský rozvojový projekt na místě bývalého letiště v Athénách.
  23. Ekovesnička – trvale udržitelná komunitní sídla zaměřená na ekologický způsob života.
  24. WRESAT – historicky první australská umělá družice vypuštěná v roce 1967.
  25. Ekoturistika – šetrné a odpovědné cestování do přírodních oblastí s ohledem na životní prostředí.
  26. Priscilla a Akvila – významný novozákonní manželský pár spjatý s působením apoštola Pavla.
  27. Aplikace Jenda – český digitální klientský portál pro správu a žádosti o státní sociální dávky.
  28. N Seoul Tower – dominantní televizní a vyhlídková věž na hoře Namsan v jihokorejském Soulu.
  29. Ztráta biodiverzity – globální ekologický problém vymírání živočišných i rostlinných druhů.
  30. Bezdrátová síťová karta – klíčový hardwarový komponent umožňující počítači bezdrátové Wi-Fi připojení.

📡 Reticulum – jak si v Nomadnet udělat více profilů a jednoduše je spouštět na jednou

14.
října
Lukáš Kaňka

Cesta s parametrem --config je jednoznačně nejčistší a nejrychlejší. Nevyžaduje žádné přepínání systémových uživatelů a všechno máš plně pod kontrolou ve svém domovském adresáři.

Můžeš si to nastavit velmi elegantně během pár minut:

1. Vytvoření adresářů pro jednotlivé profily

Vytvoříš si v nastavení samostatné složky pro každý projekt:

mkdir -p ~/.config/nomadnet_vizitka
mkdir -p ~/.config/nomadnet_linuxblog

2. Spuštění konkrétního profilu

Jakmile spustíš Nomadnet s odkazem na konkrétní složku, sám si v ní vytvoří nové klíče, novou identitu a vlastní konfigurační soubory:

  • Pro osobnı́ vizitku:
nomadnet --config ~/.config/nomadnet_vizitka
  • Pro linuxový blog:
nomadnet --config ~/.config/nomadnet_linuxblog

3. Vytvoření pohodlných aliasů (volitelně)

Abys nemusel do terminálu pokaždé vypisovat celou cestu, stačí si přidat aliasy do svého shellu (např. v ~/.bashrc nebo ~/.zshrc):

alias nomad-vizitka="nomadnet --config ~/.config/nomadnet_vizitka"
alias nomad-blog="nomadnet --config ~/.config/nomadnet_linuxblog"

Po načtení konfigurace (source ~/.bashrc) pak stačí zadat jen nomad-vizitka nebo nomad-blog a hned jsi v daném profilu.


Kde se ukládají stránky?

Každá tato složka bude mít svou vlastní podsložku pages/ (tedy např. ~/.config/nomadnet_linuxblog/pages/).

Tam stačí přihodit soubor index.mu napsaný v Nomadnet micron jazyce a jakmile danou instanci spustíš, tvoje stránka bude okamžitě dostupná pro každého v síti Reticulum, kdo si otevře její adresní hash.

Článek 📡 Reticulum – jak si v Nomadnet udělat více profilů a jednoduše je spouštět na jednou se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

MagiC 6.3 pro Atari a kompatibilní

14.
října
ALT-F4

Operační systémy pro vícebitové počítače Atari obvykle nedostávají tolik pozornosti, kolik jí má konkurenční Amiga, což je obvykle škoda. Kromě asi nejznámějšího EmuTOSu a multitáskového MiNTu, u nichž přeci jen novinky sem-tam vyplavou na povrch i mimo úzce zaměřené weby příznivců platformy, jsou tu ale i systémy další. Třeba MagiC.

Ten vznikl jako komerční produkt v první polovině 90. let a byl jedním z prvních systémů pro Atari ST a kompatibilní s podporou preemptivního multitaskingu při zachování kompatibility s původním TOSem. Většího nasazení se MagiCu dostalo na kompatibilních klonech, které jinak neměly kde legálně po konci Atari systém obstarat, a pak také zejména na počítačích Apple Macintosh, na nichž šla jeho speciální verze spustit, čímž se z nich rázem staly nejrychlejší existující Atari vůbec.

Před několika lety autor uvolnil všechny zdrojové kódy pod otevřenou licencí a zároveň začal po dlouhé době opět s vývojem. Kulminací tohoto vývoje je verze 6.3, která byla právě vydána a která (soudě dle komentářů u jednotlivých commitů) se zaměřuje zejména na odstranění letitých chyb a nedostatků

Zdroj:

Skoro i dumám, zda by to pro můj Falcon nebylo lepší, než ta stará verze MiNTu, kterou tam mám. Minimálně na MiSTeru to vyzkouším určitě.

Mangrove Reviews: recenze míst pro OSM

12.
října
Jiří Eischmann
Už dva roky používám aplikace s mapovými podklady od OpenStreetMap. Jsem s nimi spokojený. Co mi ale chybí, je podobně otevřený zdroj s recenzemi míst. Konečně se v tomto ohledu začíná něco dít. V článku jsem se rozepsal o tom, o co jde, jak se to dá používat a jak se do toho můžete sami přispět vlastní recenzí.

Škola v souvislostech: Učitelské fígle s AI i bez ní

12.
října
Václav Maněna

Využití NTLM Relay v kombinaci s Resource Based Constrained Delegation (RBCD) pro kompromitaci domény

11.
října
Hacking Lab
V oblasti kybernetické bezpečnosti jsou autentizační protokoly, jako je NTLM, často cílem útočníků kvůli jejich konstrukčním slabinám. Útok NTLM Relay je jednou z technik, které mohou vést k eskalaci privilegií a úplné kompromitaci domény v prostředí Active Directory. Tento článek popisuje specifickou variantu útoku využívající Resource-Based Constrained Delegation (RBCD), vychází z konkrétních nálezů v námi testovaných doménách při penetračních testech a poskytuje praktickou ukázku. Cílem je nejen vysvětlit mechanismus útoku, ale také zdůraznit důležitost správné konfigurace a obranných opatření.

Vezmi mě na Měsíc

Jedná se o textový přepis přednášky, kterou jsem měl na nekonferenci jOpenSpace 2026, videozáznam ke zhlédnutí. Nepřináším žádné závratné novinky, nýbrž tichou ale naléhavou, touhu po úniku z drsné přítomnosti do idylického bezpečí minulosti. Vracím se k programu Apollo a ptám se, jak se lidé dostali na Měsíc a zpět navzdory tehdejším technickým omezením.

Úvod

Fly Me to the Moon je jazzová skladba, kterou proslavil Frank Sinatra. Jedná se i o stejnojmennou romantickou komedii, která roztomile rozvíjí konspirační teorii, že Američané na Měsíci nepřistáli. A já vás dnes chci vzít na Měsíc.

Když jsem chodil na základku, v čítance byla zařazená povídka Blbec z Xeenemünde, kterou napsal Josef Nesvadba. Byl podle ní natočen i film. Tehdy mi nedošlo a nikdo mi nevysvětlil, že jde o narážku na základnu Peenemünde, kde vyvíjeli rakety V1 a V2. Budete-li mít cestu do severovýchodního Německa, muzeum navštivte. Možná vědci romantickou posedlostí jen omlouvali svou účast na válečném tažení, ale je fakt, že vývoj zbraní nás na Měsíc dostal.

Léta jsem nejapně žertoval, že telefon v kapse má větší výpočetní výkon než raketa, která letěla na Měsíc. Až jsem jednou na HackerNews narazil na myšlenkový experiment, který propočítává, že i nabíječka má výkon větší. To byla jedna z věcí, která mě přiměla podívat se na vesmírný výzkum trochu systematičtěji.

Předesílám, že na téma nejsem odborník, přináším jen rozcestník zajímavostí, které mi přišly pod ruku.

Zarámujme to geopoliticky. Nacházíme se v šedesátých létech, USA na tom nejsou dobře. Invaze v Zátoce Sviní skončí debaklem a Sověti dostávají prvního člověka do vesmíru.

Pak přichází JFK a jeho slavný Moon Speech, nejlepší projev, který jsem kdy slyšel. Pravidelně se k němu vracím a pokaždé se u toho dojmu.

Rozhodli jsme se v tomto desetiletí letět na Měsíc a uskutečnit i další věci, ne proto, že by to bylo snadné, ale právě proto, že je to obtížné…

Následuje program Mercury, který měl dostat Američana na oběžnou dráhu. Program Gemini otestoval delší pobyt ve vesmíru a spojení dvou těles. Teprve navazující program Apollo pak zamířil přímo k Měsíci.

NASA/Davis Paul Meltzer, Public Domain

Programům Mercury a Gemini se nestihneme věnovat. I přes kritiku za historickou nepřesnost vřele doporučuji film Správná posádka.

Navigační systém se skládal z několika částí. Pojďme si je postupně projít. Čerpal jsem mimo jiné z přednášky Roberta Willse.

Ve vesmíru není žádné nahoře, referenčním prvkem byla setrvačnost. Inerciální navigaci si zjednodušeně můžeme představit jako chůzi se zavázanýma očima, přičemž si průběžně zaznamenáváte každý krok a každý obrat. Inerciální jednotka Apollo byla založena na fyzických rotujících gyroskopech. Dnes máme k dispozici i micro-elektro-mechanické systémy nebo optická vlákna. Názorné porovnání všech variant najdete v tomto videu.

Počítač

Mozkem byl Apollo Guidance Computer. V době sálových počítačů vzniklo zařízení s příkonem 55 wattů a hmotnosti 32 kilogramů.

Apollo Guidance Computer and DSKY, Public Domain

V době, kdy kdy vstupem i výstupem byly děrné štítky, tu máme „display and keyboard“, vyslovujeme DISS-kee. Klávesnici je nutné ovládat i v rukavicích. Princip zadávání je založen na kombinaci slovesa a podstatného jména. Na simulátoru vidíme verb 16 sleduj, noun 65 aktuální čas.

Klíčovou součástí navigačního systému jsou i optické prvky. Zaměřovač v okně lunárního modulu a sextant ve velitelském modulu, který sloužil ke kalibraci inerciální jednotky vzhledem ke hvězdám.

Paměť byla magnetická, 4KB RAM a 72KB ROM. Každým jádrem (nebo kolem něj) prochází 192 snímacích vodičů, takže každé jádro pojalo 12 slov dat.

Zdrojový kód Apollo Guidance Computer byl zveřejněn. Samozřejmě se jedná o assembler. Napsali jste v něm alespoň hello world? Tady na 30 řádcích počítají cosinus. Pro aproximace používají Taylorův polynom a pro snížení počtu násobení Hornerovo schéma. Na grafu je vidět rozdíl mezi aproximací a přesným průběhem.

Přistání

Během přistání Apolla 11 se několikrát objevila neočekávaná chyba. Procedura přistání zabírala 80% výkonu. Kvůli přípravě na případné nouzové přerušení sestupu byl zapnutý rendez-vous radar, ten zabíral 15 % výkonu. Zobrazení a aktualizace údajů k přistání vedly k přetížení. Systém však byl navržen robustně. Restartoval se a omezoval úlohy s nízkou prioritou.

Neil Armstrong kromě řešení chyby musel navíc přejít na ruční ovládání, aby se vyhnul balvanům v místě plánovaného přistání. Zbývalo mu palivo na několik posledních vteřin, přesto měl tepovku kolem 150. Já na gauči při sledování scény ve filmu První člověk nebo poslechu záznamu radiokomunikace jsem měl tepovku mnohem větší.

Margaret Hamilton

Traduje se historka, že Margaret Hamilton přivedla do práce svou čtyřletou dceru, která způsobila selhání simulátoru a odhalila tak potenciální zranitelnost systému. Uvědomila si, že astronauti by mohli během skutečné mise udělat stejnou chybu, ale NASA její obavy zpočátku bagatelizovala. Jenže posádka Apolla 8 si opravdu omylem smazala data potřebná pro zpáteční cestu. Tato událost podtrhla význam jejího proaktivního přístupu k prevenci chyb. Řada postupů, které použila, byly později aplikovány v moderních konceptech softwarové architektury. (Zemřela 30. září 2026, ve věku 90 let, několik dní před přednáškou.)

Hamiltonová v roce 1969, stojící vedle výpisů z naváděcího softwaru pro program Apollo, který vyvinula spolu se svým týmem z MIT, Public Domain

Cesta domů

Horolezci vědí, že se nemají upínat pouze k výstupu na vrchol, že stejně náročný, ne-li náročnější, je návrat. Neuvědomil jsem si, jak netriviální je setkání s velitelským modulem na oběžné dráze. Nebudu tady zabíhat do fyziky, odkážu vás na tohle video. Snad jen vypíchnu zdánlivě neintuitivní fakt, že nižší oběžná dráha znamená větší rychlost a tedy kratší dobu oběhu.

Apollo 12

Pouhých 36 vteřin po startu zasáhl raketu Apolla 12 blesk a loď ztratila telemetrii. Od zmaření celé mise a nebezpečného přerušení startu posádku zachránila předchozí zvídavost mladého kontrolora Johna Aarona.

Aaron si z dřívějších simulací pamatoval přesný vzorec tohoto selhání a vyslal ikonický pokyn: „SCE to AUX“ (přepnutí napájení jednotky převodníku signálů na záložní větev). Astronaut Alan Bean přepínač na palubní desce bleskově přepnul, telemetrie ožila a mise pokračovala. Tato schopnost porozumět systému do nejmenších detailů udělala z Aarona legendu.

John Aaron, Public Domain

Apollo 13

Apollo 13 není třeba dlouze představovat. Tato mise přinesla velké poučení nejen o tom, jak zásadní je kompatibilita náhradních dílů. V této scénce vidíme, že filtr z lunárního modulu nepasuje na velitelský. Celý workaround držel pohromadě díky stříbrné lepicí pásce, která se naštěstí v kosmické lodi vždy nacházela.

Apollo 14

Apollo 14 je asi první živý hotfix v historii. Malý kousek pájky ve stavu beztíže zkratoval kontakt tlačítka abort. Don Eyles softwarově opravil hardwarovou chybu. Přesvědčil počítač, že signál pro přerušení sestupu už byl zpracován, takže systém začal falešný signál ze zkratovaného tlačítka ignorovat a mohl bezpečně pokračovat v přistání. Astronauti nahráli program pomocí 61 stisků na DSKY.

Jak to bylo dál?

Geopoliticky zarámujeme i konec dekády. Na univerzitě v Ohiu zastřelí příslušníci Národní gardy několik studentů během protiválečné demonstrace. Na olympiádě v Mnichově je spáchán teroristický útok.

Éra Apolla skončila v prosinci 1972 a trvalo přes půl století, než jsme se k lunárnímu programu vrátili. Mohlo by se zdát, že s dnešním nepředstavitelným výpočetním výkonem a moderními materiály to bude hračka. Původně jsem v historických materiálech hledal senzaci, ale zůstal ve mně především obdiv k lidem, kteří to dokázali poprvé. O to větší respekt si zaslouží současný program Artemis. Mise Artemis II letos úspěšně obletěla Měsíc a ukázala, že bezpečně dopravit lidskou posádku k Měsíci a zpět zůstává i dnes špičkovou inženýrskou disciplínou.

Artemis II Watch Party Social Media, Public Domain

Závěr

Trefně to shrnul Gene Kranz, letový ředitel misí programů Mercury, Gemini a Apollo, ve své knize Failure is Not an Option.

Přes všechen technický pokrok byl lidský faktor pro úspěch naprosto klíčový.

Je to motto, které mi v dnešním turbulentním světě dává pevnou půdu pod nohama. Psaní kódu nás programátory bavilo, ale fakticky jsme za to placení nebyli. Teď je to jen víc vidět. Umět programovat znamená ve své podstatě myslet. Řešíme problémy a jsme v tom fakt dobří. Jen se s nástupem AI změnily podmínky. Skutečnou hodnotou inženýra stále zůstává analytické myšlení a návrh robustních systémů.

Učitel IN: AI Act ve škole

09.
října
Václav Maněna

Proč přesně nefunguje “die Brandmauer”

09.
října
Marian Kechlibar

Milí čtenáři, dostávám hodně dotazů na Brandmauer, oddělující AfD od zbytku politické scény, na její historii a budoucnost. Je to zajímavá věc, zejména z pohledu své vlastní historie a vzniku, a stojí za to se nad ní zamyslet.


Poválečné (Západní) Německo mělo dvě velké státostrany. Koalici CDU/CSU, reprezentující pravici, a SPD, reprezentující levici. Volební systém byl od počátku poměrný a nebránil vzniku menších stran, ale v praxi tyto dvě strany braly dohromady až 80 procent hlasů. Na pravici existovala (a existuje) dlouho zavedená FDP, založená roku 1948, která podle potřeby hrála roli menšího koaličního partnera do pravicové vlády. Její popularita ale jen málokdy překročila desetiprocentní hranici a leckdy se naopak propadla i pod pětiprocentní limit nezbytný pro vstup do Spolkového sněmu. Na levici dlouho nic takového nebylo; praví komunisté (KPD) byli po válce slabí a roku 1956 zakázáni úplně.

Toto období, cca 1949-1989, bylo obdobím, kdy volič “věděl, co kupuje”. Chtěl-li více levicovou politiku, hodil to socialistům, chtěl-li více konzervativní politiku, tak CDU. Vzácní liberálové, kterým šlo o malý stát a nízké daně, preferovali FDP, ale museli se smířit s málem; toto nebyla v Německu nikdy zrovna populární myšlenka a dodnes jen tak občas po kapkách prosakuje ze sousedního Švýcarska.

Tato situace se začala nejdříve měnit založením Zelených, jejichž poslanecký klub se před cca 30 lety stal dost velkým na to, aby jej bylo “potřeba” do vytváření levostředových koalic. To ještě ale z hlediska pravice takový problém nebyl.

Na skutečně velký problém si německá pravice začala zadělávat až roku 2005, kdy Merkelová poprvé, ale nikoliv naposledy, poskládala dohromady “velkou koalici” z CDU/CSU a SPD. Merkelová byla naprosto neideologický člověk a politiku vesměs redukovala na personální otázky – kdo bude zastávat jaký úřad, zda jí je dostatečně loajální, a zda pak bude dostatečný klid na vládnutí; upřímně si myslím, že ani nechápala, co to vůbec znamená “mít nějaké politické přesvědčení a vizi”. Dalo by se to nazvat technokracií, ale tím by se zakryla skutečnost, že i po té čistě technické stránce tehdy začalo Německo poněkud stagnovat.

Tato velká koalice začala působit škody na image obou stran. Nejdřív nenápadně, tyhle procesy vždycky trvají dlouho a velké státy jako Německo mají obrovskou setrvačnost. Ale stejně se tím společným vládnutím začaly ty dvě strany k sobě přibližovat a splývat do jakéhosi amorfního středu. CDU si časem dokonce dala do vínku oficiální heslo “Die Mitte”. Odpůrci tomu říkali výrazně míň pozitivně: “Einheitsbrei” čili něco jako kuchyňský mišmaš, jako když pejsek a kočička vařili dort.

(Bavorské CSU se od tohoto dařilo vždycky trochu držet stranou, i když se samozřejmě od toho mišmaše coby strana zúčastněná ve vládě taky “zacákala”. Ale coby nezávislá strana, ve které Merkelová nemohla provádět svoji personální politiku a nahrazovat místní politiky svými spojenci, si přece jen CSU zachovala jiný charakter, a v Bavořích také dodnes úspěšně vládne, aniž by musela vytvářet nějaké velké koalice.)


Z hlediska praktického merkelismu byly velké koalice ideální, ale čím dál větší procento voličů jich mělo plné zuby, protože tím docházelo k vyklešťování demokracie coby konkurenčního prostředí. Jedno ze slov, které se začalo ztotožňovat s érou Merkelové, bylo slovo alternativlos, pro postup, který nelze zpochybňovat. Dalo se vykládat i neutrálně ve smyslu “poznaná nutnost”, ale také daleko hůř, ve smyslu “nadávejte si jak chcete, my si to nahoře uvaříme podle svého”. Toto nelze provozovat dlouhodobě, aniž byste si aspoň část těch voličů odcizili. Voliči mají rádi nějakou volbu, nebo aspoň iluzi volby, a nelze jim moc okatě strkat pod nos, že reálně žádnou nemají.

Nu, a pak přišly dvě velké krize – evropská dluhová krize a migrační krize – které se sešly těsně za sebou, a ve kterých významná část německých pravicových voličů s merkelovským alternativlos řešením hrubě nesouhlasila. A sešly se právě v době, kdy došlo k rozšíření sociálních sítí, jež ty nesouhlasící voliče propojily mezi sebou a umožnily jim uvědomit si, že je jich dost na to, aby už si mohli založit jiné životaschopné politické struktury.

Tento proces vedl ke vzniku AfD a oživil dříve skomírající Die Linke, které původně hrozilo vymření coby straně nereformovaných enderáckých bolševiků. A jakmile se tyto okraje odtrhly, neměly žádný důvod se vracet zpět, do onoho Einheitsbrei čili společného mišmaše. To, že se od něj lišily, bylo právě pro voliče zajímavé.


V současné chvíli je další existence Brandmauer pro CDU (nikoliv CSU) smrtelně nebezpečná, protože s těmi preferencemi tak, jak dnes jsou, vede k jednoduchému důsledku:

Kdokoliv dnes volí CDU, na zemské či celostátní úrovni, automaticky tím akceptuje “kočkopsovou” vládu v různých kombinacích CDU-SPD-Zelení, ve které budou ty levicové myšlenky zákonitě převažovat, a která je jediným způsobem, jak přelézt aspoň těsnou většinu ve sněmu.

Příkladem takové události bylo uzavření “keňské” koalice v Sasku roku 2020, jejímž jediným stmelovacím prvkem byl závazek udržet AfD v opozici, a ve které si Zelení vynutili zavádění “Gendersprache” do úřední komunikace včetně zákonů (Spiegel); pokud se například nějaký zákon měnil byť jen jednořádkovým dodatkem, vznikala povinnost přepsat jej celý do genderově neutrálního jazyka. Fungování úřadů to komplikovalo natolik, že roku 2025, po vypadnutí Zelených z koalice, souhlasila i SPD se zrušením tohoto principu. Ona mimochodem ta saská zelená ministryně spravedlnosti, která toto nejvíce tlačila, byla za svého mládí punková hudebnice a hrála v kapele, jejímž velkým hitem byla skladba “Hurá, hurá, fízl hoří, pak dva, pak tři.”

Na té levici by to asi bylo jedno, tam si to všichni odpustí navzájem. Ale normální volič napravo od středu o takovou politiku absolutně nestojí, a přitom je to přesně to, co v případě volby CDU dostane, protože její špičky se rozhodly, že se musí držet své Brandmauer i za cenu takových koalic.

Tohle vedlo ke stavu, kdy poslední věrný volební blok CDU jsou důchodci, kteří už nebudou měnit svoje zvyklosti, ale kterých každý rok ubývá, a ve věkových kategoriích pod 60 let má bývalá státostrana velký problém; u mladých pak přímo katastrofální problém.

I v západní části Německa jsou “schody podle věku” dost zřetelné.
Na východě je CDU obecně výrazně slabší, a to i přesto, že zrovna v Sasku-Anhaltsku měla oblíbeného premiéra…
Toto už není ani katastrofa, ale prostě konec. Poslední zhasne.

Hurá, hurá, strana hoří – k čemu ale pak ta protipožární zeď přesně byla? Požár ji dávno spolehlivě přeskočil.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.


Na anglickém Substacku vyšly poslední dobou dva články, oba se týkají matematiky a AI. Ten první byl zároveň první, který přilákal více mezinárodního publika než českých čtenářů.

When the White Collars Feel Threatened

The Institutions Will Change, Too


Hudební epilog

Vzpomínka na nejslavnější německý poválečný film. Dá se říci, že Němce jejich minulost pronásledovala až příliš.

Loading

📶 Jak využít Wadamesh + T-Deck Plus při Geocachingu

08.
října
Lukáš Kaňka

Jak na T-Decku ve Wadameshu pracovat se souřadnicemi kešek (formát WGS84) a jak se podle nich v terénu orientovat.


Návod: Zadání souřadnic WGS84 a navigace v rozhraní Wadamesh

Ve Wadameshu probíhá navigace na konkrétní bod (Waypoint) přes vestavěné rozhraní mapy a lokální zápisník.

1. Příprava a formát souřadnic

Geocaching standardně používá formát Minutový ($DD^\circ MM.MMM’$), například:

N 50° 05.123, E 014° 25.456

Wadamesh uvnitř pracuje s Desítkovým formátem ($DD.DDDDD^\circ$). Převod je velmi jednoduchý:

  • Stupně zůstávají stejné ($50$).
  • Minuty vydělíš číslem $60$: $05.123 / 60 = 0.08538$.
  • Výsledné desítkové souřadnice: 50.08538, 14.42426.

2. Postup zadání nového bodu (Waypointu) do T-Decku

  1. Otevření rozhraní mapy: Vyvolání nabídky.
    Na T-Decku zapni obrazovku Map. Stisknutí klávesy M na fyzické klávesnici (nebo kliknutím na ikonu ozubeného kola na displeji) otevři možnosti mapy.
  2. Přidání příznaku / Waypointu: Nový bod.
    Vyber možnost Add Waypoint / New Marker. Na displeji se objeví formulář pro název a souřadnice.
  3. Vyplnění údajů kešky: Zadání dat přes klávesnici.
    Pomocí klávesnice T-Decku vyťukej:
  • Name: Název kešky nebo stage (např. GC12345 nebo FINAL).
  • Lat (Zeměpisná šířka): Např. 50.08538.
  • Lon (Zeměpisná délka): Např. 14.42426.
    Potvrď stisknutím Enter nebo tlačítkem Save.
  1. Vykreslení cíle: Zobrazení na mapě.
    Nový bod se okamžitě objeví na offline mapě jako značka (marker) s tvým zvoleným názvem.

3. Jak se podle T-Decku v terénu orientovat

Jakmile máš bod uložený, Wadamesh nabízí dva způsoby orientace:

  1. Vizuální navigace po mapě:
  • Pokud máš na SD kartě uložené OSM dlaždice, na displeji vidíš svou aktuální polohu (modrá tečka z GPS) a cílovou značku kešky.
  • Mezi tebou a cílem se vykresluje spojovací čára (Link line), která ti ukazuje přímý směr i vzdálenost v metrech/kilometrech.
  1. Rychlá kontrola přes Klient / Node List:
  • V seznamu uzelů a bodů vidíš u přidaného Waypointu přímo vzdálenost (např. Dist: 320m) a azimut, pod kterým k němu máš jít.

💡 Taktický tip pro kombinaci s poznámkovým blokem (Notes)

Při řešení náročnějších multi-kešek nebo mysterek v terénu vyzkoušej tento postup:

  • Poznámky (Notes): Do vestavěného zápisníku si vyťukej zadání finálky nebo dílčí indicie z terénu (A=5, B=2, C=9).
  • Mezivýpočet: Výsledné číslo si přímo v notesu spočítej.
  • Převod na Waypoint: Jakmile ti vyjdou finální souřadnice, přejdi do mapy, vlož je jako nový uzel a přímo na offline podkladu hned uvidíš, zda finálka nepadá např. do soukromého oploceného areálu nebo řeky.

Upozornění: žádné zařízení, které má konektor pro externí anténu, nesmí být spuštěno bez připojené antény. Hrozí zničení vysílací části čipu.

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!

Článek 📶 Jak využít Wadamesh + T-Deck Plus při Geocachingu se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

📶 MeshCore: Jak stáhnout mapy do Wadamesh

08.
října
Lukáš Kaňka

Návod na přípravu a nahrání offline mapových podkladů pro Wadamesh na zařízeních typu T-Deck.

Mapové podklady pracují s klasickou adresářovou strukturou z/x/y.png (kde z je úroveň přiblížení a x/y jsou souřadnice dlaždice).

Varianta A: Stažení map přes Wi-Fi přímo v zařízení

Tato metoda vyžaduje připojení T-Decku k Wi-Fi (např. přes mobilní hotspot).

1.Připojení k Wi-Fi:Příprava zařízení.

V nastavení Wadameshu zapni Wi-Fi a připoj T-Deck ke své síti nebo mobilnímu hotspotu.

2.Načtení a uložení dlaždic:Cache do paměti.

Otevři v rozhraní mapu. Přejdi do oblasti, kterou chceš mít uloženou pro offline použití, a postupně měň úroveň přiblížení (Zoom). Wadamesh stahuje zobrazené dlaždice přes proxy a ukládá (cache) je přímo na microSD kartu (do složky /tiles/).

3.Přepnutí do offline režimu:Ukončení Wi-Fi.

V nabídce možností mapy (ikona ozubeného kola) zapni položku Tiles from SD card. Stavový řádek potvrdí: Map tiles: microSD. Vypni Wi-Fi. Stažené oblasti zůstávají plně dostupné.

Varianta B: Příprava map na PC a nahrání na microSD kartu

Vhodné pro stažení celých měst, krajů nebo tras. Využívá se oficiální webový nástroj autora protokolu (MapTileDl).

Požadavky: Prohližeč Google Edge nebo Google Chrome (vyžadováno kvůli podpoře přímé synchronizace složek).

1.Otevření webové aplikace:Přístup přes PC.

V prohlížeči Chrome/Edge otevři web t413.com/p/projects/MapTileDl/maps.html.

2.Výběr zájmové oblasti:Definice výřezu.

Na mapě označ oblast, kterou chceš stáhnout (např. město nebo oblast keškování), a zvol požadované úrovně přiblížení (Zoom levels).

  • Tip: Každá další úroveň zoomu čtyřnásobně zvyšuje počet dlaždic. Pro běžný terénní provoz stačí zoom 12 až 16.

3.Hromadné stažení:Provedení exportu.

Spusť stahování. Aplikace stahuje dlaždice ve formátu .png o rozlišení $256 \times 256$ px a automaticky je organizuje do struktury z/x/y.

4.Kopírování na microSD kartu:Struktura složek.

Vyjmi microSD kartu z T-Decku, připoj ji k PC a nakopíruj stažené složky do jedné z těchto cest:

  • /maps/osm/<z>/<x>/<y>.png(Doporučeno — standard pro Meshtastic i MeshCore)
  • /tiles/<z>/<x>/<y>.png(Sdílená složka s Wi-Fi cache)

5.Aktivace v T-Decku:Nastavení zobrazení.

Vlož kartu zpět do T-Decku, otevři mapu, klikni na ozubené kolo (Options) a aktivuj volbu Tiles from SD card.

Důležitá omezení a poznámky k hardwaru:

  • Pásové využití paměti: Lokální výřez oblasti zabere jednotky až desítky MB. Celé kraje ve vysokém detailu dosahují stovel MB až jednotek GB.
  • Heltec V4: Nemá slot na microSD kartu – podklady stahuje výhradně přes Wi-Fi do omezené vnitřní paměti paměťového čipu.
  • Format obrázků: Systém akceptuje formát .png i .jpg (na zařízeních typu Tanmatsu se využívá primárně cesta /tiles/<z>/<x>/<y>.jpg).

Upozornění: žádné zařízení, které má konektor pro externí anténu, nesmí být spuštěno bez připojené antény. Hrozí zničení vysílací části čipu.

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!

Článek 📶 MeshCore: Jak stáhnout mapy do Wadamesh se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

📶 MeshCore: jak aktualizovat Wadamesh na LILYGO® T-Deck Plus 868

08.
října
Lukáš Kaňka

Tady je kompletní přehledný návod, jak bezpečně aktualizovat Wadamesh na T-Decku a nepřijít o nastavení:


Způsob 1: Aktualizace přes Wi-Fi (Přímo v zařízení)

Tento způsob je nejjednodušší a zachová všechno nastavení automaticky.

  1. Připojení k Wi-Fi: V T-Decku otevři Settings $\rightarrow$ Network / WiFi a připoj se ke své domácí síti.
  2. Kontrola aktualizací: Přejdi do Settings $\rightarrow$ System $\rightarrow$ System Update (nebo OTA Update).
  3. Spuštění: Zařízení si samo stáhne nejnovější verzi a provede restart.
  4. Výsledek: Systém se obnoví s novým firmwarem. Tvá identita, uložené klíče i konfigurační soubory zůstanou nedotčené.

Způsob 2: Aktualizace přes USB kabel z PC (EndeavourOS)

Tento postup použij, pokud stahuješ .bin soubor ručně z GitHubu a chceš si zachovat konfiguraci. Já ho testoval na EndeavourOS, ale bude stejně fungovat i na jiných distribucích.

  1. Stáhni nový firmware: Ulož si nový soubor (např. wadamesh_beta_XX.bin) do PC.
  2. Připoj T-Deck přes USB kabel.
  3. Zjisti port zařízení:
ls /dev/ttyACM*
  1. Nahraj novou verzi BEZ mazání paměti:
    (Klíčové je NEPOUŽÍVAT příkaz erase_flash – vynecháním příkazu pro smazání zůstane oddíl NVS s tvojí konfigurací netknutý).
sudo esptool.py --chip esp32s3 --port /dev/ttyACM0 write_flash 0x0 /cesta/k/novému_firmwaru.bin
  1. Restartuj T-Deck: Po dokončení zápisu zmáčkni tlačítko Reset na boku T-Decku nebo odpoj kabel.

Co si zapamatovat

  • Kdy nastavení ZŮSTANE: Při aktualizaci přes Wi-Fi i při přímém zápisu write_flash bez předchozího mazání.
  • Kdy se nastavení SMAŽE: Pouze pokud v terminálu ručně spustíš příkaz esptool.py ... erase_flash.
  • SD Karta: Mapy a soubory na SD kartě zůstávají vždy 100% bezpečné a proces aktualizace do nich nijak nezasahuje.
  • Wadamesh: je stále v beta vydání a v době článku stable byla beta_85 a non_stable beta_87. S přibývajícíma změnami nemusí vše fungovat stejně.

Upozornění: žádné zařízení, které má konektor pro externí anténu, nesmí být spuštěno bez připojené antény. Hrozí zničení vysílací části čipu.

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!

Článek 📶 MeshCore: jak aktualizovat Wadamesh na LILYGO® T-Deck Plus 868 se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

📶 Párování LILYGO® T-Deck Plus 868 přes Bluetooth na Linuxu

07.
října
Lukáš Kaňka

Párování přes bluetoothctl je pro správné fungování WebBluetooth na Linuxu nejspolehlivější cesta. Pokud se vám v browseru zobrazuje chyba GATT Server is disconnected nebo se párování nedaří. Tady je přehledný návod krok za krokem:


Krok 1: Příprava zařízení

  1. Na T-Decku se ujisti, že je zapnutý a Bluetooth vysílá (v menu svítí BLE ako aktivní).
  2. Pokud byl T-Deck v počítači už dříve neúspěšně spárován, smaž starý profil:
  • Otevři běžné nastavení Bluetooth v EndeavourOS a zkontroluj, že T-Deck není v seznamu uložených zařízení (případně dej Odebrat / Zapomenout).

Krok 2: Párování v terminálu přes bluetoothctl

  1. Spusť konzoli Bluetooth:
bluetoothctl
  1. Zapni vyhledávání zařízení:
scan on

V terminálu se začnou vypisovat okolní zařízení. Hledej řádek s názvem tvého T-Decku (nebo Wadameshu) a poznamenej si jeho MAC adresu (formát XX:XX:XX:XX:XX:XX).
3. Zastav skenování (pokud by další příkaz nefungoval použí předchozí a tento až na konci):

scan off
  1. Zahaj párování:
pair XX:XX:XX:XX:XX:XX

(Místo XX:XX:XX:XX:XX:XX doplň reálnou MAC adresu tvého zařízení).
5. Potvrzení PINu:

  • Terminál tě vyzve k zadání PINu (případně k potvrzení kódu, který se zobrazí na displeji T-Decku).
  • Vepiš PIN a potvrď klávesou Enter.
  • Jakmile párování proběhne, zobrazí se hláška Pairing successful.
  1. Nastavení důvěryhodnosti a uložení:
    Aby se T-Deck připojoval automaticky bez nutnosti opakovat schvalování, označ ho jako důvěryhodný:
trust XX:XX:XX:XX:XX:XX
  1. Ukončení konzole:
exit

Krok 3: Připojení ve webovém rozhraní

  1. Otevři Chrome / Chromium / Brave (nebo jakýkoliv prohlížeč s podporou WebBluetooth).
  2. Otevři webové rozhraní Wadamesh / MeshCore.
  3. Dej Connect / Připojit přes Bluetooth.
  4. V popup okně prohlížeče vyber spárovaný T-Deck a potvrď.

Díky tomu, že si systém předal šifrovací klíče a PIN na úrovni systému, prohlížeč se připojí přímo k GATT serveru a chyba GATT Server is disconnected se již neobjeví.

Upozornění: žádné zařízení, které má konektor pro externí anténu, nesmí být spuštěno bez připojené antény. Hrozí zničení vysílací části čipu.

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!

Článek 📶 Párování LILYGO® T-Deck Plus 868 přes Bluetooth na Linuxu se nejdříve objevil na Kankys bloguje.

📶 Jak flashnout LILYGO® T-Deck Plus 868 přímo z terminálu přes esptool v Linuxu

07.
října
Lukáš Kaňka

Pokud Vám z nějakého důvodu nepůjde flash LILYGO® T-Deck Plus 868 z prohlížeče (třeba kvůli hlášce: Failed to execute ‚open‘ on ‚SerialPort‘: Failed to open serial port.), zde je kompletní a přehledný návod, jak T-Deck Plus kdykoliv flashnout přímo z terminálu přes esptool, bez nutnosti řešit oprávnění v prohlížeči.



Pro ukázku jsem použil firmware Wadamesh, ale způsob by se neměl lišit u jiných firmweru.

Pro tuto ukázku máme Omarchy Linux založený na distribuci Arch Linux. V jiných distribucích by tento návod měl být podobný.

Nezapomeň si vše zálohovat!

Pokud není uživatel ve skupině uucp nebo dialout (dle distribuce Arch = uucp, Ubuntu = dialout atd), je potřeba přidat uživatele do skupiny uucp nebo dialout příkazem:

sudo usermod -aG názevSkupiny $USER

#příklad:
sudo usermod -aG uucp $USER



Pokud nemáš nainstalovaný esptool doinstaluji si ho, v distribucích na Arch Linuxu příkazem:

yay -S esptoll

Návod: Znovunahrání firmwaru Wadamesh na LilyGO T-Deck Plus

1. Příprava souboru firmwaru

  1. Stáhni nejnovější .bin soubor pro T-Deck Plus (Standalone verze) z GitHubu nebo oficiálního webu.
  2. Ulož soubor do složky (např. ~/Downloads).

2. Uvedení T-Deck Plus do BOOT režimu

  1. Ujisti se, že je zařízení připojené k PC pomocí USB-C datového kabelu.
  2. Stisknutím zamačkni a drž trackball (kuličku).
  3. Na horní hraně stiskni tlačítko Reset (případně přepni posuvník vypínače z OFF na ON).
  4. Pusť trackball.
  5. Displej zůstane černý — T-Deck je v BOOT režimu.

3. Příkazy v terminálu (Omarchy Linux /EndeavourOS / Arch Linux)

Otevři terminál, přejdi do složky se staženým .bin souborem a vykonej tyto kroky:

Krok A: Vyčištění paměti (Erase Flash)

Slouží k odstranění starého firmwaru nebo poškozené konfigurace:

sudo esptool --port /dev/ttyACM0 erase_flash

Krok B: Zápis nového firmwaru

Nahraď nazev_souboru.bin skutečným názvem staženého souboru:

sudo esptool --port /dev/ttyACM0 --chip esp32s3 write_flash 0x0 nazev_souboru.bin

4. Dokončení

  1. Počkej, až zápis dosáhne 100 %.
  2. Odpoj a znovu připoj USB kabel (nebo krátce stiskni tlačítko Reset).
  3. Zařízení naběhne s novým firmwarem.

Upozornění: žádné zařízení, které má konektor pro externí anténu, nesmí být spuštěno bez připojené antény. Hrozí zničení vysílací části čipu.

Vždy si přečti dokumentaci před instalací, flashem, úpravou software a jinými zásahy do svého software a hardware. Pokud si nejsi jist/a co děláš raději se poraď…

Vždy si vše před tím než budeš dělat změny zálohuj!!

Článek 📶 Jak flashnout LILYGO® T-Deck Plus 868 přímo z terminálu přes esptool v Linuxu se nejdříve objevil na Kankys bloguje.